Berboroughův dědeček Gainsborough v roce 1915
(Bayardo – Rosedrop, St Frusquin)

Pod taktovkou Harryho se Bernborough postupně vypracoval na šampióna závodní dráhy. Zvítězil v 15 závodech za sebou (14 z nich bylo klasických). Poté začal být samozřejmě tvrdě handicapován. V handicapu ve Flemingtonu nesl dokonce váhu 63 kg. V Doomben Cupu zvítězil i pod váhou 68,5 kg. A právě díky svým útokům ze zadních pozic pod ohromujícími handicapy je často srovnáván s nesmrtelným Phar Lapem. Někteří pamětníci dokonce trvdí, že Bernborough byl druhý Phar Lap. Svými fanoušky byl Bernborough výmluvně přezdíván „Bernborough z nebes.“

2. listopadu 1946 běžel další závod v rámci dostihového mítingu u příležitosti konání MacKinnon Stakes. Nikdo v té chvíli ještě netušil, že tento závod už nedokončí… Když se totiž v cílové rovince Caultfield Cupu snažil (s handicapem 68 kg) prodrat do čela, utrpěl vážné poranění střelkové kosti a vazů. Skvělá klisna Flight, která vždy dobíhala na druhé pozici, závod tentokrát kvůli Bernboroughově zranění vyhrála.

Po dlouhé rekonvalescenci byl Bernborough nakonec v roce 1950 prodán filmovému tvůrci Lousi B. Mayerovi, který jej umístil na Spendthrift Farm v Lexingtonu v Kentucky, USA, kde se zařadil mezi chovné hřebce.

V chovu dal Bernborough celkem 268 hříbat. Celkem slušný výkon na hřebce, který se – podle pamětníků – o chovné klisny nikdy moc nezajímal. 21 jeho potomků se stalo Gr.1 vítězi.

Bernborough

Jeho nejlepším synem byl Berseem (Bernborough – Little Priss, Sweep All) – nejlepší sprintér roku 1955. Berseem zvítězil ve 22 závodech a zlomil rekord na 6 furlongů (cca 1200 m) v Santa Anitě. Vyrovnal i dva další traťové rekordy.

Dalším Bernboroughovým potomkem, který stojí za zmínku, je Brush Bern, vítěz 15 odběhnutých závodů a druhý v 1954 Airlington Handicapu. Do třetice všeho dobrého uveďme Bernwooda (Bernborough – Miss Dogwood, Bull Dog), který vyběhl traťový rekord na 1 míli v Sheridan Handicapu na trati ve Washingtonu a doběhl třetí v Americkém Derby v roce 1951.

Bernborough uhynul v roce 1960 ve věku 21 let. Svými výkony na dráze se zařadil mezi velikány Australského turfu jakými byli: Carbine, Phar Lap, Kingston Town, Tulloch a Gloaming. Není tedy pochyb o tom, že čestné místo po jejich boku v Australské dostihové síni slávy/Australian Racing Hall of Fame/ si rozhodně zaslouží.

O jeho životě vyšla dokonce i publikace s názvem Bernborough – Australia´s Greatest Racehorse(Bernborough – Nejlepší dostihový kůň Austrálie), kterou napsal Duncan Slearn. A právě zde si dovolím nesouhlasit s autorem, neboť jsem toho názoru, že název knihy je poněkud přehnaný. Bernborough byl sice špičkový kůň, ale závodil jen v Austrálii. Po jeho exportu do USA byl zařazen rovnou do chovu, takže už neměl šanci změřit síly s koňmi na amerických dostihových oválech. Phar Lap tuto šanci měl a dokonale ji využil. Dokázal porazit výkvět Amerického dostihového nebe, nehledě na vzdálenost, kterou musel za svými soupeři urazit, navzdory zranění kopyta i navzdory handicapu vyměřenému mu pro Agua Caliente v roce 1932. Tolik k tomu, proč se mi zdá název knihy neadekvátní, ale proti gustu žádný dišputát…