Pegas uměl létat rychle jako vítr a žil na vysokých horách, zejména na Parnasu ve Fókidě nebo na Helikónu v Boiótii. Občas sestupoval z Diovy nebeské říše k lidem. Hrdina Bellerofón s pomocí zlaté uzdy, kterou měl od moudré Pallas Athény, koně chytil, zkrotil a slavně se na něm proháněl krajem.
Pegas pomohl Bellerofontovi v jeho boji s Chimérou a Amazonkami. Existuje mnoho příběhů, oslavujících přátelství Pegase a Bellerofontése. Bellerofonta však brzy ovládla pýcha a chtěl na Pegasovi vyletět až na Olymp. Tuto zpupnou drzost potrestal Zeus tím, že na Pegasa seslal zuřivost, Bellerofón ho přestal ovládat, neudržel se na něm a při pádu na zem prý přišel o rozum. Pegas byl proměněn v jedno ze souhvězdí, ale pera jeho křídel dopadla na zem blízko Tarsu a dala tak pojmenování tomuto městu.
V jedné mýtické báji se rovněž traduje, že při pastvě na pahorku Múz pod úderem Pegasových kopyt vytryskl pramen zázračné vody – Hippúkréné (koňský pramen). Z toho pak čerpali básníci touhu i sílu psát verše. Odtud novodobá představa o Pegasovi jako básnickém oři. Proto bývá Pegas v umění zobrazován právě jako symbol básníkovy fantazie.
Příběh Pegasa mi v lecčems připomíná příběh Phar Lapa. I on přerostl do „nesmrtelné legendy“ právě díky svému charakteru, vytrvalosti, kráse a ušlechtilosti. Neměl sice křídla, přesto létal jako vítr. Pohrával si s časem i svými soupeři a bohužel i on měl tragický osud. Podle mého názoru byl Phar Lap takovým „černým“ Pegasem australského turfu, inspiroval národ a dal mu tolik potřebnou naději v dobách ekonomického temna.
