Podle Tommyho Woodcocka, který šampióna trénoval, zvítězil jeho svěřenec Phar Lap v USA snáze než v předchozích dostizích v Austrálii, přičemž se mu podařilo překonat i rekord tamní dráhy. V tomto článku nám trenér povypráví o tom, jak se snažil Phar Lapa ochránit před přílišnou mediální pozorností. Připustil také, že i kdyby šampión nebyl býval uhynul, nebylo by jisté, zda by kdy ještě závodil. Zranění šlachy, které si způsobil v kruhu pro vítěze totiž nebylo tak banální, jak se původně tvrdilo.

Zprávy o tom, jak Phar Lap zvítězil v Agua Caliente Handicapu se rozšířily rychlostí blesku a fotografie šampióna v cíli o dvě délky před americkým koněm Reveile Boyem a Scimitarem obletěla celý svět.

Tommy Woodcock se po dostihu vyjádřil jasně: „Kdyby měl v pořádku kopyto, mohl soupeře rozdrtit nejméně o 22 délek a pak by to byl teprve rekord. On je prostě spolehlivý závodní stroj.“ Kůň byl před dostihem v podle Woodocka v té nejlepší formě, která dalece převyšovala tu listopadovou, kdy si připsal lehké vítězství v Melbourne Cupu. Woodcock znal schopnosti svého čtyřnohého svěřence dokonale.

„Před startem někteří američtí trenéři poukazovali na to, že Phar Lap nemůže překonat rekord dráhy. Vítěz z roku 1931, Mike Hall totiž zaběhl čas pod 2:30. Billy Elliot mě ujistil, že pokud by se v poli vyskytovali tak dobří koně, měl by Phar Lap zřejmě opravdu trošku problém je porazit. Jack Martin, který jezdil koně v práci však rezolutně prohlásil, že Phar Lap porazí všechny koně, které proti němu Američani postaví. Takovou důvěru měl ve schopnosti australského šampióna člověk, který s ním denně pracoval. Takže jsme čekali a bránili ho proti dotěrným reportérům.“

Varování

„Chtěl bych zdůraznit, že v USA jsme se vesměs setkávali s lidmi, kteří se k nám chovali velice přátelsky. Psali mi dopisy a přáli hodně štěstí v těžkém dostihu. Nicméně se vyskytli i tací, kteří se nás snažili varovat. Takový dopis jsem obdržel pouze několik dní před zmíněným dostihem. Zněl následovně:

„Po přečtení textu mi připadlo, že mám tu nějtěžší práci na celém světě. Nejdříve jsem řešil problém s aklimatizací koně (australské léto x americká zima), pak jsem musel dávat pozor, aby se k němu nedostali cizí lidé a reportéři. No a posledním, zato však největším problémem, kterému jsem musel čelit, bylo prasklé kopyto, které Phar Lapa vyřadilo z tréninku doslova pár týdnů před dostihem. V okamžiku, když jsem se již již chystal trošku vydechnout a zrelaxovat se, jsem odbdržel varovný dopis a problémy odstatovaly nanovo. Nemohl jsem na to přestat myslet. Neměl jsem chvíli klidu. Nakonec jsem se rozhodl, že do toho zasvětím i Elliota. Nevěděl jsem ale, jestli mě nebude považovat za paranoidního a nevysměje se mi do očí. Nemohl jsem nic riskovat. Ušli jsme velmi dlouhou cestu na to, abychom své šance zahodili. Ten dostih byl klíčovou událostí roku, takže snaha ostatních soupeřů, bude jistě velmi zapálená. Jelikož jsem se doslechl o prapodivných praktikách amerických trenérů s podkovami, nepovažoval jsem varování v dopisu za vtip. Na podkovy svých dostihových koní totiž prý někteří trenéři připevňovali zvláštní destičky ostré jako břitva. V těsném souboji dvou koní – pokud tedy došlo k těsnému kontaktu dvou koní, mohly tyto destičky poranit soupeři šlachu.“

 „Řekl jsem Billymu, aby je prostě pustil před sebe a držel se s Phar Lapem vzadu. Nechtěl jsem, aby mezi ně zajížděl kvůli těm žiletkam na podkovách. Žokejovi s jeho schopnostmi nebylo nutné příliš mnoho věcí vysvětlovat, pochopil, o co mi jde. Strach o koně mě nutil být pořád ve střehu. Reportéři amerických deníků se do mě samozřejmě naváželi.“

Napsali: „Trenér Woodcock radí Elliotovi: Od startu ho vezmi zpátky. To ovšem dělají téměř všichni žokejové, takže v australském táboře nic nového pod sluncem.“

A přesně tak Elliot také Phar Lapa v dostihu vedl. Po startu se držel zpátky (cca šestá pozice) a jakmile se dostal před zatáčku do cílové rovinky tak BANG, Phar Lap vyrazil jako meteor a šel rovnou domů. Posledních pár set metrů před cílem zvedlo diváky ze sedadel. Fanouškům div nevypadly oči z důlků. Vypukla šílená eufórie. Phar Lap své soupeře prostě oběhl a nikým neohrožován se vřítil do cíle. Ti šťastlivci, kteří měli to štěstí a byli osobně přítomni na závodišti, si chtě nechtě museli vzpomenout na souboj Gallant Foxe a Twenty Granda v Preakness a Kentucky Derby.

„Bylo to prostě úchvatné, ale já nemohu než sdělit pár smutných věcí ze zákulisí, o kterých nikdo nevěděl. Billovi se moc nelíbilo, že se měl držet tak zpátky. Měl trošku strach z deseti jezdců před ním, jak se jim v rukou míhaly biče ve snaze obsadit nejvýhodnější pozici. Phar Lapovi však naše zdrženlivá taktika sedla. Elliot se mi později svěřil, že cítil, že šampión chce jít dopředu. Chvíli se spolu přetahovali, ale to už se přiblížila osudná zatáčka do cílové rovinky. Elliot povolil otěže a sám byl překvapený pekelným tempem, které Phar Lap nasadil. Když se dostali do vedení, vzal ho zpátky ze strachu, aby měl kůň rezervu v případě souboje před cílem. Jenže žádný souboj se nekonal.„Phar Lap ohromil nejen diváky, ale i samotné žokeje. Všichni bez výjimky prohlásili, že je to SUPER kůň. Většina diváků si nenechala ujít ani slavnostní dekoraci vítěze věncem z květin, jenže…
 
Hořká pravda
„Mnoho čtenářů teď asi zažije nemalý šok, když řeknu, že Phar Lap by zřejmě již nebyl schopen v budoucnu závodit… Kůň, který v Austrálii přežil svou vlastní smrt, se totiž pouze několik okamžiků po slavném vítězství zranil… Hollywoodská diva Claire Windsorová chtěla mohutnému ryzákovi na krk umístit zasloužený květinový věnec určený pro vítěze, Phar Lap se lekl a uskočil stranou. Při tomto manévru uklouzl z vyvýšeného podstavce pro vítěze tak nešťastně, že si vážně poranil šlachu. Tato skutečnost nebyla příliš viditelná z fotografií, ani z filmových záběrů, protože se kolem koně tlačily davy lidí, které se snažily dostat se co nejblíže ke svému idolu.„

Phar Lap trpěl
Woodock okamžitě trval na tom, aby se kůň odvedl zpět do stáje. Phar Lap byl při dekoraci nervózní a měl úporné bolesti. „Stál tam na třech nohách a strkal do mě nozdrami a já věděl, že je zle. Znal jsem ho a věděl jsem, co ta gesta znamenají. Chtěl pryč z toho shonu. Dal jsem mu kostku cukru a on se uklidnil, ale já jsem viděl, jak mu šlacha na přední noze začíná otékat. Pan Davis chtěl ale foto se skupinkou Australanů. Fotografové tedy vyfotili paní Davisovou s květinovým věncem, který patřil Phar Lapovi. Využil jsem toho, že si nás přestali všímat a odvedl koně do stáje, kde jsem mu rychle připravil zábal a nechal ho odpočívat. Byl to smutný konec dne pro koně, který se právě zapsal do historie. Léčení šlachy je dlouhá a nejistá procedura. Nebylo vůbec jisté, zda se ještě vůbec bude moci vrátit do plného tréninku. Tahle příhoda se na veřejnost nedostala.“ „Pan Davis si to nepřál. Veřejnosti bylo jen naznačeno, že  se kůň poranil. Když pan Davis posbíral všechny šeky, vydal příkaz, abychom koně v tichosti přepravili do Tanforanu. Věřte mi, že jsem byl po čtyřech měsících stravených na hranicích Mexika opravdu velice rád, že konečně zvedáme kotvy. Odjížděli jsme tajně s koněm, který stál na třech nohách.“ „Nevím, co si pan Crofton, prezident dostihového spolku v Agua Caliente, pomyslel o našem rychlém odjezdu bez rozloučení, ale myslím, že si dobře uvědomoval, jaká panika by bývala vypukla mezi fanoušky a novináři, kdyby zjistili, že Phar Lap se dost možná na dostihové dráze již nikdy neobjeví. „Než se ale dostanu k tragédii, která následovala po našem odjezdu, rád bych se ještě zmínil o událostech, které Agua Caliente Handicapu předcházely.“

„Odhaduje se, že na velký závod se přijelo podívat přes 20 000 lidí. Mezi účastníky byly samozřejmě i dobové celebrity. Na top VIP listu figurovala jména jako: Joseph Schenck, Nick Schenck, Carl Laemmle, Buster Keafon, Eddie Cantor, Dorothy Leeová, Wallace Beery, Charles Ruggles, Bert Wheeler a Bob Woolsey. Celá událost byla opravdu velkolepá a zabralo by spoustu času popisovat  nejmenší detaily, i když by opravdu stály na zmínku. Matně si vzpomínám, že jsem v jednom časopise viděl reklamu, která to vše výstižně popsala v jedné větě:

„Barevný svět módy, vypjatých sázek a okouzlující ženské krásy pod modrým nebem za přítomnosti těch nejlepších plnokrevníků světa: to je Agua Caliente Handicap 1932.“ 

Další článek barvitě psal o „gala dni, závodišti praskajícím ve švech, davech procházejících se na trávníku, honosných sázkách a největším závodě světa s mezinárodním obsazením.“ Navzdory honosné reklamě nebyli Američané nejlepšími pořadateli. V den, kdy Phar Lap závodil, bylo na programu celkem 14 dostihů. První dostih odstartoval v 10.30 dopoledne. Hlavní dostih byl na programu někdy v rozmezí druhé a páté hodiny, alespoň tak mi to řekli. O tom, co jsem si ještě v ten den zažil, povyprávím později, nyní bude stačit zmínka, že dostih byl o 65 minut zpožděn, takže odstartoval až několik minut po páté. Poslední dostih skončil dobře po šesté hodině a pak začala nefalšovaná zábava v pravém mexickém duchu. Moji radost z vítězství kazil fakt, že je Phar Lap zraněný. Ostatní se dobře bavili, ale já seděl ve stáji a litoval dne, kdy jsme opustili Austrálii.  Těšilo mě jen to, že Phar Lap dokázal svou převahu nad Američany.“