Často mi lidé píší a ptájí se mě jako „odborníka přes životní příběh Phar Lapa,“ který kůň byl vlastně lepší – jestli Phar Lap nebo Seabiscuit. V tomto článku se tedy pokusím vysvětlit, proč se domnívám, že Phar Lap skutečně byl o třídu lepší než Seabiscuit. Je to pouze můj subjektivní názor, ale několik dostihových odborníků se vyjádřilo obdobně. Tento článek není míněn jako útok na fanoušky Seabiscuita.
Dva velikáni turfu, ale jeden je přeci jen o něco lepší…
Proč si tedy myslím, že je lepší Phar Lap? Nejlépe tuto odpověď vystihl Phar Lapův trenér, Harry Telford, který po jeho smrti prohlásil: “ To vůbec nebyl jen kůň. Byl nejlepší.“ Ano, Telfordova slova v sobě nesou stručné, ale pravdivé poselství. Kdo jiný by lépe posoudil kvality koně než jeho vlastní trenér? Phar Lap byl opravdu nejlepší z nejlepších. Za své poměrně krátké působení na dráze 37 x proběhl vítězně cílem (22 vítězství v gr.1 dostizích – včetně všech WFA závodů – a často v nich dokázal zvítězit dvakrát, ale vítězil i v handicapech). Byl tak dobrý, že na něho bookmakeři před Melbourne Cupem 1930 odmítli vypsat i ten nejmizivější kurz v obavě, že je jeho další vítězství zruinuje. Celá věc došla tak daleko, že se jej kdosi pokusil těšně před Melbourne Cupem 1930 odstranit. Traduje se, že to bylo dílo podsvětí, které si najali právě zoufalí bookmakeři. Pokud by Phar Lap v Melbourne Cupu 1930 zvítězil, byli by nuceni vyplatit pověstnou dvojitou sázku (Caulfield Cup x Melbourne Cup). Phar Lap nakonec unikl vražedné kulce o vlásek hlavně díky pozornosti svého ošetřovatele a všem svým nepřátelům ukázal záda a to doslova! Navzdory nejvyšší zátěži v sedle se pár metrů před cílem Melbourne Cupu 1930 lehce odpoutal od svých soupeřů a jako blesk prolétl cílem aniž by se příliš namáhal. Zatímco lidé jásali a líbali sázkové tikety – mnoho bookmakerů v ten okamžik přišlo téměř o všechno…
Sázkový tiket na „Phar Lapa.“Po devastujícím útoku na australské dráhy se vydal na 3-měsíční úmornou plavbu z Austrálie do Ameriky, kde 20.3.1932 rozdrtil výkvět Amerického dostihového nebe a s přehledem si připsal na své konto další lehké vítězství – navzdory celkem krátké aklimatizaci a následnému zranění kopyta, které ho vyřadilo z tréninku! Američané ho zcela právěm nazvali „superkoněm,“ nejlepším plnokrevníkem od dob legendárního Man´O Wara.
Takže pokud zhodnotím výše uvedená fakta, musím na spornou otázku jednoznačně odpovědět ne. Phar Lapa dle mého názoru nelze se Seabiscuitem vůbec srovnávat. Ačkoliv byl Seabiscuit dobrý kůň, na dráze nedosáhl nikdy takové popularity jako Phar Lap. Důvodem samozřejmě mohlo být i to, že žádný kůň – snad kromě Secretariata – v USA nikdy zcela nepřekročil stín Man´O Wara. Seabiscuit navíc závodil jen na lokální dostihové scéně a cestování vlakem se rozhodně nedá srovnávat s 3 měsíční cestou přes půl světa, kterou byl Phar Lap nucen za svými soupeři absolvovat. V Americe se před Seabiscuitem soupeři nikdy netřásli tak jako před Phar Lapem v Austrálii, kde si vysloužil výstižnou přezdívku „Rudý Teror,“ která mluví téměř za všechny jeho schopnosti. Hvězda Seabiscuita vyhasla jakmile odešel z dráhy. Zapadl v historii turfu a nebýt autobiografické knihy spisovatelky Laury Hillenbrandové, která doslova znovuvzkřísila jeho slávu, bylo by jeho jméno jen jedním z mnoha, kdežto Phar Lap vzbuzuje nábožnou úctu téměř po celém světě. Těžko byste hledali člověka, který by o něm nic nevěděl. Dokonce ani nemusí být fanouškem dostihového sportu… Více se tomuto tématu věnuje i článek, který jsem uveřejnila zde. Přesto všechno, co jsem zde uvedla však nelze Phar Lapa a Seabiscuita od sebe zcela oddělit – mezi oběma šampióny přeci jen existuje jisté pojítko: sedlo z klokaní kůže, s nímž oba probíhali vítězně cílem.