Dr. W. J. Steward McKay byl svého času v Austrálii špičkovým dborníkem přes plnokrevníky. Když poprvé spatřil Phar Lapa, prohlásil, že je to výjimečný kůň, který má abnormálně velké srdce. Pravdivost jeho slov prokázala pitva v roce 1932. McKay byl Phar Lapem od počátku fascinován, studoval ho ve stáji i na dráze a své poznatky zahrnul do své knihy, kterou nazval Vytrvalost v plnokrevníkovi (Staying Power of the Racehorse).
Titulní strana publikace
V předmluvě ke svému dílu Mckay píše: „Snad každý chovatel plnokrevníků si klade za cíl odchovat dobrého koně, který bude triumfovat v klasických dostizích (Gr.1). To v praxi znamená, že bude nejrychlejší na všech distancích a uchová si stabilní formu. Každý rok vídáme v klasických zkouškách spousty koní takříkajíc do počtu, protože jen málokterý z nich je správně připraven. Zde vyvstává přirozená otázka, proč tyto distance neumí prostát všichni plnokrevníci? Odpověď je jednoduchá. Všichni plnokrevníci to dokáží – potřebují ale rozdílný čas a to je důležitý bod, který je třeba vyzdvihnout.
Většina trenérů se svým svěřencům individuálně nevěnuje. Trénink ve stájích probíhá kolektivně podle určitého zaběhnutého harmonogramu.
V souvislosti s „vytrvalostí“ samotnou musíme vzít v úvahu také distanci, čas a samozřejmě i váhu. Snažit se pochopit vzájemné souvislosti mezi nimi a zároveň nalézt rozdíly mezi plnokrevníkem, který zaběhne 1200 metrů za 1.12 a tím, který může běžet 3200 metrů s časem 3.24. Rovněž ale musíme znát odpověď na otázku, jak moc se tito koně liší od koní, kteří dokáží zdolat 80 mil od východu slunce do jeho západu.
Roček
Kdyby byli chovatelé schopni odhadovat budoucnost plnokrevníka individuálně, tedy na základě jeho přizpůsobivosti, pak by možná ročci, kteří jsou prodávání za 1500 Guineí, nemuseli být v budoucnu zatracovanou investicí. Zde je dobré si připomenout, že praotec všech plnokrevníků, nesmrtelný hřebec Eclipse, který byl jako roček zakoupen za méně než 100 Guineí, dal v chovu koně, kteří z něj učinili praotce fenomenální klisny Sceptre. Sceptre samotná pak byla na dražbě prodána za 10.000 Guineí. Cena dalšího Eclipsova pravnuka, Flying Foxe, se dokonce vyšplhala ještě výš, na rovných 39.375 Guineí. Oba zmínění Eclipsovi potomci byli excelentními vytrvalci, jenže co je tedy příčinou, že se z plnokrevníka stane schopný vytrvalec, který si dokáže udržet stabilní formu po celou závodní sezónu?“
Výška koně nemusí být zásadním měřítkem vytvalosti na dráze; spolu s velikostí je totiž třeba i odpovídající velikost srdce. Čím to, že někteří koně začínají svou kariéru brilantními vítězstvími, ale během několika měsíců tzv. „vyhoří“ a už se na dráze nikde znovu neobjeví? Ilustračních příkladů bychom v historii světového turfu nalezli víc než dost. Zastávám názor, že mnozí z těchto koní mají slabé srdce, které je během 2-leté sezóny neúměrně namáháno. Od 3-letých a starších koní je vyžadováno víc práce a srdeční svaly se začnou zatížení úměrně přizpůsobovat – postupně se zvětšují. Přesto se stane, že i koně s dobrým srdcem nevydrží nároky na ně kladené a jejich výkonnost začne postupně upadat.
Kdokoliv viděl Beragoona na roce, myslel, že se dívá na dvouletka a o rok později už vypadal jako tříletý. A byl stejně dobrý – s přehledem vyhrál australské Derby, ale nevydržel. Velikost srdce je důležitým předpokladem pro vytrvalost, ale překvapivé je, že i koně málého rámce bývají dobrými vytrvalci a mají potřebný kmih. Zde uveďme úžasného Prince Foote, ten měl silnou konstituci, ale nebyl vyšší než Woorak a přesto v Austrálii téměř všechno – Derby, St. Leger i slavný Melbourne Cup. Jeho trenér Frank McGrath to připisoval jeho výjimečnosti, pravdou však je, že Prince Foote měl „vytrvalecké srdce,“ které předal i svému synovi jménem Price Charles. Ten v roce 1922 zvítězil v Sydney Cupu (3200 m). Ze stejné stáje pocházel i Furious, ten zdědil vytrvalostní předpoklady i srdce po Welkinovi. Vyhrával dokonce i když znalci koní svorně tvrdili, že vyhrávat nebude. Nechal za sebou pole 33 koní v RRC Rosehill Guineas a zvítězil, protože měl správné srdce. Podobným příkladem je i Wakeful po Trenton z Insomnia, drobná klisna a „zázrak autralského turfu,“ která dokázala mj. vyhrát i vytrvalecký Sydney Cup (Gr.1) s váhou 57,1 kg v sedle. (Pro další info navštivte australskou plemennou knihu).
Wakeful (Trenton – Insomnia, Musket)
Znalci koní mohou oponovat tím, že mezi spritery a vytrvalci existují konstituční rozdíly. Souhlasím, ale dle mého názoru je hlavní rozdíl ukryt zrakům pozorovatelů, je jím srdce, které kůň dědí.
vytrvalec (nahoře)a sprinter (dole)Zdroj informací: McKay – The Staying Power of the Racehorse
Volný překlad: Phar.Lap
Zdroj obrázků: Internet
