Phar Lap nebyl jen kůň, byla to ikona národa…

Damon Runyon (1800 – 1946)

…prohlásil americký spisovatel a žurnalista Damon Runyon (1800 – 1946), který dále napsal: „Phar Lap byl obrovský kůň, který přijel z Austrálie na velké závody v Agua Caliente a ihned při svém prvním startu na americkém pobřeží přesvědčivě zvítězil… Všichni turfmani, kteří tento závod viděli, civěli. Po závodě pak svorně tvrdili, že Phar Lap je hříčka přírody, něco, co nepatří do koňského světa. Přesto si dovoluji tvrdit, že nikdo v USA by se nedopustil takového zločinu, aby zabil koně jako byl Phar Lap.“

Phar Lap s Jimem Pikem (1930)


Zdroj: Top 100 Racehorses of The 20th Century

Zdroj fotografií: archiv autorky

Dr. W. J. Steward McKay a jeho Vytrvalost v plnokrevníkovi (Staying Power of the Racehorse) II.

Pokračování článku dr. W. J. Stewarda McKaye (první díl zde). Nyní se spolu detailně podíváme na na rodokmeny již zmíněných koní Begaroon (1), Prince Foote (2) a Furious (3):


1
Begaroon2 Prince Foote
3 Furious

Zkušenému znalci plnokrevných rodokmenů neunikne, že uvedené rodokmenové tabulky obsahují přímé vazby na špičkové vytrvalce. V rodokmenu Furious můžeme vidět spojení CarbineMusket, přičemž otcem Musketovy matky West Australian Mare nebyl nikdo jiný než sám velký West Australian, vůbec první držitel Trojkoruny v Anglii. Podobnou kombinaci lze nalézt i v rodokmenové tabulce Bagaloona. Zde nás upoutá 2x inbreeding na Musketa, kde opět figuruje West Australian.

West Australian, vůbec první držitel Trojkoruny

Rodokmen Prince Foote zase obsahuje jméno hřebce Stockwella, vlivného plemeníka své doby, jehož matka Pocahontas figuruje v teorii X-factoru. A právě Pocahontas spolu s West Australianem svým potomkům předávali genetické dispozice vedoucí k nadprůměrné velikosti srdce.

Ani velikost srdce sama o sobě však z plnokrevníka vytrvalce neuděla. V jeho přípravě figurují i další důležité faktory:

Typickým představitelem výše zmíněné teorie úrovní
je Man ´O War

ale také Phar Lap
Doplňující info viz. úhel běhu/stride ankle/ naleznete zde.

Zdroj informací: McKay/Staying Power of the racehorse
Přeložila: Phar.Lap

Dr. W. J. Steward McKay a jeho Vytrvalost v plnokrevníkovi (Staying Power of the Racehorse) I.


Dr. W. J. Steward McKay byl svého času v Austrálii špičkovým dborníkem přes plnokrevníky. Když poprvé spatřil Phar Lapa, prohlásil, že je to výjimečný kůň, který má abnormálně velké srdce. Pravdivost jeho slov prokázala pitva v roce 1932. McKay byl Phar Lapem od počátku fascinován, studoval ho ve stáji i na dráze a své poznatky zahrnul do své knihy, kterou nazval Vytrvalost v plnokrevníkovi (Staying Power of the Racehorse).

Titulní strana publikace

V předmluvě ke svému dílu Mckay píše: „Snad každý chovatel plnokrevníků si klade za cíl odchovat dobrého koně, který bude triumfovat v klasických dostizích (Gr.1). To v praxi znamená, že bude nejrychlejší na všech distancích a uchová si stabilní formu. Každý rok vídáme v klasických zkouškách spousty koní takříkajíc do počtu, protože jen málokterý z nich je správně připraven. Zde vyvstává přirozená otázka, proč tyto distance neumí prostát všichni plnokrevníci? Odpověď je jednoduchá. Všichni plnokrevníci to dokáží – potřebují ale rozdílný čas a to je důležitý bod, který je třeba vyzdvihnout.

Většina trenérů se svým svěřencům individuálně nevěnuje. Trénink ve stájích probíhá kolektivně podle určitého zaběhnutého harmonogramu.

V souvislosti s „vytrvalostí“ samotnou musíme vzít v úvahu také distanci, čas a samozřejmě i váhu. Snažit se pochopit vzájemné souvislosti mezi nimi a zároveň nalézt rozdíly mezi plnokrevníkem, který zaběhne 1200 metrů za 1.12 a tím, který může běžet 3200 metrů s časem 3.24. Rovněž ale musíme znát odpověď na otázku, jak moc se tito koně liší od koní, kteří dokáží zdolat 80 mil od východu slunce do jeho západu.

Roček

Kdyby byli chovatelé schopni odhadovat budoucnost plnokrevníka individuálně, tedy na základě jeho přizpůsobivosti, pak by možná ročci, kteří jsou prodávání za 1500 Guineí, nemuseli být v budoucnu zatracovanou investicí. Zde je dobré si připomenout, že praotec všech plnokrevníků, nesmrtelný hřebec Eclipse, který byl jako roček zakoupen za méně než 100 Guineí, dal v chovu koně, kteří z něj učinili praotce fenomenální klisny Sceptre. Sceptre samotná pak byla na dražbě prodána za 10.000 Guineí. Cena dalšího Eclipsova pravnuka, Flying Foxe, se dokonce vyšplhala ještě výš, na rovných 39.375 Guineí. Oba zmínění Eclipsovi potomci byli excelentními vytrvalci, jenže co je tedy příčinou, že se z plnokrevníka stane schopný vytrvalec, který si dokáže udržet stabilní formu po celou závodní sezónu?“

Výška koně nemusí být zásadním měřítkem vytvalosti na dráze; spolu s velikostí je totiž třeba i odpovídající velikost srdce. Čím to, že někteří koně začínají svou kariéru brilantními vítězstvími, ale během několika měsíců tzv. „vyhoří“ a už se na dráze nikde znovu neobjeví? Ilustračních příkladů bychom v historii světového turfu nalezli víc než dost. Zastávám názor, že mnozí z těchto koní mají slabé srdce, které je během 2-leté sezóny neúměrně namáháno. Od 3-letých a starších koní je vyžadováno víc práce a srdeční svaly se začnou zatížení úměrně přizpůsobovat – postupně se zvětšují. Přesto se stane, že i koně s dobrým srdcem nevydrží nároky na ně kladené a jejich výkonnost začne postupně upadat.


Kdokoliv viděl Beragoona na roce, myslel, že se dívá na dvouletka a o rok později už vypadal jako tříletý. A byl stejně dobrý – s přehledem vyhrál australské Derby, ale nevydržel. Velikost srdce je důležitým předpokladem pro vytrvalost, ale překvapivé je, že i koně málého rámce bývají dobrými vytrvalci a mají potřebný kmih. Zde uveďme úžasného Prince Foote, ten měl silnou konstituci, ale nebyl vyšší než Woorak a přesto v Austrálii téměř všechno – Derby, St. Leger i slavný Melbourne Cup. Jeho trenér Frank McGrath to připisoval jeho výjimečnosti, pravdou však je, že Prince Foote měl „vytrvalecké srdce,“ které předal i svému synovi jménem Price Charles. Ten v roce 1922 zvítězil v Sydney Cupu (3200 m). Ze stejné stáje pocházel i Furious, ten zdědil vytrvalostní předpoklady i srdce po Welkinovi. Vyhrával dokonce i když znalci koní svorně tvrdili, že vyhrávat nebude. Nechal za sebou pole 33 koní v RRC Rosehill Guineas a zvítězil, protože měl správné srdce. Podobným příkladem je i Wakeful po Trenton z Insomnia, drobná klisna a „zázrak autralského turfu,“ která dokázala mj. vyhrát i vytrvalecký Sydney Cup (Gr.1) s váhou 57,1 kg v sedle. (Pro další info navštivte australskou plemennou knihu).

Wakeful (Trenton – Insomnia, Musket)

Znalci koní mohou oponovat tím, že mezi spritery a vytrvalci existují konstituční rozdíly. Souhlasím, ale dle mého názoru je hlavní rozdíl ukryt zrakům pozorovatelů, je jím srdce, které kůň dědí.

vytrvalec (nahoře)
a sprinter (dole)

Zdroj informací: McKay – The Staying Power of the Racehorse
Volný překlad: Phar.Lap
Zdroj obrázků: Internet

Kůň je člověku geneticky blíž než pes, tvrdí vědci


Tuto informaci zveřejnili nedávno vědci z amerického Massachusettského technologického institutu (MIT) a Harvardovy univerzity ve studii v americkém časopise Science.

Vědci, kteří již delší dobu usilovně pracovali na úplném popsání koňského genomu (tzn. popsání veškerých genetických informací uložených v DNA koně) totiž tvrdí, že: „Koně a lidé trpí podobnými nemocemi, takže identifikace ‚viníka‘ u koně slibuje to, že se zlepší naše znalosti o nemocech u lidí i koní.“ Podle nich koně totiž trpí více než 90 dědičnými chorobami, které jsou velmi identické dědičným onemocněním vyskytujícím se u člověka.
Sedmnáct z celkem 32 párů chromozomů u koně jsou podobné chromozomům lidským, uvádí studie. Genom koně dohromady tvoří zhruba 2,7 miliardy „písmen“ DNA (nukleotidů), zatímco u člověka to jsou 2,9 miliardy. Asi 17.000 z celkem 20.000 genů koně zodpovídajících za produkci bílkovin má podobnou strukturu jako obdobné geny u člověka, myši nebo psa. Originál článku si můžete přečíst zde.

Bude rozhodně zajímavé sledovat, kam vědci ve svém bádání dospějí za pár let.

Zdroj: časopis Science
Překlad: Phar.Lap

Podlední závod aneb lidská zrůdnost nezná mezí

Tento černo bílý klip je z filmu Plnokrevník (Thoroughbred) z roku 1936 a ukazuje dostihového šampióna Stormalonga v Melbourne Cupu včetně tragických událostí, které následují… kůň se ujímá vedení a je někým z hlediště úmyslně zastřelen, jeho bojovné srdce jej však ještě donese za cílovou pásku. Po proběhnutí cílem však padá mrtev k zemi. Rozhodně jeden z velmi reálných a dojemných filmových snímků…

Mé dojmy po prvním shlédnutí této filmové ukázky v celé její drastické šíři se jen těžko popisují. Pak jsem začala přemýšlet, co asi zabránilo podobným zločincům, aby nezaútočili na ryzáka Phar Lapa během pověstného Melbourne Cupu 1930? I na něho totiž kdosi vystřelil několik dní před závodem se záměrem překazit jeho jisté vítězství… Je s podivem, že se o to nepokusili znovu způsobem, který se objevuje ve snímku Thoroughbred (1936). Kdo jim mohl zabránit, aby na šampióna nezaútočili přímo na dráze a to ve chvíli, kdy se – podobně jako Stormalong – ujal vedení. Snad byli vyděšení policejní eskortou, kdo ví. Je nesmírné štěstí, že se tak nestalo a bestie lidské závisti nezaťala zuby do nevinné oběti tak, jako ve snímku Thoroughbred (1936).

Zdroj: australian screen