Alex Roberts

V roce 1924 byl pro chovatele plnokrevníků Alexe Robertse nákup rodokmenově výtečného hřebce Night Raida (GB) za 735 liber velice těžkým rozhodnutím. Nikdy totiž za koně příliš neutrácel, i když si rozhodně nemohl stěžovat na nedostatek finančních prostředků. Pro svůj chov nenakupoval drahé koně ze zásady.  Byl totiž tak trochu skrblík. Pořizoval si koně s pochybným původem a to i když mu  nabízeli kvalitní hřebce s dobrým původem.  Svůj chov tak vybudoval na jedincích nevýrazné chovné hodnoty. Vkrádá se tedy otázka, zdali dopředu tušil, že se Night Raid zakrátko stane jedním z nejvyhledávanějších plemeníků Austrálie 30. let 20. století, anebo bylo vše jen dílem prosté náhody? 

Dle vyprávění rodinných příslušníků byl Alex Roberts v mládí okouzlující mladík s dobrým vkusem a slabostí pro hezká (a bohatá) děvčata. Nebylo se tedy čemu divit, že se oženil s atraktivní Ethel Moorhousovou, jejíž rodiče byli samozřejmě jaksepatří za vodou. Zpočátku se zajímal i o lokální politiku na Timaru, chodil na ragby a kriket, ale víc ho lákaly koňské a psí dostihy.Netrvalo dlouho a přešel ze strany pouhého účastníka a sázejícího na stranu druhou a začal dostihové koně chovat. Téměř okamžitě proslul svými trefami do černého.

První chovatelské úspěchy slavil, když své klisny poslal k plemeníkovi jménem Martian. Dodnes je ovšem sporné, zdali by tak učinil, kdyby majitel plemeníka nebyl s jeho rodinou spřízněn sňatkem. Lze se tedy domnívat, že dostal speciální cenu, platil-li vůbec něco…

Koně z jeho chovu se v dostizích velmi dobře umisťovali. Roberts byl po celý život neúnavným dříčem a vizionářem, který  vždy zvažoval všechny možnosti, aby dosáhl splnění svých cílů. Ještě před svatbou přišel k poměrně slušné sumičce peněz, s nimiž však dokázal řádně naložit a zajistil si tak slušný příjem pro léta příští.

Psal se 16. listopad 1930. Roberts seděl na své dřevěné verandě a s pýchou obdivoval svou nejdražší investici – hřebce Night Raida.

Night Raid (GB) – tato fotografie jej zachycuje v roce 1932.

Po bouřlivých 14 dnech australskou i novozélandskou dostihovou scénu opanovali jeho výteční potomci: Phar Lap a Nigtmarch, pocházející z jeho chovu na Seadown Studu. Byl pyšný – jeho odchovanec Phar Lap zvítězil ve čtyřech klasických dostizích během jediného mítingu. Připsal si mj. i lehké vítězství v Melbourne Cupu 1930! „Jeho“ Phar Lap byl postrachem všech majitelů dostihových stájí a dokonce i realizační tým jeho polobratra – Nightmarche. Trenér koně, Alec McAulay i majitel Alf Louisson se Phar Lapa zalekli natolik, že se rozhodli vrátit se se svým svěřencem raději zpět na Nový Zéland a to i za cenu, že  do New Zealand Cupu byl Nightmarchovi předepsán váhový handicap 60 kg. /Pozn. v té době se žádnému koni nepodařilo donést do cíle víc než 57 kg/. Přesto se McAulay a Louisson jednoznačně shodli v názoru, že je pravděpodobnější, že Nightmarch zvítězí s váhovým handicapem než porazí Phar Lapa.

Nightmarchův návrat na Nový Zéland tak signalizoval Phar Lapovu dostihovou dominanci. Vezmeme-li v úvahu, že Nightmarch vyhrál Melbourne Cup v roce 1929 (Phar Lap tehdy skončil třetí) a díky svému vítězství se stal teprve druhým koněm trénovaným a narozeným na Novém Zélandu od roku 1916, kterému se podobný triumf podařil (první byl Sasanof v roce 1916). Ve stejném roce překonal čtyřletý Nightmarch váhový rekord, když s 58 kg v sedle hravě zvítězil jak v Epsom Handicapu, tak v ceněné Cox Plate. Mnozí turfmani mu připisovali status nejlepšího mílaře Austrálie pro rok 1929. Hravě naplnil předpoklady svého trenéra a majitele, ale pokud šlo o Phar Lapa, byl vždycky až druhý. 

Alex Roberts měl všechny důvody být sám se sebou spokojený. Jeho „nemoderní“ plemeník se nyní stal horkým želízkem v ohni pro všechny australské chovatele plnokrevníků. Jeho dva synové si připsali šest vítězství a jedno druhé místo v klasických dostizích – to byl rekord, který jen tak nějaký plemeník nepřekoná. Vždyť Night Raid dal vítěze největších dostihů Austrálie: Melbourne Cupu a Cox Plate! 

Pomineme-li však výborný rodokmen, neměl Night Raid příliš velkou šanci, že se stane plemeníkem, neboť ve Velké Británii byl na dráze jen průměrným koněm, proto také bylo rozhodnuto o jeho exportu na Nový Zéland. Nicméně tam se dokázal prosadit a zapsat své jméno navždy do historických análů trufu jako otec dvou fenomenálních koní, díky čemuž se jeho připouštěcí poplatek v srpnu roku 1931 vyšplhal z původní sumy 20 liber, jež platili chovatelé v roce 1924, na neuvěřitelných 130 liber. Pro srovnání: připouštěcí poplatek předních novozéladských plemeníků – Chief Rulera a Illiada – se pohyboval okolo 100 liber. V Austrálii vévodili žebříčku tři přední plemeníci – Constant Son, Heroic a Highfield a jejich připouštěcí poplatek čítal také 100 liber.

Roberts musel být zřejmě Night Raidem naprosto posedlý, uvážíme-li, že jistý kupec mu za něho nabídl pohádkovou sumu 10.000 liber (!!!), což byla v době hluboké ekonomické krize nehorázná částka, která by chovatele zajistila po zbytek jeho života, ten však s díky odmítl.

Toto nás přivádí k věčné otázce, kterou si kladou chovatelé plnokrevníků po celém světě. Týká se chovatelského spojení, které dalo dostihovému světu Phar Lapa. Byl ryzák opravdu výsledkem pečlivého chovatelského plánu, nebo byl – jak se často říká – zázrakem, který překonal svůj „skromný“ původ?

Fotografie Phar Lapových rodičů – vlevo Entreaty s Phar Lapovým bratrem, vpravo Night Raid (GB) v dražebním ringu. Jeho anglický majitel byl přesvědčen,  že hřebec je naprosto k ničemu a veřejně zpochybnil, že byl mohl být otcem  fenomenálního Phar Lapa.

Alex Roberts je ve Phar Lapově  příběhu často přehlíženým elementem, proto byly otázky tohoto typu dlouho zcela ignorovány. Bohužel dnes je již těžké na ně nalézt adekvátní odpovědi, neboť chybí záznamy, ale možná nám může mnohé vyjasnit, když se podíváme na život chovatele Robertse – i když jej budeme načrtávat pouze jako malíř skicu.

Ale o tom si povíme zase příště…