Zákaz klonovaní dostihových šampiónů v Austrálii a na Novém Zélandu

V průběhu příprav na populární čtyřdenní „racing carnival“ si v Melbourne mimo jiné dali dostaveníčko i dostihoví ministři Austrálie a Nového Zélandu, aby vyřešili spornou otázku klonování dostihových šampiónů. Upřímně, kdo z nás fanoušků dostihových legend minulosti by netoužil po možnosti vidět např. běžet v dostihu v Kingstownu klon slavného dostihového koně Phar Lapa anebov Churchilldowns Man O´Wara? Oba ministři však mají na věc zcela odlišný názor a svorně se shodli na tom, že „dostihy klonovaných šampiónů“ je třeba z turfu zcela bezpodmínečně vyloučit anebo ještě lépe – naprosto je zakázat. Tento zákaz má být platný nejen na dostihy koní, ale zahrnuje i dostihy greyhoundů a dostihy spřežení.

JE SNAD LIBO KLON

PHAR LAPA…

2013-05-23_192804
MAN ´O WARA…
SECRETARIATA…
RIBOTA…
SEABISCUITA
nebo dalších velikánů turfu?
Tak to máte smůlu…tedy alespoň pokud
jste z Nového Zélandu či z Austrálie.

Rob Hulls, Viktoriánský dostihový ministr:Možnost klonování šampiónů by mohla mít destruktivní následky zejména na samotné kouzlo dostihového sportu! Vždyť by zcela zmizela jeho „nádherná pověstná nejistota.“ Šampióni by se začali klonovat jako na běžícím pásu, jen si představte ty nedozírné následky. Chov by se přestal vyvíjet, každý by chtěl mít ve stáji „zaručeného šampióna.“ Později by se zaručeně přešlo i ke klonování žokejů a nakonec i ke klonování trenérů. Lidem by se zachtělo např. znovu vidět v akci trenéra Barta Cummingse a jak by to dopadlo? Áááá, tak zde nám již přichází jeho replika č. jedna jménem B1 a zde máme (že by omylem) jeho repliku číslo dvě s názvem B2? Víte, jaká by to byla fraška?

Emma Simkin, reportérka:Zákaz klonování šampiónů navazuje na prohlášení mezinárodní instituce pro klonování s názvem Clone International o přípravách na pokus o naklonování dřívějšího šampióna vozatajských soutěží s použitím stejné technologie jaká byla použita při klonování světoznámé ovce Dolly. Pro sestavení struktury DNA byla použita tkáň legendárního mimochodníka jménem Gammilite. Bylo to vůbec poprvé, kdy se uskutečnilo klonování 3násobného šampióna. Dr. Richard Fry však tisku sdělil, že to byl pouze pokus o sestavení vzorce DNA, jehož účelem v žádném případě nebyl pokus o naklonování šampióna.

Dr. Richard Fry, z institutu Clone International: Domnívám, že se je předčasné zavrhovat technologii bez pochopení všech implikací, které by mohla světu přinést. Rád bych zde i zdůraznil, že naším cílem rozhodně není klonování dostihových šampiónů.“

Andrew Harding, předseda Rady pro dostihový sport v Austrálii: Za prvé bych rád zdůraznil, že technologie klonování je ještě příliš nevyzrála než aby se jí dalo věřit. A myslím si, že by bylo krajně nerozvážné aplikovat ji na plnokrevníky. Za druhé základním stavebním kamenem celého dostihového průmyslu je stále zlepšovat chov, nikoliv ho klonovat.

Emma Simkin, reportérka: Australský nejlepší dostihový trenér Bart Cummings, jehož svěřenci proběhli 11x vítězně cílem Melbourne Cupu a 5x zvítězili ve Vicotria Derby se přiklonil k celostátnímu zákazu klonování dostihových koní.

Bart Cummings, trenér dostihových koní: Měli by spíš začít klonovat sami sebe, aby zjistili, zda se dokáží opravdu věrně naklonovat a neměli by se plést do dostihového světa.

Podle deníku Herald Sun

Jak Phar Lap ke jménu přišel…aneb kdo dal slavnému koni jméno?

Jako malý chlapec si vzpomínám, že jsem se stále ptal otce na původ jména Phar Lap a on mi odpověděl, že je to „něco v sinhálštině.“ O 25 let později jsem jel se svou ženou a dětmi autem ze severního Bankoku do manželčina rodného města Udon Thani ležícího na severovýchodě Thajska. Jeli jsme přes divokou bouři a všichni v autě kromě mě byli zaneprázdněni debatou v Thajštině. Po našem únavném letu z Perthu jsem neměl daleko k podřimování. Déšť, blesky a stěrače předního okna auta téměř tlumily jejich rozhovor, ale dvě slova, která se pravidelně opakovala spolu se všemi těmi, která pro mě nic neznamenala, mě přeci jen utkvěla v mé australské mysli: phar lap. Začalo mi pomalu docházet, že se táta musel zmýlit. Nebyla to Sinhálština, ale Siamština a oni opravdu mluvili o blesku!

Dnes, o 16 let později, má žena a já vlastníme Thajskou restauraci v Perthu a já jsem hrdý na to, že má znalost Thaiské řeči se od té doby o hodně zlepšila. Zaměstnáváme Thajské studenty. Když se studenti doslechnou o slavném koni, jsem téměř se železnou pravidelností dotazován na původ jména Phar Lap. Odpovídám na otázky typu: „Proč má Thajské jméno? Kdo ho pojmenoval?“

Rozhodl jsem se tedy, že zjistím něco o historii toho jména, ale bohužel jsem narazil na časovou bariéru, pamětníci již zemřeli a nikdo nic bližšího nevěděl. Ani lidé z muzea, kde byla umístěna Phar Lapova exhibice, ani Victoria Racing Club a bohužel ani Australian Jockey Club. Všechny knihy o Phar Lapovi se zmiňují o návštěvníkovi z dálného Východu či jakémsi podivném „orientálním gentlemanovi.“ Mnoho autorů těchto knih nesprávně považuje řeč za Sinhálštinu či Srí Lanštinu. Jiní zase zarputile tvrdí, že jde o jakýsi typ asijského dialektu.

Kůň byl pojmenován v roce 1928 a za předpokladu, že nikdo ze skupiny kolem Phar Lapa Siamsky ani Sinhálsky nemluvil, musel být za pojmenování koně zodpovědný jedině onen „orientální gentleman.“ Při podrobném zkoumání výsledků sčítání lidu z toho období však nic nepoukazuje na přítomnost takového člověka. Tedy ne pokud hledáte někoho se Siamským původem žijícího v té době v Sydney. Myslím si, že turisté ze Siamu nebyli v té době častými hosty Austrálie. Své pátrání jsem tedy zacílil jiným směrem – za předpokladu, že tohoto člověka nebylo možné nalézt v záznamech o sčítání lidu, mě napadla myšlenka, že to možná mohl být student. A poté se mi vybavila scéna z filmu Phar Lap natočeného v roce 1984, kde je na tréninkové dráze v Centennial Parku přítomen mladý asiat a je osloven několika trenéry postávajícími poblíž dráhy s otázkou „jak se řekne v jeho rodné řeči Blesk.“ Muž odpoví Phar Lap a tak se zrodí jméno. Ve filmu se ten mladý gentleman jmenuje pan Ping, tak jsem přemýšlel, zda byly tyto informace založeny na pravdě.

Osudové scény z filmu Phar Lap (1984).

Kontaktoval jsem Johna Sextona, producenta filmu a ten mi prozradil, že Tommy Woodcock, Phar Lapův ošetřovatel a pozdější trenér, byl přítomen při natáčení filmu a celá scéna byla vlastně sestavena z jeho vzpomínek. Jelikož jméno Ping nezní příliš Thajsky, začal jsem přemýšlet o variantě, že šlo vlastně o přezdívku, což by nebylo až tak nepravděpodobné, zvláště měl-li ten muž typicky „Thajsky dlouhé“ a pro Australany zřejmě i těžko vyslovitelné příjmení.

Když bych tedy předpokládal, že byl studentem, možná že je šance, abych narazil na nějaké záznamy o něm. Univerzita v Sydney ležela poblíž Centennial Parku. Neváhal jsem ani minutu a obstaral si kopii seznamu studentů z roku 1928. Na seznamu dominovala především jména studentů s anglosaským původem a nespatřil jsem žádné víceslabičné jméno, které by se alespoň vzdáleně podobalo Siamskému, ale na konci seznamu stálo jméno Aubrey Moore Ping, student medicíny. Můj další průzkum odhalil, že se narodil v roce 1899 a dokončil bakalářské studium na vědecké univerzitě v Queenslandu. Opravdu spoustu času jsem strávil na telefonu, když jsem obvolával lékařské komise a Australskou asociaci lékařů. Mezitím uplynulo několik týdnů. Konečně z jednoho velmi tajného zdroje, jaký si vůbec dokážete představit, za použití obyčejného telefonního seznamu, jsem se dostal k přímé telefonní lince Dr. A. Pinga žijícího v Randwicku, který, jak jsem se domníval, by mohl být přímým potomkem hledaného člověka.Žena, která zvedla telefon mě však lítostivě sdělila, že Dr. A. Ping už na této adrese po delší dobu nežije, že zemřel před 60 lety, ale že ona je jeho žena. Udiveně jsem se jí zeptal, zda je opravdu vdova po doktoru Aubrey Moore Pingovi a ona k mému užasu odvětila, že ano. Byl jsem ohromen. Kdyby pan Ping ještě žil, bylo by mu 101 let, ale ujišťuji Vás, že jeho žena byla o hodně mladší. Jmenovala se Dawn. Zeptal jsem se jí, zda byl její manžel Asijského původu a ona mi řekla, že jeho otec byl Číňan a jeho matka byla původem ze Skotska. Položil jsem jí tedy otázku, zda-li neví něco o tom, že by její manžel, když byl ještě na studiích, v čase volna chodil do Centennial parku sledovat trénink dostihových koní. Odpověděla mi, že tam chodil velmi často a že se osobně znal s Tommy Woodcockem, Harry Telfordem, George Moorem a Nevillem Selwoodem. Když jsem ukojil svou zvědavost tím, že zesnulý dr. Ping zřejmě opravdu byl tím „asijským gentlemanem,“ kterého si Tommy Woodcock ve svých vzpomínkách vybavil, ještě jsem se té ženy zeptal, zda si pamatuje, že by se její manžel někdy zmínil, že to byl on, kdo vlastně pojmenoval Phar Lapa. Řekla, že se jí samotné se o tom nikdy nezmínil, ale připustila, že se tak klidně mohlo stát. Nemohl jsem si pomoci a ptal se dále: „Ale proč by to neřekl, kdyby to tak opravdu bylo?“ „Ne,“ odpověděla žena, „byl to velmi tichý člověk a často si nechával svá tajemství jen sám pro sebe.“ Řekla mi také, že později zjistila, že jeden z manželových koní (Ping se později sám stal majitelem několika dostihových koní), vyhrál Canberra Cup. Našla prý ten pohár, když nedávno uklízela půdní prostory. Když jsem se zeptal, zda její zesnulý manžel mluvil Thajsky či Siamsky, odpověděla, že ne, ale zdůraznila, že její muž měl brilantní fotografickou paměť a že měl obecně velmi široký rozhled.

Aubrey Ping byl nejmladší z deseti dětí a narodil se v Gayndahu ve státě Queensland. Všechna svá studia získal hlavně díky stipendiím a podle jeho manželky Dawn byl jedním z prvních orientálních studentů, kteří kdy navštěvovali univerzitu v Sydney. Otec Dawn pracoval jako startér na dostizích a tak se zřejmě i setkali. Pingova studia na Brisbane obsahovala Francouzštinu a Latinu, takže se dá předpokládat, že jej jazyky obecně hodně zajímaly. Také se dá předpokládat, že dialekt podobný Thajštině se mohl vyskytovat v některých částech Číny. Pokud by Pingův otec z takovéto oblasti pocházel, mohl se Ping tento dialekt naučit od něho a hádanka by byla vyřešena.

Dr. Anthony Diller z Australské národní univerzity v Canbeře mi vnukl myšlenku, že „Zhuang“ – jazyk pocházející z jižní Číny by mohl být tím, co hledám a poradil mi, abych zkontaktoval rodilého mluvčího tohoto jazyka pana Dr. Luo Young Xian z Melbournské univerzity. Vyhledal jsem jej a zeptal se ho na tu samou otázku, na kterou se před 75 lety zeptali přihlížejícího Pinga: „Jak se ve Vaší řeči řekne blesk?“ Odpověď byla taková jakou jsem očekával: „Phar Lap nebo také par lap, podle regionálního dialektu mluvčího. Dr. Luo Young Xian mě také informoval, že dialektem „Zuang“ mluví přes 18 miliónů lidí a dalšími odvozenými nebo podobnými dialekty hovoří v Číně dalších pár miliónů lidí či víc. Jméno Ping bylo zcela jistě příjmením. Profesor nikdy neslyšel o koni, jenž se jmenoval Phar Lap a tak jsem mu doporučil návštěvu jeho exibice v muzeu.

Rovněž jsem mluvil s panem Aubrey Moore Mellorem, divadelním režisérem a synovcem Dr. Pinga. Ten vzpomínal na svého strýčka jak často mluvil o Tommy Woodcockovi jako o svém dobrém příteli. Jeho strýček byl prý nejmladším, ale zároveň i nejbystřejším ze všech jeho sourozenců. On a jeho otec si byli velmi blízcí a dále si vzpomněl i na fakt, že jako jediný z jeho sourozenců se zvládl naučit jeho rodnou řeč. Později mi ještě jednou zavolal, neboť si vzpomněl, že ho jeho strýček často brával do Čínské restaurace v Sydney a s obsluhou hovořil pouze v jejich rodném jazyce. Pan Mellor připouští, že jeho strýček opravdu mohl být tou osobou, která pojmenovala slavného dostihového koně a která o tom nikdy nikomu nic neřekla. Připomněl jsem mu scénu z filmu Phar Lap tak, jak ji ze svých vzpomínek poskládal Tommy Woodcock, kdy v jedné scéně pan Ping rychle mění slovo Far Lap na zmíněné slovo Phar Lap, aby splnil Telfordovu podmínku, že jméno koně musí být na sedm písmen jako jména tří posledních vítězů z Melbourne. Pan Mellor jen souhlasně pokýval hlavou a pokračoval ve vyprávění, že to byla rozhodně voda na strýčkům mlýn. Ping miloval hříčky se slovy a byl vždycky velmi duchapřítomný a pohotový. Otec Pinga „John“ (v originálu Yong) přijel z Číny z přístavního města Amoy. Pokud byl, jak předpokládám, z území, na kterém se mluví dialektem „Zuang,“ cestoval tak daleko. Právě v onu dobu, podle pana Mellora, přijely do přístavu lodí tři mladé ženy ze Skotska a během tří týdnů se vdaly za Čínské muže a jedním z nich byl právě John Ping.

Veškeré mé otázky byly tedy nakonec zodpovězeny. A já se tedy ptám jak to, že nikdo neví, kdo pojmenoval Phar Lapa? Odpověď je jednoduchá, protože člověk, který tak učinil, si toto malé tajemství nechal pro sebe, protože taková byla jeho povaha. Byl skromný a moudrý. Nikdo to nikomu neprozradil. A že uměl Thajsky? Neuměl, znal pouze podobný dialekt, který se naučil od svého otce, Johna. Kdo tedy pojmenoval Phar Lapa? Jeden mladý student medicíny, jehož celé jméno zní: AUBREY MOORE PING.

Zpracováno podle článku Michaela Lennieho, NSW
Publikováno: 22/09/2003

Phar Lap – otazníky a záhady přibývají


Odpoledne 5. dubna 1932 byl již
Phar Lap mrtev. Pouze šestnáct dní po vítězství v Aqua Caliente. V těchto šestnácti dnech stačil však jeho majitel naplánoval velkolepý „útok“ na dostihové dráhy Ameriky, byl osloven filmovými tvůrci, vč. Paramount Pictures, kteří se předháněli ve finačních nabídkách, protože chtěli zakoupit práva na Phar Lapův životní příběh. Americký dostihový šampión Sun Beau byl rázem ze své pozice sražen novým hrdinou z Austrálie. Sun Beau byl do té doby nejlepším stakes vítězem v USA, alespoň do doby než Phar Lap vyhrál Agua Caliente Handicap v Tichuaně.


Phar Lap po svém vítězství a Aqua Caliente Handicapu 1932.

Dostihovým zákulisím se začala šířit zpráva, že majitel Sun Beaua se nechal slyšet, že koně raději z dostihové dráhy stáhne a umístí do chovu včas, než bude rozdrcen australským zázrakem. Trenér Tommy Woodcock měl radost, že se Phar Lap stal světovou jedničkou, ale za pár dnů mu zbyly jen oči pro pláč. Od toho dne se roztočil kolem Phar Lapa kolotoč otázek, který se zřejmě už nikdy nezastaví. Nejčastější z otázek zůstává: „Kdo nebo co ho zabilo?“ Mezi dostihovým publikem se objevilo mnoho konspiračních teorií, které se šířily rychlostí světla ze Sydney až po Santa Anitu. Hlásaly vesměs to sámé: „Byl otráven.“ Woodcock prohlásil, že tráva mohla být ošetřena pesticidy. V roce 2000 přilila olej do ohně další teorie, že prostě zemřel na infekci, která byla až do roku 1980 veterinárním lékařům neznámá.

V publikaci Isobel Carterové, vydané v roce 1964 pod názvem Phar Lap – příběh velkého koně (Phar Lap The Story of the Big Horse), píše autorka v kapitole 22 velmi procítěně o smrti tohoto australského zázraku a začíná slovy: „Nyní se dostáváme k pochybnému a nejvíce záhadnému období v celém Phar Lapově příběhu. V případu existuje tolik nesouvislostí, z nichž vyvstávají otázky,na které neznáme odpovědi. Během pátrání po příčině smrti se pak objevují další rozporuplné důkazy a svědectví. Mezi výše uvedené nesouvislosti lze počítat nebochybně otázky typu:“Kdo střílel na Phar Lapa ráno 1.11.1930? či „Kdo nebo co ho zabilo v Menlo Parku v Kalifornii?“

Pročítáte-li si Phar Lapův příběh znovu a znovu, musíte dojít k závěru, že již v průběhu let 1929 až 1932 tyto otázky vykrystalizovaly do podoby největších záhad celého případu. Ve skutečnosti jich ale existuje daleko více.

V tiché místnosti farmy Underbank, nacházející se v Bacchus Marsh, mi bylo sděleno, že Melboursnský pohár, který vyhrál Phar Lap v roce 1930, je „pohřben“ někde na pozemcích farmy. Harry Telford zde prý strávil poslední čtyři roky života. Byl sice už jen pouhým stínem nepodobným muži, kterého zachycuje slavná fotografie po vítězství Phar Lapa v Melbourne Cupu 1930, ale očití svědci tvrdí, že zlomený trenér trávil nejvíce času postávajíc u Phar Lapovy ohrady v Bacchus Marsch. Pohled upřený kamsi do dáli a s myšlenkami, o které se nikdy nepodělil.

Harry Telford a jeho syn Gerald při vítězné prezentaci po vítězství Phar Lapa v Melbournském poháru 1930.

Ve Wilkinsově publikaci z roku 1980 nazvané Příběh Phar Lapa (The Phar Lap Story) píše autor, že zlomený trenér odnesl pohár do zlatnictví, kde jej nechal přetavit na zlato. Chybějící pohár, který vyhrál Phar Lap v roce 1930, se tak stává legendou sám o sobě. Někdy v roce 2000 se nechal prodejce ojetých vozů v Sydney slyšet, že je držitelem tohoto poháru, čímž byla skoro zapomenutá záhada poháru znovu přivedena k životu. Představte si můj úžas, když jsem se dozvěděla soukromé tajemství, že ztracený pohár se ukrývá někde pod povrchem Phar Lapova výběhu! Nejcennější dostihová trofej by měla v těchto dnech nepředstavitelnou hodnotu nejen z ekonomického, ale hlavně z historického hlediska. Otázkou tedy zůstává: „Vzal si ho Telford opravdu s sebou na Underbank, kde jej pohřbil spolu se svými vzpomínkami?“ Záhadné zmizení Melbourského poháru z roku 1930 pobízí mou fantazii, aby pracovala na plné obrátky. Navzdory všemu, co jsem kdy o Phar Lapovi četla, činí tato záhada šampiónův život ještě více pozoruhodným.

Další záhada souvisí s ryzákovým tajným úkrytem před Melbourne Cupem 1930. Po střelbě byl šampión převezen na farmu St. Alban´s Stud, kterou vlastnil člen VRC Guy Raymond. Po vítězství v Melbourne Cupu 1930 poslal Telford z vděčnosti člověku, který poskytl jeho týmu útočiště, stříbrné pero s děkovným dopisem. Po obvodu pera byla prý vyryta fráze: „Raymond – In Memoriam of Phar Lap.“ Toto pero však záhadně zmizelo a nikdo neví, kam.

Týden po Phar Lapově smrti se odehrála další velmi podivná událost… Tommy Woodcock dostal dopis od neznámé Američanky, která se v něm přiznává, že pár dní před tragédií, se jí zdál sen, ve kterém viděla, že se koni něco hrozného přihodí. Přemýšlela prý o tom, že pošle Woodcockovi dopis, ve kterém by ho upozornila, aby věnovali koni zvýšenou pozornost, jelikož mu hrozí otrava, ale nakonec to prý zamítla s tím, že by jí stejně nikdo neuvěřil. Neznámá žena ve svém dopise nicméně na závěr napsala: „Jeho (Phar Lapova) smrt mě přiměla přemýšlet o tom, kdy si už konečně uvědomíte, že žádný cizinec, věc ani ušlechtilé zvíře nedostane nikdy šanci porazit nás podruhé. Kdy už konečně pochopíte, že jste prohráli ještě před samotným závodem…“

Phar Lapova smrt se stala mezinárodní záležitostí. Carterová ve své knize dodává, že pověst Amerického dostihového světa byla jednoznačně známá, ale reputace lidí, kteří se pohybovali v nejbližším okolí šampióna, je sporná. Velmi málo pozornosti je dnes například věnováno faktu, že veterinář, který cestoval spolu s Phar Lapem, nebyl kvalifikovaným veterinářem, ale mužem, jemuž se dostalo tohoto formálního uznání za mnohaletou praxi! Bill Nielsen nevystudoval obor veterinární lékařství a neměl tedy ani diplom. A v péči tohoto muže byl Phar Lap pár hodin před smrtí! V pozdějších rozhovorech uvádí Woodcock, že je pro něj nepředstavitelné pomyšlení, že došlo k předávkování koně při zákroku, který Nielsen prováděl. Nicméně tuto skutečnost ani nevyloučil. Na co mysleli? Anebo možná nemysleli. Navíc ještě než se Phar Lap nalodil na Monowai, aby putoval do Ameriky, Dave J. Davis a Harry Telford chtěli najmout koni opět ochranku, měli však na starosti tolik zařizování, že se k tomu bohužel už nikdy nedostali. A o tři měsíce později byl Phar Lap mrtev. Velmi podivné je, že bezesporu nejcennějšího koně v historii Austrálie, nechali jeho majitelé jen tak bez ochranky.

Žokej Billy Elliot neodešel s prázdnýma rukama. Ponechal si Phar Lapovo sedlo zhotovené z klokaní kůže, které později věnoval americkému žokejovi George Woolfovi. Woolf byl americkému publiku známý jako ‘Ice Man’ (Ledový muž) a později dosáhl s tímto sedlem triumfu v sedle Seabiscuita.


Phar Lapovo sedlo pro Aqua Caliente bylo zhotoveno z klokaní kůže.

Jakoby se s v této dekádě usídlil duch nesmrtelnosti – Seabiscuit se, podobně jako Phar Lap, z pozice outsidera také domohl nesmrtelné slávy. Phar Lap se tedy stal mezi dostihovými fanoušky doslova pojmem pro nesmrtelnost. Jeho život to naznačoval a vývoj situace následující po jeho smrti to pouze potvrdil. Smutným faktem nicméně zůstává, že jen pár hodin poté, kdy jeho srdce dotepalo, bylo jeho mohutné tělo nemilosrdně rozřezáno kvůli pitvě. Srdce bylo posláno do Canberry k dr. Stewartu McKayovi. (McKay později vydal knihu „The Staying Power of the racehorse,“ kterou věnoval Phar Lapovi). Kůže byla z těla opatrně stažena a v průběhu dvou měsíců poslána na konzervaci k firmě Jonas Brothers do Denveru.


Phar Lapova kostra v Novozálandském muzeu

Šampiónova kostra byla rozložena na kousky a zaslána do Dominion Muzea na Novém Zélandu, kde kosti zůstaly uloženy v krabicích po pět smutných let, z čehož je zjevné, že Novozélanďané byli šampiónem přeci jen méně fascinováni než Australané. Až poté, co se Australané začali dotazovat na osud kostry, byla v roce 1938 smontována dohromady a vystavena. Zbylé ostatky Phar Lapa po pitvě (mimo srdce, kostry a kůže) byly jen tak zakopány na kopci poblíž Menlo Parku v Kalifornii, což mi rozhodně vůbec nepřipadá správné.

Woodcock poté, co se vrátil z USA, nebyl po dlouhou dobu vůbec schopen navštívit exponát Phar Lapa vystavený v muzeu. Když tak učinil, byl prý udiven podobou, kterou si zvíře zachovalo. Jediný on znal každou linii Phar Lapova těla a každý chloupek na jeho ryzé srsti. Rázem se mu vynořily z mysli smutné vzpomínky, jak šampiónovu ryzou srst v Americe stříhal, a pomáhal tak koni shodit zimní srst. Poznal dokonce i řez na Phar Lapově předním kopytě, jehož rohovinu Nielsen uřízl týden před velkým závodem. Mě vycpaný exponát nepřipadá přiliš reálný. Budí dojem zchátralosti a je bez duše, zvláště hlava. Myslela jsem si, že bude nejen zářit barvami ale i tragédií svého životního příběhu. Nebylo tomu tak. Přijde mi, že osud každého kusu „vyrvaného“ při pitvě z Phar Lapa je až ostudný. A nakonec tu zůstává ono osudné slovíčko kdyby… Co kdyby byl kůň v majetku někoho méně chamtivého než byl Dave J. Davis? Kdyby nebyl nikdy poslán do Ameriky? Jaké by to bylo vidět Phar Lapa na konci jeho sportovní kariéry ve 14 letech na odpočinku, jaký se dostal klisně Makybe Diva? Možná si přečtete tento příběh a vytvoříte si svůj vlastní názor.Australané oslavují svého hrdinu téměř obřadně díky jeho vítězstvím a jeho nehynoucí slávě. A právem. Co by asi řekl Phar Lap, kdyby se ho zeptali?

Zpracováno podle článku JessOw.

Phar Lap aneb fotografie nelžou

Dobrý kůň je dobrý kůň ať už je jeho vlastníkem třeba sám lucifer. Harry Telford se stal mýtem hlavně proto, že objevil Phar Lapa. Předpokládal, že z něj bude výborný dostihový kůň a jeho předpoklad se vyplnil. Často se doslovně píše, že stvořil šampióna závodní dráhy z průměrného koně. Zde začíná sugesce a zároveň i zbytečná snaha. Realita je taková, že Phar Lap by se pravděpodobně stal šampiónem i v majetku někoho jiného. Nebylo by zcela na místě diskutovat o socio-ekonomických faktorech, které zahalovaly Sydney a celou Austrálii v polovině 30. let 20. století, tedy právě v době, kdy se Phar Lap ujal vlády nad australským turfem. Byl to však i věk převratných technických vynálezů – zejména v oblasti zachycování pohybu přes fotoaparát na sebe média začínala pomalu brát podobu dnešních paparazzi. Ale já jsem jim ohromně vdečný za jejich intenzivní zájem o tohoto šampióna turfu. Noviny přinášely záběry šampióna ze všech úhlů a Phar Lap se pravidlně objevoval v denním tisku.

Znovu a znovu zachycovala média zázračného koně ve cvalu (Phar Lapův jeden cvalový skok měřil obdivuhodných 27 stop) s Jimem Pikem sedícím na jeho hřbetě. Když věnujete těmto snímkům dostatek času a podíváte se na ně pozorněji pak zjistíte, že přes různorodost všech závodů, tj. rozdílné délky trati a různé distance, jsou Pikovy otěže stěží delší než 1 stopa. Pikův bič byl pouhou formalitou – neexistují záznamy, že by ho někdy použil. Udidlo často vyčnívá koni z huby. Žokejovy ruce jsou zalomené okolo šampiónova krku. Pike je zákloněn dozadu se špičkami bot směřujícími dopředu s tváří pokaždé tak vážnou jako by se byl snažil udržet parní vlak. A tato situace se opakuje na mnoha fotografiích…

Na dostihovém mítinku ve Flemingtonu v roce 1930 dokentroval Phar Lap v CB Fisher Plate do cíle 3 1/2 délky před ostatními koňmi. Přičemž v průběhu 4 dnů konání tohoto dostihové mítingu uběhl dohromady přes 5,7 mil (9,2 km), do cíle však dobíhal pokaždé stejně: ohon nahoře, hlavu vysoko a téměř v kentru.

Říkejte si co chcete o novodobých šampiónech a šampiónech, kteří přijdou po nich. Já jsem však nikdy neviděl fotky koně, který by vítězil tak často a tak snadno. I slavná klisna Makybe Diva byla po svém vítězství v Cox Plate v roce 2005 vyčerpaná. A to proti sobě neměla pole tak silných soupeřů jako Phar Lap a nikdy nezávodila tak často jako on.


Slavná klisna Makybe Diva a Glenn Boss
při tréninku.

Phar Lapova kariéra na dráze vystupuje nad ostatní právě počtem dostihů, které absolvoval ve velmi krátkých časových úsecích, ale hlavně lehkostí s jakou dobíhal do cíle. Všechna jeho vítězství byla tak neuvěřitelně snadná.

Dochované fotografie nám jasně dokazují, že Phar Lap měl proti svým soupeřům značnou převahu. Problémem srovnávání skvělých koní v časových rovinách zůstává variabilita: podmínky trati, odlišnost dnešního chovu koní od minulosti, dopingové prostředky…atd. Avšak fotografické důkazy hovoří jasně. Phar Lap dosahoval pokaždé cíle s neuvěřitelnou lehkostí často až o několik délek před svými vyčerpanými soupeři. Při své nadprůměrné výšce se mohl jevit silnější a impozantnější než zbytek pole, ale nemůžeme si nevšimnout, že Pike jej stále držel, což je patrné téměř ze všech fotografií, a po dosažení cíle jej okamžitě „bral zpátky.“ Existuje pouze jeden závod, kdy musel koně požádat o větší úsilí. Bylo to ve Futurity Stakes v roce 1931, kdy byl Phar Lapovi přidělen velký handicap. Kůň však nebyl nikdy v dostihu ani na tréninkové dráze požadán o zapojení celého svého potenciálu, takže jej ani nikdy nepředvedl. Otázkou však zůstává jak dobrý by asi byl? Ale to už patří do kategorie legend. Legend, jejichž život je tragicky ukončen dříve než mohou opravdu prokázat svou výjimečnost. Nemám nejmenších pochyb o tom, že kdyby Phar Lap tragicky neuhynul, že by všechny své soupeře doslova rozdrtil na prach bez ohledu na to, kde ve světě by býval běžel. Proč si to myslím? Najděte mi fotografii koně, která by mohla konkurovat této a já Vás požádám, aby jste mi našli další fotografii stejného koně podobnou té předchozí…

Cvalový skok Phar Lapa měřil neuvěřitelných 8,5 metru

Pozn. W.S. McKay byl okouzlen Phar Lapem natolik, že v roce 1932, těsně po šampiónově smrti vydal knihu s názvem „The Staying Power of the Racehorse. Obrázek výše byl uveřejněn v této publikaci.

Podle knihy W. S. McKaye.
Zpracováno podle článku JessOw.

Bratři Jonasovi – „znovustvořitelé“ Phar Lapa

Phar Lap, Tanforan 1933

Bratři Louis, John a Leslie Jonasovi z Denveru prosluli jako experti na preparování divokých zvířat. Jejich práce byly součástí expozic muzeí přírodní historie po celé Americe. Dave J. Davis si jejich firmu vybral pro „znovustvoření“ Phar Lapa. Firma „Jonas Brothers“ se ke svěřenému úkolu postavila velmi zodpovědně.

Dvakrát za den po dobu dvou měsíců navštěvoval Louis Jonas dostihové koně na dráze v Empire City a studoval každý jejich pohyb. Zvýšenou pozornost věnoval také fotografickému materiálu zachycujícího Phar Lapa v pohybu i v klidu, který mu Dave J. Davis rovněž poskytl. Práce to byla titěrná a značně zdlouhavá. Pozornost byla věnována i těm nejmenším detailům. Firma musela nejdříve odlít formu ze šampiónovy kostry. Základním stavebním kamenem Phar Lapova exponátu se stala ocel, juta, dráty, sádra a hlína.
02 Phar Lapova kostra
Odlévání formy s pomocí šampiónovy kostry.

Bratři Jonasové se zaměřili i na takové detaily jakými byly dokonalé imitace šlach a žil – speciálně na nohou. Potřebného efektu bylo dosaženo tak, že se kusy provazu ponořily do speciální tvrdnoucí pasty a poté přilepily k základní formě přesně tam, kde se podle fotografií opravdu nacházely šlachy šampióna, když byl ještě naživu. Vodítko preparátorům poskytovaly zejména fotografie, na kterých byly detailně zachyceny záběry doslova „miliónových nohou“ Phar Lapa. Odlitá forma byla postupně přetvářena do odpovídající podoby. Poté firma započala s finálním a také nejnáročnějším krokem: kůže šampióna se musela přilepit na povrch formy, včetně uší a ocasu. Když byla forma potažena kůží, udělaly se drobné kosmetické úpravy a exponát, který se dnes řadí k nejúžasnějším příkladům preparátorského umění na světě, byl hotov.

„Znovuvzkříšený“ Phar Lap
na závodišti v Empire City (1933)
 

V časopise Popular Science Monthly“ byl v roce 1932 publikován článek nazvaný Mrvý kůň „žije“ díky kouzlu a umění konzervace (Dead Horse „Lives“ in Marvel of Taxidermy).


První strana článku v Popular Silence Monthly 1932

 

Na internetu byl v této souvislosti uveřejněn článek neznámého reportéra psaný na starém psacím stroji. Naskenovaná kopie nebyla příliš kvalitní a tak doufám, že jsem si chybějící slova vyložila dobře. Jeho „doslovný“ přepis Vám nyní přináším:
Phar Lap se vrátil!
Slavný australský kůň Phar Lap byl vypreparován a plánuje se jeho vystavení na závodištích Ameriky. Poté bude převezen do své vlasti a prezentován Australské vládě.Preparace dostihového koně nebyla nikdy předtím uskutečněna, avšak díky obětavé práci firmy „Jonas Brothers“ se nemožné stalo skutečností.

Zázračný dostihový kůň Phar Lap, který svému majiteli Dave J. Davisovi na dostihové dráze (v Austrálii a Americe) vydělal pohádkových 326.000 dolarů, uhynul za záhadných okolností 5. dubna 1932 v Menlo Parku v Kalifornii.

Vycpaný šampión se znovu objeví na závodních dráhách, kde bude vystaven než se vrátí zpět do své vlasti, kde patronát nad ním převezme Australská vláda, aby byl zachován i příštím generacím. Tak rozhodl majitel koně Dave J. Davis. Ihned poté, co se dozvěděl o Phar Lapově náhlé smrti, usoudil, že Phar Lap byl natolik výjimečným koněm, že si zaslouží „být zachován pro generace přístí.“ Nechal proto jeho tělo vypreparovat, aby se i následující generace mohly pokochat tímto zázrakem přírody.

Avšak preparace každého většího zvířete je velmi obtížná a vyžaduje zcela odlišnou techniku. To byl i důvod, proč se o takovouto věc nikdo předtím ani nepokusil. Díky zcela revolučnímu procesu kombinujícím v sobě sochařské prvky s prvky preparace bylo možné provést kompletní „znovusestavení“ Phar Lapa tak perfektně, že mezi vycpaným a živým zvířetem není možné rozpoznat rozdíl. Výsledek práce firmy „Jonas Brothers“ je natolik fantastický, že pokud se vycpaný exponát postaví bok po boku k živému dostihovému koni, je pro pozorovatele velmi obtížné rozeznat, který z koní je živý a který nikoliv (samozřejmě opomeneme-li na chvíli, že živý kůň se hýbe). Každý sval, každá žilka a další charakteristiky tohoto obdivuhodného koně jsou k nerozeznání od proporcí živého originálu a nikde se neodlišují.

 

Vlevo živý kůň, vpravo Phar Lapův exponát na dráze v Empire City.
Je zcela nemožné uvěřit, že se nejedná o živé zvíře…


Přední členové dostihových spolků vyjádřili svůj úžas a existuje i důkaz, že manželka Dave J. Davise, paní Davisová, po spatření vypreparovaného Phar Lapa omdlela. Celá preparace a metody použité na „znovuvzkříšení“ Phar Lapa byly vyvinuty Louisem Jonasem a jeho dvěma bratry: Johnem a Lesliem, kteří se tímto činem bezesporu zařadili mezi nejznámější preparátory světa. Celý postup byl přirozeně zdokumentován a fotografie ukazují kroky, které bylo třeba učinit, než toto jedinečné dílo spatřilo světlo světa.“ Taxidermace trvala 4 a půl měsíce, ale výsledek je brilantní. Více se dozvíte zde.

Phar Lap dnes v Melbournském muzeu.

Další velmi zajímavé informace o vycpávání zvířat naleznete zde.

Zdroj: internet sources