(Pokračování)

STOCKWELL (1849 – 1870) – „císař plemeníků“

Majitel: Brownlow Cecil
Chovatel: Mr. William Theobald
Narozen: v Anglii 1849
Uhynul: v roce 1870 na Hooton Hall v Cheshiru
Výsledky na dráze: 16 startů: 12 -2 – 0, 2x neumístěn
Výhry: není známo

Byl to velký, statný ryzák s lysinou a bílými ponožkami na zadních nohou. Jakoby z oka vypadl otci Pocahontas, ryzáku Glencoeovi.

Dobový popis Stockwella kolísá mezi ošklivým a krásným koněm. Mnoha pozorovatelům zřejmě jeho mohutnost připadala obludná. I ve srovnání temperamentu nacházíme nesoulad dobových pozorovatelů, neboť Stockwell je jedněmi popisován jako gentleman, zatímco druzí tvrdí pravý opak.

Jako 2letý startoval pouze dvakrát. Ve 3 letech vyhrál The Two Thousand Guineas a St. Leger o 10 délek. Bohužel v Derby podlehl (důsledkem slabosti po nemoci) svému soupeři Danielu O´Rourkemu. Po skončení závodní kariéry byl prodán lordu Londesboroughovi a ustájen spolu s West Australianem na Kirgby farm v Yorkshiru. V roce 1860 byli oba hřebci prodáni na dražbě v Doncasteru. Stockwellův nový majitel Richard Naylor zaplatil za hřebce 4500 liber.

Stockwell v chovu:
Stockwell začal působit v chovu v roce 1861 nejprve na Rawcliffe Stud poblíž Yorku a později na Hooton Hallu v Cheshiru za poplatek, který dosahoval 200 guineí. V chovu zplodil 209 vítězů, kteří vyhráli 1147 závodů a vydělali 362 451 liber. Stal se sedminásobným šampiónem plemeníků a dvakrát skončil na druhém místě. Stockwell zemřel v roce 1870 na Hooton Hall.

Výjimeční potomci Stockwella na dráze:

* 1861: Caller Ou (St.Leger)

* 1864: Blair Athol (Derby, St.Leger)

* 1873: Doncaster (Derby)

Stockwell je oprávněně nazýván „císařem plemeníků,“ neboť právě jeho synové jsou zoodpovědní za přežití a udržení krevní linie hřebce Eclipse až do současnosti. Pokud bychom totiž sledovali přímou paternitní linii předků slavného Eclipse, dostali bychom se až k dalšímu zakládajícímu hřebci – Darley Arabianovi:

Marske (Squirt – The Ruby Mare, Blackleg´s)

Zajímavost:
V roce 1933 věnoval dr. W.J.Stewart McKay ve své knize Vývoj vytrvalosti, rychlosti a výdrže závodního koně (The Evolution of the Endurance, Speed and Staying Power of the Racehorse) celou kapitolu právě Stockwellovi. Autor se ve své knize zmiňuje také o Phar Lapovi. Píše z pohledu očitého svědka, který trávil ve Phar Lapově boxu mnoho hodin sledujíce jak Tommy Woodcock pečuje o šampiónovy nohy.

McKayův pohled na Stockwellův významný vliv v chovu anglického plnokrevníka nám poskytuje ono slíbené vysvětlení jakým způsobem Harry Telford odhadoval rodokmen ročka, který byl v dražebním katalogu uveden pouze jako lot 41, tedy Phar Lap. O tom, jak významnou roli sehrála ve Phar Lapově rodokmenu Stockwellova matka Pocahontas, si povíme až začneme studovat maternitní linii Phar Lapova rodokmenu.

Rodokmen (prozvětšení 2x klikni):

Zdroj fotografií: thoroughbred heritage.com, archiv autorky

(Pokračování)

ST SIMON (1881 – 1908)

Majitel: vévoda z Portlandu
Chovatel: princ Batthyáni
Narozen: v Anglii 1881
Uhynul: 1908 ve Welbecku ve věku 27 let
Výsledky na dráze: 10 startů/10 vítězství

St Simon byl jedním z nejlepších hřebců v chovu anglického plnokrevníka vůbec a i v dnešních dnech se o něm mluví jen v superlativech. Byl odchován maďarským princem Batthyánim.

Galopin 1872 (Vedette – Flying Duchess, The Dutchman)

Ten vlastnil hřebce Galopina, jehož prvním výjimečným synem byl Galliard, favorit Two Tousand Guineas 1883. Přestože hřebec patřil jinému, tlouklo Batthyánovo srdce pro potomka milovaného Galopina s takovou intenzitou, že po desítkách let dostihových vzrušení mu nakonec vypovědělo službu. Chvíli před dostihem Batthyáni zemřel. Galliard samozřejmě v dostihu zvítězil. Princova stáj byla rozprodána a St Simon, syn Galopina, se dostal do rukou vévody z Portlandu. Jeho otec Galopin vyhrál Derby a vydobyl si reputaci i v chovu, kde se stal trojnásobným šampiónem plemeníků. St Simonovou matkou byla St Angela po King Tomovi, vítězi dvou Goodwood Cupů a druhého v Derby. Než dala 16letá St Angela v chovu St Simona, byla považována za průměrnou chovnou klisnu.

Vévoda z Portlandu, který St Simona velmi levně koupil, ho narychlo přihlásil k několika posledním závodům a tehdy ještě netušil, že plánuje kariéru nejpodivuhodnějšího koně 19. století.

Peter Willott popisuje St Simona ve své knize Úvod do chovu anglického plnokrevníka takto: „Byl téměř dokonalý. Mnohým pozorovatelům se zdál menší než doopravdy byl. Měl nesporné kvality a výjimečný konkávní profil. Odborníci i laici ve vzájemné shodě žasli nad dokonalou vyvážeností jeho proporcí a byli uchváceni jeho vnitřní vitalitou a čistými vzletnými chody. Jeho pohyb se dal přirovnat k pohybu závodního greyhounda, byl velmi elastický. Pověstná byla i St Simonova vznětlivost a nervozita. Tyto vlastnosti dědili i jeho potomci. Kromě toho na ně však přenášel i svůj vzhled, konstituci a neuvěřitelnou rychlost a vytrvalost. Jeho synové a dcery byli známi výjimečnou tvrdostí, potřebovali jen málo tréninkové práce a péče a většina z nich byla v pohybu úžasná.“

St Simonovi jezdci měli obvykle dost potíží hřebce zvládnout. Nejlepšího z nich, Freda Archera, napadla jednou nešťastná myšlenka ťuknout ho v tréninku ostruhou. V následujícím okamžiku se však už jen stěží udržel v sedle. Hřebec, ponížený takovou pohanou, s ním pádil cestou necestou a zastavil se až po dvou mílích. Archer měl pro strach uděláno, ale tehdy se vrátil bledý a přísahal, že o něco podobného se už nikdy nepokusí.

Portrét St. Simona 

a Freda Archera (1857-1886)

St Simon byl publikem označen za krále turfu konce století a pro jeho obdivuhodnou převahu v dostizích se mu přezdívalo „Svatá hrůza.“ V roce 1884 jako tříletek vítězil nad výtečnými soupeři, kterým často poskytoval velké hmotností výhody (více než 10 kg) a přesto vyhrával i o 50 koňských délek. Jeho souladnou postavou se inspirovali i doboví sochaři. I hřebcův trenér Mat Dawsnon až do smrti tvrdil, že v životě připravoval jediného skutečně skvělého koně: St Simona. Zkušení stájníci prohlašovali, že St Simonovi se nevyrovná žádný kůň v žádném směru. St Simon odcházel do chovu ověnčen slávou a na cestě ho provázelo přesvědčení dostihového světa, že představuje vrchol dvousetletého snažení.

St Simon v chovu

 

Po roce odpočinku zahájil St Simon kariéru plemeníka zplozením šestnácti potomků. Ti jako dvouletí vyhráli 24 dostihů a do žebříčku plemeníků, kterému vévodil jejich děd Galopin, postavili svého otce na třetí příčku. Hned v následující sezóně však už převzal žezlo St Simon a udržel je pak ještě osmkrát. Dal vítěze celkem 17 anglických klasických dostihů, jeho potomci vyhráli přes půl miliónu liber. Jeho syn, Diamond Jubilée, vyhrál v roce 1900 dokonce Trojkorunu a Diamondův pravý bratr Persimmon zvítězil v Derby i v St. Leger, klisna La Fléche,dcera St Simona, se jako dvouletá ozdobila hned čtyřmi vítězstvími. Ve třech letech získala The One Thousand Guineas, v Derby prohrála vinou svého choromyslného jezdce. Triumfovala však opět v Oaks i v St. Leger. A svůj poslední dostih běžela dokonce březí!

Kariéru St Simona v chovu mírně ohrožoval ze zámoří dovezený Carbine.

Navzdory ohromnému poplatku 500 liber za připuštění posílali chovatelé své klisny za St Simonem až do dubna 1908, kdy při ranní procházce ve věku 27 let náhle uhynul.

Potomci St Simona na dráze:

* 1893: Persimmon (Epsom Derby, St.Leger, Ascot Gold Cup, 4x se stal šampiónem plemeníků)

* 1889: La Fleche (Vyhrála Trojkorunu, Ascot Gold Cup, Champion Stakes, Cambridgeshire Handicap, byla druhá v Epsom Derby, matka Johna O’Gaunta)

* 1897: Diamond Jubilee (Triple Crown, Eclipse Stakes,Argentina 4x se stal šampiónem plemeníků)

* 1893: St.Frusquin (2000Guineas, Eclipse Stakes, 2nd Epsom Derby, 2x šampión plemeníků)

* 1887: Memoir (Epsom Oaks, St.Leger)

* 1887: Semolina (1000Guineas)

* 1887: Signorina (matka Signorina a Signorinetta)
*1888: Simonian (2x šampión plemeníků ve Francii) – portrét není k dispozici
* 1890: Mrs Butterwick (Epsom Oaks) – portrét není k dispozici
* 1890: Soult (5x šampión plemeníků na NZ) – portrét není k dispozici
* 1891: Amiable (1000Guineas, Epsom Oaks) – portrét není k dispozici
* 1893: Roquebrune (matka Rock Sanda) – portrét není k dispozici

* 1896: Desmond (3x šampión plemeníků)

* 1897: La Roche (Epsom Oaks)
* 1897: Winifreda (1000Guineas) – portrét není k dispozici
* 1898: Pietermaritzburg (Jockey Club Stakes, šampión plemeníků v Argentině) – portrét není k dispozici

* 1898: William the Third (Ascot Gold Cup, Doncaster Cup)

* 1900: Chaucer (založil kvatlitní a úspěšnou materinitní linii chovných klisen)

* 1900: Rabelais (3x šampión plemeníků ve Francii)

St Simonova kostra je exponátem v Britském muzeu historie přírody (British Museum of Natural History) a jeho kůži uchovávají dodnes ve Welbecku.

Rodokmen (pro zvětšení 2x klikni):

Příště si povímě něco o Stockwellovi. Máte se na co těšit, neboť právě Stockwell (GB) hraje v rodokmenu Phar Lapa klíčovou úlohu.

Zdroj fotografií: thoroughbred heritage.com, archiv autorky

(Seriál na pokračování)

MUSKET(1867 – 1885)

Majitel: George Payne
Chovatel: lord Glasgow
Narozen: v Anglii 1867
Uhynul: 1885 na Novém Zélandu ve věku 18 let
Výsledky na dráze: 14 startů: 9 – 2 – 0,
Výhry: Ł 4,071

To je samo o sobě velmi zajímavé, ale ještě zajímavější je pro nás otec West Australiana, hřebec Melbourne. Ten je totiž považován za přímého potomka krevní linie Godolphina Arabiana, který se v jeho rodokmenu vyskytuje 39x. Godolphin Arabian je jedním ze tří zakládajících hřebců anglického plnokrevníka.

Lord Glasgow měl ve zvyku nechat zastřelit každého koně, jenž nesplňoval jeho náročná kritéria. Jedním z takových koní byl i Musket. Ten naštěstí nakonec vyvázl se zdravou kůží, neboť lord Glasgow v roce 1869 zemřel a celý hřebčín přešel do rukou generála Peela a George Payna, kteří si majetek rozdělili. Musket připadl Paynovi.

Během své kariéry Musket absolvoval 14 dostihů, z nichž devět vyhrál. Na dráze se prezentoval především jako extra vytrvalec. V chovu se Musketovi příliš nevěřilo, díky ne zrovna lákavé krevní linii, a tak připouštěl za pouhých 30 guineí. V Anglii zplodil jen 65 hříbat a po dražbě putoval za 500 Ł na Nový Zéland, kde zahájil roku 1879 připouštěcí sezónu.

Z Musketova prvního novozélandského ročníku vzešel vítěz Melbourne Cupu, z druhého šampión plemeníků. Navzdory své krevní linii se tak stal vedoucím australským plemeníkem ve třech z šesti připouštěcích sezón. Zplodil také legendárního Carbina – nejlepšího australského dostihového koně 19. století a významného plemeníka ve Velké Británii.

Rodokmen (pro zvětšení 2x klikni):

Příště si povíme něco o St. Simonovi.

Zdroj fotografií: thoroughbred heritage.com, archiv autorky

prostudován rodokmen koně nejméně pět generací nazpět. Pak jsou koně vyvedeni z boxů a předvedeni v aukčním kruhu, kde se na ně upírají tisíce očí a věnuje se jim stejná pozornost jako modelkám na předváděcím molu. U ročků nelze testovat rychlost, výdrž ani soutěživost. Tyto důležité vlastnosti jsou ještě neviditelné a tak jsou velké naděje vkládány právě do rodokmenu koně. Posuzuje se z mnoha úhlů pohledu a na případnou cenu má samozřejmě vliv i úspěch rodičů, sourozenců či předků koně na dráze. Genetika je však v mnoha ohledech zvrácená a závislá na mnoha aspektech. I kdyby měli dva mladí koně naprosto shodný rodokmen, může jeden z nich být v budoucnu šampiónem a druhý naprostým outsiderem. A tak se stává, že je kůň zakoupen např. pouze na základě toho, že „má krásné chody.“ Cena za hřebce se stanovuje na základě jeho chovného potenciálu, zvláště pak má-li v rodokmenu jedince, kteří zvítězili či se dobře umístili ve významných dostizích. Pohled do Phar Lapova rodokmenu dával sice tušit určitý příslib pro budoucí využití na dráze, ale rozhodně neskýtal žádné záruky.

(Pro zvětšení 2x klikni)