První i poslední pohled na Phar Lapa


Frederick William Lawrie (98) 
Frederick William Lawrie (98) spatřil Phar Lapa poprvé a zároveň i naposledy při zahajovacím ceremoniálu na závodech, které se konaly v městečku Stawell. Pouze pár dní před osudným odjezdem do Ameriky. Musel to být opravdu silný zážitek. Frederick se pochlubil reportérovi deníku Bedingo Weekly, Laurenu Mitchellovi. Ten neváhal a pulikoval článek s názvem „Připomínka slavného života(A happy life recalled).“
Nebudu zde uvádět všechny informace z výše zmíněného článku, protože se blíže nezabývá tématem okolo Phar Lapa, ale pro fanoušky této legendy je rozhodně zajímavý první odstavec, ve kterém se pan Lawrie svěřuje se svými pocity, když poprvé uviděl „velkého Big Reda.“Frederick Lawrie:
Myslím, že byl opravdu velmi zvláštní. Už na první pohled. Všichni kamarádi mi tenkrát tvrdili, že je to nejlepší kůň, kterého kdy Austrálie měla. Až po jeho smrti jsem si vlastně uvědomil, že jsem měl tu čest spatřit na vlastní oči legendu, která předčasně odešla do míst, kam směřujeme všichni .

Phar Lap opět vítězem

Phar Lap udělal opravdu velký dojem. Vypovídá o tom i zarámovaná fotografie šampióna v ozdobném rámu, která visí nad krbem pana Lawrieho. Vedle ní jsou pak umístěny fotografie jeho rodiny: vesměs svatební, vánoční – rozesmáte děti a šťastní rodiče a prarodiče. Možná se smích v této rodině dědí z generace na generaci?

Frederick Lawrie:
Víte, nikdy v životě jsem nepotkal špatného člověka. Nikdy jsem vlastně nepotkal ani člověka, kterého bych neměl rád, a to mě učinilo šťastným.

Jak obrovské prohlášení od člověka, který je na světě téměř sto let. Máme se ještě hodně co učit. Doufejme, že se dobrota lidí nestane v následujících letech pouhým mýtem.

Podle článku :Laurena Mitchella
Zdroj informací: The Bedingo Weekly
Zdroj obrázků: Archiv autorky

Phar Lap aneb zajímavá paní Marie Davieová


Přátelé ji jednou nevinně vylákali na dostihy. Ze začátku to nebylo nic moc, pak se ale objevil on.
Už jen jeho přítomnost na závodišti zvedla diváky ze sedadel. Pro Marii to byl ze začátku jen mohutný ryzák, kterému všichni aplaudovali. Pouze jeden jediný dostih toho odpoledne stačil k tomu, aby se Phar Lap vryl Marii Davieové nesmazatelně do paměti: ten, ve kterém ho poprvé viděla běžet. Naprosto podlehla jeho kouzlu a od té doby se stala jeho nadšenou a věrnou obdivovatelkou. Zde je její příběh.

Poprvé jsem Phar Lapa spatřila 25. října 1930, když svým typickým stylem vyhrál W.S. Cox Plate. Pamatuji si to jako by to bylo dnes… Víte, v letech 1930 a 1931 se Austrálie zmítala ve vlnách ekonomické krize a přestože lidé trpěli a ztráceli sebedůvěru, viděli sami sebe jako „bojovníky“ odhodlané přežít. A právě tenhle kůň se stal duší tohoto odhodlání. Byl takovým ztělesněním vlastností australského národa.

To si Marie Davieová zapsala do svého výstřižkového deníku spolu s dojmy, které v ní zanechalo první setkání s Phar Lapem. Od té doby ji přátelé zásobovali novinovými články, výstřižky a všemi materiály, které jakkoliv souvisely s Phar Lapem. Paní Marie složila také mnoho básní, které oslavovaly nejen výkony fenomenálního koně, ale i jeho laskavost a moudrost jeho očí. Veškeré texty psala na mechanickém psacím stroji a spolu s novinovými výstřižky pilně lepila do deníku.
Úvodní báseň Marie Davie věnovaná
Phar Lapovi

Deník, který má dnes nevyčíslitelnou hodnotu…

V roce 2000 – těsně před svou smrtí – se 99letá paní Marie Davieová rozhodla věnovat originální deník jako historické dědictví Melbournskému muzeu Victoria. Kurátor muzea se jel na nabízené materiály podívat, aby je prozkoumal. Po osobním rozhovoru s milou paní Davieovou zjistil, jak velkou hnací silou pro ni v životě Phar Lap byl.


Další stránka z pozoruhodného deníku

Stařenka ani po tolika letech nemohla zapomenout na to, jak ji strašná zpráva o Phar Lapově smrti zasáhla. Když si zprávu přečetla v novinách, podvědomě nastoupila do tramvaje a když dorazila domů, zhroutila se na pohovku, dočasně ochromena nevýslovným smutkem.


I já jsem vlastně taková Marie Davieová…


Týden po kurátorově návštěvě se starší dáma opět ozvala a chtěla, aby si pro deník okamžitě přijeli. Kurátor byl mile potěšen. Několikráte se potom snažil Marii Davieovou telefonicky kontaktovat, ale linka byla hluchá.
Pár týdnů poté se ozval právník paní Marie Davieové, který zaměstnancům oznámil, že stará paní navždy odešla za „svým“ hrdinou Phar Lapem.
Zdroj: Museum Victoria, Austrálie
Zpracovala: Phar.Lap