Němý svědek Phar Lapovy smrti

Detail přezky a upevňovacího systému
Phar Lapovy vlněné deky
Ačkoliv od doby, kdy měl Phar Lap tuto vlněnou přikrývku naposledy na sobě, již uplynulo 76 let, čas se na ní příliš nepodepsal. Ptáte se v čem spočívá její výjimečnost?
Portrét Phar Lap, 1932 (povšimněte si přikrývky)

Přesně tuto pokrývku měl totiž Phar Lap na sobě v okamžiku své smrti 5. dubna 1932 v Menlo Parku v Kalifornii. Přikrývku věnoval muzeu sám Tommy Woodcock v roce 1979 spolu s několika dalšími artefakty, které mají s Phar Lapem přímou souvislost.


Tento kurf daroval Tommy Woodcock muzeu Viktoriav roce 1979, obsahoval výše zmíněnou deku a další části Phar Lapovy výbavy:uzdečku, čištění, podbřišník, bičík a chrániče na nohy.

Váš

Foto: Jon Augie
Zdroj informací: Museum Victoria

Arsen nutně nemusel způsobit Phar Lapovu smrt

Prominentní koňský veterinář zpochybnil tvrzení vědců o úmyslné otravě šampióna v Americe. Vědci, kteří použili přístroje nazvaného synchrotron k objasnění záhadné smrti šampióna v USA, totiž celému světu oznámili, že jsou si jisti, že vítěz Melbournského poháru z roku 1930, byl úmyslně otráven smrtelnou dávkou arzénu. Toto tvrzení však veřejně zpochybnil prominentní australský veterinární lékař dr. Percy Sykes prohlášením, že arzén byl ve 30 letech 20. století používán jako tonikum u 90 % koní té doby, což znamená, že v tělech dostihových koní bylo možné tuto – dnes již zakázanou – látku zcela běžně nalézt. Dr. Sykes se přiklání spíše k teorii, kterou ve své knize Phar Lap – publikované v roce 2000 – nastínili autoři Geoff Armstrong a Peter Thomson.
Publikace, která přinesla v roce 2000 nový pohled na smrt Phar Lapa v USA
Dr. Ivan Kempson oznámil, že se domnívá,
že Phar Lap byl v roce 1932 otráven.

Není žádným tajemstvím, že Phar Lapův odkaz v Austrálii žije dál, i po 70 letech, kdy tento legendární dostihový kůň zemřel. Jeho jméno se stále objevuje na předních stranách všech australských deníků.

Vědci tvrdí, že vyřešili záhadnou otázku týkající se jeho nevyjasněné smrti v USA v roce 1932. Objevili totiž důkaz, že byl otráven smrtelnou dávnou arsenu. Několik dalších odborníků proti této teorii vystoupilo. Podle jejich názoru neexistují spolehlivé důkazy, protože arsen byl v době, kdy Phar Lap závodil, běžně používán jako tonikum ve všech dostihových stájích v Austrálii. Naše reportérka Paula Krugerová se vydala za jedním z prominentních odborníků, který proti této teorii veřejně vystoupil.

PAULA KRUGEROVÁ: Bylo to v těžkých časech Velké deprese v roce 1930. Tehdy se Phar Lap stal miláčkem celé Austrálie, když vyhrával dostih za dostihem, často zatížen neobjektivním handicapem. Pak odjel do Ameriky, aby se tam utkal s tamějším výkvětem dostihových drah v nejbohatším dostihu světa – Agua Caliente Handicapu v roce 1932.

Archivní záznam: A Phar Lap začíná dotahovat, předbíhá všechny své soupeře v poslední zatáčce, ostatní koně v poli působí dojmem jakoby se snad ani nehýbali…

PAULA KRUGEROVÁ: Nevzhledný ryzák ukázal ve svém posledním dostihu v Novém Mexiku překvapující formu. Navzdory tomu o pár týdnu později zkolaboval a zemřel v rukou svého milovaného ošetřovatele a trenéra. Všichni Australané si ihned pomysleli, že smrt šampióna mohla být dílem Amerických dostihových syndikátů. Otázka jeho smrti nebyla nikdy definitivně dořešena a přerostla tak v nevysvětlitelnou sportovní záhadu.

Dnes však vědci z Melbourne tvrdí, že znají odpověď. Objevili totiž ve vzorku odebraného z Phar Lapovy srsti jasné stopy určitého množství arsenu, které podle nich v roce 1932 zřejmě vedlo k šampiónově smrti. Toto oznámil tisku vedoucí celého projektu doktor Ivan Kempson z výzkumného centra Synchrotonu. Doktor Kempson říká, že arsen byl koni podán přibližně 30 hodin před smrtí. Jenže proti této teorii ostře vystoupil jeden z předních veteninárních expertů, 86letý Dr. Percy Sykes. Sykes je jedním ze spoluzakladatelů Sydney’s Randwick Equine Centre/veterinárního střediska v Randwicku/. Pan Sykes se pohybuje v prostředí dostihových koní celý život a je přesvědčený, že nález arsenu není průkazným důkazem úmyslné otravy šampióna v USA.

Dr. PERCY SYKES (veterinární lékař): Byl bych spíš překvapen, kdyby se v jeho systému arsen nenalezl. Tato látka se v té době běžně používala u všech dostihových koní jako tonikum.

PAULA KRUGEROVÁ: A bylo toto tonikum legální?

Dr. PERCY SYKES (veterinární lékař):Koně se v té době nijak netestovali. A i kdyby, i v dnešní době je určité množství arsenu běžně přidáváno koním do žrádla. Přípravky Fowler’s solution nebo Donovan’s solution byly tenkrát nejrozšířenějšími přípravky, které se v dostihových stájích běžně užívaly.

PAULA KRUGEROVÁ: Opravdu? Jak moc běžně?

Dr. PERCY SYKES (veterinární lékař): Téměř denně. V každé dostihové stáji té doby jste mohli nalézt přípravek Fowler’s solution.

PAULA KRUGEROVÁ: A projevily se nějaké vedlejší účinky? Předávkování anebo jiné onemocnění?

Dr. PERCY SYKES (veterinární lékař): Hmm, myslím že ne. Na nic takového si nevzpomínám. Za dobu své veterinární praxe jsem se s podobným případem nikdy nesetkal. Nicméně z čistě veterinárního hlediska se nějaké problémy časem rozhodně projevit musely. Arsen je látka, která se v těle živého organismu ukládá, zpočátku nepůsobí žádné komplikace, ale její účinky se dříve či později projeví. Mohou způsobit i určitá zdravotní poškození.

PAULA KRUGEROVÁ: Dnes byla zveřejněna studie pana dr. Kempsona a jeho týmu, která odhaluje, že vzorek srsti Phar Lapa arsen obsahoval. Vědci se domnívají, že záhadu jeho smrti vyřešili. Podle Vás tedy kauza Phar Lap ještě dořešena není?

Dr. PERCY SYKES (veterinární lékař):
Řekl bych, že příčina Phar Lapovy smrti nebude nikdy spolehlivě prokázána. Dle mého názoru zemřel na stresový syndrom, který se nazývá Colitis X, což je vlastně akutní zánět sliznice ve slepém střevě, který je často doprovázen i náhlým průjmem, následuje šok a většinou i smrt nakaženého zvířete.


Zpracováno dle: The World Today – 23.10.2006
Překlad: Phar.Lap

Byla Phar Lapova smrt čistě náhodná?

Tony Eastley: Odhalení, že šampión závodní dráhy Phar Lap mohl být otráven náhodně smrtící dávkou arsenu odstartovalo spekulace o tom, jak vlastně šampión v roce 1932 zemřel. Veterinář z Canberry je přesvědčen, že šampiónova smrt mohla být pouhou nešťastnou náhodou, kde hrál roli přípravek na hubení plevele a špatně načasovaný výlet do hostince. Graham Perce se blíže seznámil s Phar Lapovovým veterinářem Billem Nielsenem, který doprovázel koně při jeho osudovém výletu do Ameriky. Perce také tvrdí, že se mu Bill Nielsen těsně před svou smrtí v roce 1960 svěřil se skutečnými okolnostmi, které Phar Lapově smrti předcházely. Graham Perce se o tento příběh podělil a převyprávěl ho reporteru Connoru Duffymu.

Graham Perce: Mnoho lidí ví, že Bill Nielsen byl Phar Lapovým veterinářem, ale málokdo z nich s ním mluvil o Phar Lapově smrti v Americe.

Conor Duffy: A vám se podařilo z něho dostat nějaké informace?

Graham Pearce: Ne, jak jsem řekl, myslím si, že si to potřeboval nějak utřídit…v průběhu života se s tím zřejmě vyrovnával. Povídali jsme si a on byl velmi přátelský a vstřícný, dávali jsme si právě šálek dobrého čaje a konverzace se tak nějak stočila tím směrem. A on mi začal prozrazovat víc a víc…Naše přátelství se utužovalo. Já jsem byl tenkrát jen student, měl jsem přítelkyni v Belmontu a on si byl víc než jistý, že nepoběžím a nezačnu ten příběh prodávat novinám jak zběsilý. To mě opravdu v tu dobu vůbec nezajímalo.

Conor Duffy: Takže, o čem byla Nielsenova teorie týkající se Phar Lapovy smrti? Co Vám tehdy prozradil?


Phar Lap prohrál závod se smrtí v roce 1932

Graham Pearce: Řekl mi přesně, co se tenkrát stalo. Důvodem Phar Lapovy smrti byl prý fakt, že správa stájí v Menlo Parku v Kalifornii nechala ve dnech, kdy byl Phar Lap ustájen v komplexu, postříkat areál prostředky pro hubení plevele a škodlivého hmyzu… Postříkali plevel, ten škodlivý plevel v okolí stájí. Víte, takové ty rostliny, co jsou pro koně nebezpečné, když je zkonzumuje ve větším množství. Bohužel to nikomu neřekli, anebo pravděpodobně zapomněli, kdo ví? Rozhodně to prý neudělali schválně. Jeden z chlapců, co se starali o koně, myslím, že to byl Tommy Woodcock, vzal koně ven na pastvu (říkali tomu, že ho vedou „na zelený“), toulal se s ním po areálu a zavedl ho právě na takto ošetřenou plochu trávy, a protože ta tráva vypadala opravdu velmi dobře, tak se tam s koněm zastavil, aby se šampión napásl. Tímto způsobem se koni dostal do těla arsen, o jehož původu vedou vědci sáhodlouhé spekulace. Veškerý běh událostí, které bezprostředně poté následovaly, tomu nasvědčují. 35 hodin před smrtí kůň prostě spásl trávu ošetřenou pesticidy obsahující smtící dávku arsenu. Nějakou dobu trvalo než se mu dostal smrtící prvek dostal do krve a pak u něho záhadně a zničeho nic propukla ona „záhadná smrtící nemoc“ a začal boj o šampiónův život, který však Phar Lap prohrál.

Conor Duffy: Takže Bill doslova řekl, že viděl zaměstatnce jak prostředek aplikují na rostliny v okolí stájí, kde byl Phar Lap ustájen?

Graham Pearce: Ne, ale já si myslím, že on…Abyste mi rozuměl, on vlastně řekl, že udělal velmi rozsahlé pátrání, na jehož konci byl přesvědčen, že se nejednalo o zlomyslný čin anebo o úmysl šampióna odstranit.

Conor Duffy: Co myslíte, co bylo důvodem toho, že Nielsenova verze nebyla nikdy veřejně publikována v tisku, vždyť o Phar Lapovu smrt se světová média opravdu masově zajímala?

Graham Pearce: Všichni, kdo byli nějak emocionálně spjati s Phar Lapem, se vlastně Billa Nieslena na jeho názor nikdy nezeptali a osobně si také myslím, že Bill se cítil za Phar Lapovu smrt částečně odpovědný, neboť ji přičítal faktu, že kdyby byl ve stájích přítomen dříve…nemusela možná věc dopadnout tak tragicky. Cítil se odpovědný v určitém rozsahu, protože nebyl v areálu přítomen, když se u koně začaly objevovat první příznaky náhlé „nemoci.“ Odjel do města.

Conor Duffy: Proč odjel do města?

Graham Pearce: No, dát si pár drinků. V posledních dnech byl celý tým kolem koně v obrovském stresu, tak se potřeboval trošku uvolnit. Kůň závod vyhrál a celý stres se pomalu rozptyloval. A taky si myslím, že si potřeboval s někým popovídat. Celé měsíce před závodem byl zavázán držet jazyk za zuby a neopouštět areál, kvůli dotěrným novinářům. Poté, co všechno opadlo, se chtěl jen trošku povyrazit. Víte přeci že, ten kůň byl taková modla, že se kolem něho slétávali novináři jako vosy na med. Bylo to celé tak nejak psychicky neudržitelné. Jen si zkuste představit: tolik odpovědnosti, hlídat si každé slovo, které řeknete, aby ho média v zápětí v novinách nepřekroutila a nevyvolala skandál. Ale to, co vám tady teď říkám myslím opravdu srdečně vážně, Nielsen byl skálopevně přesvědčen, že to takhle opravdu bylo. Řekl o tom jen mě, nedal si schůzku s novinářem a nevykládal mu to. Prostě nechtěl, aby se to dozvěděl svět. Svěřil se mi s tajemstvím a zemřel jen několik měsíců poté. Připadalo mi, jakoby celý život čekal na někoho, komu se se vším svěří, na jakési rozhřešení…

Tony Eastley: Pan Graham Pearce, veterinářní lékař z Canberry v rozhovoru s reportérem AM´s Conorem Duffym. Pro rádio AM – 25. října 2006.

Otrava arzenem, bakteriální onemocnění nebo nešťastná náhoda ?


Australané byli po celých 75 let přesvědčeni, že jejich dostihová hvězda
Phar Lap byl v Americe úmyslně otráven. A to i navzdory faktu, že vyšetřující orgány nikdy oficiálně tuto domnělou tezi, kvůli které dokonce někteří radikálové po své vládě požadovali vyhlášení války Americe, jako příčinu náhlého skonu ryzého zázraku neuznali.

Do celé kauzy, zastřené stále rouškou tajemství, vnesla v roce 2000 svěží vítr kniha „Phar Lap“ autorů Geoffa Armstronga a Petera Thompsona. Ti se v ní opírali o podložená fakta některých veterinářů, zkoumajících všechny dostupné údaje o ryzákově úhynu. Autoři dospěli k názoru, že důvodem skonu byla infekce Anterior enteritis, která však byla objevena až v roce 1980. Přední australští veterinární experti a shodli, že bakteriální infekce – anterior enteritis – napadá koňské střevo. Bakterie, která ji způsobuje, vylučuje ve střevním prostředí látku zvanou duodentis proximal, která dokáže zdravé zvíře zabít během několika hodin. Podle autorů knihy zemřel tedy Phar Lap na chorobu, která nebyla v roce 1932 vůbec objevena.

V roce 2006 na sebe upoutal značnou pozornost i výzkum uskutečněný dr. Ivanem Kempsonem, jehož výsledky zveřejněné 23. října 2006, doslova obletěly svět – ve vzorcích, odebraných ze srsti šampióna, byl prokázán výskyt arzenu.

stažený soubor
Percy Sykes

Australský expert Percy Sykes však míní, že ve 30. letech 20. století bylo až devadesát procent koní léčeno přípravky, které arzen normálně obsahovaly. Podle jeho teorie kůň uhynul na následky stresového syndromu nazvaného Colitis X, který se projevuje zanícením tlustého střeva, průjmem i chrlením krve z plic. Zakladatel Sydney´s Randwick Equine Centre se navíc nechal slyšet, že by byl spíše překvapen, kdyby se v uvedeném období našel kůň, který by v těle stopy po arzenu neměl…

Podle periodika „The Australian“ však existují i další teorie spjaté s Phar Lapovou smrtí. Buď byl otráven gangstery a nebo samotným Tommym Woodcockem, který svému miláčkovi „Bobymu“ omylem do krmiva podal dvojnásobnou dávku přípravku Fowler´s Solution, tedy jakéhosi lektvaru, který měl udržet šampionovu formu a urychlit jeho regeneraci po náročném dostihu v Mexiku. Tento přesně naordinovaný „lék“ by podle dohadů mohl obsahovat kromě arzenu také vysoce toxický derivát strychnin, dnes známý spíš jako Nux Vomica. Obě výše zmiňované látky (arzen i Nux Vomica) jsou dnes na seznamu zakázaných látek, ale ve 30. letech 20. století byly obě substance běžně používány.

Žokej Ray Higgins, který se účastnil filmového zpracování Phar Lapova příběhu po boku Woodcocka, se prý od něho samotného dozvěděl, že běžnou složkou šampiónovy krmné dávky byl opravdu přípravek Fowler´s Solution. Takováto krmná dávka, ochucená medem kvůli odstranění hořkosti a zápachu, přelitá horkou vodou prý byla Phar Lapovi podávána v průběhu deseti dní. Šílenou domněnku, že by Tommy Woodcock svého miláčka nevědomky otrávil, potlačil Stan Boyden, trenér pozdějšího vítěze Melbourne Cupu 1948 a posléze i jeho syn Lawrence.

Stan Boyden(archivní záznamy): „Tommy udělal přesně to, co po něm bylo žádáno ze strany Harryho Telforda, ryzákova původního trenéra. Poslední věcí, které by se chtěl dopustit, bylo záměrně ublížit Phar Lapovi“.

Stan Boyden byl v době největší Phar Lapovy slávy jeho „řidičem“. Prý údajně vlastní i původní ručně psaný rozpis ke krmným dávkám pro Phar Lapa, ale ctí ho jako tajemství. Sám prý vyzkoušel povzbuzující látku jedinkrát a to v 60.letech na koni Strangeman. Deset dní před závodem mu ji aplikoval a poté svého svěřence přihlásil do dostihu v Kilmoru. Strangeman vyhrál.

Stan Boyden(archivní záznamy): „Byl jsem šokován. Ale ne výsledkem dostihu, nýbrž tím, s jakou lehkostí můj kůň zvítězil“.

Harry Telford, Phar Lap a
Tommy Woodcock.

Svojí troškou do mlýna přispěl i veterinář G.Pearcehy, který tvrdí, že Phar Lapovi se stalo osudným požití trávy, na kterou byl aplikován prostředek proti hmyzu. G. Pearcehy dále prohlásil, že tuto domněnku měl potvrdit i valachův veterinář Bill Nielsen. Tommy prý ryzáka vyvedl ze stáje, aby si kousl zelené trávy, která byla však postříkaná jedy na hubení hmyzu. Tvrzení Pearcehyho však považujte spíše za jednu z lidových variant „vraždy“ Phar Lapa kvůli údajnému strachu ze zhroucení sázkového systému, které by zcela určitě následovalo v jeho nadcházejícím dostihu v Kalifornii. Toto tvrzení je ovšem nepodložené, neboť G. Pearcehy tvrdí rovněž, že v okamžiku, kdy se kůň údajně v bolestech kácel k zemi, byl prý jeho veterinář Billy Nielsen v nedalekém městečku na drinku a celou situaci poněkud podcenil… To samozřejmě pravda není. Nielsen byl v té době na cestě do Tanforana, aby celou věc konzultoval se svým kolegou.

Pro Australany je Phar Lapova smrt námětem neustálých spekulací tak, jako pro Američany otázka, kdo ve skutečnosti zastřelil J.F.Kennedyho nebo zabil Marylin Monroe. Všechny skutečnosti mají tedy jenom shodného jmenovatele: definitivní odpověď je prozatím v nedohlednu.

Díky moderním vědeckých technologiím alespoň víme, že byl Phar Lap skutečně otráven, ale zřejmě není v lidských silách zjistit, kdo za jeho smrtí stojí. Vědci se shodují na výsledcích analýz, že smrtelná dávka se do těla šampióna dostala 30 až 35 hodin před jeho skonem.

Phar Lapův život sice definitivně vyhasl 5. dubna 1932 v Menlo Parku v Kalifornii, nicméně jeho záhadná smrt se stala živnou půdou pro spekulace, které přežily 75 let a budou zřejmě přežívat i nadále. Vědci pod vedením dr. Kempsona začali v současnosti psát zcela novou kapitolu tohoto neuvěřitelného příběhu a těm, kdo čekají na finalní objasnění Phar Lapovy smrti, dr.Kempson vzkazuje: „Stoprocentní odpověď se patrně nikdy nedozvíme“.

A tak nám všem, zvědavcům i fanatikům, nezbývá než čekat na to, až se možná za pár let někomu podaří sestrojit stroj času a rozhodne se objevit, jak to tenkrát vlastně doopravdy bylo. Snad se před cestou alespoň inspiruje filmem Stevena Spielberga Návrat do Budoucnosti II. (Back To the Future II.) a odnese si z něho poučné varování, že zasáhy do historie se nevyplácí.

Byly závěry vědců týkající se otravy Phar Lapa předčasné?

Phar Lap zemřel již před 75 lety, jeho záhadná smrt však neustále přitahuje nejen pozorornost nás obyčejných smrtelníků, ale i vědců. Výzkum provedený Dr. Ivanem Kempsonem z výzkumného institutu Iana Warka a jeho následné prohlášení v tisku potvrzující otravu australského šampióna v roce 1932, odstartovalo mezi dostihovými odborníky a vědci ostré debaty. Kempson tvrdí, že věda přispěla k vyřešení jedné z největších sportovních záhad světa.

Profesor Rob Lewis, ředitel „Monash University Centre for Synchrotron Science“ říká, že Kempsonova teorie obsahuje příliš mnoho „kdyby“ na to, aby mohla být použita jako možné vysvětlení Phar Lapovy záhadné smrti.


Profesor Rob Lewis u exponátu Phar Lapa v Melbournském Muzeu.

Lewis, který měl možnost prohlédnout si výsledky analýzy vzorku Phar Lapovy srsti z urychlovače částic, dále uvádí, že výzkum je teprve v počáteční vývojové fázi a vyvozování předčasných závěrů není v této fázi výzkumu na místě. Nelze totiž s určitostí prokázát, zda se arzen nalezený ve struktuře vzorku nedostal do těla koně jiným způsobem – např. během taxidermačního procesu. Skutečný důvod Phar Lapovy smrti nebyl nikdy prokázán. Mnozí se domnívají, že na smrti zázračného koně má svůj podíl americká mafie. Dr. Kempson přišel s nápadem použít technologie urychlovače částic (tzv. synchrotonu) k odhalení skutečné přičiny šampiónovy smrti. Dále prozradil, že analýza, při které bylo použito této vyspělé technologie, se uskutečnila v institutu poblíž Chicaga, kde došlo ke zjištění přítomnosti dvou forem arzenu ve vzorku. Jedním byl arzen obsahující olovo, který se do vzorku mohl dostat během konzervace. Druhý vzorek se do těla koně dostal s největší pravděpodobností přes trávící proces při běžném přijímání potravy.

Dr. Ivan Kempson (záznam):
„Druhý prvek arzenu nalezený ve vzorku svou chemickou strukturou nasvědčuje tomu, že se do těla koně dostal procesem přijmu potravy tak 30 až 40 hodin před smrtí. Osobně jsem několikrát procházel celý postup a jednotlivé fáze analýzy, abych se ujistil, že jsme nikde neudělali chybu. Snažil jsem se nalézt alternativní vysvětlení, ale výsledky analýzy jasně ukazují, že se do trávícího systému koně nějakým způsobem dostal arzen.“

Lewis však oponuje tím, že vzorek hřívy z vycpaného koně je nutné podrobit mnohem delšímu výzkumu. Tvrdí, že před vědci leží ještě mnoho titěrné práce a dodává, že ještě nikdy se neprováděla analýza vzorku srsti ze zvířete, které bylo vypreparováno před tolika lety.

Příčný řez vzorkem Phar Lapovy srsti:
Zde
je ukázka příčného řezu vzorkem získaným z Phar Lapovy vypreparované hřívy, kde je patrný výskyt dvou forem arzenu.


Snímek zkoumaného vzorku
(autor dr. Kempson a Henry Dermott)

Dr. Ivan Kempson: „Při normálním postupu bychom porovnali vzorky hřívy dvaceti dalších koní, kteří byli vycpáni, a podle získaných výsledků bychom mohli dojít k jednoznačnému závěru – pokud by se totiž v některém ze vzorků vyskytovala byť jen nepatrná odchylka, přišli bychom na to velmi rychle a mohli bychom přesně určit, který z testovaných vzorků se od ostatních odlišuje a čím. V tomto případě máme však pouze jednoho koně. Navíc musíme vycházet z toho, že neznáme přesný způsob provedení konzervace. Je také těžké stanovit přesně dobu, kdy se jed do těla koně mohl dostat.“

Lewis nepochybuje o tom že, pomocí urychlovače částic lze blíže určit chemickou strukturu látky jako je arzen. „Urychlovač Vám o látce poskytne mnohem více informací než jiné doposud používané metody, ale zda by tato analýza obstála např. jako soudní důkaz, to si nejsem jistý. Zvláště v tomto případě existuje spousta aspektů, které vzbuzují další otázky. Neznáme například proces použitý při úpravě Phar Lapovy kůže. Nevíme ani, zdali se za ta léta struktura arzenu obsaženého v šampiónově hřívě nějak nemodifikovala vlivem určitých podmínek. Věci často oxidují a mění svou strukturu díky působení mikrorganismů. Zejména pak biologický materiál mění svou strukturu a nezůstává stejný a přesně toto se mohlo stát i s Phar Lapovým exponátem.

Dr. Ivan Kempson nicméně uvádí, že výzkum v tomto případě bude pokračovat dále, včetně plánovaného porovnávání s jinými obdobnými případy.

Dr. Ivan Kempson: „Vzorek Phar Lapovy hřívy byl zatím porovnán jen se vzorkem srsti vycpaného šimpanze.“

Co je synchrotron?
Lewis popisuje synchrotron jako stroj, který dokáže vyslat velký počet rentgenových paprsků na mikroskopické objekty jako jsou např. vlasy a srst. Součástí stroje je velmi silný elektromagnet, vysokofrekvenční zdroje a urychlovací komora s párem dutých urychlovacích elektrod. Částice se pohybují uvnitř elektrod svou setrvačností a jejich dráha je zakřivována magnetickým polem orientovaným kolmo na rovinu dráhy částic. U tohoto zařízení je magnetické pole využíváno nejen k vedení svazku částic, ale i k jeho urychlování. Jak částice míjejí magnetické pole v kruhu vysílají paprsky přibližně miliónkrát jasnější než slunce.

„V případě vzorku Phar Lapovy hřívy jsme nezaměřili svou pozornost na paprsky procházející skrz vzorek hřívy, ale na paprsky rozptylující se kolem struktury vzorku, které se odrážely do různých směrů,“ dodal Lewis. „Tyto paprsky totiž obsahují informace o látkách jako arzen a jeho chemické složení.“

Podle článku zvěřejněného dne 23.10.2006 na serveru ABC Science online.