Jakmile se Tommy vrátil ze své svatby, okamžitě mu nastaly pracovní povinnosti, protože Phar Lap měl na programu hned tři dostihy podzimního mítinku Victoria Racing Klubu (dále jen VRC).S přehledem zvítězil v prvních dvou dostizích, které následovaly hned den po sobě (Essendon Stakes a the Kings Plate). Bookmakeři samozřejmě okamžitě snížili sázky na třetí dostih a někteří je odmítli přijímat úplně. Jenže Tommy si povšiml, že Phar Lap byl po druhém dostihu bez jeho obvyklé jiskry.
Ráno před třetím dostihem C.M. Lloyd Stakes byl Phar Lap zpocený a měl menší záchvat koliky. Tommy si myslel, že kůň by měl být s dostihu vyškrtnut, ale Harry Telford nesouhlasil. V tomto závodě měl Phar Lap nést handicap 9 kamenů a 7 liber, což byla nemalá zátěž, neboť v únoru 1931 VRC náhle zrušilo váhové výhody pro valachy. Samozřejmě, že za tímto nařízením nebylo nic jiného, než pokus usměrnit Phar Lapova vítězství do patřičných mezí a dát šanci jiným koním. Telford opravdu koně do dostihu poslal i v takovém stavu… Výsledkem bylo, že Phar Lap prohrál po boji o krk s Waterline, která nesla 8 kamenů.
Další valachův program byl po prohře okamžitě zreorganizován a Tommy s Phar Lapem byl poslán na farmu Bacchus March na 5timěsíční rekonvalescenci. V průběhu této doby se Telford více věnoval svým stájím v Braeside v Mordiallocu, měl na starosti přes 35 koní a stejný počet zaměstnanců. Z chudého trenéra se náhle stal úspěšný a zámožný pán, k němuž všichni závistivě vzhlíželi.
1. srpna 1931 stejně jako všichni ostatní koně v Austrálii zestárl Phar Lap o rok. Bylo mu oficiálně pět let a když se vrátil z „dovolené“, vážil 568 kg a byl větší než kdy předtím. Při prvním pohledu na svého svěřence Telford nevěřil, že byl taková mašina mohla vyhrát první dostih programu – Underwood Stakes ve Williamstownu, proto k Phar Lapovi přihlásil do dostihu dalšího koně ze stáje – Rondalinu, na kterou si také vsadil. Tommy zůstal věrný svému „Bobbymu“, na kterého si rovněž vsadil. Phar Lap lehce zvítězil a odměnil Tommyho důvěru výhrou 300 liber. Tommyho a Telfordovy tréninkové metody se často dostávaly do konfliktu…
Tommy vysvětluje:
No, víte, pan Telford se o koně stral opravdu dobře, kupoval to nejlepší krmení a všechno pro něj, ale měl svoje metody. Byl to tvrdý muž – koně museli těžce, dlouho a velice často trénovat. Byl jsem s Phar Lapem hodně dlouho a můžu vám říct, že nikdo, kromě žokejů o něm nevěděl víc, než já. Někdy jsem mu naordinoval rychlou práci cca půl míle hned od začátku a jindy jsem řekl, že se před rychlou práci potřebuje „zahřát“ a tak s ním vždycky v kroku chodili celou míli než došlo na rychlou práci.
A to víte, tahle práce jej držela v kondici víc než sled rychlých prací, jenže pan Telford měl na věc jiný názor. Chtěl, aby si jeho koně sáhli až na dno už při samotném tréninku – vždycky pod jeho vedením běhali dlouhé distance a dřeli jako otroci. Víte, můj názor byl, že tahle těžká a monotonní rychlá práce ubírala koním síly i motivaci. Já myslím, že moje lehká práce dávala koním víc (anebo kombinace kroku a rychlé práce), ale pan Telford je hnal v plném trysku celý trénink. Jenže pan Telford si stál za svým. Můj názor byl, že takový trénink koním do dostihu ubíral síly a občas – hlavně po dostihu, to bylo na koních hodně vidět. Myslím si, že moje metody fungovaly – Phar Lap toho byl důkazem. Poslouchat mě začali až poslední sezonu než odjezdem do Ameriky.
Pro Melbourne Cup 1931 VRC stanovilo Phar Lapovi handicap 68 kg! Na přípravu vzal Tommy Phar Lapa na dráhu v Sydney, kde se také sešel s Jimem Pikem, Phar Lapovým žokejem pro tento dostih.
Řekl jsem mu: „Co si myslíš o našich šancích? Má přílišnou váhu pro Melbourne, nemyslíš, Jimmy?“
„Neboj se, synku,“ řekl mi. „Je to silný a dobře rostlý kůň. Je v nejlepší formě, ve které jsem ho kdy viděl. A věř mi, že ti teď říkám, co cítím – myslím, že kdyby mu dali na hřbet i víc, pořád má šanci vyhrát Melbourne Cup.“
„Oh, no – nemyslím si, že je až tak dobrý.“
„Není? Tak to teprve uvidíš,“ zasmál se.
Tommy odjel do Sydney bez Telforda a tam Phar Lap v pohodě zvítězil v pěti plánovaných startech (Hill Stakes, Spring Stakes, Craven Plate a Randwick Plate). Když se vrátili zpět do Melbourne, navzdory tomu, že Phar Lap v Sydney vyhrál v podstatě, co se dalo, Telford stále nevěřil, že Tommy na koně dohlížel tak, jak měl. Samozřejmě si vzal koně na tréninkovou dráhu v Braeside a praktikoval svůj trénink.
Prosil jsem ho, aby mu nedával tak zabrat, ale on pořád tvrdil – je moc velký, je moc tlustý!“ Snažil jsem se mu vysvětlit, že kdyby to tak bylo, určitě by nevyhrál v Sydney. Nakonec jsem ho poprosil, aby mi koně dal do tréninku do Cox Plate. Nejdříve o tom nechtěl ani slyšet, ale pak souhlasil. Vysvětlil jsem mu svůj tréninkový postup, ale on jen skepticky kroutil hlavou a říkal: „Nikdy se ti nepovede ho dostat do formy na Melbourne Cup.“
Řekl jsem mu: „Ale božíčku, a jak si myslíte, že vyhrál v Sydney? Poslední dostih měřil dvě míle!“
„No dobře, udělej si to jak chceš!“ zavrčel Harry a odešel.
A tak nás nechal samotné až do Cox Plate. Samozřejmě, že jsem před startem měl velké pochyby o tom, že jsem Phar Lapa v podstatě nechal relaxovat a nedal mu moc rychlé práce… Co když nevyhraje? Phar Lap ale zvítězil velmi lehce. A jelikož nebyl z tréninků unavený, vyrazil dokonce jako střela. Telford po dostihu přišel a řekl mi: „Podívej se na něj, je tlustej! Tak tlustej! A za tři měsíce se musí dát do kupy pro Melbourne Cup!“ Pak odešel.
(Pokračování)