Australské veřejnosti byl Tommy Woodcock známý především jako ošetřovatel legendárního dostihového koně Phar Lapa. Pro Waynea Hinchliffa to byl prostě „pan Woody“, celoživotní rodinný přítel, který mu předal znalosti o koních. Byl to právě Wayne, kdo se nakonec o Woodcocka staral poslední dva roky života. Dokonce i nyní, 35 let po Woodcockově smrti, nedokáže Wayne ovládat své emoce, když o něm mluví.
Category Archives: A.T.Woodcock – Ošetřovatel
Pan Telford měl jiný názor
Jakmile se Tommy vrátil ze své svatby, okamžitě mu nastaly pracovní povinnosti, protože Phar Lap měl na programu hned tři dostihy podzimního mítinku Victoria Racing Klubu (dále jen VRC).S přehledem zvítězil v prvních dvou dostizích, které následovaly hned den po sobě (Essendon Stakes a the Kings Plate). Bookmakeři samozřejmě okamžitě snížili sázky na třetí dostih a někteří je odmítli přijímat úplně. Jenže Tommy si povšiml, že Phar Lap byl po druhém dostihu bez jeho obvyklé jiskry.
„Je stále můj, paní Davisová…“
Po náročném Melbourne Cup karnevalu 1930 Tommy a Phar Lap na přelomu roku 1930/1931 opět relaxovali na rozlehlé farmě Underbank Stud Sola Greena v Bacchus March, kde měl Phar Lap k dispozici kilometry nádherných pastvin. Zde jej také navštívil i malíř Stuard Bruce Reid, který namaloval jeho portrét. Tommy mezitím dohlížel na trénink šampióna mezi kopci. V únoru 1931 vypršel Telfordův tříletý pronájem Phar Lapa od pana Davise. Než se však Davis a Telford sešli k dalšímu projednání spolupráce, zastavila se na farmě Davisova žena, Bea. Tommyho měla nade vše ráda, protože viděla, s jakou láskou se stará o Phar Lapa.
„Paní Davisová byla nádherná žena, jestli víte, co tím myslím.“ Tommy se usmál.“Víte, nikdy se nezapomněla zastavit za mnou a Phar Lapem ve stájích a děkovala mi, jak dobře se o toho koně starám.“ Byla opravdu milá.A právě touhle dobou za mnou přišla a zeptala se mě: „Chtěl bys mít toho koně?“ Zamyslel jsem se a řekl „Je stále můj, paní Davisová…“ Prostě jen tohle.
„Oh“ řekla, „tak dobrá tedy.“
„Paní Davisová mě měla hodně ráda. Domnívala se, že když mi to s koněm doposud tak dobře šlo, chtěla mi toho koně dát oficiálně do tréninku. Jenže já jsem to nemohl udělat, víte? Pan Telford toho koně objevil, přesvědčil Davise, aby ho koupil, i když se to zdálo bláznivé a pak mu to s koněm tak dobře šlo. Prostě jsem nakonec potřásl hlavou a řekl jí: ne.“ Stačilo tehdy říct, „Oh, ano, já bych si moc přál ho trénovat,“ a vím, že by to paní Davisová prostě zařídila. „Ale nakonec, ve světle všech okolností jsem rád, že jsem nechal Phar Lapa Telfordovi.“ Víte, jak by se na mě lidi dívali? Už nikdy bych neměl jejich lásku jako doposud. Prostě jsem to nemohl udělat.“
A tak Tommy zůstal nadále ošetřovatelem. Telford se sešel s Davisem a po dlouhém vyjednávání získal polovinu šampióna za směšnou částku 4000 liber.
Phar Lap byl čtyřletý a stále měl pověst nejlépe vydělávajícího koně v Austrálii. Dodnes nevím, jak to, že Davis souhlasil s takovou cenou. Smlouva byla uzavřena těsně před Futurity Stakes, které se mělo běžet 21. 2. 1931.
Pan Telford mi toho o vyjednávání nic moc neřekl…
Phar Lap měl vždycky špatný přední nohy i kopyta. A těžko se mu hojily praskliny či odřeniny. V úterý před Futurity Stakes přišel do stáje pan Telford. Koupil prý nějaký speciální mazání na kopyta a spěnky. Nejdřív mu nohy umyl nějakým speciálním přípravkem a pak mu na ně nanesl nějaký olejíček. Masíroval mu přední nohy i spěnky. Ale božínku, ráno měl Phar Lap obě nohy nateklé a v jednom ohni. Dostal infekci a vypadal hrozně. Hned jsem volal panu Telfordovi. Řekl jsem mu: „Božíčku, šéfe, měl byste se přijít podívat na Phar Lapa, nevypadá dobře!“
On ale řekl jen: „Bude v pořádku!“
Řekl jsem: „No to asi těžko, nemůže skoro chodit, dneska na tréninku mu trvalo dost dlouho než se vůbec rozešel.“
On na to jen: „Dobrá, budu tam zítra ráno.“
Ráno přijeli do stáje pan Telford i s panem Davisem. Prohlíželi si Phar Lapovy nohy, Davis je zvedal do vzduchu a pak řekl jen: „Kruci, Harry, tohle nevypadá dobře.“ No a ten další den Davis podepsal tu smlouvu a Telford získal poloviční podíl na Phar Lapovi.
Ani to však Telforda nepřimělo k tomu, aby koně z dostihu stáhl, takže Phar Lap nastoupil v sobotu do závodu, ačkoliv kulhal na obě přední nohy. Jim Pike s ním klusal po bariéře a zkoušel, jestli vůbec poběží. Od startu mu trvalo něco přes dva furlongy než nasadil své obvyklé tempo a i tak Jim po dostihu říkal, že dělal tak krátké skoky, že si připadal jako když jede na pouťovém poníku. A přesto ve Futurity stakes zvítězil.
Po tomto dostihu Jim Pike prohlásil: „Phar Lap nikdy neběžel lepší závod, myslím tím v těchto podmínkách – je ztělesněním odvahy a odhodlání.„
Oh, ano, to byl závod, víte, měl na sobě takovou váhu! Jim Pike prohlásil, že je to neskutečný kůň, myslím ve světle podmínek, které měl a přesto všechno dokázal nejen udržet krok s ostatními soupeři, ale i je porazit. Doslova mi řekl: „Dnes ho doneslo k cíli jeho srdce, ne jeho nohy. Byl prý to také jediný závod, kdy se při jízdě na něm necítil dobře.“
O něco později jsem se oženil s Emmou, vzal jsem si den volna. Dojel jsem do Sydney na obřad a pak jsem se zase vrátil zpět vlakem k Bobbymu.
(Úryvek z knížky Tommy Woodcock)
Překlad: Phar.Lap
Důchodkyně z Nového Zélandu a její dcera zachránily památník australské dostihové ikony
Ostatky Tommyho Woodcocka, ošetřovatele a pozdějšího trenéra dostihové super star 30. let 20. století – Phar Lapa, byly určeny k rozptýlení ve větru na hřbitově Springvale Botanical Cemetery v Melbourne. Stalo by se tak, kdyby nebylo Louisy Claytonové a její dcery Tengan Ellisové.
Woodcock zemřel v Yarrawonze 27. drubna 1985 a byl zpopelněn o tři dny později. Držba nad jeho ostatky i s pamětní deskou skončila dne 31. prosince minulého roku. Ostatky jeho ženy Emmy bohužel takové štěstí neměly a byly již rozptýleny neznámo kde, neboť Woodcokovi byli bohužel bezdětní, takže v současnosti již nemají žádné žijící příbuzné.
Loise (53) a Tegan (21) společně s Margaret Bensonovou, která v roce 1978 publikovala knihu s názvem Tommy Wooodcock: Příběh neobyčejného australského trenéra, založily sbírku a vybrali 465 dolarů, aby Woodcockovy ostatky mohly zůstat tam, kde jsou.
„V podstatě jsem se dívala na Google, protože Woodcockovo pravé jméno bylo Aaron Treve Woodcock, takže jsem si dělala průzkum a zjistila jsem, že údržba jeho hrobu a ochranná lhůta pro jeho ostatky vypršela 31. prosince minulého roku,“ říká Ellis.
„Tak jsme běžely na hřbitov a zjistily, že vedení se již snaží půl roku najít někoho, kdo by převzal za ostatky odpovědnost. Oslovili několik organizací i lidí, ale nikdo tomuto faktu nevěnoval pozornost.“
„Zeptaly jsme se tedy, zdali bychom to mohly být my, když není, kdo by se o ostatky postaral. Vedení hřbitova souhlasilo, neboť jinak by Woodcockovy ostatky čekal stejný osud jako ostatky jeho ženy.“
„Nebyly jsme si jisté, zdali někdo již něco ohledně toho nepodnikl, neboť informace na webu mohly být neaktuální. Mohli se již ostatků zbavit a pouze neaktualizovali záznamy. Zjistila jsem to ve dvě hodiny ráno, takže jsem samozřejmě musela čekat do otevírací doby než jsem jim mohla zavolat.“
„Všichni tam měli dost času, ale já už pomalu přemýšlela, jak získat peníze, abychom mohly zaplatit. Z rozhovoru nakonec vyplynulo, že jsme přišly tzv. za pět minut dvanáct, protože přijít o měsíc později, byly by ostatky již nenávratně pryč.“
Interní předpisy hřbitova Springvale Botanical poukazují na fakt, že „jsou si vědomi svých povinností k zemřelým“. Jedním ze zdrojů hřbitova je země, která je k dispozici na památku zemřelých. Za tu se ale musí hřbitovu platit. Pokud není, kdo by platil, obvykle je hrob na náklady hřbitova zničen a na jeho místo přijde nový – aktivní, čili výdělečný.
Dále je v předpisech doložka, že toto může být učiněno až po uplynutí ochranné lhůty. Pokud byl někdo zpopelněn v roce 1976, má právo na ochrannou lhůtu (udržování a umístění svého hrobu) po 25 let. Zástupce hřbitova Rebecca Atkinsová potvrdila, že díky aktivitě Claytonové a její dcery zůstanou tak Woodcockovy ostatky i pamětní deska natrvalo na svém místě.
„Proces ukončení funkčního období hrobu probíhá tak, že nejprve oslovíme příbuzné (či držitele hrobu), pokud samozřejmě již také nezemřeli a oznámíme jim, že ochranná lhůta na hrob vypršela,“ dodává Atkinsová.
„Pokud neobdržíme odpověď přibližně po 4 týdnech, znovu oslovíme příbuzné, abychom jim poslali avízo o ukončení funkčního období hrobu. Pokud se stále neozývají, oslovíme úřady, aby nám pomohly při pátrání. Někdy se stává, že dotyčný již žádné žijící příbuzné nemá, neboť již všichni zemřeli.Pak se snažíme kontaktovat nejen rodinu, ale i osoby blízké a spřízněné (kolegy, přátele, organizace). Pokud se ani přes tuto snahu nepodaří nikoho zkontaktovat, je popel v urně roztroušen na neznámém místě v areálu hřbitova, urna se pak uchovává po 12 měsíců.“
A jak vlastně důchodkyně z Nového Zélandu a její dcera narazily na tyto informace a zachránily památník australské dostihové ikony?
„Posledních několik let jsme se snažily o instalaci pamětní desky ve stájích v Kalifornii, kde zemřel Phar Lap,“ vysvětluje Claytonová.
„Po dvou letech soudních jednání a nerealistických požadavků, které byly kladeny druhou stranou, jsme se zaměřily na sbírání materiálů o muži jménem A. P. Wade, muži, kterému vděčíme za to, že Phar Lap vůbec kdy přišel na svět. Kdyby totiž neprodal Phar Lapova otce Night Raida panu Robertsovi na Nový Zéland, nikdy by žádný Phar Lap nebyl. Tommyho příběhem jsme se detailně začaly zabývat až když jsme zajišťovaly materiál pro knihu o A. P. Wadem, ale pak nás uchvátil. Ponořily jsme se hlouběji a začaly zkupovat knihy o Woodcockovi, abychom porovnávaly fakta a dopracovaly se ke kostře skutečného příběhu. Nakonec jsme narazily na biografii Woodocka z pera Margaret Bensonové vydanou v roce 1978. Rozhodly jsme se stopovat Tommyho životní příběh i poté, co uhynul Phar Lap v roce 1932. Všechny knihy hovoří o tom, co bylo než Phar Lap uhynul, ale málo z nich poskytuje ucelený životní příběh Wooodocka jako takového.“
Matka s dcerou s vydatným přispěním autorky Margaret Bensonové jsou nyní ve fázi, kdy mají připraveny materiály pro novou knihu o životě Tommyho Wooodcocka. Mimo jiné se snaží získat sponzory ochotné investovat do sochy respektovaného trenéra v životní velikosti, která by měla být umístěna na závodní dráze. Oslovily rovněž umělce Wayne Stricklada, který již vytvořil sochu Phar Lapa pro závodiště ve Flemingtonu, ale projekt se vyšplhá až na 80.000 USD.
„Velice mě těší, že někdo bojuje za to, abychom získali permanentní památník této ikony. Pro mne je památníkem na úžasného člověka i má kniha o něm, ale víte jak to je, knihy se přestávají číst i vydávat. Sochy jsou trvalé!“ říká Margaret Bensonová. „Tommy se svým unikátním životním příběhem si zaslouží naše úsilí,“ dodává.
„Existuje mnoho dobrých trenérů, ale žádný se nemůže pochlubit tak unikáním vztahem se svými svěřenci, jako měl Tommy a Phar Lap. Tommy a Phar Lap byli jedním, jejich příběhy se prolínají a jeden bez druhého by nikdy nemohli dosáhnout toho, co se jim společně podařilo.“
Bensonové je dnes 80 let a proto ráda vidí, že její kniha posloužila jako motiv pro tento unikátní projekt. „Víte, má kniha je již 30 let za zenitem, ale Loise a její dcera shromáždily již pěknou sbírku fotografií i materiálů, které za časů, kdy jsem já knihu psala, nebyly k dispozici, uvažují o vydání přepracované verze mé knihy – a mají k tomu mé požehnání,“ dodává Bensonová.
Tommy Woodcock a Phar Lap (1932)
Claytonová rovněž kontaktovala tři z Woodocockových bývalých učňů: Geoffa Laneho, Pata Trottera a Grega Cornishe.
„Strávil jsem s Tommym Woodockem sedm let a tři měsíce. Začínal jsem u něj v roce 1953, to mi bylo 13,“ říká Lane. „Nikdy moc nemluvil o Phar Lapovi, když jsem byl s ním, nikdy se nechtěl pouštět do hlubší konverzace a mluvit o něm. Bylo na něm znát, že se přes jeho smrt nikdy zcela nepřenesl.“
„Jsem rád, že lidé jsou dnes stále ještě ochotni udělat něco, co pomůže udržet při životě legendu jakou byl Tommy Woodcock„, říká Wayne Strickland, který je široce známý pro své koňské umění a je rád, že dostane příležitost zvěčnit Tommyho Woodcocka.
„Mluvil jsem s Tommym, když mi bylo 22, teď je mi 62, navštívil jsem Tommyho a zůstal s ním v Mordialloc. Strávil jsem tam prodloužený víkend, povídal si s ním a pracoval na soše Phar Lapa,“ dodává. „Postavil jsem ho v podstatě z vosku, ale v podstatě mi Woodcock vedl ruku, nyní je tento model ve viktoriánské Národní galerii. Když jsem tam tehdy byl, udělal jsem také črtu Tommyho Woodcocka a později jsem ji dokončil a namaloval obraz. Nabídl jsem tento obraz Claytonovým. Doufejme, že budou schopny jej prodat a získat tak nějaké finanční prostředky. Tento projekt je pro mne něco velmi zvláštního. Já vím, Black Caviar je skvělá klisna současnosti, ale Phar Lap je prostě jen jeden jediný. V australské dostihové historii nenajdete jiný příběh, který by trumfl příběh Phar Lapa a Tommyho Woodcocka, který byl jeho nedílnou součástí.“
Překlad: Phar.Lap
Zdroj informací: http://www.dailytelegraph.com.au/
Phar Lap: vezme teorie o otravě za své?
Šampiónův ošetřovatel řekl, že ignoroval příkazy a tonikum Phar Lapovi do žrádla nedával, píše Damien Murphy.
Čest byt nejlepším dostihovým koněm Austrálie zajistila Phar Lapovi nekonečný život i po jeho záhadné smrti. Nicméně právě tato smrt s sebou přinesla také nekonečné diskuse o tom, jak šampión opravdu zemřel.
V předvečer 151. Melbourne Cupu, novozéladský fyzik v důchodu, Graeme Putt, prohlásil, že má další důkazy k vyvrácení tvrzení, že Phar Lap zemřel na předávkování tonikem, které obsahovalo arsen.
Objevil totiž zapomenuté interview s důvěryhodným ošetřovatelem Phar Lapa, T. Wood
cockem, který Woodock poskytl novinářům 4 roky poté, co Phar Lap zemřel. V tomto rozhovoru se přiznává, že se tajně zbavoval tonika vnuceného Harrymu Telfordovi pofiderními „yankee“ prodejci.
„Zpočátku jsem argumentovat, že Phar Lap tonikum nechtěl, ale jak šel čas, vymyslel jsem si jinou taktiku,“ řekl Woodcock v sérii článků s názvem Vzpomínky na Phar Lapa, který vyšel v novinovém deníku Mercury ke konci roku 1936.
„Telforda potěšilo, že jsem si vzal láhev a nestudoval, jestli to tonikum koni opravdu dávám. Každý den jsem pak odlil doporučené množství, takže si Telford myslel, že tonikum koni opravdu dávám.“
Phar Lap zemřel za podivných okolností ve Spojených státech v roce 1932. Jeho smrt zasáhla nejen Austrálii. Byl to kůň z Nového Zélandu, zakoupený do Austrálie, kde také začala jeho oslnivá kariéra.
Dodnes je nejpravděpodobnější teorií, že kůň byl otráven. Tato teorie pak získala podporu i odhalením, že při letošním ročníku Melbourne Carnivalu měl nejmenovaný kůň v testu na doping v moči arzen.
Před pěti lety dostali odpůrci této „arzenové teorie“ ránu pod pás, když vědci použili vzorek z kůže z Phar Lapova exponátu v Melbourne. Ten poté podrobili experimentu v americkém synchrotonovém centru a dospěli k závěru, že kůň uhynul na požití velké dávky arsenu, kterou zkonzumoval 35 hodin před svou smrtí v Menlo parku v Kalifornii.
Tento objev přesně zapadl do předpokladů, že Phar Lapa otrávili gangsteři v USA, protože zkrátka představoval hrozbu pro výnosný sászkový byznys, což naznačuje i stejnojmenný film (1983).
V roce 2006 byl premiér John Brumby odhodlaný podpřit stavbu synchrotronového střediska v Austrálii a zvláště pak financování celého projektu, vždyť díky němu se Austrálie konečně dozvěděla, co se s Phar Lapem (národním hrdinou Austrálie). O tom, že to byl pouze promyšlěný tah, jak upoutat a přesvědčit voliče v nadcházejících volbách, nebudeme raději spekulovat. Náklady na stavbu se vyšplhaly na 220 000 000 USD, ale byly to dobře investované peníze.
Synchroton nebo ne, doktor Putt si stojí na svém, že arsen nebyl hlavní příčinou úhynu šampióna, což již bylo naznačeno dříve. Dle další teorie totiž Phar Lap zemřel (dle soudobých pitevních zpráv) nejspíš na bakteriální střevní infekci.
Putt o této teorie napsal společně se svým partnerem a spoluatorem knihy Phar Lap: Nevyřčený příběh. Ta byla publikována v roce 2009.
Interview s Woodcockem v časopise z roku 1936 našel poté, co ho na něj upozornil známý.“Vzhledem k legendárnímu charakteru Phar Lapova příběhu, je téměř nemožné přesvědčit někoho, aby změnil názor, pokud jde o příčinu smrti legendy jako byl Phar Lap, ale Woodcockovy komentáře publikované v roce 1936 v magazínu The Mercury nelze zpochybnit, “ dádává Putt.
“ Podle těchto informací to znamená, že Tommy nebyl schopen dávat koni něco, o čem věděl, že není pro něj dobré,“ dodává.
Plachý a jemný muž se šibalským zábleskem v oku, to byl Aaron Treve „Tommy“ Woodcock. Austrálie ho milovala nejen kvůli Phar Lapovi, ale i kvůli jeho charakteru. Tommy zemřel v roce 1985. Od roku 1960 téměř pravidelně chodil na Melbourne Cup a novináři za ním chodívali dolů do stájí, kde jim vyprávěl své vzpomínky na zázračného koně.
Na žokeje příliš vyrostl a byl příliš těžký, takže se Woodcock nakonec stal ošetřovatelem dostihových koní. A při této práci se setkal s Phar Lapa.Když Telford odmítl jet do USA s Phar Lapem, poslal Tommyho jako trenéra a ošetřovatele. Woodcock tak byl světkem Phar Lapova mystického vítězství v Agua Caliente Handicapu 1932 a následně i valachovy záhadné smrti v Menlo Parku pouze 14 dní poté.
„Pokud nechceme naznačit, že Tommy Woodcock, člověk, který je i v současnosti, desítky let po své smrti stejně oblíbený a respektovaný u dostihové veřejnosti, byl lhář, musíme přijmout jeho slova jako pravdivá,“ tvrdí Putt.
„To ovšem znamená, že – ať se nám to líbí nebo ne – že Phar Lapovy výsledky v zámoří byly dosaženy bez tonika a jiných drogových stimulantů. A to, co se odehrálo ten večer před Phar Lapovou smrtí, je a zůstane záhada, ale dám ruku do ohně, ze Tommy Woodcock to tonikum nenamíchal a koně nepředávkoval, jak mnozí naznačili.“
Publikováno: 31. 10. 2011
Zdroj: http: www.smh.com.au
Překlad: Phar.Lap