Dan Patch (1896-1916), Phar Lap (1927-1932), a Seabiscuit (1933-1947) byli ve své podstatě naprosto ojedinělí, velmi nadaní a inteligentní koňští atleti špičkové kvality, které miloval celý dostihový svět. Tito koně jako jedni z mála doslova „oslovili“ celé masy lidí.Dan Patch aneb první kůň, co pobláznil Ameriku

V roce 2008 vydal Charles Leerhsen příběh s názvem Bláznivě dobrý: Pravdivý příběh DanaPatche, nejznámějšího koně Ameriky (Crazy Good: The True Story of Dan Patch, the Most Famous Horse in America). Dan Patch spatřil světlo světa v Indianě na přelomu 20 století. Byl to super šampión plemene Americký klusák. Jeho otcem byl hřebec a šampión klusáků Joe Patchen a matkou Zelica. Dan Patch získal své jméno kombinací jmen svého otce a jeho majitele Dana A. Messnera. Dan Patch byl doslova klusáckou super star. Dříve bylo totiž zvykem, že koně nejen klusali, ale i chodili v zápřeži na velké vzdálenosti. Dan Patch právě v této disciplíně vynikal – dokázal ujít míli pod 2:00 a pokaždé svůj čas dokázal ještě zlepšit. Nejdříve o zlomky sekund a později o celé sekundy. Ostatní trenéři nakonec odmítli vysílat své koně do předem prohraného závodu, kde startoval Dan Patch.

A tak Dan Patch začal „běhat proti času.“ To znamená, že běhal proti již vyběhnutým časovým rekordům a „chodil“ i v pozadí dalších klusáků. Ti jej motivovali, aby se je snažil „chytit.“ Dan Patch se zkrátka nikdy nesmířil s představou, že je nějaký kůň před ním. Právě díky svému odhodlání překonával i své vlastní časové rekordy.

Jen v roce 1900 Dan Patch vytvořil nebo vyrovnal 14 světových rychlostních rekordů. V roce 1906 pak vytvořil zcela nový světový rekord na míli v kategorii zápřahových koní, který měl hodnotu 1:55s. Tento rekord vydržel nepřekonán celých 32 let!

Příběh Seabiscuita oprášila Laura Hillenbrandová…

Laura Hillenbrandová „oprášila“ příběh Amerického šampióna Seabiscuita a představila ho generaci mladých fanoušků Anglického plnokrevníka za pomoci své knihy, která vyšla v roce 2001 pod názvem: Seabiscuit: Americká legenda. Hillenbrandová oživuje příběh nejfantastičtějšího Amerického koně od dob Man´O Wara. Přátelství tří mužu, kteří se zcela náhodně sešli: majitele Charlese Howarda, automobilového magnáta, osamělého trenéra koní, Toma Smitha a jednookého žokeje Johna „Reda“ Pollarda, vytvořilo zázemí ke zrodu jednoho z nejfenomenálnějších koní v Americké dostihové historii. Díky této knize zažila legenda jménem Seabiscuit doslova své „zmrtvých-vzkříšení“ a neuvěřitelný comeback.

Australský „blesk“ Phar Lap

Spisovatelé Geoff Armstrong a Peter Thompson zase pro změnu ve své knize Phar Lap (2001)zdokumentovali život koně, který v Austrálii uchvátil srdce i mysl celého národa – ryzáka Phar Lapa. „Bobby“ jak mu přezdíval jeho ošetřovatel, byl tak dobrý, že se mu členové VRC snažili znemožnit starty v prestižních závodech. Dokonce se říká, že někdo podplatil lokální mafii, aby šampióna před velkým Melbourne Cupem 1930 zlikvidovala (pozn. Melbourne Cup je dostih, který se svou kvalitou i dotacemi rovná Americkému Kentucky Derby). Narozdíl od Dana Patche a Seabiscuita, které milovalo nejen okolí ale i jejich majitelé sdíleli nadšení a své hrdiny všemožně podporovali, velký ryzák Phar Lap měl pouze jediného opravdového přítele na celém světě – ošetřovatele a později i trenéra, Tommyho Woodcocka.

Phar Lap bohužel předčasně uhynul v Kalifornii ještě před tím než mohl Americe dokázat svou třídu. Jeho smrt byla po dlouhá léta záhadou až nyní se veřejnost dozvěděla, že byl otráven. Woodcock byl smrtí svého kamaráda tvrdě zasažen, ale i přes to dál pokračoval v trénování koní.

Neuvěřitelné životní příběhy výše zmíněných fenomenálních koní se dostaly i na stříbrné plátno. Byla o nich sepsána spousta knih a jejich jména se stále objevují v novinách, takže nemohou být nikdy zapomenuti. Každý fanoušek dostihové historie by měl znát jejich příběhy.

Zdroj informací: Barbara Anne Helberg
Zdroj obrázků: Internet
Publikováno: 2.6. 2008

Při svém brouzdání po Internetu „za dalšími senzacemi týkajícími se úžasného Phar Lapa“ jsem opět náhodně narazila na blog, na kterém mě zaujala recenze knihy Michaela Wilkinsona s názvem The Phar Lap Story.Nelenila jsem a zkontaktovala autorku, zdali bych nemohla její článek přeložit do Čestiny a uveřejnit ho na svém blogu s tím, že vedu stránky o Phar Lapovi i fórum o něm a slečna z Austrálie velmi ráda souhlasila a odepsala mi :

Hi Inez,

Looking at your site, it looks wonderful! I have no problems with you translating my piece – thank you very much for asking

Regards,

Chris

Takže se souhlasem autorky Vám přínáším překlad recenze na knihu Michaela Wilkinsona s názvem Phar Lapův příběh /The Phar Lap Story/, publikována 1983.

Vzpomínám si, že v době, kdy jsem chodila na střední školu, se v Austrálii začal promítat film Phar Lap. Bylo zrovna léto a tak se film promítal venku – na dráze v Caulfieldu, kam bylo umístěno obrovské plátno a lidé tam chodili odpoledne a večer shlédnout film věnovaný Australskému čtyřnohému hrdinovi a zázračnému koni. Byla jsem nadšená, že mě tam tenkát mamka taky vzala.

Od té doby jsem na tom filmu byla nesčetněkrát a pokaždé bylo narváno k prasknutí. Celým filmem se nese ono zvláštní pouto mezi Phar Lapem a Tommym Woodcockem. V podstatě nemám žádné námitky, protože vím, že tento mladý muž měl na Phar Lapa velmi kladný vliv, nicméně příběh, který vypráví Michael Wilkinson, dává přeci jen zásluhy i Harrymu Telfordovi, zvláště pak za objevení tohoto mimořádně talentovaného koně.

Příběh Phar Lapa (The Phar Lap Story) napsaný Michaelem Wilkinsonem byl sice základním stavebním kámenem při tvorbě filmového scénáře pro film Phar Lap, nicméně při sledování filmu divák (neznalý skutečného příběhu) velmi lehko získává dojem, že ten, kdo přišel na to, jak Phar Lapa motivovat k vítězství, byl jen Tommy Woodcock., naproti tomu ukazuje divákovi Harryho Telforda jako neschopného, neúspěšného a zchudlého trenéra. Zde je první rozpor mezi knihou a filmem – v knize Michaela Wilkinsona je totiž Harry Telford vylíčen jako velmi schopný trenér, jehož tréninkové metody dokázaly Phar Lapa „rozhýbat“ k vítězstvím stejně jako některé ostatní koně z jeho stáje, i když jich moc nebylo.

Wilkinson se speciálně zaměřuje na osud velkého ryzáka, který „uchvátil srdce národa“a již v úvodu knihy přivádí čtenáře do prostředí bídy a chudoby, která postihla Austrálii ve 30. letech 20. století. Autorovi se rovněž podařilo poměrně přesně vykreslit naději, kterou chudí lidé doslova „posadili“ na hřbet velkého a neohrabaného koně představujícího pro ně doslova zázrak seslaný z nebe.

Všechny materiály použité ve výše uvedené knize autor čerpal z dobových interview v novinách, oficiálních dokumentů, záznamů VRC, článků z časopisů. Kromě toho osobně vyzpovídal mnoho lidí, kteří se s Phar Lapem setkali anebo byli svědky jeho ohromujících výkonů na dráze. Text knihy je psán jednoduchým, snadno srozumitelným jazykem – díky čemuž se kniha opravdu dobře čte. Velmi rychle si vytvoříte přehled o postavách, které vystupovaly v celém příběhu a jaká byla jejich úloha.

V mé knihovně? Rozhodně. Jak by se vůbec mohla knihovna koňského fanatika obejít bez příběhu koně, který uchvátil srdce lidí v době ekonomického temna? Úžasný kůň a nádherná kniha.

Autorka: Chris
Zdroj: zde