Phar Lap aneb „Hrůza z hrůzy“


Vážení a milí příznivci „Rudého přízraku,“

Pavle Staňkové (alias Freetexovi) se podařil téměr husarský kousek – získala materiály z dostihů a chovu anglického plnokrevníka ze 70. – 90. let 20. století, ve kterých objevila následující článek, jehož přepis Vám nyní přínaším. A předávám slovo Pavle Staňkové…

„Pozor, ráda bych Vás ještě upozornila na nepřesnosti, které se v článku nacházejí – Phar Lap byl samozřejmě ryzák a jeho majitelem nebyl Donald Bradman, stejně tak ve filmu nehrál Dave Davis. Prosím o shovívavost k autorům, neboť v 80. letech jistě nebylo jednoduché dostat se k informacím tak lehce jako dnes. Článek jsem proto nijak neupravovala, pouze jsem ho přepsala, aby jste si ho i vy mohli přečíst tak, jak jsem si ho přečetla já.

Váš Freetex (Pavla Staňková)
Hrůza z „hrůzy“
„Udělal Austrálii nejlepší reklamu jakou mohl. Tou reklamou byl on sám.“
Jim Pike

Na loňském letním FFP zastupoval pro nás stále ještě exotickou australskou kinematografii snímek o lovcích, odchytávajících divoké koně – Muž od Sněžné řeky. Kupodivu také další festivalový reprezentant šestého kontinentu je „koňským“ příběhem. Film režiséra Simona Wincera vypráví o nádherném hnědákovi Phar Lapovi, který se stal díky svému pohnutému osudu a především díky výsledkům na dostihových drahách národním hrdinou.


Následující řádky nejsou filmovou recenzí, ani se podrobněji nezabívají životem fenoména Phar Lapa. Jde nám spíše o sociálně politické poměry dvacátých a třicátých let v zemi klokanů a divokého psa dinga, které v jistém smyslu zapříčinily jeho nesmírnou popularitu a jak říkají Australané, i platnost výroku „Phar Lap je šampión, kterého nenecháme zemřít.“

„Mít tak svou navštívenku, asi by mi na ni natiskli: Phar Lap – Pegas šestého kontinentu. Umět tak mluvit, pověděl bych vám o svinstvech a vítězstvích. Jenomže já můžu tak akorát hlasitě zaržát a vy stejně nepoznáte, jak to doopravdy bylo…“

Phar Lap startoval v Austrálii a Spojených státech celkem dvaapadesátkrát. Jedenačtyiřicetkrát byl favoritem. Sedmatřicetkrát dokázal zvítězit. Říkali mu „Červená hrůza“. Jeho stálý žojej Jim Pike, ve své době nejlepší Australan v sedle, oblékal totiž červený dres s bílými rukávy a třemi černými pruhy. Dalšími životními druhy „Červené hrůzy“ byli: trenér Telford, Tommy Woodcock /ošetřovatel/ a Donald Bradman /majitel/.

Phar Lap v akci – AJC Derby 1929,
kde poráží Carradala

Když potomek slavného Carbina porážel ostatní, změnili pravidla hry. Když lámal rekordy, vahou ho tlačili dolů. Ale na své straně měl rvavost chlapce… Jejich společný život se stal legendou. Inspiroval celý národ a získal srdce lidí na celém světě.
Skutečně se stal šampionem, kterého Australané nenechají zemřít. Život Phar Lapa může být, podobně jako příběh Angličana Boba Championa, považován za obrovský kýč. Kůň, kterého málem vyhrabali ze smetiště, se stal za necelé dva roky nejlepším Australským koněm všech dob a dodnes zůstal nepřekonán. Velmi často nosil překvapivé váhy, dokonce vyšší než 140 liber. V dubnu roku 1932 jej pozvali do USA, kde za dosud nevyjasněných okolnost uhynul. Podle nejpravděpodobnější verze byl otráven. Záhada.

Phar Lap na závodišti Randwick, 1929

„…na celou Austrálii, dokonce i na tisíce lidí, kteří nikdy neviděli dostihovou dráhu, padl upřímný smutek, když novinami probleskla zpráva o Phar Lapově předčasném konci,“ psali tenkrát. Všude vycházely emocemi naplněné reportáže o jeho odchodu. Společnosti Today Limited a Coopers ale vyjadřovaly nad smrtí svého australského druha lítost. The Port Adelaide Racing Club měl vlajku u své kanceláře na Currie Street v Sydney na půl žerdi, stejně jako mnoho dalších věřejných i soukromých budov. Konference The United Country Party byla pro zprávu o smrti Phar Lapa přerušena, ministerský předseda označil událost za velkou sportovní tragédii.
O sport se u našich protinožců zajímají snad všichni obyvatelé. Bývá označován za australské náboženství. Žal nad Phar Lapovým koncem však přesáhl sportovní rámec. Stejně jako hnědák samotný.

Phar Lap na dráze

Koncem minulého století byl jako australský národní sport uznáván fotbal a kriket. I dostihy však přitahovaly ohromné davy, ve kterých se mísily různé třídy a odlišné třídní skupiny. V roce 1880 přišlo do Flemingtonu na Melbourne Cup přes 100000 lidí. Hrdinství bývalo tradičně spojováno s válkou. Opravdoví hrdinové byli drsní, nezávislí, fyzicky zdatní… Díky sportu ale může být mýtus hrdinů udržován i nadále, a tak se sportovní šampioni vypracovali k povýšení do stavu hrdinů. Náklonost k těmto hrdinům však směřovala k odpoutání od ekonomických těžkostí. Projevilo se to v letech první světové války a vyústilo v hluboké krizi let 1929-33, kdy byl zbožňován právě Phar Lap. Ostatně závodiště v Melbourne může dokumentovat i tuto skutečnost. Peníze přijaté na sázky na Melbourne Cup poklesly v roce 1930 z 10228 libr /1923/ na 9429. O rok později, tedy v roce 1931, byla celková suma pouhých 5200 liber. Oficiální návštěvy byly rovněž nižší než při hospodářské konjunktuře let dvacátých, tady však mohlo kromě 80000 registrovaných diváků vidět vítězství Phar Lapa /kurs na favorita 11:8/, startujícího tehdy ve vůbec nejkratší ceně Melbourne Cupu, ještě dalších 40000 přihlížejících. Stáli na kopci Footscray Hill a neměli peníze na vstupné.

Většina australanů necítila žádnou vášnivou oddanost k sociálním ideálům, k ostatním věcem se stavěla apaticky a zajímala se prakticky jen o svůj denní chléb. Přízeň věnovaná Phar Lapovi přesahovala proto všechny sociálně politické postoje. Pod dojmem jeho smrti se celý národ na čas myšlenkově zocelil. Phar Lap pro ně znamenal i příležitost ke zisku peněz…
Není proto divu, že, že v období hluboké ekonomické krize a frustrace byl zbožňovaný kůň vycpán a vystaven v Melbournském muzeu a jeho srdce umístěno v Anatomickém institutu v Canbeře. S nadsázkou je zde vystižena národní sebeúcta země.

Phar Lap pomohl, stejně jako biliarový kouzelník Walter Lindrum, wimbledonští tenisté, či Don Bradman, legendární kriketový pálkovač, prosazovat australské národní ego a zařadil se tak mezi neocenitelné vyslance svého státu.

Melbournský Truth přirovnával výše zmíněnou tragickou smrt ke smrti Lese Darcyho, boxerského mistra Austrálie, který ve Spojených státech zemřel na otravu krve. 22. září 1970 napsal ve svém úvodníku Sydney Mirror: „Dost na tom, že Les Darcy, náš báječný boxer, a Phar Lap, náš vynikající kůň, museli odejít na onen svět. Kdy přestanou Američané prosazovat své šampióny? Yankeeové si na nás vždycky najdou nějakou cestu, nějaké kapky.“

Sport považují Australané za možnost hození rukavice „velkým bratrům“ – Spojeným státům a Velké Britínii. Phar Lap pro ně ztělesňoval australské životní vyhlídky – spojení s ostatním světem, úsilí po dosažení mezinárodního uznání, víru a při sociílních a ekonomických krizích. Film, který o něm sami vytvořili, předkládá výše zmíněné skutečnosti k úvaze. Režisér Wincer předtím natočil pouze dva celovečerní filmy, zato celou řadu televizních seriálů, mj. i pro britskou BBC Scénář napsat David Williamson, hudbu složil Bruce Rowland a kameramanem byl Russell Boyd.

Phar Lap, snímek, který přijde v dubnu do distribuce našich kin, je označován za nejnákladnější projekt v historii australské kinematografie především díky řadě masových scén a náročnému retroaktivnímu ladění. Jednoduché prý nebylo ani najít vhodné představitele. Hrají: Tom Burlinson, Martin Vaughan, Judy Morrisová, Dave Davis, Ron Liebman, Celia de Burghová a další.

S použitím zahraničních materiálů

Julius Nosko
Tomáš Sniegon

Zdroj informací: archiv Pavly Staňkové (Freetex)

Legendární „Phar Lapovy barvy“ se zaskvěly i v tuzemsku


Vážení a milí čtenáři
,

jak si jistě všichni pamatujete, již několikrát jsem na fóru Phar Lap prohlásila, že pokud někdo má nějakou zajímavost, která se týká Phar Lapa a rád by se s námi o ni podělil, že se tomu nijak nebráním – ba naopak – podobné akce spíše vítám. Článek týkající se barev stáje, kterou hájil legendární ryzák Phar Lap, pro nás zpracovala Pavla S. alias Freetex. Dá se říci, že její článek volně navazuje na již uveřejněný příspěvek zde. Týká se totiž milého zjištění, že legendární barvy se objevily i na domací dostihové scéně:
I na českých dostihových drahách můžeme zahlédnout stejné barvy, ve kterých běhal fenomenální Phar Lap. Tyto barvy české stáje Stáj Mustang – Neuberg hájil v letech 2006 – 2008 Red Extreme.

Red Extreme (Hight Extreme – Redmona, Dara Monarch)

170 cm vysoký mohutný hnědák se narodil 16.4.2004 u Ladislava Trojana v Praze Modřanech. Jeho otec High Extreme (IRE) je synem celosvětově žádaného plemeníka Danehill (USA), kterého není třeba dále představovat.

Matka Redmona (po Dara Monarch (GB) pochází z velice kvalitní rodiny klisny Relation, kterou proslavila Redmonina matka Redakta, jedna z nejúspěšnějších klisen hřebčína Napajedla, dobře známá nejen na našich drahách ale i v Německu, kde byla sportovními novináři zvolena Koněm roku 1985.

Dara Monarch (GB) (Realm – Sardara, Alcide)

Red Extreme svými výkony na dráze sice neudivival tak jako Phar Lap, ale jeho majitelé ho mají rádi stejně tak jako Australané svého „Bobyho“. Jako 2letý se na dráze objevil pouze 3x, z čehož se dokázal jednou umístit na 3. místě. Jako 3letý vyběhl celkem 6x a opět dosáhl nejlépe na 3. místo, tentokrát dvakrát.

Red Extreme ve výběhu (vlevo)

Úspěšnější pro něj byla 4letá sezóna, kde se ukázal 2x na rovině a 1 na proutkách. Svůj první rovinový start proměnil ve 3. místo. Poté si na pardubické dráze odbyl debut na proutí. V dostihu se však sešla velmi silná konkurence kvalitních rovinových koní v čele s Charleym (druhý z Derby). Rychlé tempo nasazené špičkovými rovináři však nebylo to pravé ořechové pro poctivého skokana, a tak jej Tomáš Hurt po prvním kole zadržel. Třetí start absolvoval Red Extreme opět na rovině a konečně vyhrál. Bohužel si na tvrdé benešovské dráze poranil šlachu, a tak strávil celý červen rehabilitací v Mimoni a poté odpočíval s chovnými klisnami a hříbaty ve výběhu v Újezdě pod Troskami, odkud se v půli září stěhoval do jezdeckého klubu ve Staré Boleslavi.

Red Extreme ve výběhu (vlevo)

A co o něm říká jeho majitelka? „Redíka to běhání snad i bavilo, ale je to velký a pozdní kůň, takže mu to moc nešlo a taky mu, jak je velký a pořád rostl, sem tam něco bylo, takže nemohl pořádně pracovat. Smůla taky je, že přestože by vzhledem ke své konstituci měl být lepší na měkku a taky je pro něj měkko lepší, měl rád tvrdo. A to mu zase, bohužel, nedělalo moc dobře. Chodí v kroku a klusu pod sedlo i s malýma holkama anebo jen tak na vodítku za jiným koněm, nejčastěji za patnáctiletým hanoverákem Karlem. Docela rychle se to naučil, takže může klusat i bez sedla. Uvidíme jak to s ním bude dál, jsou mu čtyři a vypadá to, že stále ještě roste, takže ho co chvíli něco někde pobolívá. Zřejmě z něj udělám parkurového skokana, ale třeba se časem na dráhu vrátí, do překážek. Nevím. Každopádně je teď můj a začíná zima, takže není třeba ho honit.“

Icy Spicy (Best of the Best – CC Canova, Milkom)

V sezoně 2008 hájila barvy Stáje Mustang také klisnička Icy Spicy (GB). Drobná tříletá tmavá hnědka po Best of the Best (IRE) z CC Canova (GB) po Millkom (GB) narozená 14.4.2005 v Dachel Stud v Anglii. Z 5 startů ve III. a IV. kategorii dokázala 1x vyhrát a 1x se umístit na 4. místě.

Za vyprávění o Redovi musím poděkovat dvěma lidem. Romanu Páleníkovi, kterému patří Stáj Mustang, a samozřejmě Karin Luftmanové, Redově majitelce, která mi na dotěrné otázky ochotně odpovídala.

Phar.Lap: Děkujeme Pavlo a těšíme se na další zajímavosti od tebe.

Zpracovala: Pavla S. (Freetex)
Publikovala: Phar.Lap

Zdroj fotografií:
internet, Zenon Kisza
, Eva Kopečná, Karin Luftmanová

Phar Lap aneb stírání prachu z archivu magazínu Time (III.)

 

V roce 1932 spatřil světlo světa precizní a uchvatný exponát Phar Lapa, kterému se obdivovali diváci v Belmontu. Nevídanou událost zachytil neznámý reportér magazínu TIME následovně:


TIME – 26.9.1932
Rudý přízrak „uplácaný“ z americké hlíny

V dubnu tohoto roku zemřela v Kalifornii nádherná hříčka přírody – zázračný dostihový kůň Phar Lap (Blesk). Svět byl náhle ochuzen o šampióna, který se v USA naposledy objevil v podobě vynikajícího Man O´Wara. Žádný jiný kůň nebyl na dráze schopen zopakovat něco tak uchvacujícího – žádný až na Phar Lapa. Man´O War vyhrál naprosto dokonalým stylem všech svých 20 dostihů z 21 odběhnutých. Phar Lap podobným způsobem drtil své soupeře v Austrálii. V USA odběhl letos v březnu Agua Caliente Handicap. Samozřejmě zazářil jako kometa na temném nebi, jenže pouhých 16 dní poté i stejně rychle „vyhasl.“ Ve své podivuhodné kariéře vyhrál 37 z 51 svých startů.

Poslední týden konání dostihového mítingu Futurity v Belmont Parku návštěvníci fascinovaně hleděli na nehybné torzo velkého ryzého koně stojícího uprostěd padocku. Mnozí si z očí utírali slzy dojetí. Ano, byl to Phar Lap. Nevstal samozřejmě z mrtvých, pouze ostatky jeho obrovitého těla byly vypreparovány do monumentálního exponátu v životní velikosti. Precizní práce, téměř neuvěřitelná imitace svalů pod jemnou kůží – všechno, co na něm davy fanoušků tolik milovaly, zůstalo díky fascinujícímu umění konzervace zachováno. Jen se rozeběhnout vstříc dalším vítězstvím…

Jeho majitel David J. Davis nechal ostatky svého velkého závodního koně „znovusestavit“ specialisty v oboru taxidermace – firmou Jonas Brothers. A právě výsledek jejich několikaměsíčního úsilí byl k vidění tuto sobotu v Belmontu. Poté se vydá na dalekou cestu zpět do své vlasti – Austrálie.

I pouhý „neživý“ exponát Phar Lapa vzbuzoval u přítomného publika téměř nábožný obdiv, který se mísil s uznalým respektem. Spolehlivě totiž ukazoval Phar Lapovu výjimečnost. Se svými 173 cm v kohoutku se totiž doslova tyčil nad ostatní koně o dobrých 10 cm ( Man O´Wara nevyjímaje). Za svého života vážil něco kolem 540 kg. Oproti tomu Americký šampión Man O´War vážil „pouhých“ 522 kg. Další velmi zajímavé míry Phar Lapa – přední noha od předního kolene ke kopytu: 50,8 cm, zadní noha od hlezna ke kopytu – 63,5 cm, délka krku: 91,44 cm, délka celého těla: 172,72 cm.

Phar Lap nebyl preparován klasickou metodou – vycpáním. New Yorská firma Jonas Brothers použila jeho kostru jako výztuž pro následný hliněný odlitek. Tak jako sochař přenáší svůj zmenšený sádrový odlitek do velikosti bronzové sochy v životní velikosti, tak bratři Jonasovi převedli svůj hliněný odlitek na speciálně ošetřený světlý papír, který byl úctyhodně tlustý. Na tento chemicky vyztužený papírový model byla nakonec nalepena i opracovaná kůže Phar Lapa. Mnoho divokých zvířat bylo konzervováno podobným způsobem, ale Phar Lap byl vůbec prvním koněm, u kterého se to podařilo.

Zdroj obrázků: Internet
Zdroj informací: archiv US magazínu TIME

Phar Lap – nejlepší dostihový kůň, který kdy spatřil světlo světa?

 

20.10.2005 byl v Austrálii vydán film Phar Lap na DVD. Tato edice obsahuje i bonusy v podobě archivních materiálů, které se dochovaly. Film rovněž získal spousty ocenění a patří mezi nejlepší „sportovní“ filmy, které kdy byly natočeny. Phar Lapova legenda přetrvává v Austrálii po celé generace vedle dalších sportovních ikon jako např. Bradman. Ryzák je bezpochyby jedním z výjimečných dostihových koní, ale co když byl opravdu tím nejlepším, který kdy v Austrálii běhal?
Fenomenální Phar Lap!
Přesvědčivé vítězství na Warwick Farm
Amounis a Nightmarch překonáni

22.10.2005 se uskutečnily oslavy 75. výročí jeho vítězství v Cox Plate (1930) – to bylo ještě před tím než na dostihovém mítingu Melbourne Cup Carnival udivil celý národ svými téměř za sebou jdoucími a nikdy nepřekonanými vítězstvími. Zcela neuvěřitelně unikl nepřátelům usilujícím o jeho život před Melbourne Cupem 1930, ještě ten den vyhrál Melbourne Stakes a tři dny poté ukořistil vítězství v nejprestižnějším australském závodě – Melbourne Cupu 1930. Nejenže vyhrál o několik délek s téměř hmatatelnou lehkostí, ale překonal rovněž váhový rekord. Donesl totiž do cíle jako jediný čtyřletý kůň handicap 61,5 kg. Před dostihem byl nabízen na favorita v neobvykle mizivém kurzu 11/8, svým vítězstvím stejně zruinoval mnoho bookemakerů. Mnohým turfmanům nad jeho výkony během 4denního Melbourne Carnivalu zůstával rozum stát. Každý den totiž dokázal vyhrát!!! Byl hvězdou dostihového nebe lámající jeden rekord za druhým jako by to byla jeho druhá přirozenost. Úspěšně tedy završil svůj útok na Flemington.

Nejsenzačnější Australský dostihový kůň
Pouze jediný 3letý se stálou formou
Phar Lap absolutním
šampiónem sezóny 1929 – 1930

Není tedy divu, že na základě výše zmíněných skutečností se v Austrálii obecně věří, že se již nikdy neobjeví další „Phar Lap.“ Téměř abnormální schopnost vítězit na různě dlouhých distancích navzdory obrovským handicapům vytvořila kolem „Rudého přízraku“ téměř zřetelnou auru neporazitelnosti. Publikum bylo okouzleno. Jak by taky ne – kdo by nepropadl kouzlu koně – jenž dokázal za svou „poměrně krátkou“ kariéru od 29.9.1929 až do 20.3.1932 vyhrát 37 z 51 startů (vč. Mexického Agua Caliente Handicapu – nejlépe dotovaného závodu té doby). Neumístil se pouze 1 – v Melbourne Cupu 1931 když na svém hřbetě, jak vtipně poznamenal Scobie Breasley, „nesl hlavní tribunu,“ (pozn. autorky – na hlavní tribuně totiž seděli pánové z VRC, kteří mu osudný handicap stanovili). 3x doběhl druhý a 2x třetí. Lze konstatovat, že úspěchy sklízel v kterékoliv roční době a pod téměř neuvěřitelnými handicapy.

K jeho obrovské popularitě přišpěla též éra Velké ekonomické krize, ve které se v té době nacházel téměř celý svět. Bookmakeři dostávali s každým jeho dalším vítězstvím tzv. sázkový „výprask“ od jeho fanoušků, kteří téměř nábožensky sázeli jen na svého „Bobbyho.“ Nebylo se co divit, v té době byla nezaměstnanost v Austrálii na 30 %. Žádný zázrak, že na hřbet tohoto obrovského ryzáka „posadil“ zlomený národ své naděje na lepší zítřek. A Phar Lap jejich důvěru nezklamal. S každým dalším vítězstvím se pouto mezi ním a jeho fanoušky ještě prohlubovalo. Neuvěřitelné výkony na dráze ale nejsou jediným důvodem, proč je směle prohlašován za nejlepšího dostihového koně, který kdy spatřil světlo světa. Určitou roli zde sehrál i jeho neobvyklý životní příběh, z něhož nejvíce udivuje brutální tréninkový režim Harryho R. Telforda.

Phar Lap byl, navzdory chudým poměrům, ze kterých vzešel, tak dobrý, že Victoria Racing Club (VRC) byl nucen změnit pravidla všech závodů, ve kterých „Big Red“ startoval. Phar Lap podlehl až mimořádnému handicapu (68 kg) v Melbourne Cupu 1931, kdy doběhl až na 8. místě. Dave J. Davis byl počinem VRC více než znechucen a proto akceptoval velkolepou nabídku a poslal svého koně do rodné Ameriky, aby v roce 1932 nedaleko Mexické hranice v Tichuaně soupeřil s nejlepšími koňmi Ameriky o pohádkových 50.000 USD.

Phar Lapova nečekaná smrt srazila Austrálii na kolena. Stalo se tak pouhých 16 dní poté, co s přehledem rozdrtil výkvět Amerického dostihového nebe. Není rovněž žádným tajemstvím, že zlomil rekord dráhy, ačkoliv byl zdráv pouze na 75 %. Před závodem totiž utrpěl vážné zranění kopyta, což se odrazilo na jeho krátké přípravě. Zemřel na ranči poblíž San Francisca. Otázky kolem jeho smrti rozvířily debaty, které přetrvaly celých 76 let. Australané se však nakonec přeci jen dozvěděli oficiální příčinu smrti svého hrdiny a znovu si přožili pocit, že byli o svého hrdinu někým záměrně připraveni. Otázka, co zabilo Phar Lapa, byla hnacím motorem této legendy, něčím, na co lidé ve svém podvědomí chtěli znát opověď – zjištění vedců, že za smrt Phar Lapa je odpovědný arzen, vytvořilo emotivní a neuvěřitelně nostalgickou auru, která se přidala k již tak legendární reputaci. Nejen v Austrálii ale i v Americe se smrt šampióna dlouho objevovala na titulních stranách novin a časopisů. Dnes je již téměř nemožné oddělit jeho závodní kariéru od jeho životního příběhu a lidí, kteří ho obklopovali. Byl celebrita a zanechal po sobě příliš mnoho nezodpovězených otázek, které začínají spekulativním „co kdyby…“ Jak moc dobrý by opravdu byl? Našel by býval v roce 1932 na drahách Severní Ameriky přemožitele anebo by zářil stejně jako v Austrálii? Jeden z mnoha a přesto nenapodobitelný… Proslýchalo se rovněž, že jej Davis chtěl odvést i do kolébky Anglického plnokrevníka, aby tam změřil síly s ostrovním výkvětem dostihových drah věčně zamlžené Anglie a Severního Irska. Jak by asi býval byl tento výlet dopadl?

Tohle vše je rozhodně důvodem k výročí a oslavám. Pořadatelé nazývají tuto akci znovuvyvoláním ducha „Australského Rudého přízraku.“ Přesně tak totiž koně pojmenovali Američané v roce 1932. Vydání DVD s bonusy a filmem podnítilo veřejnost přemýšlet o tom, zda se hodí položit si otázku, jak dobrý by Phar Lap opravdu byl?

Jémine, nejenže se to hodí, reagují někteří na slovo vzatí experti na obou stranách barikády – jak v USA tak v Austrálii – a jejich názory se kupodivu shodují – vidí Phar Lapa jako nejlepšího z nejlepších, a to i navzdory faktu, že v Americe zvítězil pouze jednou. Mezi těmito experty nelze přehlédnout jméno nejlepšího australského žokeje – Scobieho Breasleye. Nejvíce opěvuje Phar Lapovu schopnost pokrýt neuvěřitelné distanční rozmezí od 1600 m do 3200 m aniž by tím nějak utrpěla jeho výkonnost. „Byl bez pochyb nejfantastičtějším koněm, jakého jsem kdy viděl. Živě si vzpomínám na situaci ve Futurity Stakes, kde jsem jel proti němu. V zatáčce do cílové rovinky, když se snažil předběhnout koně, kteří ho tlačili na bariéru, doslova klopýtl a skoro upadl. Viděl jsem to a okamžitě mi blesklo hlavou, že tohle už nezvládne – jenže on se kolem nás přehnal jako vítr a zvítězil!“

Skvělý americký spisovatel a novinář Damon Runyon jednou napsal, že v průběhu 2. světové války se setkal s vládním agentem vracejícím se z Austrálie. Ten mu prý rozhořčeně vyprávěl, že téměř každý v Austrálii přisuzuje smrt Phar Lapa Američanům. Zeptal se tedy Runyona na jeho názor. Runyon mu klidně odpověl: „Ne, brachu, v Americe by nikoho ani nenapadlo zabít koně jakým byl Phar Lap.“

Stránka z Amerického magazínu, 1932
Phar Lap jako stroj na peníze
Atrakce v Americe

Jak mohutný Phar Lap smetl konkurenci
Agua Caliente jej zdraví jako opravdového šampióna

Zvítězil v rekordním čase i navzdory nejtěžším podmínkám

Phar Lap Američanům opravdu učaroval – zvolili jej totiž čtvrtým nejlepším plnokrevníkem světa. V roce 1999 se „Rudý přízrak“ rovněž objevil na seznamu 100 nejlepších koní 20. století. Koně do tohoto seznamu volila sedmičlenná porota ve složení: Howard Battle, Lenny Hale, Jay Hovdey, William Nack, Pete Pedersen, Jennie Rees a Tommy Trotter. Svého úkolu se zhostili nadmíru odpovědně. První místo patřilo samozřejmě americkému zázračnému koni a idolu Man O´ Warovi (nar.1917) a to i navzdory faktu, že jej nikdy nikdo z poroty osobně běžet neviděl. Druhou příčku obsadil kupodivu Secretariat (nar. 1970), který byl na dráze – celkem ironicky přezdíván stejně jako Phar Lap – „Big Red“ (Velkej Rudoch). „A co Phar Lap? “ nadhodil jeden z porodců. Poklonu Phar Lapovi složil i Francis Dunno, starší, když prohlásil: „Phar Lap byl lepší než všechny americké legendy – Man´O Wara či Secretariata nevyjímaje. Já toho koně viděl běžet a dodnes nemám slov.“ Jeho prohlášení podpořili i další pamětníci, kteří byli Agua Caliente Handicapu 1932 přítomni – např. legendární žokej Eddie Arcaro, Phar Lapa bez diskuse označil za nejlepšího dostihového koně, který se kdy v Severní Americe objevil.

Freddie Arcaro – špička mezi žokeji v USA
Johny Longden – legenda amerického turfu

Pro Phar Lapa hlasoval i Johnny Longden, který se uvedeného závodu osobně zúčastnil: „Ze všech koní, které jsem kdy viděl, byl Phar Lap tím nejlepším.“ Australský zázrak však – navzdory poměrně pozitivním reakcím pamětníků – skončil „až“ na 22. místě.

Neznámým útočníkům z roku 1930 se rovněž podařilo „zapsat“ Austrálii do historie jako zemi, kde byl spáchán jediný atentát na koně svého druhu v celosvětových dostihových dějinách. Mnoho pamětníků dodnes nechápe, jak se vůbec nějaký Australan mohl uchýlit k tak zákeřnému a podlému činu.

Pokus zastřelit slavný „Rudý přízrak“ se nepovedl,
hlásala titulka magazínu z roku 1930

Ačkoliv se nikdy pravého pachatele odhalit nepodařilo, obecně se má za to, že za celou akcí stálo podsvětí, které na rozkaz zoufalých bookmakerů celý čin naplánovalo a následně i zrealizovalo. Když už nebylo možné šampióna zcela odstranit, měl tým „ostřelovačů“ za úkol koně alespoň zmrzačit. Všechno bylo lepší než přijít o velké peníze. Hlavně přerušit vítězná tažení této „zrůdy.“ Phar Lap naštěstí díky prozřetelnosti svého ošetřovatele o vlásek unikl nezraněn a svým nepřátelům „odpověděl“ naprosto přesvědčivým vítězstvím ještě tentýž den, čímž je nenechal na pochybách, jak se věci budou vyvíjet dál. Nám zůstala dodnes nezodpovězená otázka, kdo byl tím, komu by udělalo radost vidět miláčka davů ležet na ulici v tratolišti krve?

Jednoduše bych mohla jeho fenomenální výkony shrnout do věty, že to byl jeden z nejúžasnějších plnokrevníků v historii vůbec. Po jeho téměř „mučednické smrti“ v Kalifornii nám zbyla jen spousta vzpomínek. Vzpomínek, které jsou stále „jako živé“ hlavně díky zachovalému exponátu v Melbourne, kam se na něho jezdíme dívat a žasneme nad jeho velikostí i činy. Nikam neodešel – jeho duch s námi zůstane navěky. Makybe Diva dokázala rovněž uchvátit mysl Australanů podobně hrdinskými výkony a není se co divit, že ji po jejím třetím heroickém vítězství v Melbourne Cupu 2005 mnozí pasovali na čestné místo vedle svého hrdiny Phar Lapa. Další koně, kteří by eventuelně mohli stanout bok po boku „Rudého přízraku“ jsou Carbine, Tulloch a Kingston Town.

Carbine si svůj vstup do síně nesmrtelných hrdinů zasloužil doslova „dechberoucím“ vítězstvím v Melbourne Cupu 1890 pod nikdy nepřekonaným handicapem (69 kg). Kromě toho se rovněž prosadil jako plemeník v Anglii. Právě jeho vliv na krevní linie plnokrevníka přesvědčil nakonec Harryho Telforda ke koupi koně, kterého ani neviděl (Phar Lapa) pouze na základě jeho rodokmenu.

Další kůň, který smí být podle odborníků srovnáván s Phar Lapem, je legendární Tulloch. Kůň, kterému ke statusu legendy chybělo opravdu již jen vítězství v Melbourne Cupu 1957. Tulloch (1954-1969) je považován za jednoho ze tří špičkových koní, které byl australský turf schopen vyprodukovat. Odchován byl jako Phar Lap na Novém Zélandu. Tmavý hnědák Tulloch(Khorassan – Florida) se narodil v roce 1954. Vítězil podobně jako Phar Lap na distancích od 1000 m do 3200 m. V roce 1960 vytvořil časový rekord na 2000 metrů (Cox Plate), v roce 1957 na 2400 metrů (Caulfield Cup), v témže roce srazil o 2 sekundy 28 let starý časový rekord Phar Lapa z AJC Derby. Jako tříletý vyhrál 14 ze 16 startů. Poté byl však stižen záhadným virem, který jej na téměř 2 roky z turfu vyřadil. Vrátil se na dráhu jako 5letý a zvítězil v 15 ze 24 závodů. Je jedním z koní, kteří byli zařazeni do Australské síně slávy (Australian Racing Hall of Fame) po boku Carbina, Phar Lapa, Bernborougha a Kingston Towna.

Tulloch (Khorassan – Florida, Salmagundi)

Kingston Town (Bletchingly – Ada Hunter, Andrea Mantegna) se narodil v roce 1976 a je označován za šampióna závodních koní v Austrálii v 80tých letech 20. století. Dle rodokmenu byl označován za potomka linie Man o‘ Wara a Hyperiona. Otec jeho matky Ada Hunter byl Andrea Mantegna, syn dvojnásobného vítěze Prix de l’Arc de Triomphe, Ribota. Kingston Town byl odchován Davidem Hainsem, který podíl na něm prodal G. Monsboroughovi a jeho ženě. Koně trenoval T. J. Smith, jeden z nejlepších Australských trenérů. Partnerem Kingston Towna byl žokej Malcolm Johnston, který s ním dosáhl 25 z jeho celkových 30 vítězství.

Kingstown Town se svým
trenérem Tommy Smithem

Proslavil se rovněž tím, že než byl vykastrován, dobíhal jen na posledních pozicích. To bylo též důvodem, proč byl tažen z dráhy a poslán „ještě odpočívat.“ Když se později na dráhu vrátil, lehce zvítězil v neuvěřitelném kurzu 100:1! Vyhrál 14 Gr.1 dostihů, včetně tří Cox Plates (1980-1982), což se nikdy žádnému jinému koni v Austrálii nepodařilo. Jeho vítězství v roce 1982 bylo komentováno Billem Collinsem, jehož slova vešla do dějin Austrálie: „Kingston Town nemůže vyhrát……..možná že by přeci jen mohl – je to opravdový šampión..Kingston Town odráží soupeře…a je to Kingston Town...“

Kingston Town vítězí v Cox Plate potřetí za sebou…

V Melbourne Cupu 1982 Kingston Town skončil těsně druhý za Gurner’s Lane. Převzal sice v cílové rovince suverénně vedení, ale byl nešťastně „předstižen“ těsně před cílem.

Osudný moment – Gurner’s Lane“ jde“ přes
Kingston Towna před cílem Melbourne Cupu 1982

Publikum jej překřtilo na ‚The King.‘ Zvítěžil v nejprestižnějších závodech Austrálie např. v AJC Derby, Sydney Cupu, George Main Stakes a v Chelmsford Stakes. Svůj poslední závod běžel v listopadu 1982 a rovněž vyhrál. Pak už se bohužel na dráze neobjevil. Pokoušel se sice o comeback později, když byl poslán do Ameriky – jenže problémy s nohama neustupovaly a tak byl po několikaměsíčních pokusech o znovu vzříšení formy odvezen zpět do Austrálie, kde byl v roce 1985 škrtnut ze závodu a stažen z dráhy do chovu.

Kingston Town byl rovněž nominován do Australské síně slávy (Australian Racing Hall of Fame) Startoval 41x, 30x zvítězil a 7x se umístil. Vyhrál 1 605 790 USD, což v té době byl rekord.

V březnu 1991 musel být Kingston Town bohužel po marných pokusech o vyléčení zranění nohy, které si způsobil válením ve výběhu, utracen.

Jim McGrath (70), dostihový novinář pro Daily Telegraph, dostihový komentátor na BBC a člen prominentní dostihové rodiny jednou prohlásil:„Až na velmi málo výjimek se historie australského dostihového sportu odehrává pouze na lokální úrovni. Naši koně neměli příliš možností soupeřit s nejlepšími koňmi Evropy či Ameriky. Ale právě tyto výjimky jasně ukázaly, že naši koně jsou stejně dobří a někdy i lepší.“

 

Jim McGrath 

Na rozdíl od minulosti se nyní na chovu nepodílejí jen místní plemeníci, což zvyšuje možnosti i kvalitu. Je zcela logické, že tzv. „výměnní plemeníci“ poslední dobou značně změnili kvalitu australského chovu a dali mu novou, kvalitnější genetickou základnu. V současnosti navíc může kůň australského chovu běhat např. v USA či jinde na zemi bez větších problémů. Existují totiž takové přepravní možnosti, o kterých se dříve nikomu ani nesnilo. Věčnou škodou zůstává, že skvělí koně z minulosti jako Tulloch či Kingston Town o ně byli ochuzeni. Výjimku tvoří pouze Phar Lap, který světu názorně ukázal, že Australský turf rozhodně má co ukazovat. Dle názoru McGratha by byly výkony ostatních velikánů Australského turfu dozajista obdobné.

A právě toto tvrzení vyvolává otázky, čeho všeho by býval byl Phar Lap v Americe ještě schopen, kdyby žil dál i po svém debutu v Agua Caliente Handicapu v Mexiku, po kterém jej americká média nazvala jednoznačně „Zázrakem z Austrálie?“ Podmanil by si Ameriku i Anglii? Bohužel vše bylo ztraceno v okamžiku, kdy jej zastihla smrt. Zbyly pouhé otazníky.

Zdroj obrázků: archiv autorky, Internet

Otázkou již není co, ale kdo…


V roce 1983 se reportérovi deníku The Harald Sun, Peterovi Gamemu, podařilo získat unikátní interview s legendáním ošetřovatelem Phar Lapa, Tommym Woodcockem (78). Dva roky poté Woodcock zemřel.
Několik dalších desítek let trvalo, než se vědcům z části podařilo rozluštit, co přesně vedlo k náhlému úhynu nejlepšího koně Australské dostihové historie.

Díky vyspělé technologii bylo možno pomocí speciálního přístroje zjistit krutou skutečnost.Nyní tedy svět zná odpověď na hádanku, která od roku 1932 neustále „visela“ ve vzduchu. Co

způsobilo předčasnou smrt tolik milovaného šampióna? Výzkum s definitivní platností potvrdil otravu. Vědci jsou tedy zase o pověstný krok blíž k pravdě. Druhou část hádanky – kdo způsobil smrt „zázračného koně“ v USA – zřejmě nebude možné tak spolehlivě odkrýt. Důkazy, které se dochovaly hovoří jasně – byl oráven smrtelnou dávkou arzenu. Jenže kým vlastně?

Titulní strana magazínu The Sun, 1932
Peter Game, reportér deníku The Harald Sun:
„Když jsem tehdy dělal rozhovor s Tommym Wooodcockem v červenci roku 1983, uplynulo právě 50 let od Phar Lapovy smrti v USA. Woodcock měl spoustu času uvažovat o tom, proč se tak stalo a kdo to mohl způsobit. Náš rozhovor se uskutečnil v Mentone, kde Woodcock stále ještě trénoval koně pro pár prominentních majitelů z Melbourne. Bylo mu tenkrát uctyhodných 78 let. Zarazilo mě, že se tento milý stařík stavěl odmítavě i k teorii, které dlouho věřila celá Austrálie. Nevěřil, že by Phar Lapa otrávili Američané. Nechtěl to dále rozvádět a jediné, co dodal bylo: „Proč by to dělali? On je přeci v té době nijak neohrožoval, jen odpočíval po vítězství v Agua Caliente v Mexiku.“ Pak se na dlouhou chvíli odmlčel. Vypadalo to, že o něčem přemýšlí. Po chvilce se na mě podíval a pokračoval: „A i kdyby tomu tak bylo, jak by to asi provedli? Nikdo se k Phar Lapovi nebyl schopen dostat, nikdy jsem ho totiž neopouštěl.“Dále jsem se zeptal, proč si myslí, že smrt Phar Lapa nemohla být způsobena zapařeným krmivem,které mu dal osudnu noc před jeho úhynem. Klidně mi odpověděl, že oves pocházel z pytle přivezeného ze zastávky na Novém Zélandu. Pytel byl prý uzamčen ve stodole, ke které neměl nikdo jiný přístup. Své tvrzení doložil konstatováním, že celý pytel byl během vyšetřování předmětem dalších analýz a ve zbývajícím krmivu nic špatného nalezeno nebylo.

Rovněž jsem položil otázku, co si myslí o další případné teorii – že Phar Lap mohl eventuelně zkonzumovat trávu ošetřenou pesticidy, kterými se ošetřoval plevel v oblasti Perryho stájí v Tanforanu, poblíž San Francisca. Woodcock odvětil, že byl velmi opatrný, než aby nechal Phar Lapa konzumovat takto ošetřenou trávu. Vodil jej prý jen doprostřed nedalekého výběhu. Argumentoval jsem tím, že při vyšetřování odhalily testy něco jiného. Malé množství pesticidu zřejmě ulpělo i na této trávě, což ostatně potvrdila i pitva, při níž bylo stopové množství arzenu v žaludku šampióna opravdu nalezeno. Vyšetřující odborníci se však nedomnívali, že by toto množství mohlo způsobit tak fatální otravu organismu valacha. Woodcock na mou argumentaci reagoval poněkud podrážděně…

Tommy Woodcock (archivní záznamy):
„Nesmysl – byli tam i další koně, kteří nejenže konzumovali samotnou trávu, ale dokonce i listy z takto ošetřených stromů a u žádného jiného to v otravu nevyustilo.“

Peter Game, reportér deníku The Harald Sun:
„Na otázku, zda se domnívá, že za Phar Lapovu smrt byla tedy odpovědná kolika, která byla rovněž uvedena jako oficiální příčina Phar Lapovy smrti v roce 1932, však také odpověděl zamítavě. Jako důvod uvedl, že byl osobně přítomen u pitvy šampióna a na vlastní oči viděl Bobbyho krvavě zarudlé vnitřnosti, které jeden z přítomných veterinářů jasně označil za důsledek vnitřní otravy.

Phar Lap a Tommy v roce 1929 na farmě Underbank Stud

Dále mi Woodcock rovněž pověděl o incidentech, které se staly v Caulfieldu před pověstným Melbourne Cupem 1930. V době, kdy zoufalí bookmakeři chtěli koni všemožně zabránit v účasti, protože pokud by ryzák velký dostih vyhrál, přišli by o velké množství peněz. První incident se odehrál, když Telfordovi kdosi telefonicky vyhrožoval. Trenér tomu však nevěnoval sebemenší pozornost. Druhý den nato vedl Woodcock Phar Lapa po ulici a téměř je prý oba srazil málý náklaďák. Tenkrát ho napadlo, že řidič jen na malou chvíli ztratil kontrolu na vozem, ale poté, co následujícího dne viděl na té samé cestě vůz, kde seděli dva muži a zakrývali si tváře novinami, pochopil, že nic z toho nebyla náhoda.“ Více informací zde.

Tommy Woodcock (archivní záznamy):
„Přitiskl jsem „Bobbyho“ k plotu, protože jsem už tušil, co bude následovat. A když prosvištěli okolo nás, měli hodně špatný úhel ke střelbě,“ odmlčel se a těžce dýchal, jakoby celou situaci znovu prožíval a pak pokračoval:“ Nemířili mu na hlavu, ale níž…na jeho boky – možná na nohy. Chtěli ho pravděpodobně jen zmrzačit, aby nemohl vyhrát. Střela se však naštěstí odrazila od chodníku asi tak metr před ním.“

Peter Game, reportér deníku The Harald Sun:
„Celý rozhovor jsem sbíral odvahu na to, abych se Woodcocka přímo zeptal na jeho názor, kdo si myslí, že tedy zabil Phar Lapa. Podíval se mi na krátký okamžik do očí a já přísahám, že věděl, co se mi v té chvíli honilo hlavou. Jeho třesoucí se hlas nakonec přerušil ticho, které na okamžik zavládlo:“Existuje ještě jedna možnost, jak mohl zemřít, já Vám ji ale nepovím, neboť to nevím jistě.“

Woodcock tedy odmítal tvrzení, že byl Bobby otráven Američany. Nicméně podle něho nebyla příčinou valachovy smrti ani pesticidy ošetřená tráva, špatné (zapařené) krmivo či oficiální uvedená příčina smrti – kolika. Měl zřejmě během uplynulých let spoustu času o všem detailně přemýšlet. Znovu a znovu si přehrávat jednotlivé sekvence tragického dne minutu po minutě. Poté zřejmě dospěl k jakési vlastní teorii, kterou ale strikně odmítl Gamemu odhalit. Nikdy před tím o ní s nikým jiným nemluvil, ba dokonce ani nenaznačil, že by si za ta léta býval byl na něco klíčového vzpomněl. Jak podivuhodné. Muž, který byl jediným svědkem posledních chvil šampióna v Menlo Parku v roce 1932, zemřel jen dva roky poté, co se uskutečnilo výše zmíněné interview, ve věku 80 let. Jeho odmítavý postoj k odhalení své teorie i následné ospravedlnění sebe sama svou nejistotou, mě přivádí k doměnce, že bylo jeho záměrem uvrhnout na celou tuto záhadnou kauzu další stín pochybností.

V současnosti již nikdo z Phar Lapova realizačního týmu nežije, takže není komu položit poslední a nejdůležitější otázku, pomocí které bychom byli konečně schopni poskládat dohromady všechny střípky tohoto podivného příběhu o vytrvalosti, přesvědčení, stěstí, intrikách, smrti a legendě. Legendě, jejíž gloriola stále září s vydatností májové trávy. Netýkala se Woodcockova případná teorie náhodou předávkování záhadným tonikem? Necítil se za šampiónovu smrt přeci jen trochu odpovědný? Odpověď je na snadě. Máme tu tvrzení vědců o otravě arzenem – dále pak odhalení Steva Boydena podpořené tvrzeními několika dalších nezávislých australských trenérů a nakonec otázku: Kdo otravu způsobil? Na tu Woodcock za žádnou cenu nechce odpovědět, i když má, alespoň podle výše uvedeného interview, svou „nepodloženou“ teorii o další možné příčině Phar Lapovy smrti. Jednotlivé části této složité skládanky do sebe až neuvěřitelně zapadají, nemyslíte? Archivní zdroje navíc jednoznačně uvádějí, že se Woodcock nikdy s tragickou smrtí Bobbyho zcela nevyrovnal. Nebránilo mu v tom černé svědomí? Rozhodl se zůstat loajální svému zaměstnavateli Harrymu R. Telfordovi a vzít si pravdu s sebou do hrobu tak, jak to učinil právě Harry? Jen si vzpomeňme na větu, která zaznívá z Harryho úst na konci filmu Phar Lap: „Co na tom záleží, je mrtvej.„Mohl tedy i Harry Telford mít výčitky svědomí? Jenže výčitky může mít člověk jen v případě, pokud sám sobě vnitřně přizná vinu. Veřejně se k tomu nikdo z Phar Lapova týmu nikdy nepřihlásil. Otázkou zůstává, jak dalekou roli sehrál v celé kauze veterinář Nielsen. Věděl i on o Phar Lapově zázračném „medikamentu“?

Kdyby byli výše zmínění pánové dnes ještě mezi živými, celkem by mě zajímalo, jak by asi reagovali na současné zjištění vědců? Na palcové titulky v novinách, které podobně jako v roce 1932 hlásaly, že byl „Bobby“ otráven? Jenže v roce 1932 to byla pouhá spekulace, jedna z mnoha teorií, které se po smrti šampióna vyrojily jako houby po dešti. Veřejnost si mohla vybrat, čemu věřit. Neexistovaly důkazy ani pro jedinou z těchto teorií. Veřejnost mohla být i oklamána… Dnes ale stojí veřejnost spolu s vědci na prahu temné propasti pravdy, kde již není prostoru pro domněnky. Hrůzná pravda vyšla nakonec najevo, důkazy hovoří jasně. Jsme pravdě blíž než jsme kdy byli, ale stále chybí jeden střípek. Kdo byl osobou, která ať vědomky či nevědomky otrávila a tím vlastně i zabila Phar Lapa?