„Kůň běhá plícemi, zrychluje srdcem a vítězí charakterem.“ Tuto pravdivou větu kdysi pronesl italský politik a přední chovatel dostihových koní Federico Tesio (1869 – 1954). Tesio pocházel z Turína a v mládí zaníceně studoval moderní vědy a architekturu. Poté bojoval v První světové válce a v roce 1939 se stal členem Italského senátu. 

Federico Tesio

Tento pozoruhodný gentleman v roce 1898  – vydatně podporován manželkou Lýdií – na 19 hektarech půdy v Severní Itálii založil hřebčín Dormello Stud. Mnozí dostihoví historici o Tesiovi hovoří s neskrývaným respektem jako o největším „plnokrevném chovateli dvacátého století“, který se výrazným způsobem podílel na genetickém formování moderního plnokrevníka. Je smutné, že zapomínají na skutečnost, že na mnoha chovatelských operacích nese lví podíl také Tesiova manželka Lydia.

To ovšem nic nemění na faktu, že z Dormelo Studu vzešli např. legendární hřebci Nearco, Ribot a Cavaliere d´Arpino (toho Tesio považoval za svého nejlepšího odchovance).

Chovatelé se dodnes snaží rozklíčovat Tesiovy chovatelské postupy. Většina uskutečněných chovatelských spojení se totiž zdá být přinejmenším dílem jakéhosi tajemného mága, který vidí do budoucnosti. Jednou z Tesiových brilantních schopností bylo, že na dálku „cítil“ kvalitní chovné klisny. Pravidelně nakupoval velmi levné klisny, které se však později ukázaly být výbornými matkami.

Z Tesiova chovu pochází 22 vítězů italského Derby. Pozoruhodné je, že Tesio nebyl jen politikem a chovatelem, ale rovněž nadmíru úspěšným trenérem. Z ryze statistického hlediska nemá tedy jeho fenomén v historii dostihového sportu obdoby: neexistuje totiž další majitel a zároveň i trenér, který by se mohl pyšnit podobným rekordem. Koně z Tesiovy stáje totiž soupeře deklasovali v klasických dostizích nejvyšší kategorie nejen na lokální, ale též na mezinárodní dostihové scéně se železnou pravidelností. V současnosti neexistuje „trenér – majitel“, jehož rukama by prošlo tolik Derby vítězů.

V době, kdy žil Tesio uplatňovali chovatelé slepě onu „prověřenou“ teorii typu „spoj nejlepší s nejlepším a očekávej nejlepší“. „To nejlepší“ ve výše uvedeném kontextu představuje spojení nejdražšího plemeníka, kterého si chovatel může dovolit, s nejlepší chovnou klisnou. Pokud je chovatel finančně za vodou, je obvykle jen otázkou času, než odchová dobrého koně či super šampióna typu Man O´Wara. Takový chovatel se ale dle mého názoru nedá nazývat úspěšným – je totiž pouhým hráčem na poli čísel, které mu poskytují jasné výhody. A i když se mu to povede, jeho jméno obvykle rychle zapadne v prachu dostihových dějin… Pamatujete si, kdo odchoval Secretariata, Man O´Wara nebo Ruffian? Já tedy ne. Ale vím, kdo byl chovatelem Nearca a Ribota. Federico Tesio totiž nedisponoval superfinancemi a nevyužíval tedy ani služeb drahých plemeníků své doby, přesto jeho chov permanentně produkoval skvělé koně typu Donatello, Boticelli, Niccolo Dell´Arca apod. Paradoxem je, že i přesto dokázal své omezené finance vždy proměnit v brilantní chovatelské úspěchy, proto mu právem náleží titul nesporného „plnokrevnéo mága dvacátého století“. V roce 1947 shrnul Tesio své chovatelské teorie v knize „Puro-Sangue – Animale da Esperimento“ (česky Čistá krev aneb zvířecí experiment), která vyšla v roce 2005 také v anglickém překladu.
 

NEARCO , nar. 1932 (Pharos – Nogara, Havresac)

RIBOT, nar. 1952 (Tenerani -Romanella, El Greco)

Chovatelští teoretici se marně snaží dopátrat kořenů Tesiových úspěchů a aplikovat je v praxi, jenže cesta k pravdě se jim podivuhodně ztrácí… Byl tedy Tesio opravdový mág, který uzavřel smlouvu se samotným ďáblem? Kdoví… Odborníci se nicméně shodují na verdiktu, že byl dozajista génius, který by jistě našel uplatnění i v jiném oboru a to, že se rozhodl svůj talent využít právě v chovu anglického plnokrevníka, bylo pro tento sport neuvěřitelným štěstím.