Fenomenální Phar Lap!
Přesvědčivé vítězství na Warwick Farm
Amounis a Nightmarch překonáni

22.10.2005 se uskutečnily oslavy 75. výročí jeho vítězství v Cox Plate (1930) – to bylo ještě před tím než na dostihovém mítingu Melbourne Cup Carnival udivil celý národ svými téměř za sebou jdoucími a nikdy nepřekonanými vítězstvími. Zcela neuvěřitelně unikl nepřátelům usilujícím o jeho život před Melbourne Cupem 1930, ještě ten den vyhrál Melbourne Stakes a tři dny poté ukořistil vítězství v nejprestižnějším australském závodě – Melbourne Cupu 1930. Nejenže vyhrál o několik délek s téměř hmatatelnou lehkostí, ale překonal rovněž váhový rekord. Donesl totiž do cíle jako jediný čtyřletý kůň handicap 61,5 kg. Před dostihem byl nabízen na favorita v neobvykle mizivém kurzu 11/8, svým vítězstvím stejně zruinoval mnoho bookemakerů. Mnohým turfmanům nad jeho výkony během 4denního Melbourne Carnivalu zůstával rozum stát. Každý den totiž dokázal vyhrát!!! Byl hvězdou dostihového nebe lámající jeden rekord za druhým jako by to byla jeho druhá přirozenost. Úspěšně tedy završil svůj útok na Flemington.

Není tedy divu, že na základě výše zmíněných skutečností se v Austrálii obecně věří, že se již nikdy neobjeví další „Phar Lap.“ Téměř abnormální schopnost vítězit na různě dlouhých distancích navzdory obrovským handicapům vytvořila kolem „Rudého přízraku“ téměř zřetelnou auru neporazitelnosti. Publikum bylo okouzleno. Jak by taky ne – kdo by nepropadl kouzlu koně – jenž dokázal za svou „poměrně krátkou“ kariéru od 29.9.1929 až do 20.3.1932 vyhrát 37 z 51 startů (vč. Mexického Agua Caliente Handicapu – nejlépe dotovaného závodu té doby). Neumístil se pouze 1 – v Melbourne Cupu 1931 když na svém hřbetě, jak vtipně poznamenal Scobie Breasley, „nesl hlavní tribunu,“ (pozn. autorky – na hlavní tribuně totiž seděli pánové z VRC, kteří mu osudný handicap stanovili). 3x doběhl druhý a 2x třetí. Lze konstatovat, že úspěchy sklízel v kterékoliv roční době a pod téměř neuvěřitelnými handicapy.

K jeho obrovské popularitě přišpěla též éra Velké ekonomické krize, ve které se v té době nacházel téměř celý svět. Bookmakeři dostávali s každým jeho dalším vítězstvím tzv. sázkový „výprask“ od jeho fanoušků, kteří téměř nábožensky sázeli jen na svého „Bobbyho.“ Nebylo se co divit, v té době byla nezaměstnanost v Austrálii na 30 %. Žádný zázrak, že na hřbet tohoto obrovského ryzáka „posadil“ zlomený národ své naděje na lepší zítřek. A Phar Lap jejich důvěru nezklamal. S každým dalším vítězstvím se pouto mezi ním a jeho fanoušky ještě prohlubovalo. Neuvěřitelné výkony na dráze ale nejsou jediným důvodem, proč je směle prohlašován za nejlepšího dostihového koně, který kdy spatřil světlo světa. Určitou roli zde sehrál i jeho neobvyklý životní příběh, z něhož nejvíce udivuje brutální tréninkový režim Harryho R. Telforda.

Phar Lap byl, navzdory chudým poměrům, ze kterých vzešel, tak dobrý, že Victoria Racing Club (VRC) byl nucen změnit pravidla všech závodů, ve kterých „Big Red“ startoval. Phar Lap podlehl až mimořádnému handicapu (68 kg) v Melbourne Cupu 1931, kdy doběhl až na 8. místě. Dave J. Davis byl počinem VRC více než znechucen a proto akceptoval velkolepou nabídku a poslal svého koně do rodné Ameriky, aby v roce 1932 nedaleko Mexické hranice v Tichuaně soupeřil s nejlepšími koňmi Ameriky o pohádkových 50.000 USD.

Phar Lapova nečekaná smrt srazila Austrálii na kolena. Stalo se tak pouhých 16 dní poté, co s přehledem rozdrtil výkvět Amerického dostihového nebe. Není rovněž žádným tajemstvím, že zlomil rekord dráhy, ačkoliv byl zdráv pouze na 75 %. Před závodem totiž utrpěl vážné zranění kopyta, což se odrazilo na jeho krátké přípravě. Zemřel na ranči poblíž San Francisca. Otázky kolem jeho smrti rozvířily debaty, které přetrvaly celých 76 let. Australané se však nakonec přeci jen dozvěděli oficiální příčinu smrti svého hrdiny a znovu si přožili pocit, že byli o svého hrdinu někým záměrně připraveni. Otázka, co zabilo Phar Lapa, byla hnacím motorem této legendy, něčím, na co lidé ve svém podvědomí chtěli znát opověď – zjištění vedců, že za smrt Phar Lapa je odpovědný arzen, vytvořilo emotivní a neuvěřitelně nostalgickou auru, která se přidala k již tak legendární reputaci. Nejen v Austrálii ale i v Americe se smrt šampióna dlouho objevovala na titulních stranách novin a časopisů. Dnes je již téměř nemožné oddělit jeho závodní kariéru od jeho životního příběhu a lidí, kteří ho obklopovali. Byl celebrita a zanechal po sobě příliš mnoho nezodpovězených otázek, které začínají spekulativním „co kdyby…“ Jak moc dobrý by opravdu byl? Našel by býval v roce 1932 na drahách Severní Ameriky přemožitele anebo by zářil stejně jako v Austrálii? Jeden z mnoha a přesto nenapodobitelný… Proslýchalo se rovněž, že jej Davis chtěl odvést i do kolébky Anglického plnokrevníka, aby tam změřil síly s ostrovním výkvětem dostihových drah věčně zamlžené Anglie a Severního Irska. Jak by asi býval byl tento výlet dopadl?

Tohle vše je rozhodně důvodem k výročí a oslavám. Pořadatelé nazývají tuto akci znovuvyvoláním ducha „Australského Rudého přízraku.“ Přesně tak totiž koně pojmenovali Američané v roce 1932. Vydání DVD s bonusy a filmem podnítilo veřejnost přemýšlet o tom, zda se hodí položit si otázku, jak dobrý by Phar Lap opravdu byl?

Jémine, nejenže se to hodí, reagují někteří na slovo vzatí experti na obou stranách barikády – jak v USA tak v Austrálii – a jejich názory se kupodivu shodují – vidí Phar Lapa jako nejlepšího z nejlepších, a to i navzdory faktu, že v Americe zvítězil pouze jednou. Mezi těmito experty nelze přehlédnout jméno nejlepšího australského žokeje – Scobieho Breasleye. Nejvíce opěvuje Phar Lapovu schopnost pokrýt neuvěřitelné distanční rozmezí od 1600 m do 3200 m aniž by tím nějak utrpěla jeho výkonnost. „Byl bez pochyb nejfantastičtějším koněm, jakého jsem kdy viděl. Živě si vzpomínám na situaci ve Futurity Stakes, kde jsem jel proti němu. V zatáčce do cílové rovinky, když se snažil předběhnout koně, kteří ho tlačili na bariéru, doslova klopýtl a skoro upadl. Viděl jsem to a okamžitě mi blesklo hlavou, že tohle už nezvládne – jenže on se kolem nás přehnal jako vítr a zvítězil!“

Skvělý americký spisovatel a novinář Damon Runyon jednou napsal, že v průběhu 2. světové války se setkal s vládním agentem vracejícím se z Austrálie. Ten mu prý rozhořčeně vyprávěl, že téměř každý v Austrálii přisuzuje smrt Phar Lapa Američanům. Zeptal se tedy Runyona na jeho názor. Runyon mu klidně odpověl: „Ne, brachu, v Americe by nikoho ani nenapadlo zabít koně jakým byl Phar Lap.“

Phar Lap jako stroj na peníze
Atrakce v Americe

Jak mohutný Phar Lap smetl konkurenci
Agua Caliente jej zdraví jako opravdového šampióna
Zvítězil v rekordním čase i navzdory nejtěžším podmínkám

Phar Lap Američanům opravdu učaroval – zvolili jej totiž čtvrtým nejlepším plnokrevníkem světa. V roce 1999 se „Rudý přízrak“ rovněž objevil na seznamu 100 nejlepších koní 20. století. Koně do tohoto seznamu volila sedmičlenná porota ve složení: Howard Battle, Lenny Hale, Jay Hovdey, William Nack, Pete Pedersen, Jennie Rees a Tommy Trotter. Svého úkolu se zhostili nadmíru odpovědně. První místo patřilo samozřejmě americkému zázračnému koni a idolu Man O´ Warovi (nar.1917) a to i navzdory faktu, že jej nikdy nikdo z poroty osobně běžet neviděl. Druhou příčku obsadil kupodivu Secretariat (nar. 1970), který byl na dráze – celkem ironicky přezdíván stejně jako Phar Lap – „Big Red“ (Velkej Rudoch). „A co Phar Lap? “ nadhodil jeden z porodců. Poklonu Phar Lapovi složil i Francis Dunno, starší, když prohlásil: „Phar Lap byl lepší než všechny americké legendy – Man´O Wara či Secretariata nevyjímaje. Já toho koně viděl běžet a dodnes nemám slov.“ Jeho prohlášení podpořili i další pamětníci, kteří byli Agua Caliente Handicapu 1932 přítomni – např. legendární žokej Eddie Arcaro, Phar Lapa bez diskuse označil za nejlepšího dostihového koně, který se kdy v Severní Americe objevil.

Pro Phar Lapa hlasoval i Johnny Longden, který se uvedeného závodu osobně zúčastnil: „Ze všech koní, které jsem kdy viděl, byl Phar Lap tím nejlepším.“ Australský zázrak však – navzdory poměrně pozitivním reakcím pamětníků – skončil „až“ na 22. místě.

Neznámým útočníkům z roku 1930 se rovněž podařilo „zapsat“ Austrálii do historie jako zemi, kde byl spáchán jediný atentát na koně svého druhu v celosvětových dostihových dějinách. Mnoho pamětníků dodnes nechápe, jak se vůbec nějaký Australan mohl uchýlit k tak zákeřnému a podlému činu.

Ačkoliv se nikdy pravého pachatele odhalit nepodařilo, obecně se má za to, že za celou akcí stálo podsvětí, které na rozkaz zoufalých bookmakerů celý čin naplánovalo a následně i zrealizovalo. Když už nebylo možné šampióna zcela odstranit, měl tým „ostřelovačů“ za úkol koně alespoň zmrzačit. Všechno bylo lepší než přijít o velké peníze. Hlavně přerušit vítězná tažení této „zrůdy.“ Phar Lap naštěstí díky prozřetelnosti svého ošetřovatele o vlásek unikl nezraněn a svým nepřátelům „odpověděl“ naprosto přesvědčivým vítězstvím ještě tentýž den, čímž je nenechal na pochybách, jak se věci budou vyvíjet dál. Nám zůstala dodnes nezodpovězená otázka, kdo byl tím, komu by udělalo radost vidět miláčka davů ležet na ulici v tratolišti krve?

Jednoduše bych mohla jeho fenomenální výkony shrnout do věty, že to byl jeden z nejúžasnějších plnokrevníků v historii vůbec. Po jeho téměř „mučednické smrti“ v Kalifornii nám zbyla jen spousta vzpomínek. Vzpomínek, které jsou stále „jako živé“ hlavně díky zachovalému exponátu v Melbourne, kam se na něho jezdíme dívat a žasneme nad jeho velikostí i činy. Nikam neodešel – jeho duch s námi zůstane navěky. Makybe Diva dokázala rovněž uchvátit mysl Australanů podobně hrdinskými výkony a není se co divit, že ji po jejím třetím heroickém vítězství v Melbourne Cupu 2005 mnozí pasovali na čestné místo vedle svého hrdiny Phar Lapa. Další koně, kteří by eventuelně mohli stanout bok po boku „Rudého přízraku“ jsou Carbine, Tulloch a Kingston Town.

Carbine si svůj vstup do síně nesmrtelných hrdinů zasloužil doslova „dechberoucím“ vítězstvím v Melbourne Cupu 1890 pod nikdy nepřekonaným handicapem (69 kg). Kromě toho se rovněž prosadil jako plemeník v Anglii. Právě jeho vliv na krevní linie plnokrevníka přesvědčil nakonec Harryho Telforda ke koupi koně, kterého ani neviděl (Phar Lapa) pouze na základě jeho rodokmenu.

Další kůň, který smí být podle odborníků srovnáván s Phar Lapem, je legendární Tulloch. Kůň, kterému ke statusu legendy chybělo opravdu již jen vítězství v Melbourne Cupu 1957. Tulloch (1954-1969) je považován za jednoho ze tří špičkových koní, které byl australský turf schopen vyprodukovat. Odchován byl jako Phar Lap na Novém Zélandu. Tmavý hnědák Tulloch(Khorassan – Florida) se narodil v roce 1954. Vítězil podobně jako Phar Lap na distancích od 1000 m do 3200 m. V roce 1960 vytvořil časový rekord na 2000 metrů (Cox Plate), v roce 1957 na 2400 metrů (Caulfield Cup), v témže roce srazil o 2 sekundy 28 let starý časový rekord Phar Lapa z AJC Derby. Jako tříletý vyhrál 14 ze 16 startů. Poté byl však stižen záhadným virem, který jej na téměř 2 roky z turfu vyřadil. Vrátil se na dráhu jako 5letý a zvítězil v 15 ze 24 závodů. Je jedním z koní, kteří byli zařazeni do Australské síně slávy (Australian Racing Hall of Fame) po boku Carbina, Phar Lapa, Bernborougha a Kingston Towna.

Kingston Town (Bletchingly – Ada Hunter, Andrea Mantegna) se narodil v roce 1976 a je označován za šampióna závodních koní v Austrálii v 80tých letech 20. století. Dle rodokmenu byl označován za potomka linie Man o‘ Wara a Hyperiona. Otec jeho matky Ada Hunter byl Andrea Mantegna, syn dvojnásobného vítěze Prix de l’Arc de Triomphe, Ribota. Kingston Town byl odchován Davidem Hainsem, který podíl na něm prodal G. Monsboroughovi a jeho ženě. Koně trenoval T. J. Smith, jeden z nejlepších Australských trenérů. Partnerem Kingston Towna byl žokej Malcolm Johnston, který s ním dosáhl 25 z jeho celkových 30 vítězství.

Proslavil se rovněž tím, že než byl vykastrován, dobíhal jen na posledních pozicích. To bylo též důvodem, proč byl tažen z dráhy a poslán „ještě odpočívat.“ Když se později na dráhu vrátil, lehce zvítězil v neuvěřitelném kurzu 100:1! Vyhrál 14 Gr.1 dostihů, včetně tří Cox Plates (1980-1982), což se nikdy žádnému jinému koni v Austrálii nepodařilo. Jeho vítězství v roce 1982 bylo komentováno Billem Collinsem, jehož slova vešla do dějin Austrálie: „Kingston Town nemůže vyhrát……..možná že by přeci jen mohl – je to opravdový šampión..Kingston Town odráží soupeře…a je to Kingston Town...“

V Melbourne Cupu 1982 Kingston Town skončil těsně druhý za Gurner’s Lane. Převzal sice v cílové rovince suverénně vedení, ale byl nešťastně „předstižen“ těsně před cílem.

Publikum jej překřtilo na ‚The King.‘ Zvítěžil v nejprestižnějších závodech Austrálie např. v AJC Derby, Sydney Cupu, George Main Stakes a v Chelmsford Stakes. Svůj poslední závod běžel v listopadu 1982 a rovněž vyhrál. Pak už se bohužel na dráze neobjevil. Pokoušel se sice o comeback později, když byl poslán do Ameriky – jenže problémy s nohama neustupovaly a tak byl po několikaměsíčních pokusech o znovu vzříšení formy odvezen zpět do Austrálie, kde byl v roce 1985 škrtnut ze závodu a stažen z dráhy do chovu.

Kingston Town byl rovněž nominován do Australské síně slávy (Australian Racing Hall of Fame) Startoval 41x, 30x zvítězil a 7x se umístil. Vyhrál 1 605 790 USD, což v té době byl rekord.

V březnu 1991 musel být Kingston Town bohužel po marných pokusech o vyléčení zranění nohy, které si způsobil válením ve výběhu, utracen.

Jim McGrath (70), dostihový novinář pro Daily Telegraph, dostihový komentátor na BBC a člen prominentní dostihové rodiny jednou prohlásil:„Až na velmi málo výjimek se historie australského dostihového sportu odehrává pouze na lokální úrovni. Naši koně neměli příliš možností soupeřit s nejlepšími koňmi Evropy či Ameriky. Ale právě tyto výjimky jasně ukázaly, že naši koně jsou stejně dobří a někdy i lepší.“

Jim McGrath 

Na rozdíl od minulosti se nyní na chovu nepodílejí jen místní plemeníci, což zvyšuje možnosti i kvalitu. Je zcela logické, že tzv. „výměnní plemeníci“ poslední dobou značně změnili kvalitu australského chovu a dali mu novou, kvalitnější genetickou základnu. V současnosti navíc může kůň australského chovu běhat např. v USA či jinde na zemi bez větších problémů. Existují totiž takové přepravní možnosti, o kterých se dříve nikomu ani nesnilo. Věčnou škodou zůstává, že skvělí koně z minulosti jako Tulloch či Kingston Town o ně byli ochuzeni. Výjimku tvoří pouze Phar Lap, který světu názorně ukázal, že Australský turf rozhodně má co ukazovat. Dle názoru McGratha by byly výkony ostatních velikánů Australského turfu dozajista obdobné.

A právě toto tvrzení vyvolává otázky, čeho všeho by býval byl Phar Lap v Americe ještě schopen, kdyby žil dál i po svém debutu v Agua Caliente Handicapu v Mexiku, po kterém jej americká média nazvala jednoznačně „Zázrakem z Austrálie?“ Podmanil by si Ameriku i Anglii? Bohužel vše bylo ztraceno v okamžiku, kdy jej zastihla smrt. Zbyly pouhé otazníky.

Zdroj obrázků: archiv autorky, Internet