Trénoval Harry Telford Phar Lapa zbytečně tvrdě?

„Přetrénování,“ jeden z bájných mýtu, který obklopuje Phar Lapa a jeho život v Austrálii. Od té doby, kdy mohutný ryzák vstoupil na Australskou půdu, byl tvrdě trénován v domnění, že právě tento trénink z něj učiní šampióna. Snadno mu uvěří všichni, kdo neznají jeho životní příběh až do hloubky.

Solomon Green

V publikacích se často píše, že byl šampión přetrénován a nemilosrdně obsazován do jednoho závodu za druhým jako na běžícím pásu. Po jeho úhynu v Kalifonii v roce 1932 mnoha lidem došlo, jak moc vlastně Telford koně dřel, jenže to už bylo pozdě, protože rezavý zázrak byl už mrtev. V průběhu jeho krátkého života vědělo o tréninku „neustále vítězícího Phar Lapa“ jen pár zasvěcených jedinců. Mezi závodními sezónami byl Phar Lap ustájen na Underbanku (stát Victoria), zemědělské usedlosti, kterou tenkrát vlastnil pan Solomon Green (zvaný Sol Green), uznávaný bookmaker a filantrop. I zde na farmě trávil Woodcock s koněm každou volnou minutu. V pozdějších rozhovorech Tommy vzpomíná na tuto dobu jako na nejlepší léta svého života. V jednom rozhovoru vyprávěl, že během Phar Lapova odpočinku v roce 1931, byly tratě ve státě Victoria natolik poznamenány vydatnými dešti, že Telford nechal Phar Lapa odpočívat tak dlouho, jak jen to bylo možné. Pro Woodcocka to bylo z jeho strany velmi obdivuhodné gesto, neboť kůň tak byl ušetřen několika týdenního namáhavého tréninku.

Ojedinělá fotografie Phar Lapa vedeného na trénink
na závodiště v Moonee Valley.

Po smrti Phar Lapa v roce 1932 trval Woodcock na tom, že kůň byl často během tréninku neuměrně přetěžován až na hranice svých fyzických možností, což shledával zcela zbytečným. Před svým slavným vítězstvím v Mexiku šel kůň pouze lehkou práci, protože jeho oficiálním trenérem byl už Tommy Woodcock. Ten v případě valachova neúspěchu riskoval vše. Z Woodcockovy strany se mohlo jednat o nějaký druh tréninkového experimentu, ale spíše to byl pokus dokázat Harrymu Telfordovi i Dave J. Davisovi, že Phar Lap je schopen vyhrát i bez zbytečného otročení na tréninkové dráze až do vyčerpání sil. Jeho předpoklad byl správný. Archivní záběry z průběhu závodu ve Vás zanechávají pocit, že Phar Lap by v Aqua Caliente 1932 zvítězil snad i kdyby proti němu běžel samotný bájný Pegas, protože dobrý kůň zůstane dobrým koněm ať už ho trénuje kdokoliv.

Mezi trenéry se v době Phar Lapovy éry často roznášely všelijaké závistivé klevety a pomluvy, stejně jako dnes. Když trenéři soupeřů sledovali tréninky Telforda v ranní mlze, nabyli přesvědčení, že ryzák musel být bezpodmínečně přetrénován. Ale kůň co nepřestává vyhrávat asi nemůže být přetížen až na dno svých sil, to je logické. Anebo máte jiný názor?

Phar Lap změnil Telfordovi život.

Telford patřil do generace trenérů ze „staré školy.“ Ke koním a k dostihům se dostal již jako malý kluk. Zůstává podivné, jak málo toho bylo vlastně o tomto muži napsáno, i když se dá říci, že stejně tak jako Kolumbus objevil Ameriku, objevil Harry Telford koně, který se později stal jedním ze symbolů Austrálie, což je zajímavé i zarážející zároveň. To málo, co o něm bylo publikováno v médiích, popisuje zvláště jeho oddanost k těžké práci, kombinované s rychlou tréninkovou prací, konče vyčerpávajícími běhy na písečných dunách. Když byl Phar Lapovi stanoven obrovský handicap pro Melbourne Cup v roce 1931, změnil Telford šampiónův tréninkový režim na „brutální“, protože věřil, že pouze hodně tvrdé práce na dráze kombinovanané s rychlou prací může koni zaručit šanci na vítězství. Mýlil se. Phar Lap doběhl osmý. To byl také jeho poslední závod v Austrálii a poslední závod, kdy byl jeho trenérem Harry Teflord.

Phar Lap a Tommy Woodcock v tichém momentu
po práci, neznámá lokace.

Je složité odpovědět na otázku, zda byl Phar Lap přetrénován či nikoliv, neboť dnešní tréninkové myšlenky a metody jsou od roku 1932 dosti rozdílné ať už se týkají koní, dostihů či samotné prosperity stáje. Kůň nepřestal vyhrávat, takže proč je tato otázka neustále vytahována a přetřásána (nejen před očima dostihové veřejnosti) jako největší zločin. Pokud se podíváte na celý příběh trošku blíže, uvidíte věci z jiného úhlu pohledu. Phar Lap byl od začátku nachylný k problémům s kopyty, což by dnes bylo samo o sobě důvodem k jeho vyloučení z dalšího tréninkového programu. V sezóně roku 1931 odběhl několik závodů pod obrovským handicapem, což bylo v průměru dvakrát častěji než jiný stejně starý kůň z řad jeho soupeřů. V pátek před Futurity Stakes byl Tommy Woodcock doslova šokován stavem Phar Lapova předního kopyta. Střelka byla po léčbě tonikem, které přikázal Telford koni aplikovat, rozbředlá jako bláto. Kůň však nebyl z dostihu škrtnut a běžel jeden z nejtěžších dostihů svého života s obrovskou váhou v sedle! Přesto dokázal zvítězit. Jeho žokej Jim Pike o jeho výkonu později hovořil v superlativech a prohlásil, že to bylo rozhodně jedno z jeho nejstatečnějších vítězství, kde projevil svou nezdolnou vůli a odvahu. Před dostihem se Pike se silně obával o Phar Lapův zdravotní stav, když uviděl koně v paddocku, zhrozil se. Ryzák se obvykle nosil „sebevědomým krokem“, ale před Futurity Stakes to bylo právě naopak. Hlavu měl sklesnou a našlapoval velmi opatrně. „Měl by být doma, moc by si to zasloužil. Harry je blázen…a ta váha co mu nandali na hřbet!“ stěžoval si Pike Tommy Woodcockovi před závodem, Phar Lap měl nést váhu 10.3 kamenů, což bylo o 2 kameny více než jeho soupeři. Dokonce i počasí se proti němu spiklo, v pátek vydatně pršelo a dráha byla jaksepatří promočená…“ Jim Pike postavil památník jeho charakteru, když po dostihu prohlásil: „Před zatáčkou do cílové rovinky byli před námi ještě dva koně…a já si pomyslel, že je už nedožene…mýlil jsem se, zrychlil tak, že jsem myslel, že mu praskne srdce. Je to neuvěřielný kůň.“

Později se objevily i teorie, které Telforda nařkly, že úmyslně používal levného tonika, čímž zhoršoval stav Phar Lapova kopyta, aby ušetřil, musel totiž vyplácet Dave J. Davisovi z každé šampiónovy výhry jeho podíl…

Dnešní trenéři by se asi pozastavovali nad některémi prvky Phar Lapova tréninku, avšak jeho čtyři vítězství během jednoho týdne jarního festivalu v roce 1930 dodnes zůstávají nepřekonány. Dnes mají koně mezi jednotlivými závody týdny odpočinku, Phar Lap odpočíval pouze den, v lepším případě několik dní. Nicméně musím konstatovat, že Telford měl štěstí, že se mu do rukou dostal kůň, který jeho krutý tréninkový režim dokázal nejen vydržet, ale i zúročit vítězstvím. Myslím si, že žádný jiný kůň by tento těžký úděl asi nevydržel. Věřím, že Phar Lapovi v tom pomohla kombinace „ocelové“ konstituce, doplněné abnormální výškou a s ní související anatomií (velké srdce) a obdivuhodnou duší, která se odmítala vzdát. Duší, kterou Telford a Davis zlomyslně využívali, když se předháněli v honbě za vidinou snadno získaného bohatství.

Jistě, můžete si myslet co uznáte za vhodné. Vyjádřila jsem zde otevřeně svůj názor. Něco jsem již o tomto koni přečetla a znám jeho příběh tak, jako málokdo z Vás. Jsem přesvědčena, že v lepších rukách (rozvážnějších a méně hrabivých) by Phar Lap mohl žít déle než pouhých šest let. Alespoň tak dlouho, aby všem dokázal, jak dobrý opravdu mohl být, čímž by vyvrátil všechny spekulace a pomluvy, které za tu dobu vznikly a na které dodnes nemáme uspokojivé odpovědi.