Pavle Staňkové (alias Freetexovi) se podařil téměr husarský kousek – získala materiály z dostihů a chovu anglického plnokrevníka ze 70. – 90. let 20. století, ve kterých objevila následující článek, jehož přepis Vám nyní přínaším. A předávám slovo Pavle Staňkové…

„Pozor, ráda bych Vás ještě upozornila na nepřesnosti, které se v článku nacházejí – Phar Lap byl samozřejmě ryzák a jeho majitelem nebyl Donald Bradman, stejně tak ve filmu nehrál Dave Davis. Prosím o shovívavost k autorům, neboť v 80. letech jistě nebylo jednoduché dostat se k informacím tak lehce jako dnes. Článek jsem proto nijak neupravovala, pouze jsem ho přepsala, aby jste si ho i vy mohli přečíst tak, jak jsem si ho přečetla já.„

Hrůza z „hrůzy“
„Udělal Austrálii nejlepší reklamu jakou mohl. Tou reklamou byl on sám.“
Jim Pike

Na loňském letním FFP zastupoval pro nás stále ještě exotickou australskou kinematografii snímek o lovcích, odchytávajících divoké koně – Muž od Sněžné řeky. Kupodivu také další festivalový reprezentant šestého kontinentu je „koňským“ příběhem. Film režiséra Simona Wincera vypráví o nádherném hnědákovi Phar Lapovi, který se stal díky svému pohnutému osudu a především díky výsledkům na dostihových drahách národním hrdinou.

Následující řádky nejsou filmovou recenzí, ani se podrobněji nezabívají životem fenoména Phar Lapa. Jde nám spíše o sociálně politické poměry dvacátých a třicátých let v zemi klokanů a divokého psa dinga, které v jistém smyslu zapříčinily jeho nesmírnou popularitu a jak říkají Australané, i platnost výroku „Phar Lap je šampión, kterého nenecháme zemřít.“

„Mít tak svou navštívenku, asi by mi na ni natiskli: Phar Lap – Pegas šestého kontinentu. Umět tak mluvit, pověděl bych vám o svinstvech a vítězstvích. Jenomže já můžu tak akorát hlasitě zaržát a vy stejně nepoznáte, jak to doopravdy bylo…“

Phar Lap startoval v Austrálii a Spojených státech celkem dvaapadesátkrát. Jedenačtyiřicetkrát byl favoritem. Sedmatřicetkrát dokázal zvítězit. Říkali mu „Červená hrůza“. Jeho stálý žojej Jim Pike, ve své době nejlepší Australan v sedle, oblékal totiž červený dres s bílými rukávy a třemi černými pruhy. Dalšími životními druhy „Červené hrůzy“ byli: trenér Telford, Tommy Woodcock /ošetřovatel/ a Donald Bradman /majitel/.

Phar Lap v akci – AJC Derby 1929,
kde poráží Carradala

Když potomek slavného Carbina porážel ostatní, změnili pravidla hry. Když lámal rekordy, vahou ho tlačili dolů. Ale na své straně měl rvavost chlapce… Jejich společný život se stal legendou. Inspiroval celý národ a získal srdce lidí na celém světě.
Skutečně se stal šampionem, kterého Australané nenechají zemřít. Život Phar Lapa může být, podobně jako příběh Angličana Boba Championa, považován za obrovský kýč. Kůň, kterého málem vyhrabali ze smetiště, se stal za necelé dva roky nejlepším Australským koněm všech dob a dodnes zůstal nepřekonán. Velmi často nosil překvapivé váhy, dokonce vyšší než 140 liber. V dubnu roku 1932 jej pozvali do USA, kde za dosud nevyjasněných okolnost uhynul. Podle nejpravděpodobnější verze byl otráven. Záhada.

Phar Lap na závodišti Randwick, 1929

„…na celou Austrálii, dokonce i na tisíce lidí, kteří nikdy neviděli dostihovou dráhu, padl upřímný smutek, když novinami probleskla zpráva o Phar Lapově předčasném konci,“ psali tenkrát. Všude vycházely emocemi naplněné reportáže o jeho odchodu. Společnosti Today Limited a Coopers ale vyjadřovaly nad smrtí svého australského druha lítost. The Port Adelaide Racing Club měl vlajku u své kanceláře na Currie Street v Sydney na půl žerdi, stejně jako mnoho dalších věřejných i soukromých budov. Konference The United Country Party byla pro zprávu o smrti Phar Lapa přerušena, ministerský předseda označil událost za velkou sportovní tragédii.
O sport se u našich protinožců zajímají snad všichni obyvatelé. Bývá označován za australské náboženství. Žal nad Phar Lapovým koncem však přesáhl sportovní rámec. Stejně jako hnědák samotný.

Phar Lap na dráze

Koncem minulého století byl jako australský národní sport uznáván fotbal a kriket. I dostihy však přitahovaly ohromné davy, ve kterých se mísily různé třídy a odlišné třídní skupiny. V roce 1880 přišlo do Flemingtonu na Melbourne Cup přes 100000 lidí. Hrdinství bývalo tradičně spojováno s válkou. Opravdoví hrdinové byli drsní, nezávislí, fyzicky zdatní… Díky sportu ale může být mýtus hrdinů udržován i nadále, a tak se sportovní šampioni vypracovali k povýšení do stavu hrdinů. Náklonost k těmto hrdinům však směřovala k odpoutání od ekonomických těžkostí. Projevilo se to v letech první světové války a vyústilo v hluboké krizi let 1929-33, kdy byl zbožňován právě Phar Lap. Ostatně závodiště v Melbourne může dokumentovat i tuto skutečnost. Peníze přijaté na sázky na Melbourne Cup poklesly v roce 1930 z 10228 libr /1923/ na 9429. O rok později, tedy v roce 1931, byla celková suma pouhých 5200 liber. Oficiální návštěvy byly rovněž nižší než při hospodářské konjunktuře let dvacátých, tady však mohlo kromě 80000 registrovaných diváků vidět vítězství Phar Lapa /kurs na favorita 11:8/, startujícího tehdy ve vůbec nejkratší ceně Melbourne Cupu, ještě dalších 40000 přihlížejících. Stáli na kopci Footscray Hill a neměli peníze na vstupné.

Většina australanů necítila žádnou vášnivou oddanost k sociálním ideálům, k ostatním věcem se stavěla apaticky a zajímala se prakticky jen o svůj denní chléb. Přízeň věnovaná Phar Lapovi přesahovala proto všechny sociálně politické postoje. Pod dojmem jeho smrti se celý národ na čas myšlenkově zocelil. Phar Lap pro ně znamenal i příležitost ke zisku peněz…
Není proto divu, že, že v období hluboké ekonomické krize a frustrace byl zbožňovaný kůň vycpán a vystaven v Melbournském muzeu a jeho srdce umístěno v Anatomickém institutu v Canbeře. S nadsázkou je zde vystižena národní sebeúcta země.

Phar Lap pomohl, stejně jako biliarový kouzelník Walter Lindrum, wimbledonští tenisté, či Don Bradman, legendární kriketový pálkovač, prosazovat australské národní ego a zařadil se tak mezi neocenitelné vyslance svého státu.

Melbournský Truth přirovnával výše zmíněnou tragickou smrt ke smrti Lese Darcyho, boxerského mistra Austrálie, který ve Spojených státech zemřel na otravu krve. 22. září 1970 napsal ve svém úvodníku Sydney Mirror: „Dost na tom, že Les Darcy, náš báječný boxer, a Phar Lap, náš vynikající kůň, museli odejít na onen svět. Kdy přestanou Američané prosazovat své šampióny? Yankeeové si na nás vždycky najdou nějakou cestu, nějaké kapky.“

Sport považují Australané za možnost hození rukavice „velkým bratrům“ – Spojeným státům a Velké Britínii. Phar Lap pro ně ztělesňoval australské životní vyhlídky – spojení s ostatním světem, úsilí po dosažení mezinárodního uznání, víru a při sociílních a ekonomických krizích. Film, který o něm sami vytvořili, předkládá výše zmíněné skutečnosti k úvaze. Režisér Wincer předtím natočil pouze dva celovečerní filmy, zato celou řadu televizních seriálů, mj. i pro britskou BBC Scénář napsat David Williamson, hudbu složil Bruce Rowland a kameramanem byl Russell Boyd.

Phar Lap, snímek, který přijde v dubnu do distribuce našich kin, je označován za nejnákladnější projekt v historii australské kinematografie především díky řadě masových scén a náročnému retroaktivnímu ladění. Jednoduché prý nebylo ani najít vhodné představitele. Hrají: Tom Burlinson, Martin Vaughan, Judy Morrisová, Dave Davis, Ron Liebman, Celia de Burghová a další.

S použitím zahraničních materiálů

Julius Nosko
Tomáš Sniegon

Zdroj informací: archiv Pavly Staňkové (Freetex)