Klisna Ruffian (1972 – 1975), „princezna“ amerického turfu, se narodila 17. 4. 1972 na farmě Claiborne v Kentucky po hřebci Reviever (Bold Ruler) z klisny Shenanigas (Native Dancer). Jejími chovateli i majiteli byli manželé Stuart a Barbara Janneyovi. Kromě pohádkového rodokmenu, který Ruffian sám o sobě předurčoval k úspechu, dostala klisna do vínku i abnormálně mohutný rámec. Pod vedením trenéra Franka Y. Whiteleye juniora pak vstoupila mezi legendy. Pozornost na sebe strhla už jako 2-letá ve svém prvním startu 22. 5. 1974 v Belmont Parku, soupeřky totiž nechala 15délek za sebou. Ruffian neběhala, létala jako šíp a lámala jeden rekord za druhým. Ve Fashion Stakes zaběhla čas 1:03, čímž vyrovnala traťový rekord Belmontu. Krátce nato vyhrála Astoria Stakes (Gr.3), Sorority Stakes (Gr.1) a sezónu završila 13délkovým vítězstvím ve Spinaway Stakes (Gr.1). V jeho průběhu však utrpěla menší zranění na pravé zadní noze. Za své výkony získala ocenění „Nejlepší dvouletá klisna roku 1974.“ Aspirovala i na titul „Koně roku 1974,“ ale nakonec jej získal Forego. Po rekonvalescenci zahájila Ruffian sezónu 1975 lehkým vítězstvím v Allowance Stakes. V dubnu triumfovala v Comely Stakes (Gr.3) a pak zamířila do New Yorku na dráhu Aqueduct, kde opět triumfovala ve všech odnožích Trojkoruny – Acorn Stakes (Gr.1), Mother Goose Stakes (Gr.1) a Coaching Club American Oaks, kde zaběhla čas 2:27 4/5 , byla o 2,15 sekundy rychlejší než hřebec Avatar, vítěz z Belmontu, který po boji porazil hřebce Foolish Pleasure. Ruffian sice nepřekonala rekord famózního Secretariata z Belmont Stakes 1973, ale poslední ¼ míle zaběhla o 2/5 sekundy rychleji než on (!) Legendární match století se konal 6. 7. 1975 v Belmont Parku. Ruffian, nejlepší klisna v zemi, měla změřit síly s hřebcem Foolish Pleasure, vítězem Kentucky Derby 1975. Jacinto Vasquez neváhal ani minutu a zvolil si do dostihu Ruffian, která startovala v kurzu 2:5. Foolish Pleasure měl v sedle Braulia Baezzu. Od startu šel Foolish Pleasure na krátko do vedení, sledován Ruffian, která odstartovala u hrazení. Po pár metrech bylo jasné, kdo bude mít v dostihu navrch. Ruffian letěla pekelným tempem a začala hřebce dotahovat. Po 3/8 míle jezdci uslyšeli zlověstné křupnutí… Ruffian se neočekávaně vychýlila z původního směru a narazila do hřebce. Jacinto se ji snažil zastavit, ale ona skákala doslova po třech, tak velké bylo její odhodlání zvítězit! Když se konečně uklidnila, bylo dílo zkázy dokonáno. Diagnóza byla nelítostná: roztříštěné sezamské kůstky na pravé přední noze. Téměř nikdo z přihlížejících nesledoval osamoceného Foolish Pleasure, který dále pokračoval v závodě bez soupeřky a stal se tak „nezvítězivším“ vítězem smutného závodu. I když se operace vydařila, musela být Ruffian nakonec utracena. Nikdy neporažená odpočívá v Belmont Parku s hlavou navždy směřující k cílové čáře.

Forego (1970 – 1981), obrovitý hnědý valach amerického chovu, syn předního argentinského plemeníka Forli (vnuka slavného Hyperiona) a 12-leté klisny Lady Golgonda (dcery vítěze Preakness Stakes z roku 1954 Hasty Road) spatřil světlo světa 30.4.1970 na Claiborne Farm v Kentucky. Jeho chovatelkou i majitelkou byla paní Martha B. Farish Gerryová. Mohutný hřebec, který byl později vykastrován, protože byl těžko zvladatelný, se jako dvouletek na dráze vůbec neobjevil, vyběhl až jako tříletý. Narodil se ve stejném roce jako fenomenální Secretariat, který v roce 1973 s přehledem zvítězil v Kentucky Derby v neuvěřitelném čase 1:59 2/5. Forego tehdy doběhl čtvrtý. I přesto však dokázal v roce 1973 vyhrát 9 z 18 startů a 3x se umístit. Jeho cesta k výraznějším úspěchům započala v roce 1974, kdy v Belmont Parku v Carter Handicapu (1400 m) porazil vynikajícího Mr. Prospectora a zvítězil v čase 1:22,2. Do konce roku odběhl celkem 13 dostihů a 8 z nich vyhrál, což mu vyneslo tituly „Šampión sprinter 1974“ a „Kůň roku 1974.“ Manuel Gilman z Dostihové asociace v New Yorku v rozhovoru pro časopis The Blood-Horse prohlásil: „Forega nelze srovnávat s jinými koňmi, protože málokterý z nich měl podobně monumentální rozměry.“ Na své předchozí úspěchy dokázal Forego navázat i v sezóně 1975. Svým vítězstvím v „prodlouženém“ Suburban Handicapu se stal vůbec prvním plnokrevníkem v novodobé americké historii, kterému se podařilo vyhrát Gr.2 závod na podobnou distanci s váhou 60,5 kg v sedle. Následovala další vítězství v Brooklyn Handicapu, Woodward Stakes, Widener Handicapu, Seminole Handicapu, Carter Handicapu aj. Za své výsledky na dráze byl na konci sezóny zaslouženě odměněn titulem „Kůň roku 1975.“ Navzdory přetrvávajícím problémům s nohama dokázal Forego v roce 1976 na podmáčené dráze a s váhou 62,1 kg v sedle vyhrát Marlboro Cup o hlavu před Honest Pleasure. Pak následovala další vítězství mj. ve Woodward Handicapu, Brooklyn Handicapu, Metropolitan Handicapu a Nassau County Handicapu. Na konci sezóny opět získal ocenění „Nejlepší starší kůň“ a obdržel v pořadí již třetí titul „Kůň roku 1976.“ V sezóně 1977 si mj. opět připsal vítězství ve Woodward Handicapu, v Metropolitan Handicapu a v Nassau County Handicapu. V sezóně 1978 vyběhl Forego už jen dvakrát. Poté byl pro zdravotní problémy stažen z dráhy. Mnozí odbornící dodnes svorně tvrdí, že rčení „váha zastaví i vlak“ ve Foregově případě neplatilo, protože vítězil i pod poměrně velkou zátěží – průměrně nosil v dostizích okolo 59,1 kg. Za svou dlouhou kariéru odběhl Forego celkem 57 dostihů, 34 z nich vyhrál, 9x doběhl na druhém a 7x na třetím místě. Na dotacích vydělal 1 938 957 USD, což mu zajistilo pozici druhého nejlépe vydělavajícího plnokrevníka v americké dostihové historii za Kelsem.

Forego se v chovu bohužel uplatnit nemohl a tak byl poslán na odpočinek na farmu Johna Warda poblíž Keenelandu. V roce 1981 se přestěhoval do Kentucky Horse Parku poblíž Lexingtonu, kde byl ve svých 27 letech předčasně uspán poté, co ve výběhu utrpěl frakturu zadní spěnkové kosti. Tento velikán navždy odpočívá v Kentucky Horse Parku.Pedigree:

Článek publikován v Jezdectví 2/2010
Autorka: Inéz Chehaibiová (Phar.Lap)

v Jezdectví začala od ledna 2010 vycházet rubrika Dostihové legendy, na které se spolupodílím s Pavlou Staňkovou (Freetexem), která píše české koně. Své články z výše uvedené rubriky budu pravidelně zařazovat do nově vytvořené sekce „Galerie Velikánů,“ pro lepší přehlednost.

Sea Bird II (Dan Cupid – Sicalade, Sicambre)

Sea Bird II (1962 – 1973) je považován za nejlepšího evropského plnokrevníka na rovinách v poválečných letech, o čemž svědčí i nejvyšší Timeform Rating v dostihové historii – 145. V jeho žilách totiž z otcovy strany kolovala krev fenomenálního Native Dancera. Chovatelem i majitelem Sea Birda II byl textilní výrobce Jean Ternynck. Ačkoliv byl Sea Bird II relativně pozdní hříbě, na podzim druhého roku se již jevil trenéru Etiennovi Polletovi dostatečně slibně na to, aby ho zařadil do tréninku. Jako 2-letý odběhl celkem 3 dostihy a 2x zvítězil (vč. Critérium de Maisons-Laffitte), prohrál pouze v Grand Critériu, když doběhl druhý za stájovým kolegou Grey Dawnem (Herbager – Polamia). 3-letou sezónu zahájil lehkým vítězstvím v the Prix Greffulhe a poté následovalo 6-délkové vítězství v the Prix Lupin. Jeho výkony z něj učinily top favorita empsomského Derby. Do dostihu nastupoval v kurzu 7:4. Od startu se „se vezl“ ve výhodné pozici, ale v cíli už byl 2 délky před Meadow Courtem, což mu zajistilo pověst jednoho z nejlepších Derby vítězů v historii Epsomu. Poté vyhrál Velkou cenu v Saint Cloud, ve které zvítězil o 2,5 délky. Mnozí odborníci s napětím očekávali, jak si povede v Prix de l´Arc de Triomphe, na jehož startovní listině figurovala jména jako Meadow Court a Reliance (neporažení v pěti závodech včetně francouzského Derby), Tom Rolfe (vítěz amerického Derby a Preakness Stakes) a řada dalších prvotřídních plnokrevníků. Sea Bird II nastupoval v kurzu 6:5. Hned od startu získal ideální pozici, držel se za vedoucími koňmi a udržoval kontakt se špicí. Pak se odpoutal a vyrazil směle vpřed přímo k vítězství. Do cíle doběhl o 6 délek před Reliancem, třetí byl Diafone (pozdější vítěz Washington D.C. International), na pátém místě skončil ruský crack Anilin a šestý doběhl americký Tom Rolfe.

Krátce po Prix de l´Arc de Triomphe ukončil Sea Bird II své působení na dráze a byl pronajat americkým chovatelem Johnem W. Galbreathem na 5 let za neuvěřitelných 1 350 000 USD. Slibný hřebec tedy opustil rodnou Francii a stěhoval na farmu Darby Dan v Kentucky. Tento tah se Galbreathovi opravdu vyplatil, neboť podobně jako na dráze perlil Sea Bird II i v chovu.

Do Francie se již nikdy nevrátil, uhynul ve věku pouhých 11 let v roce 1973. Zanechal po sobě však kvalitní odkaz v podobě 33 stakes vítězů a 5 Gr.1 vítězů ze 172 zplozených hříbat. Mezi jeho potomky vyniká zejména úžasná klisna Allez France (vítězka Prix de l’Arc de Triomphe 1974), Little Current (vítěz Preakness a Belmont Stakes 1974), Arctic Tern nebo klisna Kittiwake. Dle chovaných statistik byl Sea Bird II i excelentním otcem matek, jeho dcery daly v chovu 50 stakes vítězů vč. šampióna Asserta (vítěze Irského Derby a Prix du Jockey Club 1982), šampióna Sea Pigeona, dále Gyra (v roce 1970 skončil druhý v Derby za fenomenálním Nijinskym II) či King´s Swana, přezdívaného „Král Aqueductu (Aqueduct je dostihová dráha poblíž Ozone Parku v New Yorku v USA).

Pedigree:

Článek publikován v Jezdectví 1/2010