(hodnoceného jako šampión všech šampiónů)
Mohutný Phar Lap během svého krátkého pobytu v USA udělal velký dojem na celou Ameriku a jeho náhlá, záhadná smrt šokovala celý svět. Zázračný kůň původem z Nového Zélandu, jak to napsal ve svých článcích americký novinář „Caliente Bill“, se brzy po svém příjezdu do USA objevil na titulcích novin. Velmi zajímavé jistě bylo, že Caliente Bill ve svých hodnoceních posunul Phar Lapa až na samotný žebříček těch nejlepších, čili za ním zůstali v jeho očích i tací velikáni turfu, jakými byli Gloaming a Kingston. Dokonce i další skvělí koně, kteří následovali po Phar Lapovi, nebyli hodni Caliente Billova zájmu.
Caliente Bill napsal:
Všichni, kdo jsou zainteresováni v chovu dostihových koní jsou tudíž také oprávněni k tomu, aby formovali názor, který z koní je ten nejlepší dostihový kůň na světě.“ Jenže v mnoha případech je důvodem jejich hodnocení, že se jim zkrátka ten kůň zamlouvá a líbí jako „kůň“. Další lidé jen bezhlavě kopírují názory slavných autorů a novinářů. Pro jiné je rozhodujícím faktorem zejména to, kolik kůň na dráze vydělal.
Lidé zkrátka rozhodují o špičkových koních zvláštně a pomocí jednoduché metody srovnatelné s tou, jak hodnotí nejlepšího hráče basketbalu či talent roku. Podle výkonu za krátkou dobu jeho působení v té které sportovní disciplíně.
Podle mé metody hodnocení se Seabiscuit nedostane ani na desátou příčku. Proč? Protože dokázal běhat jen na rychlých tratích, proto! Ačkoliv se mu samozřejmě nedá upřít duše šampióna. Byl omezený a s ním i jeho výkony a když se snažil o 16 délek zvítězit na rychlé dráze, přišel o 100.000 dolarů pouze proto, že prohrál o nos! Kůň, o kterém chci mluvit já, by to koním, kteří běhali se Seabiscuitem, natřel i o 30 až 40 délek a to na různých délkách trati.
Pějeme oslavné písně na naše koně současnosti, ale faktem je, že kůň, o kterém se chystám psát, by je porazil všechny do jednoho. Snad jedině sám velký Man Ó War by se mu dokázal na dráze postavit tváří v tvář a udržet s ním krok. Kůň, o kterém hodlám nyní psát, je můj favorit proti všem, má volba, a já se nyní pokusím vysvětlit Vám, proč.
Není to nikdo jiný než obrovský ryzák Phar Lap, narozený v roce 1926 na Novém Zélandu a zakoupený panem Dave J. Davisem za 800 USD na popud Harryho Telforda. Na jednu stranu jsem velice rád, že se majitelé tohoto fenomenálního koně rozhodli pro tak riskantní výlet do USA, protože díky němu jsme měli jedinečnou možnost vidět ten „zázrak od protinožců“ v akci na vlastní oči.
Phar Lap a W. Elliot po doběhu Agua Caliente Handicapu 1932
Phar Lap, úžasný kůň, tak velký, že by se luční koník vedle něj zdál nicotným, byl tichý, inteligentní a mírumilovný velikán. Celou svou kariéru závodil při těch nejtvrdších podmínkách i délkách tratí, pod obrovskými zátěžemi, které ho měly zpomalit. Jako čtyř a pětiletý odběhl 25 dostihů, 22 z nich vyhrál, dvakrát byl druhý.
V Severní Americe běžel pouze jednou – v Agua Caliente. Přes 25.000 lidí se přišlo na tento dostih podívat, ale jen 20 lidí si přesně uvědomilo, jaký zázrak viděli. Poté, co koně vyrazili ze startovních boxů a běželi míli a čtvrt, jeho žokej, kterým nebyl nikdo jiný než Bill Eliot (jeho majitel Dave J. Davis mi prozradil taktiku šest týdnu před dostihem v Omar Domu v Los Angeles), jej vzal po vnějším oblouku. Když poprvé míjeli hlavní tribunu, Phar Lap byl opravdu hodně za polem koní (tak 14 délek). Ale v příští čtvrt míli už byl 5 délek před svými soupeři! Jinými slovy ve třetí čtvrtině dostihu musel srovnat 19 délek. Porovnejte si to s kterýmkoliv jiným dostihovým rekordem. Každý kůň, kterého Phar Lap ve svém tempu míjel, vypadal jakoby prostě zůstal stát na místě! Ten ryzák byl jako střela, která proletěla kolem všech soupeřů.
Zeptal jsem se po dostihu žokejů, co se tam vlastně stalo. Silvio Coucci řekl, že on a jeho kůň Joe Flores byli vepředu pole. „Kůň běžel skvěle. Jenže pak se kolem nás mihl ten Phar Lap, řeknu ti, že nevystrašil jen mě, ale i mého koně! Ty víš, Bille, že koně jsou zvyklí na to, že spolu prostě na dráze bojují hlava hlava. I můj kůň by býval byl bojoval, kdyby bylo s kým. Phar Lap běžel tak rychle, že to prostě nemělo smysl. Udělal dva skoky a byl pryč.“
Takto Phar Lap pokračoval až do cílové zatáčky, kde se z ničeho nic zasekl. Zpomalil (trvalo mi dva týdny přijít na to, co se tam vlastně stalo a proč – ale o tom Vám povím později).Z pole koní se oddělili dva, kteří to prostě nechtěli jen tak vzdát a začali Phar Lapa pronásledovat. Byli to Reveile Boy a Scimitar. Phar Lap je uslyšel a odpoutal se od nich jakoby oba stáli na místě. Do cíle doběhl o 5 délek před nimi téměř v kentru. Výsledný čas byl 2:02, což byl také rekord dráhy.
Teď si to shrneme. Máme tu koně, který cestoval přes půl světa lodí, vlakem i přepravníkem, běžel u nás poprvé a ještě na písku, navíc běžel v opačném směru, než býval zvyklý v Austrálii, na hřbetě měl žokeje, který neměl žádné zkušenosti s americkými tratěmi. Pak odskočil do dostihu, ve kterém vypadal jakože si ani neškrtne a nakonec dokázal své soupeře rozdrtit stylem, který byl prostě fenomenální jako on sám a zvítězit v rekordu dráhy! V Austrálii běhával Phar Lap míli za 1.34 4-5 na trávníku.
Nebyl to rychlokvašek, který po dvou až třech vyhraných dostizích vyhasne jako padlá hvězda. Ne! Tenhle kůň odběhl 51 dostihů, handicapů, sprintů, pohárů. A abych vám dal dostatečnou představu, co si o něm mysleli v Austrálii – v jeho posledních dostizích jste si na něj prostě nevsadili! Mohli jste si vsadit pouze na druhého, třetího nebo čtvrtéhov cíli! Phar Lap prý uhynul na otravu, alespoň se tak domníval jeho majitel, Dave J. Davis, i když to veřejně nikdy neprohlásil. Ošetřovatel a trenér – Tommy Woodcock – však tisku sdělil, že tahle „vražda“ byla úmyslným a hanebným činem. Bohužel byl brzy většinou týmu umlčen. Alespoň než se vrátil zpět do rodné Ausrálie, kde řekl všem, že byl v USA zdiskreditován.
I já budu Woodcockovým obhájcem. I já si myslím, že měl pravdu. Rád bych, aby někdo jednou (v jiném čase a s jinými možnostmi) dokázal, že Phar Lap byl úmyslně otráven. Nicméně mohu alespoň uvést v chod soukolí faktů, o nichž neměl Woodcock při svých „spekulativních teoriích“ ani tušení. Znám dobře Mexičany a vím, že žádný z nich by tak úžasného koně nebyl schopen otrávit!
Mnoho lidí zde v USA bude mít možná navždy za skutečného šampióna amerického koně Sun Beaua, pro něhož hovoří jeho obrovské zisky a tvrzení , že byl šampiónem srdcem i duší, ale nezapomínejme, že Phar Lapovi zbývalo pouze 9.000 liber na to, aby Sun Beauovy výhry vyrovnal. Mnozí věřili, že by je získal hned v dalším startu, kdyby… Sun Beau také na západním pobřeží běžel pouze jednou a byl poražen koněm Mike Hall. Milke Hall byl sice ve skvělé formě, takže by zřejmě ten den porazil úplně každého koně, snad kromě Phar Lapa. Jenže ve 3000 dolarovém Clalmer Stakes porazil Sun Beaua i Alexander PantaRes s naštípnutým kopytem, takže o čem to vypovídá? Neměl Sun Beau na dráze jen štěstí na soupeře? Nicméně nelze upřít, že Sun Beau měl opravdu svou třídu. Takže si nyní dovolím předložit seznam nejlepších koní posledních dekád dle mého úsudku:
1. Phar Lap
2. Kingston
3. Gloaming
4. Exterminator
5. Equipose
6. Sun Beau
7. Top Flight
Mám rád zlaté staré časy a vzpomínky na šampióny dávno minulé. Kdoví, třeba se ještě setkáme, jednou, v jiné dimenzi. Kdoví?
Mějte se. Adios.
Caliente Bill
Zdroj: Deník Chronicle Adelaide, 1934
Překlad: Phar.Lap