Čest být nejlepším dostihovým koněm Austrálie zajistila Phar Lapovi nejen věčný život, ale i nekonečnou debatu o tom, jak zemřel. V předvečer 151. Melbourne Cupu, důchodce z Nového Zélandu, fyzik, Graeme Putt, říká, že má další důkazy o tom, že Phar Lap nezemřel díky předávkování tonikem, které obsahovalo arsen. Objevil prý dlouho zapomenutý rozhovor s důvěryhodným ošetřovatelem Phar Lapa, Tommy Woodcockem, který se uskutečnil čtyři roky poté, co tento kůň uhynul v USA.
V tomto rozhovoru Tommy přiznává, že se tajně zbavil tonika vnuceného Telfordovi jakýmsi „Americkým prodejcem“. „Zpočátku jsem argumentoval, že kůň jako Phar Lap žádné tonikum nepotřebuje, ale jak šel čas, zvolil jsem jinou taktiku,“ říká Woodcock v sérií článků nazvaných Vzpomínky na Phar Lapa, který vycházel v Hobartových novinách The Mercury v roce 1936.
„Abych v Telfordovi nevzbudil podezření, vždy jsem od něj lahvičku brával a poté jsem každý den odlil odpovídající množství, aby si myslel, že se řídím jeho instrukcemi.“
Phar Lap zemřel v USA za velmi podivných okolností v roce 1932. Pro všechny lidi stižené depresí a ekonomickou krizí byl symbolem lepších zítřků,“ dodává archivář z Melbourne.
Ještě dnes si stále mnozí lidé myslí, že byl zákeřně odstraněn. Tato teorie získala další podporu, když vyšlo najevo, že nejmenovaný kůň se vrátil s pozitivním testem moči na arsen v prvních dnech letošního Melbourne Spring Racing karnevalu.
Před pěti lety přiznivci teorie otravy arzenem získali další argument, když vědci použili žíně a srst z Phar Lapova exponátu v Melbourne pro experiment s americkým synchrotronem a dospěli k závěru, že kůň požil velkou dávku arsenu o 35 hodin před jeho smrtí – 5. dubna 1932 v Menlo parku v Kalifornii.
Toto zjištění překonalo dlouho ustálenou teorii, že Phar Lap byl zabit na příkaz gangsterů v USA. V roce 2006 pak nově zvolený premiér John Brumby ve snaze přesvědčit své voliče, schválil rozpočet v hodnotě 220 000 000 USD pro stavbu a rozbor nového synchrotronového střediska přímo v Austrálii. Podle něj to byly dobře investované peníze.
Synchrotron nebo ne, dr. Putt říká, že arsen nebyl příčinou úmrtí koně, což potvrzují i dobové pitevní zprávy. Přiklání se spíše k teorii, že velký kůň nejspíše zemřel na bakteriální infekci – enteritidu.
Putt o tuto svou teorii hlouběji rozvíjí se svým spoluautorem Patem McCordem. V jejich společné knize Phar Lap – Nevyřčený příběh, kterou publikovali v roce 2009.
Pro tuto knihu si dělal průzkum a díky jednomu čtenáři a skalnímu fanouškovi, byl upozorněn právě na výše zmíněný článek. Našel si tedy v archivu rozhovor s Woodcockem z roku 1936.
„Vzhledem k tomu, že příběh Phar Lapa je téměř legendární, je těžké změnit jeho charakter. Přesněji, je to zřejmě nemožné, nelze přesvědčit veřejnost, aby změnila své myšlení, pokud jde o příčinu smrti tohoto velikána, ale komentáře Woodcocka z roku 1936 týkající se arzenu je také těžké zpochybnit,“ říká Putt.
„Pokud bychom jeho tvrzení ignorovali, znamenalo by to, že Tommy byl lhář,“ dodává.
Plachý a jemný muž se šibalským zábleskem v očích, jménem Aaron Treve „Tommy“ Woodcock zemřel v roce 1985 – ale ne dříve, než se stal milovanou osobností australského turfu a to nejen díky své minulosti, která jej pojí s Phar Lapem. V roce 1960 před Melbourne Cupem, se s ním média potkala ve stájích v Mentonu, kde stále působil. Prosili jej o nějaké zajímavé vzpomínky na Phar Lapa. Žokej, který příliš vyrostl a byl tak příliš těžký, se nakonec stal ošetřovatelem.
Když Telford odmítl jet s koněm do USA, poslal za sebe právě Tommyho Woodocka. Woodcock tedy měl možnost vidět Phar Lapův mystický výkon v Agua Caliente Handicapu, zažít jeho vítězství i záhadnou a tragickou smrt.
„Pokud jsme přijali teorii o arzenu a otravě – jsme tedy připraveni říci, že Tommy Woodcock byl lhář. To se ovšem ani dnes, desetiletí po jeho smrti, neslučuje s jeho osobností oblíbence australské dostihové veřejnosti! Pokud tedy říkáme, že lhářem nebyl, musíme přijmout jeho slova jako pravdu,“ říká Putt. „Nevyhnutelným závěrem tedy je, ať se nám to líbí nebo ne, že dokonalé výsledky Phar Lapovy zámořské cesty byly zcela bez tonika, stimulantu a bez drog.“
Publikováno v roce 2011
Překlad: BcA. Inéz Chehaibiová
Zdroj informací: http://www.smh.com.au/