Pan A. E. Underwood, majitel vítěze Melbournského poháru 1953, Wodalla, přebírá „sporný“ Melbourský pohár od guvernéra, sira Williama Slima. Vpravo je žokej Jack Purtell a vedle něho trenér vítěze – R. Sinclair

Lemonovo pátrání po ztraceném poháru z roku 1930 započalo, když před třemi lety prodavač ojetých aut- Bob Todd – oznámil světu, že právě on je držitelem všemi tolik hledané trofeje z roku 1930. Později však bylo odborníkem prokázáno, že se jednalo o pouhý padělek. Harry Telford – když na něj opět dolehla chudoba – prý tento pohár prodal roku 1940 jistému Johnu Ellisovi, ale co se s ním dělo dál, dlouho nikdo netušil.

Beldale Ball (Nashua – San Cat, Barbizon),
vítěz Melbourne Cupu z roku 1980

Podle Lemona se bezpochyb jedná právě o ztracený pohár z roku 1930. Tedy ten, který Ellis roku 1953 nabídl Victoria Racing Clubu k odkupu. Je nesporné, že se VRC v roce 1953 snažil snížit své náklady. Tento „pohár na prodej“ tehdy VRC přišel vhod. Lemon se také domnívá, že prodejní cena tohoto poháru byla menší než cena, kterou by klub musel zaplatit za zhotovení trofeje nové. Podle Lemona byl tedy Melbournský pohár z roku 1930 zrecyklován a předán vítězi Melbourne Cupu z roku 1953.

„Navíc pohár z roku 1953 se zdá být shodný s pohárem roku 1980. Lucky Rocca, muž, který byl odpovědný za přípravu pohárů pro Melbourne po 30 let, potvrdil, že z výše zmíněného poháru osobně odstraňoval věnování,“ říká Lemon.

A dále pokračuje: „Jsem spokojený, že jsem eliminoval možnosti a dostal se až sem, ale i tak si nejsem 100 % jistý, zda jsem tu hádanku poskládal správně, takže nechávám raději tuto otázku stále otevřenou. Jsem si vědom toho, že svědectví není tak vypovídající jako přesvědčivý důkaz.“

Svůj výzkum postavil Lemon také na faktu, že trofeje pro Melbourne Cup byly ručně vyráběny pouze hrstkou zlatníků, výjimku tvoří pouze pohár z roku 1919, který byl vyráběn třemi lidmi zároveň. Od roku 1919 se vedou pracovní záznamy všech zlatníků odpovědných za výrobu pohárů a podle těchto záznamů byli také Lemonem dohledáni. Neexistují žádné záznamy o výrobě poháru v roce 1953 ani v roce 1980.

Velikost i forma poháru se měnila po desetiletí v závislosti na ceně zlata a na peněžité odměně pro vítěze poháru. Pohár z roku 1953 se zdá být větší a obsahuje i daleko více zlata než všechny ostatní trofeje vyrobené po roce 1930.

Po zvážení poháru a nasledným odečtením hodnoty zlata v gramech, které bylo provedeno odborníky, bylo zjištěno, že pohár z roku 1980 váží 1045 gramů. Phar Lapův pohár z roku 1930 vážil 1088 gramů.Trofeje podobných velikostí zhotovoval pro pana Williama Drummonda a jeho společnost pouze pan James Steeth a to v letech 1923 až 1930.

Samozřejmě nasledoval proces postupné eliminace a porovnávání. Nakonec byly vypuštěny všechny poháry až na zmizelý Phar Lapův pohár v roce 1930. Po prozkoumání desítek trofejí za poslední tři roky, se Lemon dostal k finálnímu výsledku.

Lemon shrnul své pátrání následovně: “ Je až zarážející jak důvtipně byly téměř všechny zkoumané poháry od sebe odlišeny. Výjimkou je pouze pohár z roku 1980. Jeho podoba s pohárem z roku 1930, který jsem s ním porovnával pomocí autentických dobových fotografií, je na první pohled velmi viditelná – oba dva poháry vykazují určitou podobnost.“

Lucky Rocca, zlatník z oboru, vysvětluje případný váhový rozdíl mezi poháry tak, že chybějící gramáž byla ztracena opětovným broušením původních trofejí. Existuje samozřejmě několik možností, jak recyklovat trofej. Rocca jednoznačně Lemonovi potvrdil, že nejlepšího výsledku se dosahuje zpětným vybroušením poháru. Použití této techniky navíc zničí věškeré rytiny, které by mohly být odhaleny rentgenovými paprsky.

Lemon doufá, že pokud získá jeho projekt větší publicitu, otevře se mu i přístup k dalším archivním materiálům potřebným k dalšímu postupu v jeho pátrání. Je si téměř jistý, že jeho další zjištění nesporně povedou k finálnímu potvrzení této teorie.

Sporná trofej z roku 1980, kolem které se nyní točí vír všetečných otázek, je v těchto dnech zapůjčena Australskému dostihovému muzeu /Australian Racing Muzeum/ sídlícímu na náměstí Federace. Její majitelkou je však paní Susan Renouf, která byla v roce 1980, když Beldale Ball vyhrál Melbourne Cup, vdaná za hřebcova majitele Roberta Sangstera.

„Budu muset zvýšit ostrahu,když mám teď vlastně tři Melbournské poháry v jednom,“ říká paní Renouf. „Ten objev je pro mě velkým překvapením. Chtěla jsem trofej původně odkázat jedné ze svých dcer, ale budu to muset ještě znovu zvážit.“

Majitel slavné aukční síně, Charles Leski, který vydražil i deník se zápisky Harryho R. Telforda, odhaduje, že cena předmětného poháru by se po potvrzení Lemonovy teorie pohybovala v rozmezí 500.000 – 1.000.000 USD.

Paní Renouf případným zájemcům o koupi poháru vzkazuje: „Není na prodej! Vždycky jsem byla příběhem Phar Lapa fascinována a k poháru mám i velký citový vztah.“

Relevantní video k článku zde.

Publikováno: 28.8.2008
Podle článku :Andrewa Garveyho
Zdroj informací: The Globe
Zdroj obrázků: Archiv autorky, The Globe