Alydar se narodil 23. 3. 1975 na americké Calumet Farm. Jeho otcem byl hřebec Raise a Native (po Native Dancer) a matkou klisna Sweet Tooth, jejímž dědečkem byl skvělý Nasrullah. Alydar bude navždy vzpomínán jako „stín“ slavného Affirmeda – v sezoně 1978 byl druhý ve všech odnožích americké Trojkoruny – pokaždé za svým rivalem Affirmedem.

Jako 2letý byl svěřen do péče trenéra Johna M. Veitcha a dne 15. 6. 1977 se poprvé objevil startu Youthful Stakes, kde doběhl pátý, vítězem se stal právě Affirmed. Reputaci si Alydar napravil hned 24. 6. 1977, kdy lehce zvítězil. 6. 7. 1977 v Great American Stakes se opět setkal s Affirmedem, kterého porazil o 3½ délky. 27. 7. 1977 zvítězil v Tremont Stakes a 13. 8. 1977 se objevil na dráze v Monmouth Parku, kde si připsal další vítězství v Sapling Stakes (Gr. 1). Následovala další dvě střetnutí s Affirmedem: v Hopeful (Gr.1) a ve Futurity Stakes (Gr.1), Alydar vždy doběhl druhý. V Champagne Stakes (Gr.1) se karta obrátila a Alydar Affirmeda o 1 ¼ délky porazil. 29. 10. 1977 se oba rivalové setkali v Laurel Futurity Stakes (Gr.1), kde však opět zvítězil Affirmed. Sezona 1978 přinesla bezpochyby nejsensačnější „bitvu“ o Trojkorunu v dějinách dostihového sportu vůbec. Alydar zahájil sezonu 11. 2. 1978 lehkým vítězstvím v Allowance Stakes, 4. 3. 1978 zazářil ve Flamingo Stakes (Gr.1), 1. 4. 1978 si připsal vítězství ve Florida Derby (Gr.1) a 27. 4. 1978 skóroval v Blue Grass Stakes (Gr.1). A pak přišlo Kentucky Derby (6. 5. 1978). Alydarovi nesedl povrch dráhy a k vítězství už mu nepomohl ani jeho zdrcující finiš, na Affirmeda ztrácel 1½ délky. V Preakness Stakes zase prohrál o krátký krk a i když v Belmont Stakes bojoval ze všech sil, podlehl Affirmedovi o hlavu. Alydarův trenér, John Veitch, po dostihu prohlásil: „Ne, Alydar neměl v dostihu smůlu, jeho smůla byla, že se narodil se ve stejném roce jako Affirmed.“ Jeho slova potvrdil Alydar v následujících startech, kdy s přehledem zvítězil nad staršími koňmi jak v Ayrton Classic (Gr.2), tak ve Whitney Handicapu (Gr.2). Ke konci sezony ale utrpěl frakturu kopytní kosti na levé přední noze. Po rekonvalescenci sice dokázal zvítězit v Nassau County Handicapu, ale jeho forma byla pryč.

Do chovu odcházel se statistikou 26 startů, 14 vítězství, 9x druhý a 1x třetí. Na dotacích vydělal 957,195 USD. V chovu se stal fenoménem, který vrátil upadající Calumet Farm zpět na výsluní a v roce 1990 se zaslouženě stal vedoucím plemeníkem Severní Ameriky. Mezi jeho potomky patřili např. Easy Goer, Alysheba, Turkoman, Strike the Gold aj. Alydar byl rovněž vynikajícím otcem matek – dal mj. Peinture Bleue, matku šampiona Peintre Celebre či Endear, matku vynikajícího hřebce Lure.

Peintre Celebre

Bohužel v 15 letech musel být Alydar předčasně utracen kvůli bizarnímu zranění, jehož okolnosti jsou dodnes velmi podivné. Celý případ se řešil před soudem, kvůli podezření, že byl Alydar odstraněn úmyslně – pro vysokou pojistku. Rok před smrtí byl Alydar uveden do Americké síně slávy, kde zaujímá čestné místo po boku svého věčného rivala Affirmeda.

Pedigree:

Článek publikován v Jezdectví 6/2010
Autorka: Inéz Chehaibiová (Phar.Lap)
Foto: archiv autorky

Affirmed (Exclusive Native – Won´t Tell You)

Klisna Ruffian (1972 – 1975), „princezna“ amerického turfu, se narodila 17. 4. 1972 na farmě Claiborne v Kentucky po hřebci Reviever (Bold Ruler) z klisny Shenanigas (Native Dancer). Jejími chovateli i majiteli byli manželé Stuart a Barbara Janneyovi. Kromě pohádkového rodokmenu, který Ruffian sám o sobě předurčoval k úspechu, dostala klisna do vínku i abnormálně mohutný rámec. Pod vedením trenéra Franka Y. Whiteleye juniora pak vstoupila mezi legendy. Pozornost na sebe strhla už jako 2-letá ve svém prvním startu 22. 5. 1974 v Belmont Parku, soupeřky totiž nechala 15délek za sebou. Ruffian neběhala, létala jako šíp a lámala jeden rekord za druhým. Ve Fashion Stakes zaběhla čas 1:03, čímž vyrovnala traťový rekord Belmontu. Krátce nato vyhrála Astoria Stakes (Gr.3), Sorority Stakes (Gr.1) a sezónu završila 13délkovým vítězstvím ve Spinaway Stakes (Gr.1). V jeho průběhu však utrpěla menší zranění na pravé zadní noze. Za své výkony získala ocenění „Nejlepší dvouletá klisna roku 1974.“ Aspirovala i na titul „Koně roku 1974,“ ale nakonec jej získal Forego. Po rekonvalescenci zahájila Ruffian sezónu 1975 lehkým vítězstvím v Allowance Stakes. V dubnu triumfovala v Comely Stakes (Gr.3) a pak zamířila do New Yorku na dráhu Aqueduct, kde opět triumfovala ve všech odnožích Trojkoruny – Acorn Stakes (Gr.1), Mother Goose Stakes (Gr.1) a Coaching Club American Oaks, kde zaběhla čas 2:27 4/5 , byla o 2,15 sekundy rychlejší než hřebec Avatar, vítěz z Belmontu, který po boji porazil hřebce Foolish Pleasure. Ruffian sice nepřekonala rekord famózního Secretariata z Belmont Stakes 1973, ale poslední ¼ míle zaběhla o 2/5 sekundy rychleji než on (!) Legendární match století se konal 6. 7. 1975 v Belmont Parku. Ruffian, nejlepší klisna v zemi, měla změřit síly s hřebcem Foolish Pleasure, vítězem Kentucky Derby 1975. Jacinto Vasquez neváhal ani minutu a zvolil si do dostihu Ruffian, která startovala v kurzu 2:5. Foolish Pleasure měl v sedle Braulia Baezzu. Od startu šel Foolish Pleasure na krátko do vedení, sledován Ruffian, která odstartovala u hrazení. Po pár metrech bylo jasné, kdo bude mít v dostihu navrch. Ruffian letěla pekelným tempem a začala hřebce dotahovat. Po 3/8 míle jezdci uslyšeli zlověstné křupnutí… Ruffian se neočekávaně vychýlila z původního směru a narazila do hřebce. Jacinto se ji snažil zastavit, ale ona skákala doslova po třech, tak velké bylo její odhodlání zvítězit! Když se konečně uklidnila, bylo dílo zkázy dokonáno. Diagnóza byla nelítostná: roztříštěné sezamské kůstky na pravé přední noze. Téměř nikdo z přihlížejících nesledoval osamoceného Foolish Pleasure, který dále pokračoval v závodě bez soupeřky a stal se tak „nezvítězivším“ vítězem smutného závodu. I když se operace vydařila, musela být Ruffian nakonec utracena. Nikdy neporažená odpočívá v Belmont Parku s hlavou navždy směřující k cílové čáře.

Forego (1970 – 1981), obrovitý hnědý valach amerického chovu, syn předního argentinského plemeníka Forli (vnuka slavného Hyperiona) a 12-leté klisny Lady Golgonda (dcery vítěze Preakness Stakes z roku 1954 Hasty Road) spatřil světlo světa 30.4.1970 na Claiborne Farm v Kentucky. Jeho chovatelkou i majitelkou byla paní Martha B. Farish Gerryová. Mohutný hřebec, který byl později vykastrován, protože byl těžko zvladatelný, se jako dvouletek na dráze vůbec neobjevil, vyběhl až jako tříletý. Narodil se ve stejném roce jako fenomenální Secretariat, který v roce 1973 s přehledem zvítězil v Kentucky Derby v neuvěřitelném čase 1:59 2/5. Forego tehdy doběhl čtvrtý. I přesto však dokázal v roce 1973 vyhrát 9 z 18 startů a 3x se umístit. Jeho cesta k výraznějším úspěchům započala v roce 1974, kdy v Belmont Parku v Carter Handicapu (1400 m) porazil vynikajícího Mr. Prospectora a zvítězil v čase 1:22,2. Do konce roku odběhl celkem 13 dostihů a 8 z nich vyhrál, což mu vyneslo tituly „Šampión sprinter 1974“ a „Kůň roku 1974.“ Manuel Gilman z Dostihové asociace v New Yorku v rozhovoru pro časopis The Blood-Horse prohlásil: „Forega nelze srovnávat s jinými koňmi, protože málokterý z nich měl podobně monumentální rozměry.“ Na své předchozí úspěchy dokázal Forego navázat i v sezóně 1975. Svým vítězstvím v „prodlouženém“ Suburban Handicapu se stal vůbec prvním plnokrevníkem v novodobé americké historii, kterému se podařilo vyhrát Gr.2 závod na podobnou distanci s váhou 60,5 kg v sedle. Následovala další vítězství v Brooklyn Handicapu, Woodward Stakes, Widener Handicapu, Seminole Handicapu, Carter Handicapu aj. Za své výsledky na dráze byl na konci sezóny zaslouženě odměněn titulem „Kůň roku 1975.“ Navzdory přetrvávajícím problémům s nohama dokázal Forego v roce 1976 na podmáčené dráze a s váhou 62,1 kg v sedle vyhrát Marlboro Cup o hlavu před Honest Pleasure. Pak následovala další vítězství mj. ve Woodward Handicapu, Brooklyn Handicapu, Metropolitan Handicapu a Nassau County Handicapu. Na konci sezóny opět získal ocenění „Nejlepší starší kůň“ a obdržel v pořadí již třetí titul „Kůň roku 1976.“ V sezóně 1977 si mj. opět připsal vítězství ve Woodward Handicapu, v Metropolitan Handicapu a v Nassau County Handicapu. V sezóně 1978 vyběhl Forego už jen dvakrát. Poté byl pro zdravotní problémy stažen z dráhy. Mnozí odbornící dodnes svorně tvrdí, že rčení „váha zastaví i vlak“ ve Foregově případě neplatilo, protože vítězil i pod poměrně velkou zátěží – průměrně nosil v dostizích okolo 59,1 kg. Za svou dlouhou kariéru odběhl Forego celkem 57 dostihů, 34 z nich vyhrál, 9x doběhl na druhém a 7x na třetím místě. Na dotacích vydělal 1 938 957 USD, což mu zajistilo pozici druhého nejlépe vydělavajícího plnokrevníka v americké dostihové historii za Kelsem.

Forego se v chovu bohužel uplatnit nemohl a tak byl poslán na odpočinek na farmu Johna Warda poblíž Keenelandu. V roce 1981 se přestěhoval do Kentucky Horse Parku poblíž Lexingtonu, kde byl ve svých 27 letech předčasně uspán poté, co ve výběhu utrpěl frakturu zadní spěnkové kosti. Tento velikán navždy odpočívá v Kentucky Horse Parku.Pedigree:

Článek publikován v Jezdectví 2/2010
Autorka: Inéz Chehaibiová (Phar.Lap)