Phar Lap aneb záhadné tréninkové machinace

Phar Lapův život byl plný tajemství, na které se dnes už jen těžko hledají adekvátní odpovědi. Samotné historické záznamy v podobě dobových novinových článků připomínají spíš detektivku z pera Dicka Francise, neboť podávají svědectví o tom, že šampiónova tréninková příprava byla přinejmenším velice zvláštně koncipována a pouze jediný člověk věděl, proč: byl jím Harry R. Telford. Ani Tommy Woodcock často nebyl s to vysvětlit některé kroky, které jeho zaměstnavatel  v přípravě Phar Lapa často podnikal, což ovšem neuniklo novinářům, kteří se snažili  dopátrat se přesných motivů tohoto podivínského samotáře, jenže Telford věděl o koních všechno, ale ještě víc si byl vědom toho, jakou cenu mají informace. Od té doby, kdy Phar Lap  začal vyhrávat dostih za dostihem, byl ostatním „trnem v oku,“ protože měl najednou koně, který nebyl jenom „dobrý“ jako mnoho ostatních v Austrálii. Phar Lap totiž s každým dalším vyhraným závodem jen dokázoval, že je naprostým fenoménem.

A i když se Telford vždycky před reportéry kasal, že právě on pro Davise koně objevil, skutečnost byla taková, že ani on sám nemohl tušit, že Phar Lap, kterého vybral z katalogu ročků, se stane takovou kulturní ikonou a hvězdou dostihových drah nejen v Austrálii. Z „chudého“ trenéra se najednou stal jeden z  nejsledovanějších mužů Austrálie. Jenže to, že se o  něm psalo na prvních stranách deníků a magazínů neznamenalo, že byl oblíbený. Ba právě naopak. Lidi od tisku neměli podivínského trenéra příliš v lásce, protože jeho jednání bylo vždy zastřeno rouškou tajemství…

V Sydney Daily Telegraph Pictorial (později jen Daily Telegraph) se např. objevil tento titulek:

FLOATS TO ROSEHILL – GALLOP IN THE DAWN?
Výprava do Rosehillu – trénink za svítání?
CUP AND DERBY FAVORITE´S MYSTERY TRIAL
 Záhadný trénink favorita Melbourne Cupu a Derby
LOST, STOLEN OR STRAYED? 
Ztratil se, ukradli ho nebo pouze zabloudil?
Backers waited and wondered.
Sázkaři čekali a přemýšleli.
TRAINER TELFORD WOULD NOT TELL.
Trenér Telford neprozradil nic.
H.R.Telford (vlevo) a Phar Lap s Woodcockem a reportérem 
deníku Daily Telegraph Pictorial

Novinový článek poté informoval čtenáře o tajném Phar Lapově „výletu“ na závodiště v Rosehillu, kde měl údajně absolvovat utajený ranní trénink se svou stájovou partnerkou, klisnou Eillom, jak uvedl neznámý zdroj. Několik svědků potvrdilo, že byli překvapeni a nechápali, proč šampión neabsolvoval trénink na své domovské dráze v Kensingtonu. Reportér dále píše: “ Phar Lapovy tréninkové časy se bohužel zjistit nepodařilo, nicméně do kuloáru unikla informace, že Telford je prohlásil za velice uspokojivé. Pustili jsme se tedy po stopách Phar Lapa a zeptali se přímo jeho trenéra, kde že se trénink  šampióna odehrával doopravdy. Bylo nám řečeno, že Phar Lap běžel v Randwicku a jeho tréninkovým partnerem byl Mooch Away. Rovněž máme k dispozici informaci, že pan Telford odjel na Gosfordské závody, ale ještě téhož dne se objevil v kanceláři AJC a zapsal Phar Lapa  do dostihů v rámci meetinku AJC. Na otázku předsedy „Kde jeho koně trénovali,“  prý lakonicky odvětil: „V Mascotu,“ a odkráčel pryč. Je tedy přinejmenším nemožné, aby se Phar Lap objevil na třech drahách zároveň – takže pokud byl opravdu v Rosehillu, otázkou zůstává, proč byl včera odvezen 14 mil kvůli pouhému tréninku?

O tom, jak to tenkrát doopravdy bylo? Proč Telford tajil místa šampiónova tréninku? Obával se o jeho život anebo takticky a úmyslně mátl novináře a své soupeře? O tom dnes můžeme pouze spekulovat, což však celému příběhu dodává nádech jisté magičnosti…
Text: Phar.Lap
Zdroj obrázku: archiv autorky
Zdroj informací: kniha The Phar Lap Collection

Phar Lap první, denní světlo druhé…

Kde se bere ten nábožně posvátný obdiv turfmanů, když před nimi jen zmíníte jméno Phar Lap? Stačí letmý pohled na následující záběry a Phar Lap vás opravdu nenechá na pochybách o své třídě. V roce 1930 neexistovaly ani PC, ani zázračný Photoshop, díky čemuž víme, že níže publikované snímky jsou 100 % autentické – o to víc udivují!

V součastnosti si  jen těžko dokážeme představit plnokrevníka, který by vyhrával s takovou elegancí a lehkostí zatížen neúměrnými handicapy jako ve své době Phar Lap. Při pohledu na dobové snímky se nelze ubránit  otázce „A byl to vůbec kůň?“ Podle vyjádření žokeje Jima Pika byl totiž Phar Lap spíš dokonalým strojem na vyhrávání…

Zdroj obrázků: archiv autorky

 

Unikátní dokumenty o Phar Lapovi (1930)


Tento unikátní dokumentární snímek natočený sestrami Mc Donaghanovými (Paulette, Isobel a Phyllis) ukazuje Phar Lapa na dráze i mimo ni. Obsahuje záběry z prostoru stájí, pískoviště s Tommym Woodcockem, záběry z Melbourne Cupu 1930 či Randwick Plate z roku 1930. A na samotném konci tohoto skvostu se můžete pokochat rozhovorem s jeho spolumajitelem a trenérem Harry R. Telfordem a žokejem Jimmem Pikem a to včetně zvukového záznamu jejich skutečných hlasů! Historický dokument byl sestříhán v roce 1931, tedy rok před osudnou tragedií v Agua Caliente 1932.
2014-01-02_151249

 

Produkce: Neville Macken Productions

Režisér: Paulette McDonagh

Zdroj: národní archiv Australie

Úryvek z mé připravované knihy Phar Lap – legenda neumírá

Již delší dobu sháním vydavatele pro svou knihu, kterou právě píši o Phar Lapovi – ale stále bez většího úspěchu…rozhodla jsem se tedy, že než aby mi důležité informace ležely jen tak v šuplíku, zveřejním alespoň malou část z tohoto díla. Klidně mi můžete psát Vaše připomínky či dotazy. Ráda je uvítám – ať už budou pozitivní či negativní.

—-

Počátkem října roku 1929 oznámila média světu, že došlo ke krachu na proslulé New Yorské burze. Nad Austrálií se počaly pomalu stahovat temné mraky Velké ekonomické krize, která v té době zahalila svět. Byla to dramatická a nestabilní doba. S klesajícími cenami Australských komodit jako byla pšenice a vlna docházelo také k rapidnímu snižování příjmů farmářů a obchodníků. Obchod postupně kolaboval, stále více lidí přicházelo o práci a s ní i o pevný měsíční příjem. Chudoba rozpřahovala své pařáty a lidé se začali topit v řece zoufalství a beznaděje. Východisko z této situace nebylo v dohledu. Snad jen zázrak by dokázal vrátit lidem úsměv do ustaraných tváří. A tento zázrak se opravdu stal.

5. října 1929 ráno, krátce před AJC Derby, které se konalo na dráze v Randwicku, měli Mackinnon a jeho trenér James Scobie naprostou důvěru ve skvělý výkon jejich svěřence Carradala, jenže všechno bylo nakonec jinak.

A.B.Gray (archivní záznamy):
„Již při tréninku v 10.00 hodin ráno jsem slyšel, že ten kůň (Phar Lap) zaběhl 7 furlongů a 95 yardů v čase 1:34,5. Ti, kdo znali tu kopcovitou dráhu, by Vám mohli vyprávět o tom, jak fenomenální čas to byl. To znamenalo, že musel dvakrát vyběhnout do kopce a zase zpátky. Navíc prý běžel po vnější straně dráhy. To bylo to ráno před dostihem. Nejlepší sázku v životě jsem uskutečnil 5. října 1929, vsadil jsem totiž poprvé na Phar Lapa.“

Pan Gray byl z valachova ranního tréninku tak nadšený, že ihned běžel k nejbližšímu bookmakerovi a vsadil na něj nemalý obnos. Harry Telford tak optimistický nebyl. Podvědomě sice byl přesvědčen o výjimečnosti svého koně, bál se ale, že si s ním osud zase tvrdě pohraje. Ostatně jako vždy, když se jednalo o koně. Na dostih se přijel podívat i jeho bratr Hugh Telford. Když ho ale jeden blízký Harryho přítel oslovil a poznamenal, že Harry musí mít jistě 100 % důvěru ve skvělý výkon svého koně, zve-li rodinné příslušníky až z Nového Zélandu, Hugh Telford mu zamyšleně odpověděl: „Vůbec ne. Harry je nešťastný. Upřímně – nikdy jsem nebyl svědkem toho, aby kůň, kterého Harry kdy trénoval, někdy nějaký dobrý závod vyhrál. Harry se domnívá, že zvítězí Carradale. I já se trošku bojím Jima Scobieho,“ na okamžik se odmlčel a pak pokračoval dále „ale Phar Lap je dobrý kůň a věřím, že v Craven Plate určitě zvítězí.“ Harry Telford navíc angažoval do sedla svého svěřence Phar Lapa dlouholetého přítele a exceletního žokeje – Jima Pika.

Bylo odstartováno. Koně vyrazili po široké travnaté trati a nabírali postupně rychlost. Jim Pike se s Phar Lapem chvilku přetahoval. Nakonec situaci pomohla vyřešit klisna jménem Queen Nassau, kterou jel Rae „Togo“ Johnstone. Ta se držela tak osm délek za vedoucími koňmi. Johnstone byl suspendován za neuposlechnutí trenérových instrukcí a AJC Derby byl jeho prvním závodem po 2 měsíční nucené pauze. Tempo udávané klisnou zřejmě Phar Lapovi svědčilo daleko lépe než vražedná rychlost v čele statovního pole nasazená dvojicí Carradale a Honour. Prudký dusot koní i chladná časomíra rychle odtepávaly vteřiny i metry dostihu. Koně se vřítili do druhé půlky a jejich plece se leskly potem. Rytmicky pracující svalnatá těla ještě přidala v obrovském tempu. Žokejové hbitě obsazovali výhodné pozice a chroptící zvířata pod nimi vytušila brzký finiš. Napjatí diváci přiložili k očím dalekohledy. Když zbývaly koním asi tak 3 furlongy, barvy Telfordovy stáje – červenočernobílá kombinace – se najednou začaly posouvat kupředu. V průběhu 100 yardů se Phar Lap postupně propracoval až na samotné čelo startovního pole a běžel stále rychleji. Nastal tolik očekávaný průlom: obrovitý ryzák Phar Lap vyrazil kupředu a s každým razantním osmimetrovým skokem se vzdaloval od svých soupeřů. Rval se dopředu s takovou chutí a radostí, že fascinované publikum zcela zapomnělo sledovat ostatní účastníky dostihu. V tu chvíli existoval jen Phar Lap. Ten také prolétl cílem o tři délky před Carradalem a s naprostodrtivou převahou zvítězil. Třetí skončil Honour. Časem 2.31,25 vyběhl Phar Lap časový rekord dráhy. Jeho vítězství bylo druhým nejrychlejším vítězstvím v Derby v Australské historii (v roce 1925 vyhrál Derby kůň Manfred, který byl jen o pár sekund rychlejší než Phar Lap).

Randwick 5.10.1929 – AJC Derby – doběh

Po závodě se trenér James Scobie přiznal reportérům, že „Phar Lap svým naprosto neuvěřitelným vítězstvím deklasoval Carradala do pozice průměrného koně.“

Peter Lawson (pozdější trenér vítěze Melbournského poháru 1956) citován v Evening Peal: „Nezasvěcenému pozorovateli se možná může zdát, že Harry Telford trpěl jakýmsi pocitem méněcennosti, ale Phar Lapova hvězda tou dobou teprve vycházela – a AJC Derby byl jeho první velký závod. Víte, jak to v téhle branži chodí – myslíte si, že máte doma druhého Tullocha, jenže z ničeho nic se objeví lepší kůň a jednoduše toho Vašeho porazí. A pro každého trenéra je porážka vždycky velkým zklamáním. Harry si tehdy vymínil, že bude dění sledovat z pozadí. Tenkrát – pár minut před startem toho zlomového dostihu – mi řekl: „…všem aristokratickým majtelům by to zlomilo srdce, kdyby viděli jak chudák vyhrává Derby.“ Jeho počínání v sobě mělo jistou logiku, protože kdyby Phar Lap prohrál – byl by vydán na pospas škodolibým narážkám prominentích členů klubu. Jenže Phar Lap nakonec vyhrál velmi lehce.

Harry Telford se však k nemalému údivu všech přítomných diváků neobjevil ani na prezentaci a dekoraci vítěze Modrou stuhou. Příčinou jeho nepřítomnosti byl prudký záchvat pláče ihned poté, co uslyšel, že jím trénovaný kůň OPRAVDU zvítězil v DERBY!!! Upřímně, koho z nás by po letech smůly, posměchu a chudoby nepřemohly slzy? Myslím, že na ně měl plné právo.

A tak předseda správní rady AJC – sir Collin Cambell Stephen (1872 – 1937) předal pohár i výhru jeho bratru Hughovi Telfordovi, který se uvolil, že svého bratra zastoupí. Když Stephen věšel Modrou stuhu na krk nového držitele časového rekordu Phar Lapa, nepozorovaně střelil zrakem do nedalekého hloučku diváků, kde stál trenér jeho koně – Bayly Payten a s obdivným pohledem si prohlížel mohutného ryzáka, kolem něhož křepčil šťastný Tommy Woodcock. Právě Payten totiž Collin C. Stephenovi před půl rokem po doběhu handicapu pro dvouleté koně na závodišti v Rosehillu tvrdil, že kůň v jeho majetku jménem Voleuse je daleko lepší než Phar Lap. Siru Collinu C. Stephenovi se tato poznámka nyní živě vybavila a neubránil se kyselému ušklebku. Později po skončení slavnostní prezentace si přeci jen neodpustil a zašeptal trenérovi do ucha kyselou ironickou poznámku: „A pak že máme ve stáji šampióna?!“

„Snowden“ (korespondent deníku The Australian) o Phar Lapovi:
„Phar Lap je skvělý valach, který se vymyká průměru nejen svou velikostí, ale hlavně svou třídou. V porovnání s ostatními koňmi má velmi výraznou a prostornou akci. Je to výborný mílař s perfektní stavbou těla. Je samý sval a nevidíte na něm ani špetku tuku. Když kluše okolo Vás při tréninku, jakoby si jen tak plul nad zemí.“


sir Collin Cambell Stephen gratuluje Hughovi Telfordovi
a předává mu Modrou Stuhu
Hugh Telford (vpředu), Tommy Woodcock
a Phar Lap ověnčený Modrou Stuhou
Detail hlavy pyšného vítěze a držitele časového rekordu
AJC Derby 1929 – Phar Lapa

Velkým vítězstvím v AJC Derby 5.10.1929 se v podstatě počal odvíjet neobyčejný příběh. Z outsidera se náhle stal sledovaný kůň… Kdo by uvěřil, že na počátku byl jeden zoufalý trenér, jehož jediným kapitálem byly jeho znalosti o koních a odvážné sny? Vítězství v Derby 1929 bylo prvním krokem k utvoření legendy. Legendy o „Big Redovi,“ která jak sami dále uvidíte, povstala rychlostí „Blesku,“ ověnčeného přátelstvím věrného ošetřovatele Tommyho Woodcocka.

Realizační tým kolem Phar Lapa počínaje tímto okamžikem bude muset čelit mnoha nástrahám, jež sebou svět slávy a velkých peněz přináší… vydejme se na cestu spolu s nimi…ačkoliv víme, že její konec neskončí pohádkově, nýbrž tragicky.

Zdroj informací: připravovaná kniha Phar Lap – legenda neumírá
Zdroj obrázků: Melbourne Muzeum

Scobie: „Rudý přízrak definitivně lepší“


Pamětníky, co na vlastní oči viděli Phar Lapa,
bychom mohli v současnosti spočítat na prstech jedné ruky. Legendární žokej Arthur „Scobie“ Breasley proti němu i závodil! Bresley zemřel v roce 2006, ale před svou smrtí stačil ještě poskytnout velmi zajímavé interview, které Vám nyní přináším.

Arthur Edward „Scobie“ Breasley (1914 – 2006)

Poté, co Makybe Diva potřetí zvítězila v Melbourne Cupu 2005, se rozvířily ostré debaty, zda by mohla být tato klisna stejně dobrá nebo snad dokonce i lepší než velký „Big Red.“ Arthur Breasley (91) byl tehdy vtažen do této debaty jako uznávaný žokej, trenér a pamětník. Právě on mohl nezaujatě zhodnotit kvality obou těchto koní z pozice žokeje i trenéra. Viděl je totiž oba na vlastní oči běžet. Australský národ se ho tedy zeptal, zda může být Makybe Diva vůbec srovnávána s koněm, který se již za svého života stal ikonou národa na úsvitu Velké deprese v roce 1930? Breasley Austrálii vzkázal, že za svůj dlouhý život žokeje nikdy nespatřil koně, který by se Phar Lapovi kdy mohl rovnat. Ale zároveň dodal, že také nikdy neviděl klisnu, která by byla lepší než Makybe Diva.

Phar Lap vs. Makybe Diva? 

Arthur „Scobie“ Breasley (91):

Víte, Makybe Diva je prostě úžasná! Za svůj život jsem procestoval svět a prostě jsem nikdy neviděl jí podobnou klisnu. Žádná lepší prostě neexistuje. Je prostě dokonalá. Bylo nádherné sledovat její triumf. Domnívám se, že jako klisna dostala obrovskou šanci, kterou naplno využila.“

„Scobie“ v odsedlišti, 1935

15-letý Arthur „Scobie“ Breasley se coby žokejský učedník účastnil i startu Melbourne Cupu v roce 1929. Startovní listina tohoto závodu obsahovala i jméno Phar Lap. Breasley jel tenkrát na koni Taisho. Ke startu nastupoval v kurzu 20:1. Ze 14 startujícíh nakonec doběhl na osmé pozici. Phar Lap doběhl třetí za svým polobratrem Nightmarchem poté, co řádně potrápil svého žokeje Bobbyho Lewise.

Po úhynu Phar Lapa v roce 1932 byl v magazínu Victoria Racing Club Melbourne Cup Carnival uveřejněn článek neznámého autora, který tvrdil, že Phar Lap mohl zřejmě s trochou štěstí v Melbourne Cupu 1929 zvítězit. Naproti tomu autor článku uvedl, že kdyby v roce 1931 nesl o pár kilo menší váhu, dokázal by čistě teoreticky zvítězit ve všech třech Melbourne Cupech (1929-1931) tak, jako se to podařilo právě Makybe Divě.

Arthur „Scobie“ Breasley (91):
V roce 1928 jsem se přistěhoval do Melbourne, abych začal kariéru žokeje a Phar Lap byl bezpochyby ten nejúžasnější kůň jakého jsem kdy viděl. Ostatní koně se mu nedokázali ani přiblížit. Disponoval totiž dokonalou schopností akcelerovat podle toho, jak potřeboval. Byl to jednoznačně neuvěřitelný běžec.

„Scobie“ Breasley se objevil i na známkách

Možná by i býval byl zvítězil v Melbourne Cupu 1929. Jel ho totiž Bobby Lewis, což byl jinak skvělý žokej, jenže ten den neměl Phar Lap svůj den. Lewis ho zřejmě nedokázal patřičně ukorigovat a když ho konečně rozhýbal, bylo už pozdě. Stačil obsadit jen třetí místo. Ale nevím, co by se stalo, kdyby byla cílová rovinka jen o pár metrů delší… V roce 1930 Phar Lap totiž bez potíží tenhle dostih vyhral, i když nesl nejvyšší zátěž v poli. Co dodnes nechápu je, jak dokázal vyhrát Derby, Melbourne Cup, Oaks i Final Stakes. Všechny tyhle dostihy se totiž lišily nejen tratí ale hlavně svou distancí. A lidé ho prostě milovali. Nezapomínejme,že Austrálie byla v té době pod křídly zlé krize a on znamenal mnoho pro celou zemi. Zřejmě mohl zvítězit i v Melbourne Cupu 1931, jenže nesl prostě nemožnou váhu 68kg.

Scobie a exponát Phar Lapa v Melbournském Muzeu v roce 1990.

Breasley dodává, že pravdivé měřítko Phar Lapových kvalit je třeba hledat ve startovních záznamech, bez problémů totiž dokázal vyhrávat na distancích v rozmezí od 1200m do 3200m, což žádný jiný kůň nikdy nedokázal. „Vždycky mají svou oblíbenou délku trati, ale nikdy to není tak velké rozmezí. On byl zřejmě opravdu zázrak.“ Breasley si i velmi živě vybavil i drama v 1400 metrů dlouhém Futurity Stakes, kde byl Phar Lap natlačen soupeři na bariéru a přesto dokázal zvítězit. „Prostě jsem nikdy ve svém životě neviděl něco, co by se mu dokázalo vyrovnat. Když začal vyhrávat tak se už k tomuto mohutnému koni již žádný soupeř nikdy nepřiblížil,“ konstatuje a uzavírá diskusi.

hero-9
Scoobie Breasley, James Wilson a Tommy Woodcock

Arthur Edward „Scobie“ Breasley v kostce:
Breasley zemřel 21.12.2006 ve věku 92 let na mrtvici. Už v Austrálii patřil mezi nejlepší žokeje, pak odjel do zámoří, kde udělal australskému turfu a jeho žokejům jméno svými vítěznými triumfy. Jezdil pro královnu i královnu matku a zvítězil v 3251 závodech (1.000 v Australii a 2.161 v Británii), mezi nimiž nechyběla 2 Anglická Derby ani prestižní Prix de L’Arc de Triomphe. Jediným závodem, který mu jaksi stále „proklouzával mezi prsty“ byl pověstný Melbourne Cup, ale to si Breasley vynahradil rekordními 5-ti vítězstvími v Caulfield Cupu (1942-5).3x zvítězil v šampiónátu žokejů v Austrálii a 4x v Anglii, kde odjezdil více než 100 vítězů v sezóně na celkem 11 závodištích. Stal se rovněž úspěšným trenérem v Anglii, Francii i Americe a vysloužil si respekt a obdiv celého dostihového světa. V roce 2001 byl uveden do Australské síně slávy (Australian Racing Hall of Fame).

Slavný britský žokej Lester Piggott, označovaný za nejlepšího žokeje Anglie, často jezdil proti Breasleyovi. „Scobie, byl alespoň podle mého názoru, vůbec nejlepším australským žokejem a uměl opravdu jezdit. Taky dobře trénoval a bylo úplně jedno, jestli v Británii, Americe či na Barbadosu, všude kde se objevil zanechal svůj otisk,“ prohlásil Piggott pro magazin Racing Post.

No uznejte sami, nebyl ve své podstatě „Scobie“takový „Bobby“ v lidském těle? Více informací zde.

Zdroj informací: The Australian
Zdroj obrázků: Internet