Přivedlo záhadné tonikum Phar Lapa k vítězství i smrti?


Ošetřovatel a trenér Tommy Woodcock podle všeho pravidelně obohacoval krmnou dávku Phar Lapa o zvláštní tonikum, jehož účelem bylo zvýšení výkonnosti koně na dráze. Toto tonikum se jevilo neškodně a zřejmě šampiónovi i prospívalo. Ale… právě tento záhadný elixír jej podle vědců nakonec zavedl až do údolí smrti. Otázka, kdo tento osudný „koktejl smrti“ pro Phar Lapa namíchal, však zůstane navždy tajemstvím, protože Woodcock i ostatní členové Phar Lapova realizačního týmu si odpověď na ni vzali s sebou do hrobu.
Phar Lap v Melbourne

Je to vůbec poprvé, kdy bylo veřejně odhaleno tajemné složení speciálního tonika, které Tommy Woodcock pro „Bobbyho“ tak pečlivě připravoval. Podivný recept obdržel Woodcock osobně od Harryho R. Telforda před osudnou cestou do Ameriky. Přesný recept se po tolika letech skutečně objevil.

Vědci zpočátku předpokládali, že Harry Telford ve svých stájích využíval přípravek zvaný Fowler’s Solution. To ale není pravda. Tonikum pro Phar Lapa totiž kromě tekutého arzenu obsahovalo i vysoce toxický derivát strychninu známý jako nux vomica (pozn autorky: Semeno pochází z malého stromu z čeledi Loganiaceae nazývaného Kulčiba dávivá (lat. Strychnos Nux vomica) a obsahuje strychnin a brucin.) a dále uhličitan mangatý, který sloužil především jako stimulant výkonnosti koně na dráze.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Můj otec, Stan Boyden, byl pečovatelem a zároveň i řidičem Phar Lapa před i po jeho dramatickém vítězství v Melbourne Cupu v roce 1930. Zdědil jsem po něm potrhaný kus papíru, na kterém se nachází recept na přípravu tohoto zvláštního tonika. Rozhodl jsem se odhalit toto pečlivě střežené tajemství, které můj otec celá léta ukrýval v malém černém deníku, v této reportáži, abych podpořil teorii Dr. Kempsona a očistil Tommyho Woodcocka.

Phar Lap vedený na trénink na závodiště v Moone Valley (1930), vlevo Stan Boyden, řidič
přepravníku, ve kterém byl šampión převážen.
Otec se později sám stal uznávaným trenérem dostihových koní. Když jeho svěřenec Rimfire zvítězil v Melbourne Cupu v roce 1948, tak se mi otec svěřil, že od Tommyho Woodcocka získal pozoruhodnou sbírku receptů na různá tonika, které využíval sám Harry R. Telford. Woodcock prý dával Phar Lapovi speciální tonikum právě na příkaz Telforda.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Tommy dělal jen to, co mu Telford poručil. Myslel si chudák, že mu dává něco, co mu může jen prospět. Poslední věcí, kterou by chtěl, by byla „Bobbyho“ smrt.

 

MVDr.Tom Russel

MVDr.Tom Russel z Veterinární nemocnice v Goulburn Valley je přesvědčen, že smrt Phar Lapa nebyla způsobena pouze podáváním malých dávek arzenu. Domnívá se však, že arzen v kombinaci s nux vomica by už smrtící účinek mít mohl.
Tom Russel(veterinární lékař):
Podle mého názoru nejspíš někdo zpackal dávku. Tyto ingredience nebyly přesně váženy, protože v té době prostě žádná kontrola kvality výstupních produktů ve výrobě neexistovala. Mohlo se stát, že nebyly látky doručeny v očekávané koncentraci.

Vědci z výzkumného centra sice nalezli v šampiónově srsti arzen, ale mě osobně se jeví pravděpodobnější otrava šampióna látkou zvanou strychnin. Při přípravě výše zmíněného tonika v té době mohlo snadno dojít k záměně obou látek a následnému předávkování zvířete.

Užívání tohoto tonika ve správném složení z mého hlediska bezpochyby extrémě zvedalo výkonnost dostihového koně. Nux vomica se uplatňuje především jako stimulant apetitu, dále ve velmi malých dávkách vyvolává slabý elektrický šok v míšní oblasti páteře, což navodí pocit překypování energií.

Arzen v tekutém stavu způsobuje u koní vypadávání srsti, vypadanou srst ale záhy nahradí nová kvalitnější srst vyznačující se kovovým leskem, která velmi rychle naroste v místech, kde došlo k odumření původní struktury. U člověka to však tento efekt nemá, při aplikaci arzenu dochází k úplnému odumření a vypadání vlasů během 3-4 dní.

Sacharid uhličitanu mangatého zase dopraví do krevního oběhu železo a pokud jej spojíte s cukrem, zlepšíte celkové vstřebávání do organismu. Laicky řečeno, pokud dostihovému koni trpícímu chudokrevností dodáte pravidelnou dávku železa, dojde ke zvýšení počtu červených krvinek a teoreticky i ke zlepšení celkové kapacity okysličování krve, což jednoduše znamená, že kůň bude schopen běžet déle a rychleji. V případě koně, který sám o sobě dokáže běžet extrémě rychle, by přidáním této látky do krmné dávky došlo k rapidnímu navýšení jeho rychlosti i výdrže.

Boyden naprosto souhlasí s vyjádřením veterinárního experta, že výše popisované tonikum mělo povzbuzující účinky, ale i přesto je skálopevně přesvědčený, že Phar Lap byl kůň zcela mimořádných kvalit i bez použití tohoto tonika.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Nebylo by zcela na místě připisovat Phar Lapovu neporazitelnost pouze účinkům tonika. Ten kůň měl od přírody schopnost dosáhovat na dráze enormních výkonů. Byl bez diskuze pravým šampiónem.

Asi se ptáte, proč se tedy do jeho dávky aplikovalo tonikum, když ho vlastně nepotřeboval?

Víte, je to začarovaný kruh. Když nemá dostihový kůň řádný přísun energie, protože trpí nechutenstvím, nemůžete ho trénovat. Jedině dobře nakrmený kůň vám dává záruku, že vydrží extrémní napětí kladené na něj při tréninku a prostojí celý závod.

Navíc pokud nakombinujete výše uvedené látky v určitém poměru a dáte je koni jakým byl Phar Lap, výsledky se brzy dostaví samy.

Phar Lap vyhrál Agua Caliente Handicap v Tichuaně v Mexiku 20.3.1932, ale 5.4.1932 náhle zničeho nic zkolaboval a uhynul na akutní zánět střev v Menlo Parku v Kalifornii.

Boyden říká, že on a jeho bratr Bradly se jako jedni z mála dozvěděli pravou příčinu uhýnu šampióna v USA od jejich otce. Museli ale přísahat, že toto tajemství nikdy nikomu nevyzradí. A tak každá teorie, která se pak od té doby objevila, pouze vířila vzpomínky a emoce 68letého Lawrence.

Zlom nastal až s objevem dr. Ivana Kempsona, jehož prohlášení se poté objevilo ve všech Australských mediích včetně News Limited, Herald Sun a obletělo svět. Všemi doslova otřáslo zjištění vědců, kteří provedli analýzu ze vzorku Phar Lapovy hřívy a srsti pomocí výkonného mikroskopu. Výzkum odhalil, že Phar Lap byl opravdu otráven konzumací velké dávky arzenu 30 hodin před smrtí.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Víte, když jsem toho dne otevřel noviny, téměř jsem vybuchl. Přitiskl jsem si noviny na hruď ve snaze skrýt tyto informace před světem, ale pak jsem si uvědomil, že stárnu a pravda o smrti milovaného šampióna, kterou jsem po léta tak pečlivě střežil, by měla vyjít najevo, aby lidé pochopili, že to nebyli Američané, ani kolika či otrávená tráva – nýbrž arzen obsažený v toniku.

Výborný žokej Roy Higgins, který se mimo jiné podílel i na natáčení filmu Phar Lap, vzpomíná, jak se mu několikrát během natáčení naskytla možnost mluvit osobně s Tommym Woodcockem.

Roy Higgins (žokej):
Během natáčení filmu jsem s Tommym Woodcockem strávil spoustu času. Byl to skvělý muž, ale vůbec nechtěl mluvit o tom, co se vlastně tenkrát v Americe stalo. Řekl mi jen o využíití přípravku Fowler’s Solution. Na tom ale nebylo nic zvláštního, v té době byl celkem rozšířený.

Když se Higgins později dočetl o nejnovější teorii týkající se Phar Lapovy smrti, byl v šoku. Neměl ani tušení o tom, že by se koni nějaké speciální tonikum podávalo. Dokázal si vybavit jen to, že mu Woodcock během natáčení v roce 1980 sdělil, že se Phar Lapovi do žrádla přídával přípravek Fowler’s Solution.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Speciální tonikum pro Phar Lapa neobsahovalo přímo arzen v prášku jako Fowler’s Solution. Klíčové ingredience se míchaly přímo ve vědru a zalévaly se medem. Ten odstraňoval hořkou příchuť a svou lepkavostí držel látky pohromadě, což při konzumaci pomáhalo koni polknout celou dávku. Tato směska se poté zalila 4,5 l horké vody a vzniklé tonikum se podávalo po malých dávkách v průběhu 10 dní. Takto aplikované tonikum stačilo na to, aby se kůň udržel ve skvělé formě po tři týdny.

Stále mám před očima Harryho Telforda, jak dává na vědro pytel ovsa, který absorboval páry. Dnes je již nux vomica společně s arzenem na seznamu zakázaných látek, ale dříve byla tvorba takových tonik zcela běžnou věcí. Arzen a jiné látky byly přidávány, protože to bylo to jediné s čím mohli v té době trenéři pracovat.

Správce závodišť v té době více zajímaly podvody na závodní dráze než to, co koně běžně dostávali k žrádlu. Navíc technologie krmení nebyla na takové úrovni jako dnes. Pravdou ale zůstává, že místo arzenu se mohl používat třeba coffein.

Boyden, který se svým trenérským dovednostem učil pod taktovkou svého otce, si také živě vybavuje okamžik, kdy se poprvé díval na to jak jeho otec toto speciální tonikum připravuje.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Otec mi věřil a vzal mě do svého týmu. Měl ve stáji průměrného koně, který se jmenoval Rhadames. Vzpomínám si na to, jak jednou jeho majitel Johny Diamond dotlačil mého otce k užití tohoto speciálního tonika. Doslova mu řekl: „Co bylo dost dobré pro Phar Lapa je dobré i pro Rhadamese.“

A tonikum nikdy nezklamalo. Jen občas se stávalo, že některý kůň po vyhraném závodě došel do stájí, kde ale padl a uhynul, což nejlépe dokumentuje smrtící účinky arzenu. Smrt následuje dramaticky a náhle. Řetěžová reakce vede ke ztrátě tekutin, dehydrataci a následnému šoku. Kůň může také zemřít na selhání oběhového systému aniž by se projevily jiné příznaky onemocnění jako např. záněty střev či zažívacího traktu.

Lawrence Boyden v součastosti pracuje jako licentovaný podkoní. Kdysi však míval i on trenérskou licenci. Nakonec dodává, že i on zmíněné tonikum před 40 lety jednou vyzkoušel.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Aplikoval jsem ho na koně, který se jmenoval Strangeman v roce 1960. Potřeboval jsem jen, aby prostál celou trať dostihu a tak jsem se uchýlil k použití otcova tonika. Přidával jsem ho do jeho krmné dávky po dobu 10 dnů. Pak jsem vybral rámcový závod v Kilmoru, kam jsem ho přihlásil. A byl jsem šokován! Ne tím, o kolik délek zvítězil, ale s jakou lehkostí proběhl cílem. Pro mě to byl jasný důkaz toho, že ho to tonikum doslova „nakoplo.“ To mě vylekalo a nikdy v životě už jsem ho na žádném jiném koni nepoužil.

Nakonec bych ještě rád podotknul, že ani můj otec, ani Tommy Woodcock v žádném případě nechtěli Phar Lapovi vědomě ublížit. Položili by za něj i život, kdyby to bylo nutné.

Zdroj informací: The Australian
Zdroj obrázků: The Australian, archiv Australského národního muzea

Phar Lap otráven vlastním trenérem?


zleva: Harry R. Telford, Phar Lap s Tommym Woodcockem
a reportér deníku The Herald
Mlhavé domněnky týkající se otravy australského šampióna Phar Lapa začínají po 76 letech nabývat konkrétních tvarů. Vědci již drží v rukou jasný důkaz o tom, že byl otráven smrtelnou dávkou arzenu.To samozřejmě nadále odmítají někteří přední veterinární experti, když tvrdí, že arzen byl v té době běžně používán všemi dostihovými stájemi v Austrálii. Jeho účelem bylo především zlepšení kvality srsti u koní.

Situace se poněkud vyjasnila, když byl nalezen deník Harryho R. Telforda. Vědci se nyní přiklání k teorii neúmyslné otrávy šampióna, kterou pravděpodobně způsobil jeho vlastní trenér Harry R. Telford.

Paula Krugerová nám přináší další velmi zajímavé informace.

Paula Krugerová – reportérka

PAULA KRUGEROVÁ: Ve 30. letech 20. století byla Austrálie doslova infikována horečkou jménem Phar Lap. Tento kůň byl hrdina, který šel od vítězství k vítězství, často navzdory neúměrným handicapům. Právě v těchto těžkých letech se dědeček Noela Childa seznamil s Harrym R.Telfordem, trenérem koně, kterému později bezmezně propadla celá Austrálie.

NOEL CHILD:
V době, kdy se Phar Lap jako roček poprvé objevil v Austrálii, měl dědeček stáje hned vedle stájí Harryho Telforda. Tenkrát samozřejmě toho koně ještě nikdo neznal, ale můj děda patřil mezi Harryho nejlepší přátele. Víte, těžká doba nutila lidi, aby drželi pohromadě. Ti dva spolu tenkrát sdíleli břímě chudoby, ovšem jen do doby než Phar Lap vyzdvihl Harryho ze dna. Děda bohužel žádného Phar Lapa neobjevil a tak na tom zůstal pořád stejně. (Smích)

PAULA KRUGEROVÁ: V roce 1950, kdy byl Noel Child už dospělý, mu jeho dědeček vyprávěl o podivných událostech obklopujících Phar Lapovu smrt. Když pak svět obletěla zpráva Ivana Kempsona, že zřejmě s definitivní platností vyluštil hádanku týkající se záhadné smrti šampióna v USA, zazněla Noelovi v uších slova zemřelého dědy. Vědci podle Noela totiž pouze oznámili světu to, co už se šuškalo mezi trenéry v době, kdy Phar Lap uhynul.

NOEL CHILD: Dříve se v dostihovém sportu užívala různá tonika, která obsahovala škodlivé látky. Pokud se koním podávala často, docházelo k jejich kumulaci v organismu. Jednou z těchto (nyní již zakázaných) látek byl i arzen. Ten se používal zvláště pro zlepšení kvality srsti, zlepšení celkového stavu a vzhledu zvířete.

PAULA KRUGEROVÁ: Ale proč by Phar Lap potřeboval takové tonikum?

NOEL CHILD: Podle mého dědy, alespoň tak jsem to pochopil z jeho vyprávění, byl Phar Lap jako roček velmi citlivý kůň. Často trpěl různými kožními problémy: citlivostí na sluneční paprsky, exémem a podřážděním kůže. To bylo podle dědy hlavním důvodem, proč Harry R. Telford přistoupil k podávání zvláštního roztoku, který nazýval „Pottie’s Mixture.“ Jedním z benefitů tohoto roztoku bylo to, že viditelně zlepšoval kvalitu srsti a kůže u koní. A já věřím, že to ten efekt opravdu mělo.

PAULA KRUGEROVÁ:Ve 30. letech 20. století se ovšem nevědělo, že je tato látka zdraví škodlivá. Ostatně ani dnes opravdu 100 % nevíme, zda mohla způsobit Phar Lapovu smrt.

Noel Child dále říká, že podle jeho dědečka měli někteří australští trenéři své podezření týkající se náhlé nevyjasněné smrti šampióna v USA, ale odmítli se k celé kauze veřejně vyjadřovat.

NOEL CHILD: K okolnostem Phar Lapovy smrti mi dědeček prozradil, že lokální australští trenéři se již v roce 1932 domnívali, že arzen nashromážděný za ta léta v těle šampióna mohl být spouštěcím faktorem, který nakonec k úhynu Phar Lapa přispěl. Zajímavé ovšem je, že celou tuto věc vynesl opět na světlo až nedávný výzkum dr. Kempsona.

PAULA KRUGEROVÁ: Proč by se ale trenéři rozhodli držet celou tu věc pod pokličkou?

NOEL CHILD: Víte, smrt Phar Lapa přišla v době, kdy se Austrálie stále ještě vzpamatovávala z temných časů spojených s finanční krizí a chudobou. Nemyslím si, že by někdo měl zájem ještě přilévat olej do ohně a oznamovat světu, že smrt milované ikony byla vlastně dílem lidí, kteří ho milovali nejvíce. To by zřejmě nikomu příliš nepřidalo. Navíc si nebyli 100 % jistí. Nicméně jak ukázal nedávný výzkum, nebyli zřejmě daleko od pravdy. Navíc i pitevní zpráva z roku 1932 se zmiňuje o tom, že v těle šampióna byl nalezen arzen. Ironií však zůstává, že tento jed nepodali koni závistiví majitelé syndikátů nebo mafie, nýbrž jeho vlastní trenér, který ho měl rád a snažil se ho chránit.

PAULA KRUGEROVÁ: Co by si Váš dědeček myslel o tom, že záhada Phar Lapovy smrti stále plní přední strany všech Australských novin a magazínů?

NOEL CHILD: Myslím, že by ho to potěšilo. Vlastně všichni lidé té doby by asi byli pyšní na to, že mohli být svědky zrodu šampióna. A to, že jejich hrdina uchvacuje mysl lidí i po tak dlouhé době, jasně hovoří o tom, že si Phar Lap pozici národního hrdiny této země právem zaslouží . Děda se dnes, alespoň myslím, musel obracet v hrobě, protože tak dlouho tutlané tajemství bylo konečně veřejně vyřčeno. Snad už došel věčného klidu.

PAULA KRUGEROVÁ:To byl pan Noel Child, vnuk trenéra Billa Dunna.

Publikováno: 23. 10. 2006
Reportérka: Paula Krugerová

„Svatý grál“ australského turfu aneb kam se opravdu poděl pohár z roku 1930?


Záhadné zmizení Melboursnkého poháru, který vyhrál Phar Lap v roce 1930 fascinovalo dostihové historiky obdobně, jako Phar Lapova náhlá a dlouho nevyjasněná smrt v roce 1932. Postrádaná trofej byla po letech marného hledání konečně lokalizována. Už „objevení“ ztracené trofeje je pro dostihové historiky
bezpochyby vítanou senzací. Věc má ale háček… Existuje totiž tvrzení, že tento 18 karátový zlatý pohár z roku 1930 byl 2x zrecyklován! Jde prý o tutéž trofej, kterou v roce 1953 vyhrál Wodalla a následně pak o několik desetiletí později v roce 1980 i Beldale Ball. Toto tvrzení prezentuje veřejnosti expert na dostihovou historii, doktor Andrew Lemon ve své nové knize, která nese název The History of Australian Thoroughbred Racing Volume III./Historie Australského dostihového sportu díl III. Kniha byla publikována 27.8.2008.
Pan A. E. Underwood, majitel vítěze Melbournského poháru 1953, Wodalla, přebírá „sporný“ Melbourský pohár od guvernéra, sira Williama Slima. Vpravo je žokej Jack Purtell a vedle něho trenér vítěze – R. Sinclair
Lemonovo pátrání po ztraceném poháru z roku 1930 započalo, když před třemi lety prodavač ojetých aut- Bob Todd – oznámil světu, že právě on je držitelem všemi tolik hledané trofeje z roku 1930. Později však bylo odborníkem prokázáno, že se jednalo o pouhý padělek. Harry Telford – když na něj opět dolehla chudoba – prý tento pohár prodal roku 1940 jistému Johnu Ellisovi, ale co se s ním dělo dál, dlouho nikdo netušil.
Beldale Ball (Nashua – San Cat, Barbizon),
vítěz Melbourne Cupu z roku 1980

Podle Lemona se bezpochyb jedná právě o ztracený pohár z roku 1930. Tedy ten, který Ellis roku 1953 nabídl Victoria Racing Clubu k odkupu. Je nesporné, že se VRC v roce 1953 snažil snížit své náklady. Tento „pohár na prodej“ tehdy VRC přišel vhod. Lemon se také domnívá, že prodejní cena tohoto poháru byla menší než cena, kterou by klub musel zaplatit za zhotovení trofeje nové. Podle Lemona byl tedy Melbournský pohár z roku 1930 zrecyklován a předán vítězi Melbourne Cupu z roku 1953.

Navíc pohár z roku 1953 se zdá být shodný s pohárem roku 1980. Lucky Rocca, muž, který byl odpovědný za přípravu pohárů pro Melbourne po 30 let, potvrdil, že z výše zmíněného poháru osobně odstraňoval věnování,“ říká Lemon.

A dále pokračuje: „Jsem spokojený, že jsem eliminoval možnosti a dostal se až sem, ale i tak si nejsem 100 % jistý, zda jsem tu hádanku poskládal správně, takže nechávám raději tuto otázku stále otevřenou. Jsem si vědom toho, že svědectví není tak vypovídající jako přesvědčivý důkaz.“

Svůj výzkum postavil Lemon také na faktu, že trofeje pro Melbourne Cup byly ručně vyráběny pouze hrstkou zlatníků, výjimku tvoří pouze pohár z roku 1919, který byl vyráběn třemi lidmi zároveň. Od roku 1919 se vedou pracovní záznamy všech zlatníků odpovědných za výrobu pohárů a podle těchto záznamů byli také Lemonem dohledáni. Neexistují žádné záznamy o výrobě poháru v roce 1953 ani v roce 1980.

Velikost i forma poháru se měnila po desetiletí v závislosti na ceně zlata a na peněžité odměně pro vítěze poháru. Pohár z roku 1953 se zdá být větší a obsahuje i daleko více zlata než všechny ostatní trofeje vyrobené po roce 1930.

Po zvážení poháru a nasledným odečtením hodnoty zlata v gramech, které bylo provedeno odborníky, bylo zjištěno, že pohár z roku 1980 váží 1045 gramů. Phar Lapův pohár z roku 1930 vážil 1088 gramů.Trofeje podobných velikostí zhotovoval pro pana Williama Drummonda a jeho společnost pouze pan James Steeth a to v letech 1923 až 1930.

Samozřejmě nasledoval proces postupné eliminace a porovnávání. Nakonec byly vypuštěny všechny poháry až na zmizelý Phar Lapův pohár v roce 1930. Po prozkoumání desítek trofejí za poslední tři roky, se Lemon dostal k finálnímu výsledku.

Lemon shrnul své pátrání následovně: “ Je až zarážející jak důvtipně byly téměř všechny zkoumané poháry od sebe odlišeny. Výjimkou je pouze pohár z roku 1980. Jeho podoba s pohárem z roku 1930, který jsem s ním porovnával pomocí autentických dobových fotografií, je na první pohled velmi viditelná – oba dva poháry vykazují určitou podobnost.“

Lucky Rocca, zlatník z oboru, vysvětluje případný váhový rozdíl mezi poháry tak, že chybějící gramáž byla ztracena opětovným broušením původních trofejí. Existuje samozřejmě několik možností, jak recyklovat trofej. Rocca jednoznačně Lemonovi potvrdil, že nejlepšího výsledku se dosahuje zpětným vybroušením poháru. Použití této techniky navíc zničí věškeré rytiny, které by mohly být odhaleny rentgenovými paprsky.

Lemon doufá, že pokud získá jeho projekt větší publicitu, otevře se mu i přístup k dalším archivním materiálům potřebným k dalšímu postupu v jeho pátrání. Je si téměř jistý, že jeho další zjištění nesporně povedou k finálnímu potvrzení této teorie.

Sporná trofej z roku 1980, kolem které se nyní točí vír všetečných otázek, je v těchto dnech zapůjčena Australskému dostihovému muzeu /Australian Racing Muzeum/ sídlícímu na náměstí Federace. Její majitelkou je však paní Susan Renouf, která byla v roce 1980, když Beldale Ball vyhrál Melbourne Cup, vdaná za hřebcova majitele Roberta Sangstera.

Trenér Bart Cummings se šťastnou majitelkou
„tří pohárů“ v jednom, paní Susan Renouf

Budu muset zvýšit ostrahu,když mám teď vlastně tři Melbournské poháry v jednom,“ říká paní Renouf. „Ten objev je pro mě velkým překvapením. Chtěla jsem trofej původně odkázat jedné ze svých dcer, ale budu to muset ještě znovu zvážit.“

Majitel slavné aukční síně, Charles Leski, který vydražil i deník se zápisky Harryho R. Telforda, odhaduje, že cena předmětného poháru by se po potvrzení Lemonovy teorie pohybovala v rozmezí 500.000 – 1.000.000 USD.

Paní Renouf případným zájemcům o koupi poháru vzkazuje: „Není na prodej! Vždycky jsem byla příběhem Phar Lapa fascinována a k poháru mám i velký citový vztah.“

Relevantní video k článku zde.

Publikováno: 28.8.2008
Podle článku :Andrewa Garveyho
Zdroj informací: The Globe
Zdroj obrázků: Archiv autorky, The Globe

Phar Lapova trofej z Melbourne 1930 nalezena?


Prodavač ojetých aut z Nového Jižního Walesu – Bob Todd – věří, že našel ztracený Melbournský pohár, který vyhrál legendární australský ryzák Phar Lap v roce 1930.
Phar Lap vyhrál Melbournský pohár i navzdory obrovskému handicapu – nesl v dostihu totiž o 4 kg více než ostatní soupeři. (Pozn. Žádný čtyřletý kůň v celé historii Melbourne Cupu větší zátěž nikdy nenesl.)

Phar Lap zadrženě a s přehledem vítězí v
Melbournském poháru v roce 1930


Trofej, která by dnes bezpochyby patřila k nejcennějším Australským sportovním pamětihodnostem, se však po roce 1940 záhadně ztratila. Todd nyní tvrdí, že právě on je jejím držitelem.

Zmíněnou trofej mu prý v roce 1998 nabídl k odkupu podivný starý muž. Ten za ni požadoval hotovost a skoro nový vůz. Stařík mu prý rovněž sdělil, že pohár zakoupil v roce 1970 od Johna Ellise. Tato informace byla shledána jako pravdivá, neboť Ellisova rodina doložila získání poháru průkazným dopisem. Ten potvrzoval, že v roce 1940 byl pohár prodán rodině samotným Harrym R. Telfordem a že zůstal v rodinném držení po celých 30 let.Objevení průkazného zlatníkova puncu na dně poháru odstarovalo další bouřlivé debaty vyzývající Victorian Racing Club (dále jen VRC), aby znovu prošetřil tvrzení pana Todda, a to i navzdory faktu, že už před sedmi lety (tedy v době, kdy byl zmíněný pohár ještě v držení Ellisovy rodiny) jeho autenticitu uznat odmítl.

Sporná trofej z roku 1930 a Gerald „Cappy“, syn Harryho
Telforda,
polovičního majitele a trenéra slavného
Phar Lapa (Harry na snímku vlevo).

„S novými důkazy a odzbrojeni faktem, že toto tvrzení neodeznělo, VRC uvítá možnost znovu přehodnotit své původní rozhodnutí,“ oznámil tisku marketingový manažer Joe McGrath.

Joe McGrath (zcela vpravo) – marketingový
manager Victorian Racing Clubu

Punc W.D.&Co. se shoduje s puncem Williama Drummonda – zlatníka, který byl pověřen výrobou pohárů pro Melbourne Cup v letech 1923 až 1930. Navíc fotografie originálního poháru z roku 1930 odhalila, že pohár zakoupený panem Toddem od záhadného staříka se neshoduje jen velikostí, ale i tvarem a provedením.

Pan Todd tisku dále sdělil, že mu již byla jistým kupcem nabídnuta částka 87.000 NZD. Jméno kupce však odmítl tisku prozradit. A všem, kdo by o trofej měli i nadále zájem vzkázal: „Nechci se poháru bezpodmínečně zbavovat. Nepotřebuji peníze, ale pokud někdo nabídne částku větší než 1.000.000 dolarů, potom o tom budu uvažovat.“

Sporný pohár. Je opravdu Phar Lapův?

Pro zajímavost, Phar Lapova trofej za vítězství v Cox Plate 1931 byla v roce 2004 vydražena na aukci za 438.000 NZD. Byla zakoupena majitelem obdivuhodné Makybe Divy, Tony Santicem.

Publikováno :14.9.2005
Zdroj informací: The Daily Telegraph
Zdroj obrazků: Melbourne Muzeum, archiv autorky

Otázka záhadné Phar Lapovy smrti definitivně vyřešena?


Poté, co Melbournské muzeum získalo v dražbě unikátní deník Harryho R. Telforda se všemi záhadnými recepty, rozhodlo se dát jej k dispozici vědcům z výzkumného centra synchrotonu. A věčná otázka týkající se záhadné smrti Phar Lapa v USA v roce 1932 se zdá být konečně zodpovězena.

Vědci, kteří objevili ve Phar Lapově srsti přítomnost arsenu, se totiž domnívají, že legendární Phar Lap opravdu zemřel na předávkování touto látkou. Vedoucí projektu, dr. Ivan Kempson, nyní připouští, že nepodložené teorie, které se začaly záhy po smrti šampióna šířit, podpořila i pitevní zpráva. Mnozí Australané tak uvěřili, že odstranění neporazitelného koně bylo dílem americké mafie, která měla strach, že by Phar Lap mohl ohrozit jejich výnosný sázkový systém. Po zjištění, že Phar Lapova DNA opravdu arsen obsahovala, se tato terorie opět dostala do popředí zájmu veřejnosti jako nejpravděpodobnější příčina šampiónovy smrti v roce 1932.

Nyní byla však tato teorie díky informacím z deníku H. R. Telforda definitivně vyvrácena. Vypadá to, že záhadná smrt této legendy dostihového sportu byla s největší pravděpodobností opravdu jen nešťastnou náhodou. Kempsonovo prohlášení koresponduje i s výroky samotného Woodcocka, který na smrtelné posteli v roce 1985 připustil, že Phar Lap teoreticky mohl zemřít na předávkování speciálním tonikem.

Nyní toto prohlášení rozpoutalo mediální smršť nejen v samotné Austrálii ale i po celém světě.

Neporazitelný Phar Lap v roce 1931


Pokud umíte dobře anglicky, můžete se podívat na relevatní reportáže:
Phar Lap mystery solved 01
Phar Lap mystery solved 02
Phar Lap mystery solved 03

Zdroj informací: www.Yahoonews.com
Zdroj obrázků:
www.Yahoonews.com, archiv autorky