Již od nepaměti se v turfu debatuje o tom, co vlastně dělá z dostihového koně šampióna. Chov? Srdce? Trénink? Žokej?

Teorií na toto téma už se objevilo hodně, ale nyní prý přichází opravdu revoluční průlom. Podle nejnovější studie je totiž za skvělé výsledky na dráze odpovědný tzv. „úhel běhu“ /angl. stride angle/. Zní to poněkud ztřeštěně, já vím, ale Robert Anthony Prichard vysvětluje, proč bychom se nad tím měli alespoň zamyslet.

Co je úhel běhu /angl. stride angle/:
Úhel běhu je maximální úhel, který mezi sebou svírají přední a zadní končetiny zvířete (u člověka se jedná o úhel, který svírá levá a pravá dolní končetina). Je nejlépe viditelný při odrazu zadních končetin. Postupným vědeckým výzkumem bylo zjištěno, že pokud by se úhel běhu dokázal zvýšit, znamenalo by to, že s každým dalším skokem by se zvýšila délka skoku o 2 %. Z toho vyplývá, že zvýšil-li by se úhel běhu o pouhých 10 stupňů, překonalo by zvíře (v našem případě dostihový kůň) o 20 % větší vzdálenost. A jak to souvisí se šampióny? Kvalitní koně mají totiž podle tvrzení vědců od přírody vyšší úhel běhu než ostatní koně, což znamená, že pro průměrného koně je krajně nemožné závodit s koněm, který svým jediným cvalovým skokem pokryje až o 20 % větší vzdálenost. Jakto? Protože nadprůměrný plnokrevník totiž po 5 cvalových skocích bude již viditelně v popředí, po dalších 20 skocích bude téměř o 4 délky před svými soupeři.

Secretariat

Secretariat zvítězil v Belmont Stakes v roce 1973 o 31 délek a zaběhl nejrychlejší čas na 1 1/2 míle na písku v historii (2:24). Obecně se má za to, že měl větší srdce než ostatní plnokrevníci, ale vědci se nenechali tímto vysvětlením ukolébat. Snažili se přijít na konvenčnější vysvětlení, neboť jak je známo, atletický úspěch vždy stojí hlavně na efektivitě běhu. Proto se odebrali do archivu, kde nalezli několik fotografii Secretariata v plném trysku. Na nich pak pomocí digitální technologie provedli měření a zjistili, že na všech pořízených archivních snímcích má tento šampión úhel běhu 110°.

Barbaro

Barbaro zvítězil v Kentucky Derby v roce 2006 o 6 1/2 délky, bohužel však utrpěl smrtelné zranění na přední noze během Preakness Stakes a po neúspěšné léčbě musel být utracen. Barbaro měl úhel běhu 105 °.

Affirmed

Affirmed si nasadil Americkou trojkorunu v roce 1978 a je posledním koněm, kterému se to doposud podařilo. Jeho úhel běhu byl 93 °.

Forego

Forego se umístil na 8. místě v žebříčku 100 nejlepších koní 20. století a jeho úhel běhu je 90 °.

Man O´ War

Během své 2-leté kariéry zvítězil Man O´ War ve 20 z 21 odběhnutých závodů, nastavil 3 světové rekordy, dva americké a 3 rekordy dráhy. Ačkoliv byl jednoznačně zvolen nejlepším plnokrevníkem 20. století, jeho časy byly daleko pomalejší než časy Secretariatovy. Lze tak předpokládat, že jeho soupeři nebyli zdaleka tak výkonní jako soupeři Secretariatovi v roce 1970. Man O´War měl úhel běhu 88 °.


Seattle Slew

Seattle Slew vyhrál Americkou trojkorunu v roce 1977 a jeho úhel běhu byl 83 °.

Co tedy rozhoduje ?
Je zřejmé, že Secretariat měl vůbec ten největší úhel běhu než kterýkoliv jiný plnokrevník , což mu mimo jíné vyneslo neobyčejně výsostné postavení v Americkém i celosvětovém turfu. Byl totiž schopen jedním skokem obsáhnout větší vzdálenost než jeho soupeři, což právě vedlo k jeho neuvěřitelným vítězstvím a budilo dojem závratné rychlosti.

Úhel běhu je výsledkem počtu vláken nacházejících se ve spojovací tkáni obklopující svaly na nohou. Každý sval je obalen jakousi membránou ze spojovací tkáně. Uvnitř těla se svaly nikdy nedotýkají mezi sebou. Místo toho, membrána jednoho svalu klouže po membráně svalu přiléhajícícho. Úkolem spojovací tkáně je vlastně ulehčení tohoto posuvu, který se musí uskutečňovat, aby se svaly mohly natahovat. Spojovací tkáň mezi svaly (zvaná též fascia) slouží vlastně podobně jako chrupavka mezi klouby. V kloubu se sousedící kosti nikdy navzájem nedotýkají, neboť na konci každé kosti je chrupavka (další forma spojovací tkáně), jejíž úkolem je zajistit kluzký a hladký povrch k zajištění vzájemného pohybu kostí. Stejným způsobem zajišťuje spojovací tkáň mezi jednotlivými svaly funkci, jejíž výsledkem je právě pohyb.

Vlákna (měkká tkáň) jsou vlastně formou spojovací tkáně mezi svaly, které mají za úkol imobilizaci celého prostoru např. při zranění, aby se mohl sval opět uzdravit. Tato vlákna jsou přírodními vnitřními lékaři. Nemohou být odstraněna ani při natahování svalu. Jakmile dojde k zacelení zranění a uvolnění svalu, vlákna se již nevrátí do původní polohy, mají tendenci se kolem postiženého místa tzv. akumulovat, což nám vysvětluje, proč se koně i lidé s věkem stávají pomalejšími.

Normálně jsou membrány spojovací tkáně (bílé) mezi svaly (červná) hladké. Dovolují tak svalům, aby po sobě klouzaly, což svaly musí dělat, aby se napínaly. Jakmile sval utrpí jakékoliv zranění (i velmi lehké) např. při pádu, natažení svalu apod. má tendenci se stáhnout, což vyvolá bolest. Vlákna měkké tkáně se okolo svalu zformují do procesu uzdravování. A nastává problém: jakmile se vlákna jednou takto zformují, už se nikdy nevrátí zpět do původní formy, ale akumulují se v postižené oblasti i po uzdravení, důsledkem čehož se lidé i koně s postupujícím věkem stávají více ztuhlejšími.

Revoluční uvolnění měkké tkáně
Vědci vyvinuli přípravek, který uvolňuje vlákna měkké tkáně pomocí speciálního programu redukce měkké tkáně. Výsledek je patrný na níže uvedených fotografiích. Atlet nejenže se uzdravil, ale zvýšil se i jeho úhlel běhu z původních 95 ° na 125 °, což je zvýšení o 30 °. Z toho vyplývá, že nyní každý jeho běžecký skok obsáhne 60 % původní vzdálenosti. Vědci totiž uvolnili jeho měkké tkáně, která obepíná svaly, ta se vrátila na své původní místo a neblokuje tedy pohyb svalů. Více zde.

Je úhel běhu 110° opravdu limit?
Secretariat, kůň s nejdelším cvalovým skokem v historii turfu, měl úhel běhu 110 °. Dle propočtů tedy Secretariat mohl běžet nejvyšší rychlostí, která se rovnala 49 mph (tj. 78.86 km/h). Pro srovnání – Gepard, který běží nejvyšší rychlosti okolo 70 mph (tj. 112,65 km/h), má úhel běhu 125° a někdy i víc. Vědci se domnívají, že nejen Secretariat, ale i spousta dalších dostihových koní by mohla být díky přípravku Somax schopna svůj přirozený úhel běhu mnohonásobně zvýšit.

Majitelé dostihových koní by se měli nad touto studií zamyslet. Místo strategického chovu, složitého tréninku a přeplácení žokejů, mají konečně k dispozici něco, co by čistě teoreticky mohlo pomoci vytvořit šampióna. Stačí už jen zvýšit úhel běhu svých svěřenců. Podle vědců by prý žasli nad výsledky, protože z historického i vědeckého hlediska byl Secretariat úspěšný právě díky svému fenomenálnímu úhlu běhu.

Pozn autorky, jelikož vědci z nějakého důvodu do svého výzkumu nezahrnuli Phar Lapa, pokusila jsem se stanovit jeho úhel běhu sama. A výsledek? Phar Lap měl úhel běhu stejný jako americký šampión Forego, což možná byl i důvod, proč jej vědci do studie již nezaradili.

Zdroj informací:somaxsports.com
Zdroj obrázků: somaxsports.com
Přeložila: Phar.Lap

Úplně náhodně jsem se dostala na stránky Melbournského fotografa jménem Andrew Bourke. Objevila jsem tam dvě fotografie Phar Lapa, které mi naprosto učarovaly. Za svůj život jsem již viděla bezpočet snímků Phar Lapova exponátu, ale žádný na mě neudělal takový dojem. Nemyslím si, že působí „opravdově,“ to ne, spíš jakoby na mě z nich dýchalo umění kolorované fotografie z dob, kdy si lidé o barevné fotografii, jak ji známe dnes, mohli nechat jen zdát. Miluju nebarevné fotografie, ale ještě víc miluju ty kolorované. Vyzařuje z nich zvláštní kouzlo a určitá preciznost. Vždycky jsem obdivovala toho, kdo si dal tu práci vložit do nebarevné fotografie barvy.Okamžitě jsem pana Bourkeho oslovila a požádala ho o svolení, zda-li bych nemohla jeho fotografie zveřejnit na svém blogu. Souhlasil a tak se s Vámi o tyto zajímavé snímky mohu podělit zcela legálně.

… mám pocit, že vidím jisté „Phar Lapovské“ rysy. Taky takový dobrácký velikán.

Vážení a milí příznivci Phar Lapa,

ti z Vás, kteří tento blog pravidelně sledují, už jistě četli článek, v němž legendární australský žokej a pamětník, který viděl běžet jak fenomenálního Phar Lapa tak i skvělou Makybe Divu – Scobie Bresley, před svou smrtí prohlásil, že Makybe Diva je sice pozoruhodná klisna, nicméně ji taktně posunul až za fenomenálního Phar Lapa, když dále řekl, že jemu podobný kůň už se zkrátka asi nenarodí. Phar Lap byl podle něj výjimečný ve všech směrech a to, jaký vliv měl na Austrálii, nemůže, jak se říká „smést ze stolu ani svými příznivci tolik opěvovaná Makybe Diva.“

Výskyt nadprůměrných koní s sebou vždy přináší určitou nerovnováhu, která se projevuje i rozpory mezi jejich fanoušky. Každý si prostě hájí toho svého oblíbence do posledního dechu a vytahuje neustále argumenty, proč ten jeho oblíbenec byl a bude lepší. To obecně platí nejen u dostihové sportu.

Když jsem spatřila výše uvedený obrázek, pomyslela jsem si, že kdosi s velmi neotřelou elegancí vyřešil problém Phar Lap vs. Makybe Diva. Jednoduše z nich udělal královský pár turfu. Na to se opravdu nedá říct skoro nic, snad jen to, že by tento královský pár turfu stejně nedal v chovu žádné potomky, neboť Phar Lap byl bohužel valach.

Přesně jako Phar Lap a Takeover Target uchválili srdce Australských fanoušků turfu, tak se do jejich podvědomí zapsal i jednooký 2-letý klusák Two Eye See, kterého jeho fanoušci trefně přezdili jednooký zázrak. Tento valach vzbudil pozornost dostihové veřejnosti poté, co 6x proběhl vítězně cílem (vč. Gr.1 vítězství v Albion Parku). Kdosi mu dokonce zřídil fan klub na Facebooku a vypukla mánie. Svými výkony udivuje i Jackie Gibsonovou, svou majitelku. Ta připustila, že když Two Eye See ztratil na pravém oku zrak vinou nehody, nedávala mu na dráze příliš velké naděje.

„Jen jsem si přála, aby vyhrál alespoň v Youngu,“ říká se smíchem. „Tohle jsem opravdu nečekala — je to pohádka!“ Gibsonová ze Success Studu v Youngu v Novém Jížním Walesu koně obvykle prodává, jenže když se Two Eye See zranil jen krátce poté, co se narodil, prodat už jej nemohla. Jeden den byl naprosto v pořádku a další den měl zraněné oko,“ dodává Gibsonová. „Vůbec nevíme, co se mu stalo. Snažili jsme se mu oko zachránit, ale bohužel sítnice byla kompletně zničená. Věděla jsem, že už ho neprodám, tak jsem si ho nechala. Když mu byl rok, rozhodli jsme se k operativnímu zákroku a nechali nefunkční oko chirurgicky odstranit, neboť zde stále existovala možnost, že by do něj mohla proniknout infekce. Operace se zdařila, ale na místě pravého oka už mu navždy zůstane ta hrozná jizva. Když jsem ho viděla poprvé, vypadal opravdu „podivně.“ Teď se mi zdá pro změnu podivná jeho výkonnost na dráze.“

Zranění Two Eye See z něho dělá outsidera ve srovnání s ostatními dvouletými klusáky. Navíc musel čekat až do minulého týdne, než se mohl zúčastnit Gr.1 dostihu.

„Vůbec jsem si nemysIela, že by mohl v Brisbane vyhrát,“ říká Gibsonová. „Byla bych stejně šťatná, kdyby doběhl na tabuli. Je to úžasné, jak si ho lidé zamilovali kvůli jeho osudu. Při sledování dostihu jsem nechala mobil ve stáji a když jsem se vrátila z prezentace, měla jsem 20 zmeškaných hovorů a 42 sms.“ Two Eye See se v červnu chystá do Victorie na klusácký meeting zvaný „Vicbred Super Series,“ který končí závodem Gr. 1 final. Pokud se mu podaří zůstat neporažen, zcela jistě bude oceněn cenou pro nejlepšího dvouletého klusáka roku 2009. (Pozn. dle nejnovějších informací Two Eye See ve Victorii bohužel neobhájil – více zde.)