Drezurní šok!


Isabell Werthová a Gigolo FRH – po Graditz z Bunett von Busoni xx

Pokud je v jezdeckém sportu řeč o „drezurní královně,“ každý hned ví, o kom se mluví: Isabell Werthová je bezpochyby nejúspěšnější jezdkyní drezury na světě. Vystudovaná advokátka z Rheinbergu, narozená 21.7.1969, získala 4 Olympijské zlaté, 6 zlatých z mistrovství světa a 12 titulů mistryně Evropy. K tomu připočítejte ještě 14 medailí z Německých mistrovství. a další ocenění. Isabell vyhrála v podstatě všechno, co se na mezinárodní úrovni v drezuře vyhrát dá. Jejím nejúspěšnějším partnerem byl Hanoverán Gigolo FRH po Graditz z Bunett von Busoni xx, s nímž dosáhla největších úspěchů.

Vítězné družstvo – Isabell Werth(uprostřed)

A právě výše zmíněná jezdkyně a několikanásobná držitelka Olympijského zlata v drezuře, byla suspendována poté, co v systému jednoho z jejích koní dopingový test potvrdil nález zakázané látky. Německá jezdecká fererace totiž oznámila, že kůň Whisper jezdkyně I. Werthové (39) byl na mezinárodních závodech, které se uskutečnily ve Wiesbadenu dne 30.5.2009, pozitivní na fluphenazin, což je sedativum. Werthová tak byla s okamžitou platností vyloučena ze všech dalších závodů. „Pro jezdecký sport je to katastrofa, nesmíme se ale nechat vyvést z míry a musíme pokračovat cestou, na jejímž konci bude jen čistý sport bez jakéhokoliv dopingu,“ uvedl prezident Německé jezdecké federace.

Isabell Werthová v akci

Národní jezdecká federace již stanovila termín slyšení, na kterém se Werthová bude mít možnost k celé kauze vyjádřit a požadovat ověření vzorku B.

Isabell Werthová však tvrdí, že nalezená substance byla medikací proti tzv. třesavce (angl. horse shivers). Ve svém tiskovém prohlášení pak dále uvedla, že zmíněná anti-psychotická substance nebyla u koně použita ve smyslu sedativa, ale pouze jako léčba výše zmíněné třesavky. Věřila, že výše uvedená látka se z organismu koně vyloučila již před samotnými závody. Whisper podle ní trpí tzv. třesavkovým syndromem, jenž ovlivňuje centrální nervový systém a způsobuje nerovnováhu zvláště pokud má kůň po delší dobu stát pouze na třech končetinách – např. když jsou mu ošetřována kopyta, nasazovány bandáže nebo podkovy.

Pozn autorky:
Třesavkový syndrom (angl. shivers syndrome) je velmi obtížný stav vyskytující se převážně u teplokrevných sportovních koní a remont. Na tento stav poprvé upozornila doktorka Stephanie Valbergová z University v Minnesotě, ale ani kovářům není třesavka tak úplně cizí. Projevuje se zejména tím, že kovaný kůň má velké problémy udržet se v průběhu úpravy kopyt a samotného kování jen na třech nohou. Práce s takovým koněm je pak velmi nebezpečná.

Isabell Werth - relax po tréninku


Tiskové prohlášení Isabell Wertové:

„Takový kůň si není jistý sám sebou a začíná ztrácet balanci a kácí se k zemi. Toto onemocnění není bolestivé a nemá žádný vliv na schopnosti koně soutěžit, ohrožuje však lidi, kteří jsou s takovým zvířetem denně ve styku např. kovář, ošetřovatel a jezdec. Z toho důvodu jsem požádala svého veterináře, pana Hanse Stihla (SUI), o konzultaci, jak dále postupovat. Pan Stihl mi vysvětlit, že na tuto nemoc neexistuje lék, ale mnoho koní v jeho péči dobře reagovalo na aplikaci medikamentu Modecate, jehož aktivní složku tvoří právě FLUPHENAZIN. 16.5.2009 jsme tedy výše uvedený medikament Whisperovi aplikovali, abychom zjistili, jak na něj zareaguje. Když jsme mu poté zvedli nohu, třesavka ustala v tom smyslu, že jsme již nebyli vystaveni žádným nekontrolovaným pohybům ze strany zvířete. Samozřejmě jsem se zeptala i na dobu odbourávání z organismu koně, načež mi pan Stihl řekl, že podle jeho zkušeností by mělo stačit šest dní, dodal ale, že si nikdy nemůžeme být 100 % jistí, proto jsem se rozhodla nepokoušet osud a přihlásila Whispera až na závody ve Wiesbadenu. Domnívala jsem se podle svých znalostí a zkušeností, že tato doba byla dostatečně adekvátní ve smyslu, že kůň je již na závody tzv. „čistý.“ Navzdory dostatečně dlouhé době odbourávání však antidopingová laboratoř FEI stopy po tomto léku v jeho organismu nalezla. Jedním z možných důvodů je i to, že laboratoř mohla využít nějaké vylepšené testovací postupy. Na základě těchto výsledků mi FEI samozřejmě okamžitě pozastavila licenci, jak to přikazují pravidla. Pravdou však je, že bylo nalezeno opravdu jen mikroskopické množství této látky, což ovšem nemění nic na skutečnosti, že podle pravidel FEI jsem se provinila tzv. nedovolenou medikací. Opravdu velice lituji svého rozhodnutí, ale jsem přesvědčena, že jsem jednala správně. Přála bych si, aby byla antidopingová pravidla v dohledné době novelizována. Mělo by v nich být přihlédnouto k faktu, že v určitých případech by měl být brán zřetel na skutečnost, že ve světě sportovních koní se občas prostě nelze vyhnout aplikacím určitých látek. Díky tomu pak sportovní jezdci čelí dlouhému období diskvalifikace jen proto, že nesprávně odhadli dobu potřebnou k odbouraní určité léčebné látky z organismu zvířete, vždyť takové analýzy jsou pro většinu jezdců téměř neodhadnutelné.

Jsem si však vědoma toho, že jsem zavdala příčinu k pochybnostem o své cti a poškodila jméno celého jezdeckého světa. Omlouvám se tímto nejen všem svým blízkým, ale i všem protagonistům jezdeckého sportu. Udělám samozřejmě vše, co bude v mých silách, abych pomohla objasnit doposud nezodpovězené otázky.Isabell Werth

Publikováno: 24.6.2009
Zdroj fotografií: Internet
Překlad: Phar.Lap

„Tasavské požehnání hříbatům“


„Tasavské požehrání hříbatům“ se konalo dne 27.6.2009 v areálu hřebčína Tasov, a.s. Samotné poženání jsme bohužel už nestihli (ruku na srdce – slušelo by se spíš říci, že jsme ho prošvihli kvůli tomu, že jsme podcenili čas), ale slyšeli jsme, že se ho ujal tamní farář. Téměř vše prý proběhlo hladce (možná s trochou „téměř nepostřehnutelných“ odchylek od nacvičeného programu) a trochou té nostalgie, – sám pan farář se prý nakonec neubránil dojetí a ukáplo i pár slziček.


„Požehnaná hříbátka:“
ALJAŠKA po Catalin XI(Cassius) z Aida přezdívka Ágnes
FURIOSO ACLIPA po 2802 Furioso XIV-5 (Rinaldo II) z Prémia přezdívka Pepa (Pepíno)
ALESCA po 2802 Furioso XIV-5 (Rinaldo II) z Primula přezdívka Bubu
COUDY po Belfast Vasury z plnokrevné Citace přezdívka Kouďák
LERY po Ascano T z Lucky Ardogo přezdívka Malá


Nejzajímavější okamžiky však připravili divákům samotní koně, kteří pečlivě připravený program občas obohatili zábavnou vsuvkou – tu si vyhodili a tu zase připravili perné chvilky ošetřovatelkám.

V ukázce výcviku se předvedla Przedswit XVII-1 Happy spolu se „superskokanem“ běloušem Chrisem. (Pozn. hnědka Happy má zajímavý životní příběh – byla totiž odchovaná na flašce, zmínila se o ní i Kamila Magálová v Tv pořadu „Uvolněte se prosím.“)

Damilton

3722 North Star XIII

Po parkúru následovala ukázka skoku ve volnosti, kde zazářil Damilton (Damča) a 3722 North Star XIII (North Star X-7 Jenisej).

Damilton v boxu

Rozhodně se ale bylo na co dívat a všichni protagonisté se přihlížejícím divákům postarali o nezapomenultelné zážitky. Dodatečně ještě jednou přeji Tasavským mnoho krásných chvilek nejen v sedle, ale i v soukromí a aby jim hříbátka rostla jako z vody. Ještě bych jim ráda věnovala následující báseň jako vyjádření nevýslovných díků za to, že nás přijali mezi sebe a ukázali nám ten jejich báječný svět. Mé speciální poděkování patří slečně Pavle Staňkové (Freetexovi) za to, že se nás ujala, i navzdory svému velkému pracovnímu vytížení a poskytla nám nocleh i stravu. Teď je řada na nás !!!!

Děkujeme.

Tasava

Tasava toť krásná zem,
Pro ni jsem byl zrozen.
Koně, louky, háj,
Nádherný to kraj.
Tasava nás uchvátila,
Koně zpět zas navrátila.
Jejich chov ať tady vzkvétá,
Smutek ať sem nepřilétá.
Jaro, léto, podzim, zima,
ať je tu všem vždycky prima.

Autoři reportáže: Phar.Lap a Borny
Fotografie: Míla Mráz

Raimi stále umí (stáhovat lidi do pekla…)


Bezpochyby velmi působivý vizuál představil veřejnosti film světoznámého producenta, herce a režiséra Samuela Marshalla Raimiho. Dílko nese název Drag Me to Hell (Stáhni mě do pekla) a právě grafické zpracování v kombinaci s názvem, ze kterého běhá mráz po zádech, ve mně vzbudilo zvědavost odhalit, co vlastně skrývá. Jako milovnice dobrých hororů jsem tedy vyrazila do kina, přesvědčit se, zda mě Raimi opravdu dokáže „stáhnout do pekla.“


Film podle tvůrců sice směřuje k moralitě, ale dle mého názoru je především návratem k Raimiho hororovým začátkům. V roce 1981 totiž debutoval se snímkem The Evil Dead (Smrtelné zlo), díky kterému na sebe právem strhl pozornost obdivovatelů tohoto žánru.

Smrtelné zlo I.

Smrtelné zlo je klasický horor 80. let 20. století, což je viditělné zejména na použitých trikových efektech, které už v současnoti působí poněkud neohrabaně a vyvolávají spíše záchvaty smíchu než hrůzný děs. Svého času to byl ovšem mistrovský kus, u kterého diváci lapali po dechu a nezáviděli hlavnímu hrdinovi ani jeho vlastní jméno. Byli zkrátka rádi, že sedí před obrazovkou televize, kterou mohou kdykoliv vypnout. Výsledkem nečekaného úspěchu bylo pochopitelně stejnojmenné pokračování s názvem Evil Dead II. – Dead by Dawn (Smrtelé zlo 2 – Mrtví do úsvitu), kde byla ústředním motivem pochopitelně opět Kniha mrtvých známá z předchozího snímku.

Smrtelné zlo II. aneb polibte své nervy na rozloučenou

V roce 1993 na oba výše uvedené snímky tématicky navázala i Army of Darkness (Armáda Temnot) známá též jako Evil Dead III. (Smrtelné zlo III.), v němž si Raimi opět mistrně pohrál nejen s nervy, ale i s bránicemi svých diváků. Uvedená trilogie rozhodně právem patří mezi kultovní horory.

Armáda temnot aneb Smrtelné zlo III.

Snímek Stáhni mě do pekla je důkazem Raimiho posedlosti temnými silami sídlícími v děsivých a nikdy nepoznaných dimenzích. Jeho zápletka se točí kolem bankovní úřednice Christine (Alison Lohman) toužící po kariérním postupu, aby byla „dost dobrá“ přítelově matce. Na přesvědčování svého šovinistického šéfa o svých pracovních kvalitách si však nevybere toho správného člověka. Zamítne totiž jedné ošklivé stařeně odložení splátek, dotyčná se však nehodlá s takovým rozhodnutím smířit a prosí Christine na kolenou. Christine, lačnící po vytouženém povýšení, na její prosby nereaguje – dokazuje přeci svému nadřízenému, že je schopna dělat „tvrdá rozhodnutí“ hodná vedoucích pracovníků. Věci se ale poněkud zvrtnou a pokorná prosba se mění v nenávist. Stařenu nakonec z budovy banky vyprovází ochranka. Ta zuříc přísahá Christne pomstu za takové ponížení. Všechno začíná podivnou kletbou, kterou rozzlobená cikánka uvrhne na nic netušící oběť poté, co ji fyzicky napadne na ztemnělém parkovišti. Od toho okamžiku se začínají v blízkosti Christine dít podivné věci. Slyší šepot, vrzání a hrůzostrašné zvuky doprovázené podivnými stíny.


Sam Raimi má prostě talent na servírování pořádných porcí čistého strachu, které v zápětí dokáže odlehčit až úsměvnou dávkou zesílené „nablblosti“ hlavního hrdiny/hrdinky, čímž rozeznívá v divákovi skryté struny, na které v průběhu filmu jen občas zlehka brnká, a když to čekáte nejméně, udeří vší silou a vyleká Vás k smrti.

Film Stáhni mě do pekla by si rozhodně neměl nechat ujít žádný hororový fajnšmekr. Slabším povahám příliš nedoporučuji, mohly by být totiž staženy do pekla již na samotném začátku filmu protože navzdory faktu, že některé sekvence z filmu připomínají spíše černou komedii, většina jich je hodně nechutná. A běda těm, kdo by snad naivně čekali na happy-end. To, co název filmu slibuje, to Raimi rozpolcenému divákovi na konci okázale naservíruje.

PS: Takže vzhůru do kina! Cestou se raději obloukem vyhněte všem podezřele vypadajícím osobám, nehodláte-li skončit jako hlavní hrdinka:)

Autorka recenze: Phar.Lap
Zdroj obrázků: Internet

„Andělsky“ dobrý Dan Brown a jeho „démoni“


O tom, že spisovatel Dan Brown je jednou z pověstných špiček spisovatelkého ledovce, není pochyb. Ve všech svých dílech totiž s velmi neotřelou genialitou propojuje fikci s realitou…

Právě tato kombinace vystřeluje čtenáře do tzv. „uvěřitelných“ sfér. Děj Brownových knih má vždy dokonalou zápletku a vše do sebe logicky zapadá právě podle určitého „Brownova vzorce“. Díky této skutečnosti se mu daří uchvacovat čtenáře po celém světě. I když se v podstatě jedná jen o pouhé fantazie bravurně navršené na určitý reálný základ, dokáže Brown ve čtenáři doslova vyburcovat pocit jakési opravdovosti.


Zabývá se totiž převážně tématy souvisejícími s vysokou hrou patriotů řídících celosvětové dění. Velmi detailně přibližuje tajemství fungování rozličných vládních organizací a podivných historických spolků, kteří spolu pod různou záminkou neustále bojují o moc nad současným světem a využívají při tom celou škálu různých „donucovacích“ prostředků. Často si najímají vlivné padouchy, aby za ně odvedli „špinavou práci.“


Cesta za uchvácením moci je pak dlážděna životy nevinných lidí… Jako pojítko mezi tím vším slouží velmi dobře promyšlený plán s kořeny ukotvenými hluboko v minulosti. Naštěstí se však v bouři politických i jiných mocností vždycky najde čestný muž uznávající ryzí hodnoty, který se jim rázně staví do cesty i za cenu vlastního života.


Podobný hrdina samozřejmě nechybí ani v Brownově knize Andělé a démoni (Angels & Demons). Profesor umění Robert Langdon z Harvardu nás provádí světem Vatikánu a Říma s jejich uměleckými skvosty a záhadami opředeným spolkem Iluminátů – odvěkých nepřátel dogmatické církve a fanatických následovníků jiného než katolického boha. Boha vědy. Není divu, že se tomuto velmi zdařilému dílu rovněž dostalo filmového zpracování.


Film Andělé a démoni je tak příběhem s výtečným dávkováním napětí. Tom Hanks alias Robert Langdon velmi poutavě a nenásilně poskytuje nezasvěčenému divákovi výklad o dějinách umění ve středověkém Římě, zatímco soupeří se skrytým nepřítelem a luští jednu jeho hádnaku za druhou. Jediné co doopravdy nemá, je čas. Nesnaží se totiž zachránit „zadek“ jenom církvi svaté, ale hlavně davům lidí přihlížejícím nové volbě papeže. Za smrtí toho původního totiž stojí Ilumináti, kteří se infiltrovali do srdce samotné církve a zahájili útok zevnitř. Poté, co se zjistí, že smrt papeže nebyla náhoda, nevěří nikdo nikomu. A atmosféra stále houstne. Akční scény ve filmu jsou osvěženy zajímavými úhly kamery, což ještě umocňuje pocit tíživého napětí. Na konci filmu samotného pak přichází nečekané spletité rozuzlení, které je pro díla Dana Browna typické. Směr děje, určený na začátku filmu, se totiž otočí o 180 stupňů aniž by došlo k vážnému narušení hlavní dějové linie. Celkovou autenticitu příběhu ještě podtrhuje skvělá hudba Hanse Zimmera jdoucí ruku v ruce s naléhavou dramatičností jednotlivých záběrů.


V Andělech a démonech je hlavním záměrem autora poukázat na fakt, že církev a věda spolu nikdy příliš nevycházely a pravděpodobně ani vycházet nebudou, ale i to, že ďábel v lidské podobě může na oko konat „dobré“ skutky, které však později lstivě využije k převzetí moci. Sděluje nám jednu velkou pravdu: zlo má mnoho podob, tudíž i člověk ve své podstatě může být démonem, jenže jak poznáte jeho pravou tvář, skrývá-li ji za tváří anděla?


Film vřele doporučuji všem, kdo mají rádi historii, napětí a přesvědčivé herecké výkony. Nudit se rozhodně nebudete.

Recenzi napsala:Phar.Lap
Zdroj obrázků: Internet

Phar Lap vs. bájný Pegas


Pegas (řecky Pégasos z původního πηγή pégé pramen, latinsky Pegasus) je v řecké mytologii okřídlený kůň, syn boha moří Poseidóna a Medúsy.
Vyprávění o jeho původu se liší. Podle jednoho z nich vyskočil Pegas z těla své matky Gorgony Medúsy poté, co jí Perseus uťal hlavu. Jiná verze vypráví, že vyskočil ze země, na níž dopadla Medúsina krev.

Pegas uměl létat rychle jako vítr a žil na vysokých horách, zejména na Parnasu ve Fókidě nebo na Helikónu v Boiótii. Občas sestupoval z Diovy nebeské říše k lidem. Hrdina Bellerofón s pomocí zlaté uzdy, kterou měl od moudré Pallas Athény, koně chytil, zkrotil a slavně se na něm proháněl krajem.

Bellerofont a Pegas

Pegas pomohl Bellerofontovi v jeho boji s Chimérou a Amazonkami. Existuje mnoho příběhů, oslavujících přátelství Pegase a Bellerofontése. Bellerofonta však brzy ovládla pýcha a chtěl na Pegasovi vyletět až na Olymp. Tuto zpupnou drzost potrestal Zeus tím, že na Pegasa seslal zuřivost, Bellerofón ho přestal ovládat, neudržel se na něm a při pádu na zem prý přišel o rozum. Pegas byl proměněn v jedno ze souhvězdí, ale pera jeho křídel dopadla na zem blízko Tarsu a dala tak pojmenování tomuto městu.


V jedné mýtické báji se rovněž traduje, že při pastvě na pahorku Múz pod úderem Pegasových kopyt vytryskl pramen zázračné vody – Hippúkréné (koňský pramen). Z toho pak čerpali básníci touhu i sílu psát verše. Odtud novodobá představa o Pegasovi jako básnickém oři. Proto bývá Pegas v umění zobrazován právě jako symbol básníkovy fantazie.

Osedlat Pegasa je ustálené slovní spojení, které vešlo do slovníku jako přirovnání. Má dva významy : osedlat „básnického oře“, který ovlivní schopnost psát básně, vyjadřovat se poeticky a druhý – vznášet se v nadoblačnu a konat podivuhodné a hrdinské činy.
Představivost nás osvobozuje, můžeme být vším, čím býti chceme



Příběh Pegasa mi v lecčems připomíná příběh Phar Lapa. I on přerostl do „nesmrtelné legendy“ právě díky svému charakteru, vytrvalosti, kráse a ušlechtilosti. Neměl sice křídla, přesto létal jako vítr. Pohrával si s časem i svými soupeři a bohužel i on měl tragický osud. Podle mého názoru byl Phar Lap takovým „černým“ Pegasem australského turfu, inspiroval národ a dal mu tolik potřebnou naději v dobách ekonomického temna.