Robustní Pretty Polly (IRE) spatřila světlo světa 17. 8. 1901. Na dostihové dráze se stala legendou: vyběhla 24x a 22x zvítězila (v 15ti dostizích v řadě si udržela status neporažené kliny). Stala se teprve pátou klisnou, které se podařilo zvítězit v Trojkoruně klisen založené roku 1814. Nemalé úspěchy však slavila také v chovu, kde doslova zářila.

Její otec Gallinule (po Isonomy) byl náchylný ke krvácením do plic a matka Admiration (po Saraband), vyběhla 19x a pouze 3x proběhla vítězně cílem. Admiration dala v chovu 9 vítězů, kteří zvítězili ve 42 dostizích a založila velmi úspěšnou rodinu matek, z níž pochází např. prvotřídní Cragannour, Cresta Run, King John či Tehran.

Pretty Polly byla ve své době mezi dostihovými klisnami královnou: vynikala svou třídou i stylem. Nepočítáme-li fenomenální Kincsem, tak se dlouho žádné jiné klisně nedařilo vyrovnat nebo překonat její rekord 15 vítězství v řadě – v nobodobé historii ji již předstihla výjimečná Zenyatta – ale statistiky jasně říkají, že Pretty Polly byla dokonce lepší než slavná Sceptre či další ze zázračných klisen, Dahlia.

Pretty Polly odchoval major Eustace Loder, jehož stájové barvy rovněž na dostihových oválech hájila. I když její rodiče na dostihové dráze nikterak nevynikli, byla Pretty Polly přesto zařazena do tréninku, kde se jí ujal Peter Purcell Gilpin, který ji přijal do svých stájí v Clarehavenu v Newmarketu. Když Pretty Polly dorazila do nového domova, nijak Gilpinovi neučarovala, byla prý „příliš masivní a energická„.

Nebylo tedy divu, že při svém debutu v roce 1903 zaskočila nejen dostihové publikum, ale i samotného Gilpina, když navzdory nepovedenému startu „protančila cílem ve stylu tanečnice valčíku“ a soupeři na ni ztráceli  propastných 10 délek!

V roce 1904 se jako 3letá postavila na start 1000 Guineas, který v rekordním čase vyhrála! Poté s grácií královny deklasovala své tři soupeřky v Oaks. Její výkony byly fenomenální a proto se nenašlo mnoho majitelů, kteří byli ochotni poslat své koně proti Pretty Polly, kterou přezdili na „královnu anglického turfu„. Na startu Derby se bohužel neobjevila, ale v Coronation Stakes se znovu ujala vlády, pokračovala v Nassau Stakes a  lehce si poradila s polem soupeřů i v St.Legeru, kde opět nastavila rekord dráhy. 

Bez viditelné námahy měla na svém kontě již oslňující sérii 15 vítězství. Poslali ji tedy do Francie, kde v Prix de Conseil Municipal poprvé ve své kariéře utrpěla smutnou porážku: před dostihem vydatně pršelo a dráha byla rozmočená a těžká. Pretty Polly byla poražena jako Napoleon u Waterloo když ztratila dostih o 2 1/2 délky. 

Žokej Maher po doběhu konstatoval, že „neporazitelná“ klisna sice Prestovi nakonec podlehla, ale její pekelné tempo na něm v těžkém terénu zanechalo nedozírné následky. Měl pravdu, Presto se už na dráze nikdy znovu neobjevil, zatímco „poražená“ Pretty Polly se vrátila zpět do Anglie, kde ve Free Handicapu v Newmarketu znovu porazila St.Amanta, kterému poskytla hmotnostní výhodu tří liber. Poté si stylem válečného admirála došlápla na své soupeře v Coronation Cupu: v cíli byla v rekordním čase 2:33. Na podzim zvítězila v Champion Stakes, Limekiln Stakes i v Jockey Club Gold Cupu.

Pretty Polly – přáníčko k narozeninám

Jako 5letá zakusila druhou porážku: v Ascot Gold Cupu. Porazil ji Bachelor’s Button o 1 délku. K její porážce vedly dva důvody: 1. na místě, kde se nachází podbřišník se jí pár dnů před dostihem udělala bradavice a dle názoru svého žokeje nebyla nikdy prvotřídním vytrvalcem. Nicméně ihned poté si spravila chuť, když obhájila vítězství v March Stakes a Coronation Cupu.

Do chovu odcházela se statistikou 24 startů, 22 vítězsví, 2 druhá místa a vyhranými dotacemi v hodnotě 38 597 liber. Během své kariéry zůstala neporažená 15x za sebou, což byl rekord, který později vyrovnal i její nepřímý potomek Brigadier Gerard. 

V chovu dala celkem 10 hříbat: 4 klisničky, které založily výborné chovné rodiny, ze kterých pochází např. Psidium (zvítězil v Derby Stakes, dal vitěze St.Leger jménem Sodium), St Paddy (vítěz 9 dostihů vč. Derby, St. Leger a Eclipse Stakes a byl mezi koňmi, kteří byli pozváni na start Free Handicapu v roce 1960),  Brigadier Gerard (vítěz 2 000 Guineas Stakes, 2x Champion Stakes, Sussex Stakes, King George VI and Queen Elizabeth Stakes, zvítězil 17x z 18  startů).

Mezi potomky Pretty Polly patří i hřebci typu: Vienna (Blue Riband Trial Stakes, v chovu dal hřebce Vaguely Noble), Donatello (neporažený v Italii a šampión plemeník v produkci chovných matek, v chovu dal Alycidona a Crepella), Great Nephew (druhý ve 2000 Guineas Stakes, 2x šampiónem plemneíků) a Luthiera (4x šampióna plemeníků ve Francii, 2x šampión plemeník v produkci chovných matek). 

Tento líbivý ryzák se narodil na farmě šejka Maktouna v Kentucky (USA) v roce 1992. Jeho otcem byl famózní Nijinsky (po Northern  Dancer) z Oaks vítězky Snow Bride po Blushing Groom. Zajímavé jistě je, že Lammtarra je ve 2. a 4. generaci procháván právě na již zmíněného Northern Dancera (CAN), což se jistě nemálo promítlo v jeho výsledcích na dráze. Ovšem, jak se později ukázalo, ani tato skutečnost sama o sobě mu nezajistila stabilní výsledky v chovu.

Lammtarra se na dostihové dráze objevil poprvé 12. 8. 1994 ve Washigton Singers Stakes na 1 400 m a s časem 1:28,26 min přesvědčivě zvítězil. Jeho výkon v tomto téměř bezvýznamném dostihu však upoutal odborníky a nebylo divu, že se o jeho výsledku v mžiku dozvěděla téměř celá zeměkoule. Lammtarra v něm totiž po 3/4 délky deklasoval přední dvouletou klisnu Myself. Čtvrtý finišoval Daffaq, kterému se za 10 měsíců později stala osudná role vodiče v epsomském Derby. Poté následovaly dvě události, které výrazně ovlivnily hřebcovu kariéru. Po incidentu na lovu zahynul jeho trenér Alex Scott, což mělo za následek hřebcův přechod do dubajského tréninku pod taktovku S. bin Suroora znamenal pro Lammtarru odjezd z Anglie a ukončení dvouletého běhání. Nádech tragédie měl i nález abscesu na Lammtarrově plicním laloku, mnozí se domnívali, že hřebec nepřežije.  Ryzák se však dokázal uzdravit, čímž bezpochyby prokázal nejen vůli žít, ale také svou obrovskou vitalitu. Nicméně prošel sérií pauz ve své přípravě a na dráze se objevil až 10. 6. 1995 v poli anglického Derby. U bookmakerů stál Lammtarra jen něco málo přes 10:1, což ukazuje, že tréninkové práce měl celkem slušné i navzdory vynucené pauze.

Ostré tempo v podstatě neakceptoval. Možná hrál roli i jeho žokej W. Swinburn, který si myslel, že by Lammtarra nemusel toto tempo prostát. Když točil u Tattenhamského rohu blízko bariéry v málo nadějné pozici, nikdo už nepředpokládal, co přinesou následující okamžiky. Osmset metrů epsomské rovinky se stalo dějištěm čehosi úchvatného… Swinburn byl zavřený v koních a snažil se hledat prostor, vzdaloval se od bariéry, kde bylo více místa, přičemž zadek jeho koně se téměř třel o nosy porážených soupeřů. Z klubka se vymotal na distanci, ale před sebou měl ještě čtyři koně – jenže to už nikdo nepochyboval, kdo má v dostihu navrch. Dodejme, že rovinka v Epsomu se svažuje od vnějšího okraje a kůň vzdalující se od bariéry musí překonat další, mimořádné stoupání. Skutečná bomba vybuchla, když časoměřiči oznámili čas 2:32,31. Dosavadní rekord z roku 1936 držel Mahmound s časem 2:33,8. Lammtarra se tak stal teprve druhým koněm, který ve 20. století vyhrál Derby v rekordním čase a ke všemu ještě v sezónním debutu (před ním totéž dokázal jen Grand Parade v roce 1919).

Reakce na doběh byla dosti rozpačitá, k čemuž přispělo nepochybně i totální vyhoření všech předpokládaných favoritů. Pověstná nejistota turfu opět ostře udeřila. Handicaper si v inkriminované době nejvíce cenil anglického derby-vítěze Celtic Swinga (130 liber), Pentire, neporažený ve čtyřech dostizích, měl o pět liber méně, zatímco Lammtarra se dělil se 123 librami o třetí místo s Winged Love. Z dlouhodobého hlediska byl tedy Lammtarra nejhůře hodnoceným derby-vítězem od Blakeneye v roce 1969.

Lammtarra vítězí v King Georg VI. and Queen Elizabeth Stakes

Podruhé v sezoně se Lammtarra objevil uprostřed léta na startu nejslavnějšího anglického dostihu King Georg VI. and Queen Elizabeth Stakes. Po dlouhém a tvrdém boji porazil Pentireho, kterému však jeho žokej příliš nepomohl, spíše naopak. Ani zde nešlo o oslnivý výsledek,  když se nedalo přehlédnout, že irský derby-vítěz Winged of Love zde přišel až čtvrtý a vítěz Arc z roku 1994, Carnegie, až šestý. Dostih byl od startu pomalý a čas 2:31,01  patřil na poměrně rychlé dráze k jednomu z nejpomalejších v historii tohoto dostihu.

V anglickém handicapu se sice Lammtarra dostal na první příčku, libru nad Pentireho – ovšem mezinárodní srovnání už tak milosrdné nebylo – Lammtarra získal o 13 liber méně než poslední držitel double Derby –  King Georg VI. and Queen Elizabeth Stakes – Generous. Koncem léta byl Lammtarra pokládán za nejlepšího tříletka Evropy, nicméně jeho prestiž nebyla příliš vysoká. Což bylo více méně evidentní hlavně z kurzů před Prix de l´Arc de Triomphe. Favoritem s kurzem 4:1 byl Carnegie, Lammtarra byl nabízen v kurzu 9: 2 a velmi blízko byli ještě Balanchine, Swain a Carling.

Z předchozích dvou startů již bylo zcela jasné, co Lammtarra potřebuje a hlavně jak stanovit ordre. Arc 1995 byl Lammtarrovi „přímo ušit na míru.“ Ostré tempo dělal Luso, Lammtarra šel za ním ve dvojici se Strategic Choice. V rovince se snadno odpoutal a zdálo se, že si jde pro suverénní vítězství, jenže zezadu vystřelil Freedom Cry a tak se 100 metrů před cílem publikum přeci jen dočkalo souboje, ze kterého však nakonec přeci jen vyšel vítězně Lammtarra, který útok svého soka spolehlivě odrazil a proběhl cílem jako vítěz…  Po tomto výkonu muselo mnoho odborníků uznale pokývat hlavou a uznat, že Lammtarra prostojí prakticky každé tempo a přitom má stále ještě dostatek sil na zdrcující finiš.

Lammtarra po vítězství v Prix de l´Arc de Triomphe  1995

Před 24 lety získal Lammtarrův otec Nijinsky Trojkorunu a jeho vliv v anglickém Derby je ještě větší než vliv jeho otce – Northern Dancera. Lammtarra šel ve stopách Golden Fllece a Shahrastaniho, kteří Derby vyhráli, ale co více – Nijinského synové Ile de Bourbon a Caerleon dali derby-vítěze Kahyasiho a Generouse. Nijinského synové a dcery tedy dosáhli 96 graded nebo group vítězství, což představuje 11 % z celkového počtu vítězných koní. Nijinsky uhynul 25. 4. 1992 a Lammtarra tedy pochází z jeho předposledního ročníku. Říká se, že nejdůstojnější pokračovatel linie vychází z posledních ročníků plemeníka. Šejk Mohamed v roce 1995 věřil, že tato „pravda“ bude platit i v případě Lammatarry, protože je prvním derby-vítězem, který vychází ze spojení derby-vítěze s vítězkou Oaks (pozn. i když je potřeba uvést, že Snow Bride obdržela vítězství se zpožděním poté, co byly vyhodnoceny antidopingové testy třídélkové „vítězky“ Aliysy.) Navíc – Blushing Groom, otec Snow Bride byl třetí v Minstrelově Derby 1977 a dostih zcela neprostál.

První sezonu působil Lammtarra v Dalham Hall Studu šejka Mohameda poblíž Newmarketu (GB). Na konci chovné sezony 1996 byl však prodán do Japonska za 30 millionů USD, aby zaujal místo na jedné z největších farem zabývajících se chovem plnokrevníka poblíž Hidaky. Připouštěcí poplatek se pohyboval okolo 30.000 liber, jenže ani zde se neprosadil. Jeho potomci nedosáhli na dráze očekávaného úspěchu a tak se připouštěcí poplatek z původně astronomické částky snížil na 2.500 liber za živé hříbě. I když tedy jeho potomci nedosáhli na dráze podobných výsledků jako jejich otec, časem se ukázalo, že klisny po něm jsou skvělé matky, neboť sám Lammtarra měl opravdu ukázkový původ. V srpnu 2006 se světem turfu rozletěla zpráva, že šejk Mohammed bin Rashid Al Maktoum změnil názor a zakoupil Lammtarru zpět pro svůj Arrow Stud.

Lammtarrra v kostce:
Narozen:  1992 (USA)
Chovatel: Gainsborough Farms
Majitel:  Saeed bin Maktoum al Maktoum
Trenér:    Alex Scott/ Saeed bin Suroor (od 3 let)
Rekord: 4 startů –  4 vítězství
Výhry:  1 271 075 Liber

Důležité vyhrané závody:
Washington Singer Stakes (1994)
Epsom Derby (1995)
K. George VI & Q. Elizabeth Stakes (1995)
Prix de l’Arc de Triomphe (1995)

Další pocty a ocenění:
Evropský šampión 3letých hřebců (1995)

Lammtarra pedigree (pro zvětšení klikni):

Ke každému dostihovému koni se občas štěstěna otočí zády. Výjimku tvoří pouze koně jako Man O´War nebo Secretariat, kterým prostě stačila dráha a všichni soupeři mizeli vdáli. Na anglického národního hrdinu počátku 70 let, Mill Reefa, se však štěstěna usmála hned třikrát…

Poprvé, když americký chovatel Paul Mellon rozhodl, že poměrně malý hřebec s lehkou akcí a dlouhými spěnkami bude lépe běhat na evropských drahách. Hřebčí linie založená v Evropě Mill Reefem a polobratrem po otci Rivermanem je jediná, která může výrazně ohrozit dominantní postavení linie Northern Dancera.

Nasrullah (nar.  1940) po Nearco z Mumtaz Begum po Blenheim

Jeden z nejvlivnějších plemeníků Ameriky poválečné éry Nasrullah uhynul 26. 5. 1959, předtím však ještě stačil krýt vítězku Kentucky Oaks Lalun. Hřebeček, který se z uvedeného spojení narodil, byl pojmenován Never Bend a stal se šampiónem amerických dvouletých v roce 1962. Nadějné byly i trialy následující jaro, ale v úvodních dvou klasických dostizích Never Bend svou taktikou jít ze špice neuspěl. V Kentucky Derby byl o délku poražen Chateaugaylem, v Preakness Stakes mu došly síly ještě dříve a skončil třetí. Poté jej zraněný kotník vyřadil na 11 týdnů z tréninku. Na dráze se opět objevil v sprnu, ale příliš nezaujal. Koncem sezony jej handicaper postavil na druhé místo mezi tříletými, ale 11 liber pod Chateaugaye. Never Bend odešel z dráhy s reputací koně, který si vynucoval svoje tempo na špici při zřetelně limitované vytrvalosti. Pozoruhodné však je, že jako dvouletek byl v několika dostizích schopen krotit svoji touhu jít ze špice, ale jakmile přešel na delší distance s pomalejším tempem od startu, nebyl k udržení. Snad zdědil svou tvrdohlavost od vzpurného Nasrullaha. Je jistě zajímavé porovnat nejúspěšnějšího Nasrullahova syna – Bold Rulera. Oba byli ve dvou letech obdobnými koňmi s obrovským speedem a ve třech letech měl i Bold Ruler tendence chodit ze špice, ale dal se udržet, kdežto Never Bend vyrazil jako šíp, ale brzy odpadl.

Bold Ruler (nar.1954) po Nasrullah z Miss Disco po Discovery

Mill Reef s ošetřovatelem a stálým žokejem Lewisem

Mill Reef spatřil světlo světa v USA v roce 1968, ale velmi záhy byl importován do Anglie, kde v tréninkovém centru Iana Baldinga  započala jeho příprava na dostihovou kariéru. Již na jaře 1970 ukazoval svůj lehký cval, při kterém téměř „létal“ s hlavou a krkem nataženým dopředu a kopyty vysoko nad zemí… Debutoval v květnu v Salisbury a již po jediném dostihu jeho žokej Lewis řekl Baldingovi: „Je to nejlepší hřebec, jakého jste kdy měl a jakému mít budete...“ Do konce sezony nebyl Mill Reef v Anglii poražen. Jeho vítězství zahrnovala i nejdůležitější dostih dvouletých – Dewhurst Stakes. Nešťastně však v létě prohrál s My Swallow v Prix Robert Papin.

Mill Reef s Georgem Lewisem v sedle…

Při tříletém debutu v Newbury se divákům představil nádherně osvalený a deklasoval své soupeře s nevídanou lehkostí. Ve 2000 Guineas byl však poražen jedním z největších mílařů historie – Brigadier Gerardem. S ohledem na limitovanou vytrvalost otce vyvolávál Mill Reef určité pochybnosti o svých schopnostech prostát derby distanci. Nepochyboval však žokej Georg Lewis, který na tiskovce před dostihem sebevědomě prohlásil: „V Epsomu je mineme tak rychle, že z toho dostanou zápal plic.“ A jeho proroctví se vyplnilo. Mill Reef vyhrál o 2 délky, ale vzhledem k pomalému nástupu byl výsledný čas opravdu slabý: 2:37,14 a tak mnozí turfmani i nadále pochybovali. Následovalo Mill Reefovo lehké vítězství v Eclipse Stakes před výborným Caro, ale definitivní rozprášení pochybností přišlo až s vítězsvím v King Georg VI and Queen Elizabeth Stakes, kde Mill Reef odkentroval pole o 6 délek, což byl největší rozdíl v historii. (Překonal jej až Doyen v roce 2004, když doběhl do cíle o 8 délek před soupeři.)

Šestset metrů před cílem Prix de l´Arc de Triomphe byl Mill Reef blokován třemi vedoucími koňmi a navíc zvenčí držen klisnou Pistol Packer. Vtom okamžiku se na něj životní štěstí usmálo podruhé, když se u bariéry začal propadat italský derby-vítěz Ortiz. Mill Reef se kolem něj protáhl a zvítězil v čase 2:38,3 což byl také rekord dostihu. Mill Reef se tak po 28 letech stal prvním vítězem tohoto dostihu trénovaným v Anglii. Byl ponechán v tréninku i následující sezonu, přičemž hlavním cílem bylo oplatit porážku Brigadier Gerardovi z 2000 Guineas a vítězství v Eclipse Stakes. Mill Reel začal sezonu brilantně – vyhrál totiž největší dostihy anglických i francouzských starších koní jako Prix Ganay a Coronation Cup. Potom však musel být stažen z dráhy pro zdravotní problémy a v srpnu si zlomil nohu v domácím galopu. S velkými pochybnostmi absolvoval sedmihodinovou operaci, při níž vyčerpal svoji třetí dávku štěstí. Byl zachráněn a syndikalizován pro anglický chov, neboť Paul Mellon byl sice Američan, ale anglofil. Pro chov na Britských ostrovech udělal mnohem více než většina těch, kteří se tam narodili. Rozhodl se ponechat Mill Reefa v anglickém National Studu za velmi přijatelných podmínek. Toto klíčové rozhodnutí jistě vynikne daleko více, uvážíme-li, že 6 derby-vítězů z let 1968 – 1978 putovalo přes Atlantik a mezi těmi, kteří zůstali, byl právě Mill Reef a jeho syn Shirley Heights.

Mill Reef (nar. 1968) po Never Bend z Milan Mill po Princequillo

Shierley Heights  (nar. 1975) po Mill Reef z Hardiemma po Hardicanute

Již svým druhým ročníkem v roce 1978 se Mill Reef stal prvním derby-vítězem od roku 1936, který sám dal derby-vítěze. Před ním byl pouze Never Say Die, jehož syn Larkspur vyhrál problematické Derby v roce 1962, kdy došlo k hromadnému pádu, jehož obětí byl i horký favorit Hetherssett. Nebylo to však vše, ještě téhož roku vyhrál Mill Reefův syn Acamas francouzské derby, čímž se postaral o zvýšení reputace svého otce v Evropě.

Další dva roky přinesly další skvělé koně, ale skutečnou hvězdou se stal až Glint Of Gold, jeden z nejlepších koní, který si připsal velká vítězství ze všech zemí, ale v Derby měl smůlu, neboť tam se potkal se Shergarem, který suverenně zvítězil a Glint Of Gold skončil druhý.

Po Shirley Heigtsovi se do historického seznamu vítězů nejprestižnějšího dostihu světa, anglického Derby, zapsal další Mill Reefův syn, Reference Point. Pozoruhodný byl především vyběhnutý čas 2:33,9 což byl nejrychlejší čas od zavedení elektrické časomíry.

Bronzová socha Mill Reefa v životní velikosti v Národním hřebčíně v Newmarketu

Ve výčtu velkých synů i dcer Mill Reefa bychom mohli pokračovat ještě dlouho, ale uveďme alespoň vítěze Breeders´ Cup Turf Lashkariho nebo klasické Wasla s Doyounem a Idle Waters. Přízračný Mill Reef udělal pro svůj vlastní věhlas mnohem více než kterýkoliv z jeho vrstevníků. Po jeho odchodu se o jeho nesmrtelnost vydatně starali synové Shirley Heights, který kráčel ve stopách svého otce a dal anglického derby-vítěze Slip Anchora a francouzského Darshaana. Jediným hřebcem, jehož syn a vnuk vyhráli anglické derby byl v roce 1918 Gainsborough (syn Hyperiona a vnuk Owen Tudora).

Slip Anchor (nar. 1982) po Shierley Heights z Sayonara po Birkhahn

Darshaan (nar. 1981) po Shierley Heights z Delsy po Abdos

Dovolte mi ukončit tento článek slovy jednoho z největších chovatelů americké dostihové historie „Bulla“ Hancocka: „Dostihová i chovná kariéra Mill Reefa z něj přesně dělá hřebce, kterého bych si přál mít na své Claiborne Farm v Kentucky.“

Narozen:  1968
Uhynul:   1986
Chovatel: Paul Mellon
Majitel:  Paul Mellon
Trenér:   Ian Balding
Rekord: 14 startů – 12 vítězství , 2 druhá místa
Výhry:  309 225 LiberDůležité vyhrané závody:
Coventry Stakes (1970)
Gimcrack Stakes (1970)
Dewhurst Stakes (1970)
Greenham Stakes (1971)
Epsom Derby (1971)
Eclipse Stakes (1971)
K. George VI & Q. Elizabeth Stakes (1971)
Prix de l’Arc de Triomphe (1971)
Prix Ganay (1972)
Coronation Cup (1972)Další pocty a ocenění:
Šampión tříletých v Anglii (1971)
Evropský kůň roku (1971)
Šampión starších koní v Anglii (1972)
Timeform rating: 141
Vedoucí plemeník ve Velké Británii a Irsku (1978, 1987)
V anketě o 100 nejlepších evropských koní obsadil 4. místo
Bronzová socha v životní velikosti v Národním hřebčíně v Newmarketu
Mill Reef Stakes na závodišti v Newbury

Mill Reef pedigree (pro zvětšení 2x klikni):

 

Mohutný ryzák – přezdívaný svými fanoušky důvěrně „Big Red“ – se stal počátkem 70. Let v USA doslova národním hrdinou díky neuvěřitelným vítězstvím, při nichž lámal jeden rekord za druhým. Jeho starty byly ukázkou fantastické síly a dokonalosti, kterou turf  dlouho nespatřil…

Neuvěřitelný Secretariat v akci…dech se tají a člověku naskakuje husí kůže už jen při pohledu na tuto fotografii, jak to asi vypadalo ve skutečnosti?

Bold Ruler, nar. 1954 (Nasrullah – Miss Disco, Discovery)

Somethingroyal, nar. 1952 (Princequillo – Imperatrice,  Caruso)

Secretariat jako hříbě

 Byl krásný již jako hříbě. „Nevěděla jsem, že v něm něco je, až do jeho prvního dostihu, který sice nevyhrál, ale já věděla, že se v něm skrývá velký bojovník,“ řekla Penny později novinářům. Ve svém prvním startu totiž Secretariat skončil až čtvrtý, což byl, jak se později ukázalo – jeho nejhorší životní výsledek. Trenér Secretariata Lucien Laurin byl bez sebe vzteky. Odkopl židli přes celou loži a vykřikl: „Zatraceně, ten kůň neměl prohrát!“

Onion poráží Secretariata…

Secretariat si však rychle napravil reputaci – hned napodruhé vyhrál v Aqueductu o 6 délek! Poté lehce vyhrál menší dostih. Při tréninku na Sanford Stakes zaběhl v tréninku kilometr za 59 sekund (!), přesto byl favoritem dostihu neporažený Linda´s Chief, kterého však Secretariat deklasoval o 3 délky. O 2 týdny později, v Hopeful Stakes předvedl s žokejem Ronem Turcottem poprvé onu fantastickou krasojízdu, při které zvihl ze sedadel dostihové odborníky i laiky. Všem se zdálo, že musí každou chvílí vzlétnout…

Snímek, který obletěl svět – Secretariat vyhrává Belmont Stakes o propasných 31 délek před soupeři…

Zbytek dvouleté kariéry byl jen formalitou. Ryzák vyhrál téměř všechno, kde se objevil – výjimkou byl pouze Champagne Stakes, kde byl diskvalifikován pro poškození druhého v cíli. Byl zvolen Americkým koněm roku, což se doposud žádnému dvouletému koni nepodařilo. Penny musela kvůli smrti otce část Secretariata odprodat – hřebec byl rozdělen do 32 podílů po 190 000 USD, které byly během 4 dní pryč a celková suma se vyšplhala na  – 6080 000 USD.  Secretariat měl sice jiné majitele, ale jinak se vůbec nezměnil. Zvítězil v Bay Shore Stakes i Gotham Stakes, kde zlomil traťový rekord na 1600 metrů. Po dostihu však jeho jezdec projevil obavy, že něco není v pořádku. Secretariatovi zjistili absces v hubě!

Secretariat  s žokejem Ronem Turcottem

Týden před Kentucky Derby však opět začal trénovat a 4 dny před dostihem zaběhl 1 km za 58,6 sekundy. Přesto mnozí pochybovali. Secretariat jejich pochybnosti rozdrtil na prach, v cíli Kentucky Derby byl v čase 1: 59,4, který doposud nebyl překonán. Další dostih americké Trojkoruny, Preakness Stakes byl opět ve znamení spanilé jízdy – žokej Secretariata po startu jen lehce pobídnul a ryzák vystřelil vpřed jako raketa, minul své soupeře jako by stáli na místě a proběhl zadrženě cílem. Jeho čas byl  nejrychlejší v historii dostihu. Dva traťové rekordy během dvou týdnů nezanechaly na hřebci pražádné následky.

Secretariat a „Penny“ Cheneryová

K zisku Trojkoruny už zbývalo jen vítězství v Belmont Stakes. Po startu šel Secretariat rychle do vedení a své soupeře nechal za sebou již v první zatáčce. Diváci nevěřícně sledovali, jak se  jim bez námahy vzdaluje… V cíli byl o propastných 31 délek před ostatními koňmi (!) Trojkoruna a s ní i pozice  jednoho z nejlepších koní dostihové historie byly definitivně jeho!!!

Secretariat na přebalu magazínu Time

Následovalo ještě několik vesměs vítězných startů, ale hřebec už dokázal vše, co se jen dokázat dalo, proto se jeho trenér rozhodl a poslední start jeho kariéry se odehrál v Kanadském Torontu. V Canadian International nestartoval nikdo, kdo by pro Secretariata představoval vážnějšího soupeře a tak se tento dostih stal Secretariatovou exhibicí – vyhrál o 6 1/5 délky.

Canadian International – Secretariat se loučí, jak jinak než vítězně…

Dva týdny po dostihu byl odvezen na Kentuckou Claiborne Farm, kde ho očekávala kariéra plemeníka. Bohužel v chovu hřebec neprokázal takové kvality. Nikdy nedal koně, který by se mu jen vyrovnal. V roce 1989 musel být tento fenomén utracen pro schvácení kopyt na všech čtyřech končetinách, ale vzpomínka na rezavý zázrak je v srdcích všech fanoušků dostihového sportu dodnes živá. Secretariat – jeden z mnoha a přesto jedinečný…

Narozen:  30. 3. 1970
Uhynul:   4. 10. 1989
Chovatel:  Meadow Stables
Majitel:  Meadow Stables (Penny Chenery)
Trenér:  Lucien Laurin

Rekord: 21 startů – 16 vítězství , 3 druhá místa, 1 třetí

Výhry:  1 316 808 USD

Důležité vyhrané závody:
Sanford Stakes (1972)
Hopeful Stakes (1972)
Futurity Stakes (1972)
Laurel Futurity (1972)
Garden State Futurity (1972)
Bay Shore Stakes (1973)
Gotham Stakes (1973)
Arlington Invitational (1973)
Marlboro Cup (1973)
Man o‘ War Stakes (1973)
Canadian International (1973)
Kentucky Derby (1973)
Preakness Stakes (1973)
Belmont Stakes (1973)

Další pocty a ocenění:
Uveden do Dostihové síně slávy v USA (1974)
Uveden do Síně slávy atletů v Kentucky (2007)
Objevil se na známkách USA (1999)
V žebříčku nejlepších koní 20. století se umístil na 2.místě
Socha v Belmont Parku a Kentucky Horse Parku
Secretariat Stakes v Arlington Parku
Film Secretariat (Disney Production 2010)

Secretariat pedigree (pro zvětšení klikni):

Hnědák Tiznov, který  v USA mj. získal přezdívku „Mr. Breeders’ Cup“, spatřil světlo světa dne 12. 3. 1997 v Kalifornii (USA) v chovu paní Cecilie Straub-Rubensové, která byla zároveň i jeho spolumajitelkou. Dalším spoluvlastníkem byl Michael Cooper. Tiznovův otec, hřebec Cees Tizzy je po hřebci Relauch. V rodokmenu Tiznovovy matky Cee’s Song zase nalezneme skvělého Seattle Songa, jehož otcem nebyl nikdo jiný než neporažený vítěz americké Trojkoruny z roku 1977, Seattle Slew.

Tiznow (Cees Tizzy  – Cee’s Song , Seattle Song)

Tiznov vyspíval pomaleji a na dráze se tak objevil až jako 3letý. 22. 4. 2000 jej trenér Jay M. Robbins  poslal do Santa Anita Parku na start SA MSW Stakes pro nezvítězivší koně, kde doběhl na šestém místě. Svou reputaci si však vylepšil už 11.5. v Holywood Parku, kde doběhl druhý. Svůj běžecký potenciál však naplno předvedl až 31.5. , když v MSW s přehledem o 8 1 zvítězil! 1. 7. následovalo těšné vítězství „o krk“ v Affirmed Stakes (Gr.3) a dne 23. 7. se Tiznow objevil na startu jedničkového Swaps Stakes. Doběhl druhý za Captain Steve, což se opakovalo i 28. 6. v Paciffic Classic (Gr.1). Smůlu prolomil až 30. 9. v Super Derby (Gr.1) , kde deklasoval své soupeře. 15. 10. scóroval v Goodwood Breeder´s Cupu (Gr.2), což byla jeho příprava na start v BC Classic dne 4. 11. Tiznow svedl tuhý boj s evropským Giant Causeway, ale v cíli měl nakonec více sil.  Za svůj výkon se ověnčil titulem „Šampión 3letých 2000.“

Sezonu 2001 zahájil 13. 1. lehkým vítězstvím v San Fernando Stakes (Gr.2), čímž potvrdil, že ze své skvělé formy neztratil přes zimu nic. 3. 2. v Charles H. Strub Stakes (Gr.2) sice doběhl druhý za Wooden Phone, ale hned 3. 3. 2001 se radoval z vítězství v Santa Anita Handicapu (Gr.1). Pak následovalo zakolísání formy a dvě třetí místa – 8. 9. ve Woodward Stakes (Gr.1) a 7. 10. v Goodwoodu (Gr.2), ale i přesto se 27. 10. postavil na start BC Classic (Gr.1) a svým výkonem získal místo v historických análech amerického turfu, když se po tuhém boji se Sakhee stal prvním plnokrevníkem, jemuž se podařilo zvítězit 2x za sebou (!)

S turfem se rozloučil se statistikou 15 startů, 8 vítězství, 4 druhá a 2 třetí místa – na dotacích vydělal 6 427 830 USD a jeho kroky směřovaly do chovu. Nyní působí na Winstar Farm v Kentucky a i když byl na dráze více než nadprůměrným, jeho připouštěcí poplatek se v roce 2008 pohyboval „jen“ mezi 75.000 USD za živé hříbě, což má zřejmě jedinou příčinu: Tiznow je jedním z mála špičkových plnokrevníků, jejichž linie nekončí u Darley Arabiana, nýbž u Godolphina Barba.  Tiznov však chovatele postupně přesvědčil o svých nesporných kvalitách: jeho dcera Folklore v roce 2005 zvítězila v Breeders‘ Cup Juvenile pro klisny. Dal také šampióna Da’Tara či Well Armed,vítěze Dubai World Cupu 2009. Mezi dalšími skvělými potomky jmenujme např. Bullsbay, Tough Tiz’s Sis, Slew’s Tizzy, Colonel John, Miss Tizzynow, Liquidity, Sweet Sugaree, Informed, Outrageous Limit, Bear Now, Tizthen, Sure Why Not, Tis a Man, Tizaqueena, etc.  V roce 2009 byl Tiznow zařazen do Americké síně slávy.