Co mají společného fenomenální dostihový kůň a geniální hudební skladatel ? Otravu.


„Phar Lap stále v kurzu

Podezření z otravy, které se stále vznášelo nad záhadnou smrtí australského dostihového šampióna Phar Lapa v roce 1932, bylo nakonec potvrzeno. Počáteční nedůvěra, která výzkumný projekt od jeho začátku obklopovala, se pomalu rozplývá. Projekt vedený Dr. Ivanem Kempsonem a senior managerem muzea Viktoria, panem Henry Dermotem, přinesl světu přesvědčivé informace.

Šest pramínků pořízených z Phar Lapovy srsti i hřívy, včetně 2 mm vzorku kůže, vydalo své tajemství. Vzorky byly testovány právě na přítomnost arzenu. Díky výzkumu Dr. Ivana Kempsona bylo totiž zjištěno, že vlasy i chlupy živého organismu obsahují prvky z krevního oběhu. Jak rostou, tyto prvky v nich zůstávají nezměněny. Tohoto objevu využil Dr. Kempson právě při testování vzorků pořízených z Phar Lapova exponátu v Melbournském muzeu. Opravdu objevil jed, který ulpěl ve struktuře vzorků pořízených z Phar Lapovy hřívy a srsti.

Předchozí výzkum dr. Kempsona byl zaměřen zejména na forenzní analýzu vlasů a primárně zahrnoval alternativní a nedestruktivní metody, včetně využití technologie synchrotronu.

Vysoce přesný paprsek generovaný synchrotronem totiž umožňuje vědcům detekovat i stopové množství látek v mikroskopických částech zkoumaných vzorků. Analýza pomocí synchrotronu byla s úspěchem užita např. k identifikaci obrovského množství olova obsaženého ve vzorku vlasů jednoho z nejslavnějších německých hudebních skladatelů – Ludwiga van Beethovena. (pozn. vzorek patrně odstřihl mrtvému skladateli Ferdinad Hiller). Díky metodě synchrotronu se jeví jako reálná možnost skladatelovy smrti právě otrava olovem. Vzorek byl analyzován ve středisku Advanced Photon Source poblíž Chicaga v USA – ve stejném zařízení byl testován i vzorek pořízený z Phar Lapova exponátu v Melbourne.

Ludwig van Beethoven ve věku 33 let

Dva ze vzorků pocházejících z exponátu Phar Lapa byly příčně přepůleny a tři další byly podélně rozřezány, aby mohly být následně velmi důkladně proskenovány pomocí rentgenového fluorescentního paprsku synchrotronu (XRF), který vědcům usnadnil zmapování oblasti s výskytem arsenu obsaženého uvnitř vzorků. Plochy se značnými koncentracemi arsenu ve vzorku byly dále podrobeny dalšímu průzkumu. Pomocí paprsků vysokodetekční spektroskopie (XANES) došlo k odhalení skutečné formy arzenu ukrývajícího se uvnitř struktury vzorku.

Předběžné lze říci, že lze rozlišit dvě formy arsenu: arzen, který Phar Lap zkonzumoval v USA a arzen, který byl užit při konzervaci. Výsledky výzkumu jasně ukazují rozložení arzenu uvnitř vzorku. Podle vědců Phar Lap tedy požil velkou dávku jedu cca 30 hodin před smrtí. Je však známo, že ve 30. letech 20. století byl arzen zcela běžnou součástí podomácku vyráběných tonik, které byly doplňkem stravy dostihových koní, výzkum bude tedy nadále pokračovat.

Lze tedy konstatovat, že synchrotron nám může poskytnout tolik žádané odpovědi týkající se často až nevysvětlitelných úmrtí nejen v historii, ale i v současnosti. Je obrovským přínosem, zvláště pak v boji proti organizovánému zločinu. Důkazy poskytnuté za pomoci této forenzní technologie se pomalu stávají vodítkem pro kriminalisty i soudní znalce.

Tato tisková zpráva byla publikována dne 26.10.2006.

Phar Lap aneb jak dva zapálení vědci dokázali světu, že byl otráven

Ráno, 5.4.1932. Na ranči v Kalifornii právě umírá zázračný dostihový kůň Phar Lap. Jeho tělo trýzní nepopsatelné bolesti předsmrtelné agonie. Nakonec kolem poledne zcela vyčerpán podléhá bolestivé smrti. Jediným svědkem této tragédie se stal mladý ošetřovatel a trenér – Tommy Woodcock. Ten se vrhl na pomalu vychládající koňské tělo zmítán bolestivou hysterií ze ztráty milovaného přítele.

Šampión umírá na enteritidu
Náhlý kolaps
Trenér zasažen ztrátou

V letech, které následují po této hrozné události, se objevují stále nové spekulativní teorie, protože nikdo zcela přesně neví, nač Rudý Teror vlastně zemřel. Až nyní se nám dostalo uspokojivé odpovědi…. S použitím nejmodernější forenzní techniky a gigantického stroje umístěného v Chicagu, se dva Australští vědci dostali celé záhadě na kloub.

Reportáž zveřejněná televizní stanicí ABC
(autorská práva patří stanici ABC) – druhé video v prvním řádku
Překlad reportáže ABC

V Austrálii byste jen těžko hledali milovanější ikonu než byl Phar Lap. Vyhrál ohromujících 37 závodů z 51 odběhnutých… včetně Melbourne Cupu 1930… inspirace národa v temných dnech ekonomické krize. Byl téměř neporazitelný, proto byl poslán do Ameriky, aby se pokusil zvítězit v nejbohatším závodě světa – v Agua Caliente Handicapu 1932. Toto vítězství bylo jeho největším triumfem…jenže o 2 týdny později Phar Lap uhynul.

Tommy Woodcock(archivní záznamy): Nemohl jsem ho udržet na nohou, neustále se kácel k zemi a převaloval se s takovou razancí – musel mít úporné bolesti. Bylo šokující vidět ho umírat. Myslím, že zemřel okolo 11.30 – možná v 11.45 hod. nevím, ztratil jsem pojem o všem…


Graham Phillips, reportér ABC: Ačkoliv byly vypracovány hned dvě pitevní zprávy, žádná definitivní příčina smrti nebyla nikdy přesně stanovena. Vyskytlo se i několik spekulací, které zahrnovaly bakteriální infekci i předpoklad, že kůň nešťastně zkonzumoval trávu ošetřenou pesticidy. Velmi dlouho se rovněž věřilo, že smrt Phar Lapa byla dílem Amerického podsvětí, které šampióna odstranilo z obavy, že by neporazitelný kůň mohl narušit výnosný sázkový byznys.

Příčina Phar Lapovy smrti nebyla zkrátka rozluštěna – přetrvala po celých neuvěřitelných 75 let. Moderní věda však z části vyřešila i tuto záhadu… Vyšlo totiž najevo, že jasná odpověď se po celou tu dlouhou dobu ukrývala v srsti a žíních šampióna.

Dr. Ivan Kempson: Cokoliv se vyskytuje v krevním oběhu je většinou integrováno i do vlasu (chlupu), takže vědci mohou této informace využít např. k analýze užívání drog, při vystavení těla znečistění či toxinům anebo jiných metabolických dysfunkcí.

Ivan se spojil s kurátorem muzea Victoria – panem Henry Dermotem, aby si v rámci svého výzkumu zajistil svolení k odebrání několika mikroskopických vzorků z Phar Lapovy hřívy a srsti. Chtěl se ujistit, zda Phar Lap opravdu pozřel arzen.

Dermot Henry:Trvalo nám to téměř 6 měsíců, neboť jsme museli najít vhodný okamžik na to, abychom mohli otevřít skleněnou vitrínu, protože expozice Phar Lapa je velmi populární. Později, jednoho večera jsme vitrínu přeci jen otevřeli a s pomocí staršího konzervátora muzea se nám podařilo pořídit z exponátu požadovaný vzorek žíní z hřívy a úplně miniaturní plátek srsti – asi tak 2 mm.


Srst byla poté analyzována pomocí nejmodernějších přístrojů.

Graham Phillips, reportér ABC: Výzkumné středisko synchrotronu bylo nyní zbudováno i v Melbourne. Ivan Kempson a Henry Dermot ale nepoužili k analýze vzorků z Phar Lapovy srsti a hřívy přímo tento přístroj. Obdobný přístroj provedl analýzu vzorků v Chicagu, ale oba vlastně pracují na stejném principu.

Synchrotronové středisko, Melbourne

Dr. Kempson: Díky synchtrotronu můžeme vidět menší částečky a tudíž i věci, které jsme nebyli schopni vidět pod mikroskopem. Ta citlivost je neuvěřitelná. Myslím tím, že můžeme přesně detekovat třeba jen tisícinu atomu z použitého vzorku.

Dermot Henry: Krása synchrotronu spočívá v tom, že potřebujete jen opravdu miniaturní vzorek tkáně, což znamená, že neponičíte integritu exponátu jako celku. V celém procesu jsme potřebovali pouze 6 chlupů z Phar Lapovy srsti i hřívy.

Tato technologie se tedy zdála být více než vhodná pro poskytnutí konečného důkazu, zda se ve tkáních Phar Lapa vyskytoval arsen.

V synchrotronu akcelerují elektrony rychlostí, která se blíží rychlosti světla. Díky tomu vypouští velmi intenzivní a přesné rentgenové paprsky. Takto vygenerovaný světelný paprsek dokáže proskenovat Phar Lapův chlup s neuvěřitelným rozlišením až 15 mikronů. Velmi pozoruhodné, že?


A vědci opravdu arzen nalezli! Jenže, to samo o sobě nic nedokazovalo. Ten mohl pocházet z chemikálií, které byly použity k preparaci exponátu Phar Lapa. K dalšímu kroku byla zapotřebí vycpaná opice.

Graham Phillips, reportér ABC: Proč jste použili zrovna opici?

Dermot Henry: No, potřebovali jsme porovnat složení arzenu, který byl běžně využíván při procesu vycpávání. Tenhle opičák byl vycpán někdy okolo roku 1890, takže jsme u něj měli v zásadě jistotu, že při jeho vycpávání byl užit právě arzen.

Samozřejmě – oba exponáty v sobě obsahovaly arzen, který byl užit při jejich vycpávání, jenže Phar Lapova srst obsahovala i něco navíc.

Dr. Kempson: U Phar Lapa jsme detekovali i jinou formu arzenu, která nepocházela z chemického procesu vycpávání. Tato forma byla objevena u kořínků srsti (hřívy). Zjištěný vzorek arzenu byl chemicky naprosto odlišný.

Aby bylo možné zjistit, zda druhý vzorek arzenu nalezený ve Phar Lapově srsti (hřívě) je ten, který mohl eventuelně zkonzumovat v Kalifornii 1932, bylo nutné prozkoumat další vzorek – tentokrát z vepře, u kterého rovněž došlo ke konzumaci smrtelné dávky arzenu.

Dermot Henry: Jednodušeně řečeno, provedli jsme srovnání obou vzorků arzenu ve Phar Lapově srsti i v srsti toho vepře. Na základě těchto zjištění jsme byli schopni celkem jasně demonstrovat, že Phar Lap zkonzumoval arzen cca 48 hodin před svým úhynem. A pravděpodobně šlo o docela velkou dávku.

Graham Phillips, reportér ABC: V roce 2006 oznámili tedy oba vědci výsledky svého zvláštního výzkumu světu. Ačkoliv zněla jejich teorie celkem zajímavě, byli teprve na samém počátku svého výzkumu. Nedokázali tudíž ani zdaleka odpovědět na všechny zvídavé otázky.

Dermot Henry: Naše teorie čelila samozřejmě jisté kritice, že jsme nevyzkoušeli tkáň z dalšího vycpaného koně. Tato kritika se samozřejmě zcela logicky dala očekávat – věděli jsme, že to je velká trhlina.

Dalšího koně, který byl vypreparován tak jako Phar Lap, bylo však velmi těžké nalézt. Po několikaměsíčním úsilí se ale přeci jen podobný exponát nalézt podařilo. Byl ukryt v Národním Skotském muzeu (National Museum of Scotland).

Graham Phillips, reportér ABC: Tahle se paprsek zaostřuje?

Dr. Kempson: Ano, přesně takhle se to zaostřuje.

Ivan odjel do Skotska, aby tam získal vzorek. Když se vrátil, použil opět synchrotronu, aby porovnal vzorky Phar Lapa s těmi, které odebral exponátu ve Skotsku.

Graham Phillips, reportér ABC: Takže co tu vlastně vidíme?

Dr. Kempson: Počítač ukazuje mapu rozdělení arsenu ve Phar Lapově chlupu. Zde vidíme kořínek a tady jasně vidíme světlý pruh arzenu.

Graham Phillips, reportér ABC: Dobrá. Ta červená barva je velmi jasná, signalizuje tedy nejvyšší koncentraci?


Dr. Kempson: Ne, to je mírná koncentrace. Nejvyšší koncentrace se zde zobrazuje jako bílý pruh. Tady na hraně se koncentrace zvyšuje a poté zase klesá, jak chlup rostl, krevní koncentrace se snižovala.


Graham Phillips, reportér ABC: Ano. To je celkem ostrá forma rozdělení, že ano?

Dr. Kempson: Neuvěřitelně ostrá.

Vrchol koncentrace arsenu zkonzumovaného Phar Lapem byl 500 mikronů od kořínku. Chlup roste průměrně o 300 – 400 mikronů za den, Phar Lap tedy dle názoru vědců zkonzumoval arzen asi tak 35 hodin před tím než uhynul.

Model Phar Lapova chlupu a arzenu v něm obsaženém,
počítač simuloval růst chlupu, aby vědci mohli spočítat,
kdy pravděpodobně Phar Lap arzen zkonzumoval…

Kritické připomínky ostatních vědců, že se mohlo jednat o arzen použitý při procesu konzervace, byly tímto objevem tudíž jednoznačně vyvráceny.

Graham Phillips, reportér ABC: A nyní stojíme před poslední a nejdůležitější otázkou. Odkud tento arzen pochází a jak se dostal do Phar Lapova krevního systému? Bohužel na tyto otázky nedokáže nalézt odpověď ani synchrotron. Abychom to zjistili, musíme se podívat jinam.

Lidé věřili, že Phar Lap se stal obětí nekalých praktik amerického podsvětí, jenže neexistuje jediný důkaz, který by tuto teorii potvrzoval.


Nicméně nyní se naskýtá i další možnost, která byla zjištěna poměrně nedávno. Michael Reason – Phar Lapův kurátor v Muzeu Viktoria se nám pokusí situaci osvětlit…

Den předtím než jsme točili tuto reportáž, obdrželo muzeum zcela nový klíč, který by mohl poskytnout tolik požadovanou odpověď.

Graham Phillips, reportér ABC: Jak dlouho již máte v držení tuto knihu?

Harryho deník s recepty na tonika

Michael Reason,kurátor: Vyzvedli jsme si ji teprve včera, takže…

Graham Phillips, reportér ABC: Velmi vzrušující.

Michael Reason,kurátor: Ve 30. telech 20. století bylo zcela běžné dávat dostihovým koním podomácku vyráběná tonika. A Harry Telford – Phar Lapův trenér nebyl žádná výjimka. Tohle je jeho personální deník s recepty na všechna jeho tonika. Je to historicky neocenitelný artefakt. Dobrá…takže tady to máme… základní tonikum… seznam ingrediencí…Tady to je! Arzen! 12 uncí, což je opravdu hodně silná dávka.

Harryho deník poskytl vědcům jasný důkaz
přítomnosti
arzenu v toniku podávaném Phar Lapovi

Graham Phillips, reportér ABC: Ano, to rozhodně je…a toto je autentické písmo Harryho Telforda?

Michael Reason,kurátor: Ano. Základní tonikum bylo koni podáváno zřejmě celkem často v pravidelných dávkách do žrádla. Dá se říci, že mělo sloužit jako jakýsi vitamínový doplněk stravy. Jelikož Prar Lapa čekala dlouhá cesta do Ameriky, dá se předpokládat, že mu toto tonikum začali členové jeho týmu na příkaz Harryho Telforda podávat častěji, aby se ujistili, že bude připraven závodit.

Dr. Kempson: Domnívám se, že pravděpodobně opravdu došlo k předávkování koně tímto tonikem. Je to v podstatě nad slunce jasné, známe-li nyní přesné složení tonika z receptů obsažených v deníku Harryho Telfroda. Ten bez diskuze obsahuje škodlivé látky, jejichž účinkům byl Phar Lap pravidelně vystavován.

Nyní tedy již přesně víme, že velký ryzák Phar Lap zemřel na otravu arzenem, ale kdo namíchal smrtelný koktejl – ať již záměrně či omylem – nebude možná věda nikdy schopná spolehlivě prokázat.

Původní reportáž v odpovídající kvalitě můžete zhlédnout zde.

Zdroj: http://www.abc.net.au/catalyst/forensics/
Zdroj obrázků:
http://www.abc.net.au/catalyst/forensics/
Zdroj videa: http://www.abc.net.au/catalyst/forensics/
Volný překlad: Phar.Lap

Otázkou již není co, ale kdo…


V roce 1983 se reportérovi deníku The Harald Sun, Peterovi Gamemu, podařilo získat unikátní interview s legendáním ošetřovatelem Phar Lapa, Tommym Woodcockem (78). Dva roky poté Woodcock zemřel.
Několik dalších desítek let trvalo, než se vědcům z části podařilo rozluštit, co přesně vedlo k náhlému úhynu nejlepšího koně Australské dostihové historie.

Díky vyspělé technologii bylo možno pomocí speciálního přístroje zjistit krutou skutečnost.Nyní tedy svět zná odpověď na hádanku, která od roku 1932 neustále „visela“ ve vzduchu. Co

způsobilo předčasnou smrt tolik milovaného šampióna? Výzkum s definitivní platností potvrdil otravu. Vědci jsou tedy zase o pověstný krok blíž k pravdě. Druhou část hádanky – kdo způsobil smrt „zázračného koně“ v USA – zřejmě nebude možné tak spolehlivě odkrýt. Důkazy, které se dochovaly hovoří jasně – byl oráven smrtelnou dávkou arzenu. Jenže kým vlastně?

Titulní strana magazínu The Sun, 1932
Peter Game, reportér deníku The Harald Sun:
„Když jsem tehdy dělal rozhovor s Tommym Wooodcockem v červenci roku 1983, uplynulo právě 50 let od Phar Lapovy smrti v USA. Woodcock měl spoustu času uvažovat o tom, proč se tak stalo a kdo to mohl způsobit. Náš rozhovor se uskutečnil v Mentone, kde Woodcock stále ještě trénoval koně pro pár prominentních majitelů z Melbourne. Bylo mu tenkrát uctyhodných 78 let. Zarazilo mě, že se tento milý stařík stavěl odmítavě i k teorii, které dlouho věřila celá Austrálie. Nevěřil, že by Phar Lapa otrávili Američané. Nechtěl to dále rozvádět a jediné, co dodal bylo: „Proč by to dělali? On je přeci v té době nijak neohrožoval, jen odpočíval po vítězství v Agua Caliente v Mexiku.“ Pak se na dlouhou chvíli odmlčel. Vypadalo to, že o něčem přemýšlí. Po chvilce se na mě podíval a pokračoval: „A i kdyby tomu tak bylo, jak by to asi provedli? Nikdo se k Phar Lapovi nebyl schopen dostat, nikdy jsem ho totiž neopouštěl.“Dále jsem se zeptal, proč si myslí, že smrt Phar Lapa nemohla být způsobena zapařeným krmivem,které mu dal osudnu noc před jeho úhynem. Klidně mi odpověděl, že oves pocházel z pytle přivezeného ze zastávky na Novém Zélandu. Pytel byl prý uzamčen ve stodole, ke které neměl nikdo jiný přístup. Své tvrzení doložil konstatováním, že celý pytel byl během vyšetřování předmětem dalších analýz a ve zbývajícím krmivu nic špatného nalezeno nebylo.

Rovněž jsem položil otázku, co si myslí o další případné teorii – že Phar Lap mohl eventuelně zkonzumovat trávu ošetřenou pesticidy, kterými se ošetřoval plevel v oblasti Perryho stájí v Tanforanu, poblíž San Francisca. Woodcock odvětil, že byl velmi opatrný, než aby nechal Phar Lapa konzumovat takto ošetřenou trávu. Vodil jej prý jen doprostřed nedalekého výběhu. Argumentoval jsem tím, že při vyšetřování odhalily testy něco jiného. Malé množství pesticidu zřejmě ulpělo i na této trávě, což ostatně potvrdila i pitva, při níž bylo stopové množství arzenu v žaludku šampióna opravdu nalezeno. Vyšetřující odborníci se však nedomnívali, že by toto množství mohlo způsobit tak fatální otravu organismu valacha. Woodcock na mou argumentaci reagoval poněkud podrážděně…

Tommy Woodcock (archivní záznamy):
„Nesmysl – byli tam i další koně, kteří nejenže konzumovali samotnou trávu, ale dokonce i listy z takto ošetřených stromů a u žádného jiného to v otravu nevyustilo.“

Peter Game, reportér deníku The Harald Sun:
„Na otázku, zda se domnívá, že za Phar Lapovu smrt byla tedy odpovědná kolika, která byla rovněž uvedena jako oficiální příčina Phar Lapovy smrti v roce 1932, však také odpověděl zamítavě. Jako důvod uvedl, že byl osobně přítomen u pitvy šampióna a na vlastní oči viděl Bobbyho krvavě zarudlé vnitřnosti, které jeden z přítomných veterinářů jasně označil za důsledek vnitřní otravy.

Phar Lap a Tommy v roce 1929 na farmě Underbank Stud

Dále mi Woodcock rovněž pověděl o incidentech, které se staly v Caulfieldu před pověstným Melbourne Cupem 1930. V době, kdy zoufalí bookmakeři chtěli koni všemožně zabránit v účasti, protože pokud by ryzák velký dostih vyhrál, přišli by o velké množství peněz. První incident se odehrál, když Telfordovi kdosi telefonicky vyhrožoval. Trenér tomu však nevěnoval sebemenší pozornost. Druhý den nato vedl Woodcock Phar Lapa po ulici a téměř je prý oba srazil málý náklaďák. Tenkrát ho napadlo, že řidič jen na malou chvíli ztratil kontrolu na vozem, ale poté, co následujícího dne viděl na té samé cestě vůz, kde seděli dva muži a zakrývali si tváře novinami, pochopil, že nic z toho nebyla náhoda.“ Více informací zde.

Tommy Woodcock (archivní záznamy):
„Přitiskl jsem „Bobbyho“ k plotu, protože jsem už tušil, co bude následovat. A když prosvištěli okolo nás, měli hodně špatný úhel ke střelbě,“ odmlčel se a těžce dýchal, jakoby celou situaci znovu prožíval a pak pokračoval:“ Nemířili mu na hlavu, ale níž…na jeho boky – možná na nohy. Chtěli ho pravděpodobně jen zmrzačit, aby nemohl vyhrát. Střela se však naštěstí odrazila od chodníku asi tak metr před ním.“

Peter Game, reportér deníku The Harald Sun:
„Celý rozhovor jsem sbíral odvahu na to, abych se Woodcocka přímo zeptal na jeho názor, kdo si myslí, že tedy zabil Phar Lapa. Podíval se mi na krátký okamžik do očí a já přísahám, že věděl, co se mi v té chvíli honilo hlavou. Jeho třesoucí se hlas nakonec přerušil ticho, které na okamžik zavládlo:“Existuje ještě jedna možnost, jak mohl zemřít, já Vám ji ale nepovím, neboť to nevím jistě.“

Woodcock tedy odmítal tvrzení, že byl Bobby otráven Američany. Nicméně podle něho nebyla příčinou valachovy smrti ani pesticidy ošetřená tráva, špatné (zapařené) krmivo či oficiální uvedená příčina smrti – kolika. Měl zřejmě během uplynulých let spoustu času o všem detailně přemýšlet. Znovu a znovu si přehrávat jednotlivé sekvence tragického dne minutu po minutě. Poté zřejmě dospěl k jakési vlastní teorii, kterou ale strikně odmítl Gamemu odhalit. Nikdy před tím o ní s nikým jiným nemluvil, ba dokonce ani nenaznačil, že by si za ta léta býval byl na něco klíčového vzpomněl. Jak podivuhodné. Muž, který byl jediným svědkem posledních chvil šampióna v Menlo Parku v roce 1932, zemřel jen dva roky poté, co se uskutečnilo výše zmíněné interview, ve věku 80 let. Jeho odmítavý postoj k odhalení své teorie i následné ospravedlnění sebe sama svou nejistotou, mě přivádí k doměnce, že bylo jeho záměrem uvrhnout na celou tuto záhadnou kauzu další stín pochybností.

V současnosti již nikdo z Phar Lapova realizačního týmu nežije, takže není komu položit poslední a nejdůležitější otázku, pomocí které bychom byli konečně schopni poskládat dohromady všechny střípky tohoto podivného příběhu o vytrvalosti, přesvědčení, stěstí, intrikách, smrti a legendě. Legendě, jejíž gloriola stále září s vydatností májové trávy. Netýkala se Woodcockova případná teorie náhodou předávkování záhadným tonikem? Necítil se za šampiónovu smrt přeci jen trochu odpovědný? Odpověď je na snadě. Máme tu tvrzení vědců o otravě arzenem – dále pak odhalení Steva Boydena podpořené tvrzeními několika dalších nezávislých australských trenérů a nakonec otázku: Kdo otravu způsobil? Na tu Woodcock za žádnou cenu nechce odpovědět, i když má, alespoň podle výše uvedeného interview, svou „nepodloženou“ teorii o další možné příčině Phar Lapovy smrti. Jednotlivé části této složité skládanky do sebe až neuvěřitelně zapadají, nemyslíte? Archivní zdroje navíc jednoznačně uvádějí, že se Woodcock nikdy s tragickou smrtí Bobbyho zcela nevyrovnal. Nebránilo mu v tom černé svědomí? Rozhodl se zůstat loajální svému zaměstnavateli Harrymu R. Telfordovi a vzít si pravdu s sebou do hrobu tak, jak to učinil právě Harry? Jen si vzpomeňme na větu, která zaznívá z Harryho úst na konci filmu Phar Lap: „Co na tom záleží, je mrtvej.„Mohl tedy i Harry Telford mít výčitky svědomí? Jenže výčitky může mít člověk jen v případě, pokud sám sobě vnitřně přizná vinu. Veřejně se k tomu nikdo z Phar Lapova týmu nikdy nepřihlásil. Otázkou zůstává, jak dalekou roli sehrál v celé kauze veterinář Nielsen. Věděl i on o Phar Lapově zázračném „medikamentu“?

Kdyby byli výše zmínění pánové dnes ještě mezi živými, celkem by mě zajímalo, jak by asi reagovali na současné zjištění vědců? Na palcové titulky v novinách, které podobně jako v roce 1932 hlásaly, že byl „Bobby“ otráven? Jenže v roce 1932 to byla pouhá spekulace, jedna z mnoha teorií, které se po smrti šampióna vyrojily jako houby po dešti. Veřejnost si mohla vybrat, čemu věřit. Neexistovaly důkazy ani pro jedinou z těchto teorií. Veřejnost mohla být i oklamána… Dnes ale stojí veřejnost spolu s vědci na prahu temné propasti pravdy, kde již není prostoru pro domněnky. Hrůzná pravda vyšla nakonec najevo, důkazy hovoří jasně. Jsme pravdě blíž než jsme kdy byli, ale stále chybí jeden střípek. Kdo byl osobou, která ať vědomky či nevědomky otrávila a tím vlastně i zabila Phar Lapa?

Přivedlo záhadné tonikum Phar Lapa k vítězství i smrti?


Ošetřovatel a trenér Tommy Woodcock podle všeho pravidelně obohacoval krmnou dávku Phar Lapa o zvláštní tonikum, jehož účelem bylo zvýšení výkonnosti koně na dráze. Toto tonikum se jevilo neškodně a zřejmě šampiónovi i prospívalo. Ale… právě tento záhadný elixír jej podle vědců nakonec zavedl až do údolí smrti. Otázka, kdo tento osudný „koktejl smrti“ pro Phar Lapa namíchal, však zůstane navždy tajemstvím, protože Woodcock i ostatní členové Phar Lapova realizačního týmu si odpověď na ni vzali s sebou do hrobu.
Phar Lap v Melbourne

Je to vůbec poprvé, kdy bylo veřejně odhaleno tajemné složení speciálního tonika, které Tommy Woodcock pro „Bobbyho“ tak pečlivě připravoval. Podivný recept obdržel Woodcock osobně od Harryho R. Telforda před osudnou cestou do Ameriky. Přesný recept se po tolika letech skutečně objevil.

Vědci zpočátku předpokládali, že Harry Telford ve svých stájích využíval přípravek zvaný Fowler’s Solution. To ale není pravda. Tonikum pro Phar Lapa totiž kromě tekutého arzenu obsahovalo i vysoce toxický derivát strychninu známý jako nux vomica (pozn autorky: Semeno pochází z malého stromu z čeledi Loganiaceae nazývaného Kulčiba dávivá (lat. Strychnos Nux vomica) a obsahuje strychnin a brucin.) a dále uhličitan mangatý, který sloužil především jako stimulant výkonnosti koně na dráze.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Můj otec, Stan Boyden, byl pečovatelem a zároveň i řidičem Phar Lapa před i po jeho dramatickém vítězství v Melbourne Cupu v roce 1930. Zdědil jsem po něm potrhaný kus papíru, na kterém se nachází recept na přípravu tohoto zvláštního tonika. Rozhodl jsem se odhalit toto pečlivě střežené tajemství, které můj otec celá léta ukrýval v malém černém deníku, v této reportáži, abych podpořil teorii Dr. Kempsona a očistil Tommyho Woodcocka.

Phar Lap vedený na trénink na závodiště v Moone Valley (1930), vlevo Stan Boyden, řidič
přepravníku, ve kterém byl šampión převážen.
Otec se později sám stal uznávaným trenérem dostihových koní. Když jeho svěřenec Rimfire zvítězil v Melbourne Cupu v roce 1948, tak se mi otec svěřil, že od Tommyho Woodcocka získal pozoruhodnou sbírku receptů na různá tonika, které využíval sám Harry R. Telford. Woodcock prý dával Phar Lapovi speciální tonikum právě na příkaz Telforda.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Tommy dělal jen to, co mu Telford poručil. Myslel si chudák, že mu dává něco, co mu může jen prospět. Poslední věcí, kterou by chtěl, by byla „Bobbyho“ smrt.

 

MVDr.Tom Russel

MVDr.Tom Russel z Veterinární nemocnice v Goulburn Valley je přesvědčen, že smrt Phar Lapa nebyla způsobena pouze podáváním malých dávek arzenu. Domnívá se však, že arzen v kombinaci s nux vomica by už smrtící účinek mít mohl.
Tom Russel(veterinární lékař):
Podle mého názoru nejspíš někdo zpackal dávku. Tyto ingredience nebyly přesně váženy, protože v té době prostě žádná kontrola kvality výstupních produktů ve výrobě neexistovala. Mohlo se stát, že nebyly látky doručeny v očekávané koncentraci.

Vědci z výzkumného centra sice nalezli v šampiónově srsti arzen, ale mě osobně se jeví pravděpodobnější otrava šampióna látkou zvanou strychnin. Při přípravě výše zmíněného tonika v té době mohlo snadno dojít k záměně obou látek a následnému předávkování zvířete.

Užívání tohoto tonika ve správném složení z mého hlediska bezpochyby extrémě zvedalo výkonnost dostihového koně. Nux vomica se uplatňuje především jako stimulant apetitu, dále ve velmi malých dávkách vyvolává slabý elektrický šok v míšní oblasti páteře, což navodí pocit překypování energií.

Arzen v tekutém stavu způsobuje u koní vypadávání srsti, vypadanou srst ale záhy nahradí nová kvalitnější srst vyznačující se kovovým leskem, která velmi rychle naroste v místech, kde došlo k odumření původní struktury. U člověka to však tento efekt nemá, při aplikaci arzenu dochází k úplnému odumření a vypadání vlasů během 3-4 dní.

Sacharid uhličitanu mangatého zase dopraví do krevního oběhu železo a pokud jej spojíte s cukrem, zlepšíte celkové vstřebávání do organismu. Laicky řečeno, pokud dostihovému koni trpícímu chudokrevností dodáte pravidelnou dávku železa, dojde ke zvýšení počtu červených krvinek a teoreticky i ke zlepšení celkové kapacity okysličování krve, což jednoduše znamená, že kůň bude schopen běžet déle a rychleji. V případě koně, který sám o sobě dokáže běžet extrémě rychle, by přidáním této látky do krmné dávky došlo k rapidnímu navýšení jeho rychlosti i výdrže.

Boyden naprosto souhlasí s vyjádřením veterinárního experta, že výše popisované tonikum mělo povzbuzující účinky, ale i přesto je skálopevně přesvědčený, že Phar Lap byl kůň zcela mimořádných kvalit i bez použití tohoto tonika.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Nebylo by zcela na místě připisovat Phar Lapovu neporazitelnost pouze účinkům tonika. Ten kůň měl od přírody schopnost dosáhovat na dráze enormních výkonů. Byl bez diskuze pravým šampiónem.

Asi se ptáte, proč se tedy do jeho dávky aplikovalo tonikum, když ho vlastně nepotřeboval?

Víte, je to začarovaný kruh. Když nemá dostihový kůň řádný přísun energie, protože trpí nechutenstvím, nemůžete ho trénovat. Jedině dobře nakrmený kůň vám dává záruku, že vydrží extrémní napětí kladené na něj při tréninku a prostojí celý závod.

Navíc pokud nakombinujete výše uvedené látky v určitém poměru a dáte je koni jakým byl Phar Lap, výsledky se brzy dostaví samy.

Phar Lap vyhrál Agua Caliente Handicap v Tichuaně v Mexiku 20.3.1932, ale 5.4.1932 náhle zničeho nic zkolaboval a uhynul na akutní zánět střev v Menlo Parku v Kalifornii.

Boyden říká, že on a jeho bratr Bradly se jako jedni z mála dozvěděli pravou příčinu uhýnu šampióna v USA od jejich otce. Museli ale přísahat, že toto tajemství nikdy nikomu nevyzradí. A tak každá teorie, která se pak od té doby objevila, pouze vířila vzpomínky a emoce 68letého Lawrence.

Zlom nastal až s objevem dr. Ivana Kempsona, jehož prohlášení se poté objevilo ve všech Australských mediích včetně News Limited, Herald Sun a obletělo svět. Všemi doslova otřáslo zjištění vědců, kteří provedli analýzu ze vzorku Phar Lapovy hřívy a srsti pomocí výkonného mikroskopu. Výzkum odhalil, že Phar Lap byl opravdu otráven konzumací velké dávky arzenu 30 hodin před smrtí.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Víte, když jsem toho dne otevřel noviny, téměř jsem vybuchl. Přitiskl jsem si noviny na hruď ve snaze skrýt tyto informace před světem, ale pak jsem si uvědomil, že stárnu a pravda o smrti milovaného šampióna, kterou jsem po léta tak pečlivě střežil, by měla vyjít najevo, aby lidé pochopili, že to nebyli Američané, ani kolika či otrávená tráva – nýbrž arzen obsažený v toniku.

Výborný žokej Roy Higgins, který se mimo jiné podílel i na natáčení filmu Phar Lap, vzpomíná, jak se mu několikrát během natáčení naskytla možnost mluvit osobně s Tommym Woodcockem.

Roy Higgins (žokej):
Během natáčení filmu jsem s Tommym Woodcockem strávil spoustu času. Byl to skvělý muž, ale vůbec nechtěl mluvit o tom, co se vlastně tenkrát v Americe stalo. Řekl mi jen o využíití přípravku Fowler’s Solution. Na tom ale nebylo nic zvláštního, v té době byl celkem rozšířený.

Když se Higgins později dočetl o nejnovější teorii týkající se Phar Lapovy smrti, byl v šoku. Neměl ani tušení o tom, že by se koni nějaké speciální tonikum podávalo. Dokázal si vybavit jen to, že mu Woodcock během natáčení v roce 1980 sdělil, že se Phar Lapovi do žrádla přídával přípravek Fowler’s Solution.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Speciální tonikum pro Phar Lapa neobsahovalo přímo arzen v prášku jako Fowler’s Solution. Klíčové ingredience se míchaly přímo ve vědru a zalévaly se medem. Ten odstraňoval hořkou příchuť a svou lepkavostí držel látky pohromadě, což při konzumaci pomáhalo koni polknout celou dávku. Tato směska se poté zalila 4,5 l horké vody a vzniklé tonikum se podávalo po malých dávkách v průběhu 10 dní. Takto aplikované tonikum stačilo na to, aby se kůň udržel ve skvělé formě po tři týdny.

Stále mám před očima Harryho Telforda, jak dává na vědro pytel ovsa, který absorboval páry. Dnes je již nux vomica společně s arzenem na seznamu zakázaných látek, ale dříve byla tvorba takových tonik zcela běžnou věcí. Arzen a jiné látky byly přidávány, protože to bylo to jediné s čím mohli v té době trenéři pracovat.

Správce závodišť v té době více zajímaly podvody na závodní dráze než to, co koně běžně dostávali k žrádlu. Navíc technologie krmení nebyla na takové úrovni jako dnes. Pravdou ale zůstává, že místo arzenu se mohl používat třeba coffein.

Boyden, který se svým trenérským dovednostem učil pod taktovkou svého otce, si také živě vybavuje okamžik, kdy se poprvé díval na to jak jeho otec toto speciální tonikum připravuje.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Otec mi věřil a vzal mě do svého týmu. Měl ve stáji průměrného koně, který se jmenoval Rhadames. Vzpomínám si na to, jak jednou jeho majitel Johny Diamond dotlačil mého otce k užití tohoto speciálního tonika. Doslova mu řekl: „Co bylo dost dobré pro Phar Lapa je dobré i pro Rhadamese.“

A tonikum nikdy nezklamalo. Jen občas se stávalo, že některý kůň po vyhraném závodě došel do stájí, kde ale padl a uhynul, což nejlépe dokumentuje smrtící účinky arzenu. Smrt následuje dramaticky a náhle. Řetěžová reakce vede ke ztrátě tekutin, dehydrataci a následnému šoku. Kůň může také zemřít na selhání oběhového systému aniž by se projevily jiné příznaky onemocnění jako např. záněty střev či zažívacího traktu.

Lawrence Boyden v součastosti pracuje jako licentovaný podkoní. Kdysi však míval i on trenérskou licenci. Nakonec dodává, že i on zmíněné tonikum před 40 lety jednou vyzkoušel.

Lawrence Boyden, ošetřovatel koní a bývalý trenér:
Aplikoval jsem ho na koně, který se jmenoval Strangeman v roce 1960. Potřeboval jsem jen, aby prostál celou trať dostihu a tak jsem se uchýlil k použití otcova tonika. Přidával jsem ho do jeho krmné dávky po dobu 10 dnů. Pak jsem vybral rámcový závod v Kilmoru, kam jsem ho přihlásil. A byl jsem šokován! Ne tím, o kolik délek zvítězil, ale s jakou lehkostí proběhl cílem. Pro mě to byl jasný důkaz toho, že ho to tonikum doslova „nakoplo.“ To mě vylekalo a nikdy v životě už jsem ho na žádném jiném koni nepoužil.

Nakonec bych ještě rád podotknul, že ani můj otec, ani Tommy Woodcock v žádném případě nechtěli Phar Lapovi vědomě ublížit. Položili by za něj i život, kdyby to bylo nutné.

Zdroj informací: The Australian
Zdroj obrázků: The Australian, archiv Australského národního muzea

Phar Lapova otrava arzenem žádným překvapením?

Pan Douglas Webb (78) působí v dostihové branži již přes 58 let. Jeho domovem je přes 30 let městečko Dubbo v Austrálii, kam se přistěhoval z malé vesničky na severozápadě Nového Jižního Walesu. Poté, co média oznámila teorii Ivana Kempsona, vzpomněl si na rozhovor, který před několika desítkami let vedl s nejmenovaným australským trenérem z Brewarriny.

Pan Douglas Webb

Douglas Webb, 78 let (majitel dostihové stáje):
On neviděl na přidávání arzenu do krmné dávky žádný problém. Dokonce si chválil jeho účinky u všech koní, kterým se denně přidávalo množství arzenu tzv. „za tři penny.“ Tvrdil mi, že to pro koně nebylo zdraví škodlivé! Arzen prý plnil funkci jakéhosi srdečního stimulantu. Když pak vědci potvrdili, že obrovitý ryzák Phar Lap pravděpodobně zemřel na následky otravy arzenem, vůbec mě to nepřekvapilo.

Nevím sice, jak moc bylo podávání arzenu dostihovým koním v té době rozšířené, ale téměř všichni trenéři to považovali za zcela normální věc – alespoň do doby než bylo zavedeno povinné dopingové testování, tvrdí 82letý farmář, který v dostihovém sportu ještě stále aktivně působí.

Dva přední australští vědci potvrdili, že Phar Lap zemřel na následky požití velkého množství arzenu asi tak 30 hodin před jeho úhynem. Kdo mu tuto smrtící dávku arsenu podal, zůstane zřejmě navždy tajemstvím, i když prsty historiků jednoznačně ukazují na Tommyho Woodcocka. Nelze vyloučit, že mladý ošetřovatel šampióna neúmyslně přiotrávil podáním většího množství arzenu v toniku, které Phar Lap běžně užíval, když byl ještě v Austrálii.

Je s podivem, že i 76 let po jeho smrti se Phar Lapovo jméno se železnou pravidelností objevuje palcovými titulky na předních strankách australských novin.

Panu Webbovi bylo v době, kdy Phar Lap v Kalifornii uhynul, 17 let. O jeho neuvěřitelných výkonech na dráze mu vyprávěli rodiče, kteří, jako každý průměrný Australan té doby, bojovali o přežití v nuzných podmínkách způsobených dopadem finanční krize na světovou ekonomiku. Pan Webb tvrdí, že Phar Lapova popularita byla způsobena skvělým načasovaním jeho kariéry.

Douglas Webb, 78 let (majitel dostihové stáje):
Ten kůň se na dostihové scéně objevil přesně v době největší bídy Australského národa. Lidé zoufale potřebovali někoho, ke komu by mohli vzhlížet. Je zcela mimo diskuzi, že Phar Lapa znají téměř všichni senioři v Austrálii, ale je zvláštní, že není cizí ani většině mladých lidí. Ten kůň měl na Austrálii takový vliv, že ani jeho náhlá smrt na tomto faktu nemohla a nemůže nic změnit.

Publikováno: 23.06.2008
Reportér: Kim Bartley
Zdroj: Liberal Daily