Stručný náhled do historie Flemingtonu a Melbourne Cupu


Napadlo mě, že by bylo dobré poznát podrobněji historii závodiště, na kterém často vítězil fenomenální Phar Lap a před ním i po něm mnoho dalších skvělých koní…
Flemington. Nahlédneme-li do výsledkových listin vedených Victoria Racing Clubem (VRC), zjistíme, že Phar Lap startoval na výše jmenovaném závodišti celkem 14x: 11x zde proběhl vítězně cílem, 1x byl druhý, 1x třetí a 1x se neumístil.

Phar Lapova vítězná tažení ve Flemingtonu.

 

Flemigton je bezesporu nejznámějším závodištěm Austrálie. Nejenže patří k nejstarším dostihovým závodištím v této zemi vůbec (od 1840 se zde dostihy běhají pravidelně každý rok), ale můžeme rovněž říci, že celý rozlehlý komplex náleží od roku 2006 k významným kulturním dědictvím této země.

Závody ve Flemingtonu

Flemington okolo roku 1920

 

Jak závodiště Flemington vůbec vzniklo?
První dostihy v Melbourne se konaly v březnu roku 1838 – na místě, kde se dnes nachází železniční stanice Spencer Street.

Pohled na později vybudovaný železniční komplex Spencer Street

Úplně první dostihový míting ve Flemingtonu se konal až v březnu 1840 jihozápadně od toku řeky Maribyrnong River (Melbourne tehdy existovalo pouhých 5 let). Když byl v roce 1840 Flemington (původně nazývaný Melbournské závodiště /Melbourne Racecourse/) oficiálně užit jako dostihová dráha, měl pro vládu status „Crown Land„, což znamenalo, že země nikomu nepatřila. V roce 1848 byl guvernér Nového Jižního Walesu odpovědný i za tuto oblast, která se však zanedlouho poté – v roce 1851 stála separovanou kolonií státu Victoria. Guvernér tehdy vydal obecně platné a uznávané nařízení, že 352 akrů půdy bude považováno za veřejné závodiště a zároveň ustanovil šestici mužů, kteří se stali Správní radou nového závodiště. V roce 1871 schválila vláda nařízení, jímž ustanovila správní radou závodištěDostihový spolek Victoria /The Victoria Racing Club (VRC)/.

Původ jména Flemington
Toto místo na okraji Melbourne bylo pojmenováno po jistém Flemingovi, jenž si jako místní řezník vysloužil vděk tehdejších turfmanů zapůjčením svých – v širokém okolí jedinečných – vah k převážení žokejů.

Během prvního mítingu se ve dvou dnech konaly pouhé čtyři dostihy. Sázelo se na ně nikoli v penězích, kterých se mladé kolonii ještě nedostávalo, ale v lahvích rumu, kterého už přebývalo. Nejúspěšnější sázkař tak ne vždy byl tím nejšťastnějším. Okamžitě se totiž opil tak, že když se pokusil jít domů řekou, obvykle utonul…

Melbournský turf si pro další léta počáteční nadšení z hazardu sice ponechal, ale nedostatky rychle napravil. Již za deset let stála ve Flemingtonu přepychová tribuna a o dalších sedm let později se konala inaugurace Victoria Derby. Flemington byl rovněž centrem tréninku dostihových koní. Mnoho australských nejznámějších trenérů založilo své stáje právě poblíž zmíněného závodiště. V roce 2006 se slavný dostihový míting zvaný Melbourne Cup Carnival poprvé v historii nekonal ve Flemingtonu – závodiště bylo totiž odstaveno až do září 2007.

Ve startovních boxech…

Dostihový spolek Viktoria /The Victoria Racing Club/ (dále jen VRC)
Dostihový spolek VRC vznikl roku 1864 z pozůstatků dvou klubů, které původně stály proti sobě – The Victoria Turf Club (založen: 1852) a Victoria Jockey Club (založen: 1857), které se rozpadly a z jejich trosek povstal VRC. Než se tak stalo, oba kluby pořádaly své dostihové mítingy odděleně na stejném závodišti ve Flemigtonu. Již před vznikem VRC začal Victoria Turf Club organizovat samozvané komise zaujatých majitelů dostihových koní a organizovat výroční dostihy. Od roku 1864 až do roku 2001 VRC jednal jako ústřední autorita odpovědná za pořádání dostihů ve státě Victoria v Austrálii. V roce 2006 se VRC stalo členem Victoria Racing Club Limited, takže tato funkce částečně přešla právě na zmíněnou společnost Racing Victoria Ltd., která se nyní stará o tyto záležitosti. Kromě PR akcí či webové prezentacese VRC rovněž provozuje tzv. Phar Lap Club, což je klub pro ty nejmenší nadšence posedlé dostihovým sportem.

Původ velkého Melbourského poháru /Melbourne Cupu/ a jarního dostihového karnevalu /spring racing carnival/
První závody v Melbourne se obvykle běhaly na podzim. V roce 1854 se Victoria Turf Club (VTC) rozhodl začít pořádat dostihy i na jaře – v době, kdy krajina splňovala ty nejlepší podmínky, a to i navzdory celkem dramatickým výkyvům počasí. Byl to právě VTC, který jako první přišel s myšlenkou uspořádat všeobecně uznávanou a toužebně očekávanou zkoušku roku. Kupodivu se jí nestal klasický ani poloklasický dostih, ale pouhý handicap, který se stále běhá na dávno nemoderní trati dvou mil. První Melbourne Cup se běžel v listopadu 1861. A již v prvém ročníku se na jeho startu objevilo 17 dobrých koní – včetně pětiletého ryzáka Archera (William Tell – Maid of Oaks by Vagabond) z Nového Jižního Walesu, který se později jako první zapsal na listinu vítězů v roce 1861. Svůj triumf zoopakoval i v roce 1862. Dva po sobě jdoucí Melbourne Cupy dokázal získat až po 106 letech hřebec Rain Lover (Latin Lover – Rain Spot). Kompletní listinu vítězů Melbourne Cupu můžete nalézt zde.

Zajímavost:

Muž, který Archera na Melbourne Cup připravoval, se jmenoval Etienne de Mestre. Pod jeho vedením kůň vyhrál oba po sobě jdoucí poháry (1861 i 1862). Jeho příprava byla prostá, ale účinná: nechal Archera jít z Nowry do Melbourne, což bylo přes 550 mil – ušli 27 mil za den…alespoň tak se to povídá (možná že další důkazy by dokázaly něco jiného). Je však jisté, že s takovou přípravou Archer lehce zvítězil. De Mestre byl skutečný mistr v tréninku svých koní a používal velmi propracovaných tréninkových postupů. Místo toho, aby jej ostatní turfmani uznávali za jeho výsledky na dráze, povídali si o něm jako o šarlatánovi…

Etien de Mestre

Jeho svěřenci však zvítězili i v dalších Melbourne Cupech – byli to: Time Whiffler (1867), Chester (1877) a Calamia (1878). Etiennův syn – Roy de Maistre se stal významným australským umělcem. Až v roce 1977 byl Etien de Demestre předstižen trenérem Bartem Cummingsem (jehož svěřenci vyhráli Melbourne Cup 6x), ale i tak mu stále patří druhá příčka pověstného žebříčku nejúspěšnějších australských trenérů vůbec.

Bart Cummings – živoucí legenda
australského turfu

Tento nejslavnější dostih jižní polokoule může vyhrát i poměrně slabý kůň prostě jen proto, že mu handicaper předepíše menší zátěz než koním výborným. Ztěží se proto jedná o skutečnou zkoušku chovu. Přesto však zůstává pozice Melbourne Cupu pro Australany neotřesitelná a první listopadový čtvrtek do bran flemingtonského závodiště proudí dychtivé zástupy dostihových nadšenců. Národ dostihových sázkařů totiž vzrušuje možnost změřit svůj důvtip s důvtipem handicaperovým a ve zpravidla mohutném poli koní vsadit na „toho správného koně“ několik dolarů ve vysokém kurzu. Hluboká tradice, hlavní příčina současné popularity Melbourne Cupu, stojí na základech položených právě v roce 1838.

Reklamní poutač zvoucí k návštěvě závodiště u příležitosti konání 148. Melbourne Cup Carnivalu 2008 s výmluvným sloganem:
Oslava, která zastavuje národ

Nově zformovaný Victoria Racing Club (VRC) převzal patronát nad závodem při jeho čtvrtém konání, tedy v roce 1864 a Melbournský pohár se tedy počal běhat na závodišti ve Flemingtonu každé jaro jako hlavní a nejvýznamější dostih nadcházející dostihové sezóny. Pořadatelé by si asi ztěží dokázali představit, že za sto let ponese dostih padesátinásobek původní dotace, stane se módní přehlídkou a vrcholnou společenskou událostí a bude přivádět do extáze milióny Australanů. Pro dobrý zvuk této zkoušky udělali předkové co mohli – budiž jim země lehká a jimi založená tradice ať dále vzkvétá…

Muži chodí sázet, ženy se chodí ukazovat – Melbourne Cup je vrcholnou společenskou událostí každé dostihové sezony.

Záběr na tribuny plné k prasknutí…

a areál závodiště ve Flemingtonu v den konání Melbourne Cupu


Phar Lap a Makybe Diva „navždy“

Na dráze ve Flemingtonu se rovněž nachází bronzová socha národního hrdiny – dostihového koně Phar Lapa. V roce 1988 si její zhotovení objednalo VRC u příležitosti dvoustých oslav vzniku samostatné Austrálie. Socha pochází z dílny renomovaného sochaře Petera Corletta. Corlettova socha je o 10 % větší než byl Phar Lap ve skutečnosti a stojí u hlavního vchodu na závodiště, poblíž paddocku zvaného poeticky Birdcage (nyní už byl tento padock zrenovován – v komplexu se nacházejí stáje pro 125 koní).

Sochař a tvůrce sochy Phar Lapa – Peter Corlett

Podobně monumentální socha byla vytvořena i k poctě slavné klisny Makybe Divy, vítězky 3 Melbourne Cupů. Socha pochází z dílny místního umělce Kena Martina a nachází se na pláži Port Lincolnu v Jižní Austrálii.

Ken Martin při práci na soše Makybe Divy

Zdroj informací: www.vrc.net.au, Michal Horáček – Království za Koně, www.wikipedia.au
Zdroj obrázků: Internet, archiv autorky

Phar Lap v Albury…ignorován?


„Koňský hotel“ Royal v Albury v roce 1930

Ve městě Albury v Novém jižním Walesu se mezi lidmi povídá, že po zdejších ulicích se kdysi procházel i slavný Phar Lap se svým ošetřovatelem Tommy Woodcockem. Podle Tommyho Woodcocka však místní lidé Phar Lapa vůbec nepoznali. Může snad být tato povídačka pravdivá?
Vydejme se po stopách...Zdá se však zcela nepravděpodobné, že star jakou ve své době Phar Lap byl, by unikla očím veřejnosti. I naprostý laik by si ho přeci musel povšimnout, vždyť šampión budil pozornost nejen svými neuvěřitelnými výkony na dráze, ale především mohutným rámcem a sytě ryzou barvou srsti. Rozhodně to nebyl kůň, který by se dal přehlédnout a přece se tak stalo.

Nájemce Royal hotelu v Albury, Nick Willoughby to potvrzuje. Říká, že v roce 1930 Woodcock a Phar Lap skutečně pobývali v Royal hotelu. Krom toho Phar Lap lehce zvítězil v Melbourne Cupu, takže jeho fotografie byly uveřejněny na předních stranách všech Australských deníků.

Phar Lap a Tommy na nádraží před odjezdem do Albury obklopeni zástupem obdivovatelů

Je to pravděpodobně jedno z mála tajemství, kterým se město může pochlubit.V těch letech měl náš hotel výtečnou reputaci hlavně mezi dostihovou smetánkou Austrálie. Zvláště díky své lokaci. Městem totiž vedl hlavní železniční uzel mezi Sydney a Melbourne.

Nástupiště v Albury, kde Phar Lap v roce 1930
se svým týmem měnil vlak do Sydney

Při dostihových mítinzích to byla zvláště ideální zastávka pro načerpání nových sil mezi jednotlivými dostihovými dny. Náš hotel též jako první zavedl elektrickou síť do všech stájí, takže se v nich mohlo svítit elektřinou, což bylo zvláště pro personál okolo dostihových koní velmi pohodlné. V ostatních hotelích se ještě používaly petrolejové lampy a takového svícení bylo zvláště ve stájích velmi nebezpečné. Často se na lampu zapomnělo a vznikaly velké požáry.“

Nyní pouze skladiště prázdných sudů,
dříve stáje, kde byl v roce 1930 ustájen Phar Lap

Willoughby dále říká, že majitel místního hostince – Ir jménem James Soden – měl velmi dobré konexe v dostihových kruzích.

James Soden

Willoughby:
V roce 1924 kdosi prohlásil, že Soden zná osobně tolik majitelů, trenérů a žokejů po celé zemi, že se mu žádný jiný hoteliér v Austrálii nemůže vůbec rovnat…

Willoughby dále dodává:
Samozřejmě, že Phar Lap nebyl jediným vítězem z Melbourne, který byl ustájen ve stájích tohoto hotelu. Vzpomínám si i na další čtyřnohé hvězdy, mezi nimiž byl např. Prince Foote (1909), Piastre (1912), Artilleryman (1919), Windbag (1925) Statesman (1928), Peter Pan (1932), Foxzami (1949) a Delta (1951).“

Pokud byste náhodou četli Woodcockovu autobiografii, tak byste se dočetli, že Woodcock byl samotným pobytem v Albury doslova frustrován. Ve svých vzpomínkách uvádí, že na tomto místě pobýval s Phar Lapem celé čtyři dny a že nikdo z místních mu nevěnoval sebemenší pozornost. Podle něj byl Phar Lap v té době prostě hvězda a ti lidé ho doslova přehlíželi. Na adresu místních nakonec uvádí, že by „pravděpodobně nepoznali dobrého koně ani kdyby ho měli přímo před očima.“

Co dodat? Ač se to zdá neuvěřitelné, obyvatelé Albury Phar Lapa opravdu nepoznali.

Další info o hotelu zde.
Zpracováno dle článku: Allison Jess
Zdroj: ABC Goulburn Murray

Historie se psala v Agua Caliente aneb ti druzí a Phar Lap

Slavná dráha Agua Caliente v Tichuaně

Wirt Browman, Baron Long a James Crofton – známí jako hraniční baroni – byli opravdovými otci pověstného letoviska Agua Caliente v Tichuaně v Mexiku. Rozsáhlý komplex byl vybudován na horkém vodním prameni, což ve Španělštině doslova znamená „Agua Caliente.“ Účelem komplexu v Agua Caliente bylo přitahovat a hlavně bavit smetánku a hvězdy rozvíjejícího se filmového průmyslu v Hollywoodu. Agua Caliente bylo královstvím nevázaných pitek a hazardních her.

Dobový reklamní leták

Komplex byl zbudován za 2 milióny dolarů. Závodní dráhu v Aqua Caliente navrhl mladý architekt, který se jmenoval Douglas McAllister. Hlavní tribuna v sobě spojovala rysy Španělské a středomořské architektury. Budova byla bílá a měla střechu z dlaždic červené barvy.

Resort v Agua Caliente
Letecký pohled na komplex

Pohled na závodní dráhuPohled z tribuny na dráhu

Plánek letoviska

Na dráze v Agua Caliente se běhal pověstný a nejštědřeji dotovaný dostih v Severní Americe : Agua Caliente Handicap (znamý též jako Coffroth Handicap). Trať v Agua Caliente byla známa právě pověstnými štědrými dotacemi.

Agua Caliente Handicap, 1917

Když Crystal Pennant v roce 1928 nečekaně zvítězil v nejbohatším dostihu světa, dotace pro vítěze činila 110 000 dolarů, což po odečtení všech nutných výdajů (platu žokeje, startovného a dalších poplatků) pro majitele vítězného koně, pana Waltera Hoffmana, znamenalo příjem neuvěřitelných 92 700 dolarů. Ačkoliv nám dnes dolarová měna nepřipadá příliš závratná, faktem zůstává, že peníze pro vítěze v roce 1928 by se vyrovanaly částkám, za které dnes běhají špičkoví koně světa.

Agua Caliente Handicap, 1929

Bohaté dotace přilákaly i Dave. J. Davise, majitele nejlepšího dostihového koně Austrálie. Jeho Phar Lap cestoval neuvěřitelných 12 000 mil, jen aby mohl 20.3.1932 stanout na startu Agua Caliente Handicapu. Nejen svým startem, ale hlavně vítězstvím se zapsal zlatým písmem nejen do historie celosvětového turfu, nýbrž i do historie dráhy. Nechal totiž za sebou nejen pole nejlepších koní Ameriky včetně amerického Derby vítěze: Reveille Boye, ale svým časem zlomil i rekord dráhy. Bohužel jeho rekord byl v roce 1933 překonán 4 letým americkým odchovancem jménem Gallant Sir. Gallant Sir v dostihu zvítězil i v roce 1934.

Phar Lap zadrženě vítězí v Agua Caliente
Handicapu, 1932

Agua Caliente Handicap, 1938
Po ukončení závodní sezóny v roce 1934 zakázala Mexická vláda hazardní hry až do roku 1938. V roce 1938 byla trať opět otevřena. Ještě téhož roku byl otevřen i zcela nový komplex Santa Anita Park stiuovaný v Arcadii, ve státě Kalifornia. S otevřením nového a modernějšího komplexu začala tradice dostihových mítingů v Agua Caliente pozvolna slábnout. Majitelé dostihových koní začali pozvolna přesouvat své aktivity do Santa Anity, kde se začaly psát nové dějiny dostihového sportu v Severní Americe. Ale Agua Caliente nebude nikdy zapomenuto… …neboť právě na jeho dráze odstarovalo svou hvězdnou kariéru mnoho amerických žokejů.

Konkureční komplex Santa Anita v Kalifornii, 1938

Eddie Arcaro vyhrál svůj první dostih právě na dráze v Agua Caliente v roce 1932. O několik let později, v roce 1941, se v sedle koně Whiraway stal vítězem Americké Trojkoruny.

Eddie Arcaro a Whiraway –
vítězové Americké Trojkoruny, 1941

Zdi šatny by jistě mohly vyprávět i další příběhy, neboť jimi prošla taková esa jako např: Jackie Westrope, George Woolf, Red Pollard, Willie Saunders, Tommy Luther, Frankie Catrone, Clyde Turk nebo Johnny Longden. Nesmíme zapomenout ani na slavné majitelé stájí – Warrena Wrighta či Silvia Coucciho. Ti všichni zde sbírali první zkušenosti než se z nich staly hvězdy amerického dostihového nebe.

Skupinové foto – žokejky z Agua Caliente
George Woolf, později známý jako Iceman
Red Pollard v sedle Gallant Sira
Willie Saunders v sedle Omaha
– vítězové Americké Trojkoruny, 1935

Tommy Luther v sedle Crystal Pennanta po vítězství Agua Calietne Handicapu,1928

Johny Longden v sedle Count Fleeta – vítězové Americké Trojkoruny, 1943

Warren Wright (vlevo), úspěšný finančník
a majitel
později slavné Calumet Farm

Ostatní momentky:

V cíli…

V kruhu pro vítěze…

Interview se šťastným majitelem vítěze

Vítězové z Aqua Caliente:
* 1917 – Sasin
* 1918 – 1920: závody se nekonaly
* 1921 – Be Frank
* 1922 – Mulciber
* 1923 – Rebuke
* 1924 – Runstar
* 1925 – Atherstone
* 1926 – Carlaris
* 1927 – Sir Harry
* 1928 – Crystal Pennant
* 1929 – Golden Prince
* 1930 – Victorian
* 1931 – Mike Hall
* 1932 – Phar Lap
* 1933 – Gallant Sir
* 1934 – Gallant Sir
* 1935 – 1937: dostihy zrušeny
* 1938 – Seabiscuit
* 1939 – 1957: dostihy zrušeny
* 1958 – Round Table

Více informací zde.


Zdroj informací: Aqua Caliente History Society
Zdroj fotograií:
Aqua Caliente History Society, archiv autorky

Nepřekonaný Phar Lapův útok na Flemington v roce 1930


Mezi dostihovými fanoušky celého světa kolují různé legendy. Jedna se však naprosto vymyká. Phar Lap. Obrovitý ryzák, kterého znají snad všichni.
O tom, že byl bezpochyb nejlepším koněm své doby svědčí i neuvěřitelná série po sobě jdoucích vítězství, která vešla do dostihových dějin jako „Phar Lap´s Flemigton Onslaught„, což lze volně přeložit jako tzv. Phar Lapův útok dráhu ve Flemigtonu.

Phar Lap a jeho nepřekonatelný styl.

Dnes bychom asi řekli, že to byl spíš útok na finance pořadatelů, protože povést se tohle koni v dnešní době, tak je z něj pomalu „multimilionář.“

Pověstný útok byl a zřejmě i dlouho bude považován za nejskvělejší výkon jaký kdy byl předveden koněm na jedné dostihové dráze. Během 1 týdne totiž Phar Lap ve Flemingtonu vyhrál Melbourne Stakes, Melbourne Cup, Linlithgow Stakes a G.B.Fisher Plate. A ve všech jmenovaných dostizích proběhl samozřejmě cílem více než 3 délky před svými soupeři.

Fotografie vydaná deníkem Herald Sun
k 75. výročí Phar Lapova pověstného vítězného tažení.

Neuvěřitelná série fotografií dokládá jeho vítězná tažení… a každý z těchto snímků naprosto dokonale zachycuje „Big Redovu“ sílu, půvab i osobitý a nenapodobitelný styl. Obraz ve vyřezávaném dřevěném rámu jistě potěší srdce každého fanouška této legendy.

Phar Lap Flemingron Onslaught
(pro zvětšení 2x kliněte).

Harry Telford a jeho Braeside II.

Nikdo již nespatří stáj v Braeside, kde byl ustájen Phar Lap. Dřevěná stáj totiž lehla popelem. Se stodolou zmizela navždy i část vzpomínek na Australskou legendu. Ztratil se další střípek z jeho života. Na místě, kde stávala stodola byl zřízen tzv. Braeside Park.
Braeside, 1978
Stáj v Braeside, kde byl na krátko ustájen i Phar Lap,
lehla popelem při rozsáhlém požáru

Archivní fotografie ukazují stodolu jak vypadala bezprostředně po požáru. Zbyly jen ohořelé trámy tyčící se k nebi jako symboly starých časů. Časů, kdy prach na nedaleké tréninkové dráze vířily mohutné cvalové skoky obrovitého ryzáka Phar Lapa. Opřený o zábradlí ve stínu nedalekých stromů ho sledoval Tommy Woodcock spolu s Harry Telfordem. O čem si asi povídali?

Konec stáje v Braeside