Legendární trenér Ginger McCain na věčnosti

Donald „Ginger“ McCain a Red Rum
Jako prodavač aut a taxikář neměl Donald „Ginger“ McCain příliš kvalitní zázemí pro působení v dostihovém sportu, ale přesto si dál šel za svým snem. Občas i cestou necestou. Právě ona vyvážená kombinace tvrdohlavosti a odhodlání jej nakonec dovedla až na samý vrchol sportu králů, který mu od malička učaroval. Pouze den poté, kdy se jeho srdce navždy zastavilo (19. 9. 2011), jej mnozí prohlásili za muže, který vlastně Velkou národní zachránil…
 Legendární trenér, jenž připravil drobného hnědáka Red Ruma k jeho třem vítězstvím (1973, 1974 a 1977) v nejtěžším překážkovém dostihu, Velké národní, zemřel ve spánku pouze několik dní před svými 81 narozeninami poté, co u něj lékaři diagnostikovali počínající rakovinu. Jeho odkaz však bude žít dál!  Nechť je inspirací pro všechny ty, kteří tajně sní své sny a bojí se je uskutečnit… 
Bylo mu devět let, když ho teta poprvé přivedla na závodiště v Aintree. Nezapomenutelná atmosféra Velké národní se vryla malému Gingerovi nesmazatelně do paměti a probudila v něm nevídanou vášeň pro toto odvětví dostihového sportu. Byl okouzlen a fascinován zároveň… Jeho touha jej hnala kupředu. V roce 1953 získal trenérskou licenci, ale již několik let předtím se vytrvale učil jezdit na koni. Živil se sice prodejem aut a příležitostným taxikařením, ale v duchu se viděl u koní… Všechno v životě je dílem náhody a nejinak tomu bylo i v případě Gingera McCaina. Jedním z jeho stálých taxi-zákazníků byl totiž i jistý pan Noel le Mare, muž, pro kterého později zakoupil a trénoval Red Ruma. 
Ginger a Red Rum jsou inspirujícím příkladem kuráže a odhodlání
Vysloužilý komentátor, sir Peter O’Sullevan, prohlásil, že “Ginger je známý především jako trenér legendárního Red Ruma, ale že oba dva byli vlastně nástrojem, který přispěl k záchraně Velké národní. Jejich společná vítězná tažení k ní totiž podle něj přitáhla publicitu v dobách, kdy to nejvíce potřebovala”. Dále zdůraznil, že „Red Rum pod vedením Gingera McCaina dosáhl pozoruhodného a dosud nepřekonaného rekordu: ze svých 5ti startů ve Velké národní totiž dokázal 3x zvítězit a 2x doběhnout na druhém místě, což je v dnešní době téměř nepředstavitelné! A jak se později ukázalo, neřekl Ginger zdaleka své poslední slovo, vždyť v roce 2004 ve Velké národní opět zvítězil kůň v jeho tréninku, Amberleigh House.”

Amberleigh House vítězí ve Velké národní 

Sir Peter dále na konto zesnulého trenéra s uznáním dodal, že „Ginger se dobrým trenérem stal ne díky mechanicky naučeným znalostem, ale díky svému přirozenému citu pro koně, přičemž poukázal na fakt, že  tyto vlastnosti předal i svému synovi, Donaldovi, který po otcově odchodu na odpočinek v roce 2006 vedení stáje převzal, a v roce 2011 jeho svěřenec Ballabriggs také vyhrál Velkou národní.“

 Ballabriggs s McCainovými (vpravo Donald jr.)

 Poctu zesnulému složila i Clare Baldingová, redaktorka BBC, která s úsměvem prohlásila, že “Ginger byl člověk s charakterem. Nikdy jste nemohli dopředu předvídat nic, co z něho vypadne, když mu dáte před ústa mikrofon.“

Charles Barnett, předchozí manager dostihové dráhy v Aintree také potvrdil, že  “Ginger byl úžasný muž. On a Red Rum nás zachránili. Přitáhli do Aintree tolik potřebnou pozornost veřejnosti, takže nakonec bylo rozhodnuto, že  dráha nepůjde do dražby.”
McCaina mimo jiné proslavil i trénink koní na pláži Southport. A právě slaná mořská voda byla  zázračným lékem pro téměř chromého Red Ruma, kterého postavila tato terapie na nohy a umožnila mu tak vstoupit do historie Velké národní.
Red Rum trénuje na pláži  Southportu
Rok po svém třetím triumfu ve Velké národní Red Rum odešel na odpočinek, ale zájem médií o něho neutichl až do jeho smrti v roce 1995. Stal se námětem pro mnoho uměleckých i literárních děl a jeho legenda je ve Velké Británii stále živá i díky bronzové soše v životní velikosti, která se vznešeně tyčí na závodišti v Aintree.
Red Rum na dráze v Aintree, 1977 

Gingerova žena Beryl všem vzkazuje, že „si velice váží milých slov a potvrzuje, že si její muž uznání zaslouží za všechnu tu tvrdohlavost, neústupnost a odhodlání, které mu nakonec vyneslo ono vytoužené místo v historii turfu, jež tolik miloval a jemuž toho tolik obětoval.“

Text: Phar.Lap
Zdroj fotografií: archiv autorky, National Horseracing Museum, Agentura Reuters

Anglická dostihová historie v ozvěnách současnosti

Angličané nebyli zdaleka první, koho napadlo uspořádat koňské dostihy. První, kdo vyrazil na hřbetech koní vstříc sportovní slávě, byli patrně Peršané. Tento koňský sport se rychle ujal a šířil. Ovšem právě v Anglii se dostihový sport zformoval do podoby, jak jej známe dnes. 

Jak to tenkrát všechno začalo
Závody byly zpočátku součástí lidových slavností, trhů a poutí. Běhalo se podle jednoduchých pravidel. Publikum s napětím tipovalo vítěze a popularita dostihů nezadržitelně stoupala. Když se o dostizích dozvěděla královna Alžběta, nastal zlom, který tomuto sportu vynesl přívlastek „sport králů“ – Alžběta totiž  začala tyto akce pravidelně navštěvovat a oblíbila si je natolik, že sama začala jejich pořádání štědře podporovat.  Tak se dostihy postupně rozšířily do Londýna, Doncasteru, Salisbury, Carlislu, Richmondu, Liverpoolu a Chesteru.  Stávaly se prestižní záležitostí  a když se protáhly na více dní, vznikly tzv. meetingy. Posedlost dostihy se v anglických královských rodech dědila.  Jakub I. na vyjížďce roku 1605 objevil pláně u Newmarketu, kde zbudoval tréninkové středisko a dostihovou dráhu. Perfektně upravenému travnatému povrchu se začalo říkat „turf.“ Právě toto slovo se zakrátko stalo synonymem pro označení všeho, co se dostihového dění týká.  Královna Anna roku 1711 vytyčila další mezník dějin turfu, když poblíž vesničky Ascot nechala zbudovat rozsáhlé závodiště, jehož proslulé Royal Ascot Mítingy mají jedinečnou atmosféru a po staletí se nesou v duchu „vidět a být viděn.“ Dostihy se rozbujely po celé Anglii jako divoká růže, jejíž trny se však zakrátko staly nezvladatelnými.  Chyběla rázná pravidla, takže se objevovaly spory a skandály, které často končily u soudu, proto v roce 1752 vznikl  Jockey Club. Roku 1756 byly vypsány dostihy pro kategorii tříletých koní. V roce 1758 byly stanoveny povinné zátěže, v roce 1762 došlo k registraci barev jednotlivých majitelů a roku 1773 vznikly dostihy pro dvouleté koně a vyšla první dostihová ročenka. Jockey Club autoritu, řád  a systém. Jeho předseda sir Charles Bunbury si mezi dobovými turfmany vysloužil přezdívku „diktátor turfu.“ Jeho nástupci, lordu Bentickovi se zase říkalo „Napoleon turfu.“ Zavedl startovní čísla, sedliště, zkušební cval před dostihem a přehlednou výsledkovou tabuli.  V téže době se v Anglii také postupně rodila perla dostihových oválů, která následně opanovala dostihová závodiště celého světa –  Anglický plnokrevník, nejrychlejší kůň světa.  
Stručný přehled závodišť ve Velké Británii
Současné ozvěny historie turfu
Velká Británie  je i v současnosti pro turfmany i pouhé milovníky turfu zemí zaslíbenou.  Existuje mnoho míst, které stojí za to vidět, ale jen v Národním muzeu dostihového sportu v Newmarketu (angl. The National Horse Racing Museum Newmarket) na Vás dýchne ona nezapomenutelná atmosféra dob dávno minulých.  Před muzeem stojí bronzová socha Hyperiona,  jednoho z nejvýznamnějších plemeníků své doby. 
Bronzová socha slavného plemeníka Hyperiona
Samotná expozice muzea představuje historické artefakty související s turfem ve Velké Británii od jeho historických počátků až po současnost (vč. koster slavného Eclipse a již zmíněného Hyperiona). K dispozici je též archiv s mnoha historickými záznamy a fotografiemi. V budově sídlí také Vestey Gallery: rozsáhlá obrazová galerie sportu, kde visí mj. i obrazy slavných koní, trenérů a žokejů. Poblíž leží rozsáhlé chovné, tréninkové a dostihové středisko Newmarketu, „alfa a omega“ turfu Velké Británie. Kromě prohlídky Národního hřebčína (National Stud), na jehož pozemcích lze kromě plnokrevných matek s hříbaty obdivovat také impozantní sochy, kterým vévodí bronzový odlitek famózního Mill Reefa.
Bronzová socha plemeníka Mill Reefa
Samozřejmě nelze zapomenout, že v Newmarketu má své sídlo i slavná společnost Tattersalls založená v roce 1766 Richardem Tattersallem, která se již více než 200 let zabývá prodejem plnokrevníků v celosvětovém měřítku.  Město však láká také historickou částí a možností návštěvy nefalšovaného anglického tréninku dostihových koní a hlavně či dvou přilehlých dostihových drah.  
Rowley Mile v Newmarketu (GB)
Na Rowley Mile se běhají prestižní Gr.1 dostihy 1000 Guineas, 2000 Guineas,  Champion Stakes, Dewhurst Stakes, Middle Park Stakes, Sun Chariot Stakes  a další.  July Course se využívá v letních měsících, přičemž nejzajímavější na programu jsou Gr. 1 dostihy Falmouth Stakes a  July Cup. 
Závodiště Royal Ascot (GB)
Perlou britského turfu je závodiště Ascot, kde se běhá 9 ze 32 Gr.1 dostihů v GB.  Nejelitnější mítink je červnový Royal Ascot, z dalšího programu zaujme Gold Cup a King George  VI. And Queen Elizabeth Stakes.  
Opravdové vzrušení lze zažít na závodišti Epsom Downs při proslulém derby mítingu, který začíná Gr.1 Coronation Stakes, druhý den následuje Oaks a třetí den vrcholí legendárním Epsom Derby. 
Závodiště v Cheltlenhamu (GB)
Pro fanoušky překážkových dostihů jsou největší lahůdkou cheltlenhamské mítingy, obzvláště ten březnový. Čtyřdenní mítink zahrnuje elitní Champion Hurdle, Queen Mother Champion Chase, World Hurdle a Cheltenham Gold Cup. 
Závodiště v Aintree (GB)
Na závěr nesmí chybět zmínka o nejstarším překážkovém dostihu konaném na závodišti v Aintree – Velké národní (Grand National). 
Autorka článku: Phar.Lap (Inéz Chehaibi)
Zdroj fotografií: Internet, archiv autorky
Publikováno v Jezdectví 7/2011

Intens deklasoval soupeře stylem fenomenálního Phar Lapa

VARŠAVA – Dne 3.7. 2011 se běželo polské Derby. I navzdory deštivému počasí přilákala tato tradiční událost na dráhu ve Služewci velký počet diváků i fanoušků dostihového sportu. Na programu dne bylo celkem 8 dostihů, přičemž ostře sledovaným vrcholem byl 5. dostih, tedy již zmíněné Derby. V předchozích dostizích se koně i žokejové srdnatě potýkali s deštěm i rozmoklou dráhou, ale naštěstí při slavnostním defilé účastníků Derby před zaplněnými tribunami se počasí malinko umoudřilo a nakrátko ustal i vydatný déšť, což žokejové i trenéři s nadšením uvítali.

Těžké dešťové mraky nad drahou…

Trenér Krysztof Ziemiansky, jehož svěřenkyně Infamia vyhrála Derby v roce 2010, nenechal nic náhodě a do sedla svého koně Intense (Belenus – Inicjatywa) chtěl původně opět angažovat českého žokeje Martina Srnce, jenže ten měl již do Derby klisnu Time of Wind manželů Plavacových. Ziemiansky tedy s jeho pomocí oslovil dalšího českého žokeje, Tomáše Lukáška, který tuto nabídku přijal a dobře udělal.

Tomáš Lukášek v sedle Intese těsně před dostihem

Intens byl totiž ihned od startu nad síly všech koní v poli. Okamžitě přebral vedení a elegantním stylem start-cíl zvítězil, přičemž nenechal nikoho na pochybách o své třídě. Druhá klisna v cíli – Electra Deelites – ztrácela propastných 12 délek!

Intensova spanilá jízda…
Trenér K. Ziemiansky
Trenér Ziemiansky později uvedl, že žokej Tomáš Lukášek si počínal přesně podle jeho instrukcí a diktoval tempo. O tom, že jeho svěřenec v Derby reálné šance má, nepochyboval, ale i tak jej neuvěřitelný výkon Intense prý velmi překvapil. Podobně překvapení byli i sázející. Žokej Lukášek nešetřil na svého  čtyřnohého partnera chválou. „Zásluhou Intense jsem získal své první vítězství v Derby,“ usmíval se při slavnostním dekorování. Vítězství v Derby – čili získání Modré stuhy – je snem každého žokeje, trenéra i majitele. To, že to není nemožné, jasně dokazuje unikátní double trenéra K. Ziemianskeho, jehož koně ovládli tento dostih již dvakrát po sobě. 
ž. Tomáš Lukášek
Žokejovi T. Lukáškovi se v průběhu polského Derby mítinku nevídaně dařilo. Kromě vítězství v Derby zvítězil i v dalších dvou cenných dostizích. Získal tak čistý hattrick a stal se nejúspěšnějším žokejem dne. Gratulujeme a těšíme se na další skvělé jízdy.
Více fotografií z akce zde.

Intens s žokejem Lukáškem utíkají soupeřům…
Štastný realizační tým (zleva trenér, úžasný Intens, majitel Roman Piwko,
žokej Tomáš Lukášek a ošetřovatel)
Autorka článku: Phar.Lap
Fotografie: Phar.Lap  

Zkušenosti v zahraničí aneb…

žokej M. Srnec

…krátký rozhovor s žokejem Martinem Srncem.

1) Co vás přimělo se do zahraničí vydat? Kde jste jezdil v Čechách a jak vás vůbec napadlo jet do zahraničí?
Když jsem poprvé vyjel do zahraničí, chtěl jsem především získát nové zkušenosti. Za mým opětovným odjezdem do zahraničí však stála lukrativní nabídka.“
2) Kde jste nyní – země, stáj, trenér? A jaké zahraniční stáje jste navštívil?
Momentálně pracuji pro trenéra Adama Wyrzyka v jeho dostihové stáji nedaleko Varšavy. Své předchozí zkušenosti jsem čerpal také u Johna Shirreffse v Santa Anita a Holywood Parku v Kalifornii v USA, ale i u sira Michaela Stoutea v Newmarketu ve Velké Británii.“
3) Jak dlouho už v zahraničí jste a plánujete někdy návrat do ČR?
V zahraničí jsem celkově strávil několik let, ale vždy jsem se vracel zpět do Čech. Pro trenéra Wyrzyka pracuji od října 2010.
4) Máte s sebou vlastní koně (kolik)?
Ne. Nevlastním žádného dostihového koně.
5) Jak vypadá váš běžný pracovní den? Kolik koní denně odjezdíte? Jedná se o hodiny pod vedením trenéra?
Můj běžný den začíná v šest hodin, kdy dorazím do stáje. Denně pak jezdím 4-6 koní, přičemž na tréninkovou přípravu koní samozřejmě dohlíží trenér.
6) Jezdíte v zahraničí i na závody?
Samozřejmě.“
7) Jaké největší rozdíly pozorujete v zahraničí oproti ČR?
I přes zlepšující se úroveň dostihového sportu v ČR je stále patrná obrovská propast mezi námi a dostihově vyspělými zeměmi.“
8) Doporučil byste zahraniční výjezd ostatním jezdcům? Proč?
Rozhodně. Zvláště pak všem mladým lidem, kteří mají zájem získát bohaté zkušeností.“

Téma měsíce Češi v zahraničí/Jezdectví 6/2011 

Autorka děkuje za rozhovor žokeji Martinu Srncovi.

Zdroj fotografie: Internet 

Rozhovor zprostředkoval: Phar.Lap
Téma měsíce Češi v zahraničí/Jezdectví 6/2011