Slavná dráha Agua Caliente v Tichuaně

Wirt Browman, Baron Long a James Crofton – známí jako hraniční baroni – byli opravdovými otci pověstného letoviska Agua Caliente v Tichuaně v Mexiku. Rozsáhlý komplex byl vybudován na horkém vodním prameni, což ve Španělštině doslova znamená „Agua Caliente.“ Účelem komplexu v Agua Caliente bylo přitahovat a hlavně bavit smetánku a hvězdy rozvíjejícího se filmového průmyslu v Hollywoodu. Agua Caliente bylo královstvím nevázaných pitek a hazardních her.

Dobový reklamní leták

Komplex byl zbudován za 2 milióny dolarů. Závodní dráhu v Aqua Caliente navrhl mladý architekt, který se jmenoval Douglas McAllister. Hlavní tribuna v sobě spojovala rysy Španělské a středomořské architektury. Budova byla bílá a měla střechu z dlaždic červené barvy.

Letecký pohled na komplex

Pohled na závodní dráhuPohled z tribuny na dráhu

Plánek letoviska

Na dráze v Agua Caliente se běhal pověstný a nejštědřeji dotovaný dostih v Severní Americe : Agua Caliente Handicap (znamý též jako Coffroth Handicap). Trať v Agua Caliente byla známa právě pověstnými štědrými dotacemi.

Když Crystal Pennant v roce 1928 nečekaně zvítězil v nejbohatším dostihu světa, dotace pro vítěze činila 110 000 dolarů, což po odečtení všech nutných výdajů (platu žokeje, startovného a dalších poplatků) pro majitele vítězného koně, pana Waltera Hoffmana, znamenalo příjem neuvěřitelných 92 700 dolarů. Ačkoliv nám dnes dolarová měna nepřipadá příliš závratná, faktem zůstává, že peníze pro vítěze v roce 1928 by se vyrovanaly částkám, za které dnes běhají špičkoví koně světa.

Bohaté dotace přilákaly i Dave. J. Davise, majitele nejlepšího dostihového koně Austrálie. Jeho Phar Lap cestoval neuvěřitelných 12 000 mil, jen aby mohl 20.3.1932 stanout na startu Agua Caliente Handicapu. Nejen svým startem, ale hlavně vítězstvím se zapsal zlatým písmem nejen do historie celosvětového turfu, nýbrž i do historie dráhy. Nechal totiž za sebou nejen pole nejlepších koní Ameriky včetně amerického Derby vítěze: Reveille Boye, ale svým časem zlomil i rekord dráhy. Bohužel jeho rekord byl v roce 1933 překonán 4 letým americkým odchovancem jménem Gallant Sir. Gallant Sir v dostihu zvítězil i v roce 1934.

Phar Lap zadrženě vítězí v Agua Caliente
Handicapu, 1932

Po ukončení závodní sezóny v roce 1934 zakázala Mexická vláda hazardní hry až do roku 1938. V roce 1938 byla trať opět otevřena. Ještě téhož roku byl otevřen i zcela nový komplex Santa Anita Park stiuovaný v Arcadii, ve státě Kalifornia. S otevřením nového a modernějšího komplexu začala tradice dostihových mítingů v Agua Caliente pozvolna slábnout. Majitelé dostihových koní začali pozvolna přesouvat své aktivity do Santa Anity, kde se začaly psát nové dějiny dostihového sportu v Severní Americe. Ale Agua Caliente nebude nikdy zapomenuto… …neboť právě na jeho dráze odstarovalo svou hvězdnou kariéru mnoho amerických žokejů.

Konkureční komplex Santa Anita v Kalifornii, 1938

Eddie Arcaro vyhrál svůj první dostih právě na dráze v Agua Caliente v roce 1932. O několik let později, v roce 1941, se v sedle koně Whiraway stal vítězem Americké Trojkoruny.

Zdi šatny by jistě mohly vyprávět i další příběhy, neboť jimi prošla taková esa jako např: Jackie Westrope, George Woolf, Red Pollard, Willie Saunders, Tommy Luther, Frankie Catrone, Clyde Turk nebo Johnny Longden. Nesmíme zapomenout ani na slavné majitelé stájí – Warrena Wrighta či Silvia Coucciho. Ti všichni zde sbírali první zkušenosti než se z nich staly hvězdy amerického dostihového nebe.

Tommy Luther v sedle Crystal Pennanta po vítězství Agua Calietne Handicapu,1928

Johny Longden v sedle Count Fleeta – vítězové Americké Trojkoruny, 1943

Ostatní momentky:

V cíli…

V kruhu pro vítěze…

Interview se šťastným majitelem vítěze

Více informací zde.

Zdroj informací: Aqua Caliente History Society
Zdroj fotograií: Aqua Caliente History Society, archiv autorky