Každoroční debata o tom, zdali jsou překážkové dostihy humánní se rozpoutala v Austrálii během Warrnambool Racing Carnivalu. Je jisté, že příští rok se prostesty budou opět opakovat. Všechny výtky ovšem směřují výhradně proti překážkovým dostihům, často je však opomíjen fakt, že nešetrný a krutý je vlastně celý dostihový průmysl.

Pokud se Vám někdy poštěstilo se podívat na dražbu jako je např. ta v Kynetonu či Echuce, rozhodně se Vám naskytne scéna, která se opakuje ve všech zemích světa, kde se plnokrevníci chovají. Otevřete-li oči, nemůžete si nepovšimnout, že se život koně náhle scvrkne do posuzování na základě rodokmenu a předpokladů, které se často ani nemusí stát skutečností. Kůň za koněm, plnokrevník či teplokrevník, pak nakonec za pár stovek dolarů skončí u řezníka nebo obchodníka s koňským masem. Mezi těmito koňmi je samozřejmě většina tzv. „vysloužilých dostihových“ koní, kterým sice není více než 11 let, přesto jsou však na odpis, neboť dostihový průmysl z nich udělal psychické trosky, které jsou naprosto nezvladatelné a nebezpečné sobě i okolí.

Dostihový průmysl je multimilionový byznys, ve kterém je ke koním přistupováno jako ke komoditám, které mají zářný, ale poměrně krátký život. Podle informací organizace RSPCA se v Austrálii pouhých 300 plnokrevných hříbat z 1000 narozených v plnokrevném chovu objeví na dostihové dráze. Zbývajících  60 % jich utrpí fatální zranění ještě během tréninku anebo vyhoří po krátké kariéře na dostihové dráze. Opravdovou tragédií je chladný a téměř nevšímavý přístup chovatelů, kteří v tomto odvětví působí.

V mnoha jiných zemích jsou koně umístěni do náhradních domovů anebo znovu trénováni pro vykonávání jiné činnosti (parkur, westernové ježdění), jenže chovatelé v Austrálii tento postup odmítají. Majitelé koní  sice tento přístup zcela neschvalují, nicméně nemají mnoho prostředků, jak lehkovážné chovatele přinutit k odpovědnosti. Je pravdou, že často je převýchova koně zcela nemožná z důvodu poničení pohybového aparátu, k němuž dochází v rámci dostihového tréninku. Takto postižené koně nelze použít už ani na lehkou práci pod hobby jezdci.

Řešení zřejmě leží v omezení počtu připouštěných klisen. I když je třeba si otevřeně přiznat, že i nadále bude mnoho nepotřebných plnokrevníků končit na jatkách, snížením počtu narozených hříbat se omezí nehumánní zacházení chovatelů s koňmi, kteří v dostihovém průmyslu neuspějí anebo pro něj nebudou vhodným „materiálem.“ V současnosti totiž chovatelé netrpí žádnými skrupulemi a takového koně (i když jsou v mnoha případech zdraví a vhodní na výše zmíněnou převýchovu) posílají na jatka.

Bylo by vhodné zavést vyšetřovací komise, které by se přímo zabývaly zločiny proti humanitě praktikované za lesklou oponou dostihového sportu. Jejich úkolem by měl být dohled a monitoring nad chovateli. Veřejnost by měla být informována o těchto zvláštních praktikách, které se dějí mimo objektivy fotoaparátů i kamer. Média se tímto problémem příliš nezabývají…Je zcela jasně, že se tyto praktiky příliš nezmění, protože kromě výše zmíněného řeší australský dostihový průmysl i další problémy, které samozřejmě nijak nesouvisí s tím, jak je s koňmi zacházeno, nýbrž spadají do oblasti dotací. A to je velká chyba. Schováváním hlav do písku se ještě nikdy nic samo nevyřešilo.

Možná, že tím nejlepším argumentem proti posílání zdravých koní na jatka by mohla být australská sporotovní legenda – Phar Lap. Když dorazil do Austrálie v roce 1928 poté, co byl zakoupen za směšných 160 guinejí, vůbec nikomu nepřipomínal šampióna. Kdyby Harry Telford nebyl v zoufalé situaci, možná by býval skončil úplně stejně jako mnozí plnokrevníci dnes: v konzervách pro psy.

Smutná realita, která jako stín obestírá celý dostihový průmysl schovávající se za levné pozlátko „sportu králů“, sentimentalitu, historii a především peníze, které každoročně generuje do kapes všech možných živlů. Phar Lap a Makybe  Diva jsou národní hrdinové, ale mnozí plnokrevníci takové štěstí nemají a jejich jedinou vyhlídkou je, že se stanou potravou pro domácí mazlíčky.

Exciting Life (IRE) v sedle s M. Srncem vítězí v Baden Badenu

28. 5. 2011 Baden Baden – Velké překvapení zažilo závodiště v Baden Badenu poté, co komentátor v dostihu Ceny Hubertuse Liebrechta pro tříleté koně na 1 200 metrů přiřkl omylem vítězství v tomto listed dostihu favorizované klisně Lips Poison. Jediný, kdo si v ten moment myslel své, byl český žokej Martin Srnec. Jako první totiž věděl to, co později všem také odhalila cílová kamera: vítězem zmíněného dostihu se o nos stal hřebec Exciting Life (IRE), který si tak připsal na své konto úžasný triumf. Je totiž prvním koněm v polském tréninku, kterému se něco podobného podařilo.

Oficiální výsledek dostihu byl  tedy některými turfmany přijat s nemalými rozpaky. A nebylo se čemu divit, vždyť před třemi lety zde odstartoval svou zářivou kariéru i famózní maďarský fenomén Overdose, kterého fanouškům dostihového sportu netřeba představovat. Možná by ale nebylo tak od věci dodat, že mezi žokeji, kteří měli tu čest sedět na tomto špičkovém koni, figuruje právě Srnec. Dost možná pouhá náhoda, možná také osud, jisté však je, že Srnec bezesporu patří k úzkému okruhu žokejů, kteří jezdí nejen „čistě“, ale disponují také výrazným citem pro koně, což spolu s chytrou strategií v dostihu může leckterému koni poskytnout ten správný odrazový můstek pro kvalitní výsledky.

Jak se bude vyvíjet slibně nastartovaná kariéra Exciting Lifa dále, to si netroufá nikdo předpovídat, neboť ve hře je stále ještě ona pověstná „nejistota turfu“, nicméně žokej Srnec po dostihu prohlásil: „Exciting Life je kůň, kterého mám moc rád, znám ho již jako dvouletého, kdy jsem ho mnohokrát jezdil a domnívám se, že by mohl mít reálné šance i na dobré umístění v Gr. 1 dostihu.“

Srnec, který od závěru loňské sezóny působí ve stáji polského trenéra Adama Wyrzyka i jako pracovní jezdec, má však i další důvod k úsměvu: dne 22. 5. 2011 si  totiž připsal na své konto i další klasické vítězství v Polsku, kde s klisnou Black Pantera vyhrál stylem start-cíl Nagrodu Wiosennu  na 1 600 m. Lze tudíž jasně konstatovat, že spolupráce s týmem Adama Wyrzyka  i majiteli obou vítězných koní – manželi Plavacovými – českému žokejovi nadmíru svědčí…

Black Pantera po vítězném doběhu v kruhu pro vítěze se svým týmem

Text: Phar.Lap

Coolmore – Celý dostihový svět truchlí. Nejúspěšnější evropský plemeník moderní éry – Sadler’s Wells – uhynul večer dne 26.4. 2011 v irském hřebčíně Coolmore, kde si užíval zaslouženého důchodu, ve vysokém věku 30 let.

Tento špičkový dostihový kůň první poloviny 80. let zanechal v chovu anglického plnokrevníka nesmazazatelnou stopu. Jen ve Velké Británii a Irsku získal v chovu celkem 14 titulů šampiona plemeníků, čímž překonal i rekord legendárního Highflyera z 18. století. Mezi jeho potomky patří takové hvězdy jako Galileo, Montjeu, High Chaparral nebo Yeats…

Více o Sadler´s Wellsovi čtěte zde.

Ačkoliv Phar Lap  pro mě i pro mnoho dalšich fanousků dostihového sportu zůstává jedním z nejlepších koní, kteří se kdy na dostihových oválech objevili – a to i navzdory současným hvězdám světového turfu typu Zenyatta či Rachel Alexandra… Dne 30. 4. 2011, kdy fenomenální  Frankel (po Gallileo po Sadler´s Wells) deklasoval své soupeře v prestižním Gr.1 dostihu 2000 Guineas neuvěřitelným vítězstvím start-cíl, se pro mne i pro mnohé ostatní zrodila nová legenda…Svěřenec trenéra Henryho Cecila ukázal styl, ve kterém se snoubila absolutní převaha s lehkostí, které v dlouholeté historii 2000 Guineas doposud žádný plnokrevník nedosáhl! I z pozice zarytého fanouška Phar Lapa mi nezbývá než shrnout své pocity do jediného slova: WAUUU!!!A podobně reagovala dostihová veřejnost  i zkušení odborníci. Všichni se dokonce výjimečně shodli a uznali, že svěřenec Henryho Cecila, Frankel, předvedl výkon, který z něj učinil živoucí legendu. Dlužno podotknout, že Frankel exceloval i v předchozích startech své poměrně krátké kariéry, přičemž zatím vždy uhájil čistý štít, což podle dostihové statistiky jasně napovídá, že jeho vítězství v 2000 Guineas rozhodně nebyla jen šťastná náhoda. Tento pozoruhodný hřebec totiž svým výkonem pokřivil onu pověstnou nejistotu turfu… Domnívám se, že se určitě ještě máme na co těšit. Je to kůň mimořádných kvalit, má super třídu a srdce šampióna, podobně jako kdysi Phar Lap, ačkoliv tomu trvalo poněkud déle než našel nohy.

Workforce při tréninku na Breeders Cup Turf  2010, Churchill Downs.

Frankel ale není jediným super koněm poslední doby, do stejné ligy bychom totiž mohli s jistou nadsázkou započítat i Workforce, vítěze prestižního francouzského Gr. 1  dostihu Arc The Triomphe 2010. Oba navíc  hájí barvy stáje  prince Khalida Abdullaha, i když každý u jiného trenéra.

Pisa (Italy) – Jelikož se dostihy neběhají každý den, tak jako správný sportovní reportér musí člověk vyrazit za senzací i jinam než na dostihovou dráhu. Ono se totiž občas děje mnoho zajímavého i na té tréninkové a když máte štěstí, tak se opradu můžete přichomýtnout k ledasčemu, jak ostatně dokazuje i snímek níže.

Martina nezaskočí ani nečekané Okavangovo salto

Ona ta práce žokeje není jen život v lesku fotoaparátů a prodírání se davem fanynek, ale především je to dřina a velmi nebezpečná dřina. Jen ti nejlepší a nejvytrvalejší to někam dopracují, ti  průměrní zapadnou v propadlišti dostihových dějin anebo se tam vůbec nedostanou. Existují tisíce žokejů, kterí zůstávají v pozadí jako neznámí svědci úspěchů svých dravějších kolegů. To ovšem není případ talentovaného českého žokeje Martina Srnce, který se v tomto světě dokázal prosadit  nejen na české, ale též na zahraniční dostihové scéně. Vděčí za to své přirozené dravosti, smyslu pro dobře odvedenou práci a především svému přirozenému talentu a citu pro koně.

Martina jsem zastihla na trénikové dráze právě v momentě, kdy zaučoval mladého steeplera jménem Okavango a tak jsem nemohla nevyužít situace. Sice se na mou hlavu sneslo pár narážek na to, že jsem novinářská hyena, ale bylo to myšleno ve vtipu, neboť i přes počáteční potíže se Martinovi nakonec podařilo Okavanga srovnat a odskákat celou trať v relativně rychlém a přesném tempu, ostatně, nic jiného jsem také nečekala…