Hnědka, která pocházela z chovu filmového producenta J. Boučka, spatřila světlo světa 4. 3. 2002 v Tušovicích. Jako odstavče byla přemístěna do Střelic, odkud v barvách stáje Buc-Film vyrazila dobývat slávu dostihových oválů a hájit jméno českého chovu. 

Jejím otcem byl kanadský plemeník Rainbows for Life (Lyphard – Rainbow Connection, Halo), který se narodil v roce 1988 v Kanadě. Z 36 celkových životních startů dokázal 15x proběhnout vítězně cílem. Mezi jeho nejcennější triumfy na dostihové dráze patří vítězství v Coronation Futurity Stakes (Gr.1), Cup and Saucer Stakes (Gr.1), Connaught Cup Stakes (Gr.2), Summer Stakes (Gr.3), Hawthorne Derby (Gr.3), Dominion Day Hdc (Gr.3), Riggs Hdc (Gr.3), Toronto Cup Hdc (Gr.3). Když nevítězil, tak se „alespoň“ 14x dokázal umístit na dotované pozici, což se projevilo i v částkách za celkové vyhrané dotace, kde vydělal částku 1.105.926 USD. V Kanadě se v roce 1992 ozdobil tituly Šampión dvouletých hřebců a Šampión starších koní.

V chovu debutoval v roce 1994 v irském Rathbarry Studu, kde bez potíží navázal na své předchozí úspěchy na dráze. Od roku 2000 „září“ v tuzemském chovu. V letech 2003, 2004, 2005 a 2010 se u nás stal šampiónem otců dvouletých a celkovým šampiónem plemeníků v letech 1999, 2004,2005, 2006 a 2007.

Mnoho Rainbowsových potomků svými výkony vysoce převyšuje status výkonnosti průměrného plnokrevníka, neboť se prosazují i navzdory ostré konkurenci zahraničních importů. Typickým příkladem je např. dvojnásobná vítězka VP: bělka Sixteen (Rainbows for Life – Semantica, Telquel), vítěz českého i slovenského derby, kůň roku 1999 a šampión 3letých hřebců 1999, šampion plemeník otců 2letých 2009 ČR: Ray of Light (Rainbows for Life – Topmost, Top Ville), nebo pardubická Zimní královna s třetím největším ziskem mezi dvouletými v roce 2010: Matter for Love (Rainbows for Life – Mariette), ale také již zmíněná vítězka českého derby 2005 Ready for Life (Rainbows for Life – Ready and Able, Red Sunset) . 

Matka Ready for Life, Ready and Able se narodila v roce 1992 v Anglii. Jako dvouletá však na dráze nikterak nezazářila: vyběhla třikrát a ani jednou se nedokázala umístit, což bylo zřejmě i důvodem k tomu, že putovala do dražby v Ascotu, kde byla zakoupena za 1050 gns. a importována do Čech. Výsledky Ready and Able byly i nadále spíše rozpačité. Celkem startovala v 10 dostizích a pouze jednou – v Bratislavě v dostihu IV. kategorie – dokázala svůj start proměnit ve vítězství. S dostihovou kariérou se rozloučila s hluboce podprůměrnou statistikou 10 startů, 1 vítězství a 5 umístění. Na vyhraných dotacích vydělala zanedbatelnou  částku 29 900 CZK.  A právě zde začíná příběh klisny Ready for Life, která se narodila jen díky prozíravému chovatelskému rozhodnutí pana Jaroslava Boučka, který se přeci jen rozhodl dát podprůměrné Ready and Able šanci uplatnit se v chovu a to pouze na základě jejího velmi zajímavého rodokmenu. Jeho počin dát klisně šanci na základě rodokmenu se dá s trochou té nadsázky přirovnat k rozhodnutí, která činí z králů hlupáky a z chudáků boháče. Ovšem historie turfu se jimi jen hemží, protože kdo nic neriskuje, ten taky nic nezíská a to v chovu plnokrevníka platí dvojnásob. A kdo si počká, ten se obvykle i dočká. Zrod Ready for Life je modelovým příkladem této zcela jednoduché chovatelské teze.

První potomek Ready and Able, klisna Rabaka (Law Soziri) nikdy nevyběhla. Druhé hříbě, s honosným jménem Richelieu (Gay Minstrel) „kráčelo“ na dráze ve šlépějích své matky, jejíž stín nikdy nepřekročilo. Nezvítězivší Richelieu na dotacích vydělal dokonce ještě méně než jeho matka, čili„pouhých“ 21 250 CZK. Lépe už si vedla klisna Rhapsody, která při svém debutu v Karlových Varech doběhla na slibném pátém místě. Poté přešla z rovin na překážky, kde ze 14 startů získala 2 vítězství a 10 umístění. Čtvrté hříbě Ready and Able byla Ready for Life, která svými úspěchy zcela rozmetala počáteční pochybnosti, útrapy a nejistoty.

Pod taktovkou nesmrtelné legendy českého turfu, pana Josefa Váni, zahájila přípravu na svou dostihovou kariéru. Jako 2letá v roce 2004 debutovala v Chuchli, kde se uvedla ve velkém stylu, když v Ceně OBV Allfinanz (1410 m) doběhla na výtečném druhém místě. Obdobně si vedla i ve svých dalších startech: v Ceně EBF Maiden svedla tuhý boj o vítězství s Ritusem, kterému sice nakonec o hlavu podlehla, ale ukázala, že jistý potenciál rozhodně má. Následovalo další druhé místo v Pardubicích v Ceně RLZO Chrudim, kde v sedle s  F. Minaříkem naznačila, že se rodí hvězda a to i navzdory faktu, že sezonu 2004 ukončila ve Velké Chuchli pouze šestým místem.

Klasickou sezonu 2005 zahájila Ready for Life opět v Chuchli a hned ve svém druhém startu odskočila do Jarní ceny klisen, kde bohužel obsadila „pouze“ čtvrtou příčku. Hned v příštím bratislavském startu nenechal trenér Váňa nic náhodě a do sedla Ready for Life angažoval v Německu působícího žokeje J. Palíka, pod jehož vedením pak hnědka brilantně opanovala pole Ceny Arvy a na své konto si připsala velmi lehké vítězství. 85. ročník Českého derby vstoupil do dějin hned ze dvou důvodů. Za prvé proto, že se na start postavili velmi drahé „investice“ v podobě Mastmana a Royal Mouginse ze stáje dr. Charváta. A za druhé proto, že ani „lesk a pompéznost“ zahraničních importů nebyl nakonec nic platný a do dostihových análů se opět zapsala pohádka o „popelce,“ která díky pomalejšímu tempu dostihu měla na hlubší půdě nejvíce sil a soupeřům ukázala, že je „připravená nejen na život“ ale i na ostrou konkurenci: Ready for Life v cíli razantním zrychlením přešla do čela a připsala si doposud největší úspěch své kariéry. Doběh Derby 2005 byl velkým překvapením pro všechny, dokonce i trenér Ready for Life, pan Josef Váňa, byl nucen uznat její kvality: „Musím se omluvit všem českým chovatelům, protože jsem vždy prohlašoval, že zde chovaní koně nemohou vyhrávat velké závody. Dnes se ale ukázalo, že jsem se mýlil,“ uvedl trenér, který se netajil tím, že mnohem více věřil svému importovanému svěřenci Mastmanovi.

Vítězství klisny domácího chovu, bylo také velkou satisfakcí pro pana Jaroslava Boučka, který po doběhu jen těžko skrýval dojetí. „Patnáct let jsem na koních jen prodělával, ale vyplatilo se to. Ready for Life mi to dnes vrátila,“ komentoval po dostihu své chovatelské i majitelské nadšení. Ovšem jak už to tak bývá, průběh i doběhl 85. Českého Derby vyvolal rozporuplné reakce a dlouho se o něm šuškalo. I dostihoví odborníci svorně připustili, že toto Derby bylo jedno z nejpomalejších v historii. Samozřejmě, vítězný čas 2,37,93 nebyl kdovíco, ale „raketové“ zrychlení Ready for Life v posledních metrech dostihu, zcela jasně svědčilo o určité třídě. Třídě zcela nadprůměrné, kterou ukázala i v následujícím startu, kde se divákům představila v sedle s J. Rájou a donesla jej k jeho prvnímu klasickému triumfu v Oaks Mostecké uhelné společnosti. Ready for Life se celý dostih držela blízko špice a v cíli pak zcela pohodově přešla do vedení. 

Při svém dalším klasickém startu v Chuchli, kde se hnědka opět pod vedením žokeje Ráji postavila na start Charvát St. Leger. Neustále pronásledovaná pochybnostmi ze strany turfmanů, kteří silně pochybovali o tom, že by dcera Rainbows for Lifea mohla distanci 2800 metrů prostát a uspět. Ready for Life však opět všem ukázala, že na to má. Před startem St. Legeru se, podle informací dostihového reportéra Miroslava Vlčka, v hledišti vyskytoval pouze jediný člověk, který věřil, že klisna své soupeře smete. Byl to pan MVDr. Eduard Kubíček, u něhož byla klisna odchována. „Pokud bude uklizená dobře v koních, vyhraje i v rychlém tempu,“ prohlásil sebejistě a nakonec se ukázalo, že měl pravdu. Dostih nabral velmi ostré tempo zvláště zásluhou Moviestora. Na druhé pozici pak s několikadélkovou ztrátou cválal Rio Gallegose s ostatními koňmi. Pole se postupně rozpadlo a v oblouku přišlo na „lámání chleba“. Rája byl nucen Ready for Life jezdit, aby se udržel ve strategicky výhodné pozici. V cílové rovince sice na krátko přišel do vedení slovenský Tempeltänzer, jenže Ready for Life dala do svého útoku všechno. Její bojovné srdce jí propůjčilo křídla. Svým vítězstvím definitivně rozprášila pochybnosti o své třídě a definitivně se zařadila po bok velikánek českého turfu, jakými byly Latina a Arva. Trenér Váňa vyslal Ready for Life i do bratislavského Oaks, kde skončila druhá za Ecologically Right (GB), což bylo možná trošku zklamání, ale i tak si k sumě celkových vyhraných dotací připsala hezkých 149 500 Sk. 

Se svou nezapomenutelnou sezonou se rozloučila v Baden Badenu, kde se pokusila změřit síly s pěti zahraničními soupeřkami v Baden-Wϋrttemberg-Trophy, ale neuspěla. Zvítězila německá odchovankyně Saldentigerin, Ready for Life skončila poslední.

Tempově to sice žádný zázrak nebyl a nechci samozřejmě opomíjet kvality ostatních koní, kteří se s ní v klasickém ročníku vyskytovali, ale bylo by chybné, kdybychom úspěchy Ready for Life přičítali pouze štěstí. „Pouhé štěstí k vítězství ve 3 klasických dostizích rozhodně nestačí,“ dodává v zahraničí působící žokej Marin Srnec, který Ready for Life také sedlal. „Protože štěstí přeje připraveným a to Ready for Life rozhodně vždy byla.“

   

V roce 2008 byla zařazena do chovu, kde byla zapuštěna hřebcem Varadar (IRE) a z tohoto spojení se v roce 2009 narodil hřebeček Robinson. Po neúspěšném zapuštění hřebcem Tribal Instinct (IRE) byla však Reaady for Life v sezoně 2010 opět navrácena zpět do překážkového provozu, čímž byl její osud víceméně zpečetěn. Lze se také domnívat, že pozdější taktický přesun hnědky z proutek na steeplechase byl jakousi cílenou přípravou na Velkou pardubickou. V našich poměrech velmi rozšířená praktika, která však místy připomíná míchání jablek s hruškami. Zvláště pak z pohledu českého chovu. 

Klisna kvalit Ready for Life na překážky vůbec nepatřila. Se smutkem přijali příznivci českého chovu zprávu o tom, že život plný pýchy, nezapomenutelné královny sezony 2005, devítileté Ready for Life vyhasl v Pardubicích v Ceně pivovaru Dašice na 5200 metrů. „Spadla na hlavu a poranila si páteř,“ dodal k celé situaci trenér hnědky Josef Váňa. Srdce „popelky“ turfu se tedy navždy zastavilo, její příběh je však na rozdíl od té pohádkové bez happyendu a český chov, který z nepochopitelných důvodů upřednostňuje importované koně, často nižších kvalit než je domácí odchov, tu zůstal s prázdnou náručí. 

Ano, taková přesně je. Bílá klisna, která si díky své vytrvalosti a bojovnosti získala srdce celého národa. Za své heroické výkony na dráze, ale hlavně za to, jaká doopravdy je. „Železná“ lady, která vždy byla nejen krásně upravená, ale také připravená, spatřila světlo světa 27. 3. 2000 ve Francii v chovu Petera Kavanagha. Později byla zakoupena jako posila dostihové stáje Buc-Film filmového producenta pana Boučka. Na její tréninkovou přípravu do rovinových dostihů zpočátku dohlížela Pavla Váňová. Když přešla na překážky, ujal se její přípravy samotný Josef Váňa. 

Otcem Sixteen je kanadský plemeník Rainbows For Life (CAN). Hřebec se narodil v roce 1988 v Kanadě.  Ze 36 celkových životních startů 15 zvítězil, mj. v Coronation Futurity Stakes (Gr.1), Cup and Saucer Stakes (Gr.1), Connaught Cup Stakes (Gr.2), Summer Stakes (Gr.3), Hawthorne Derby (Gr.3), Dominion Day Hdc (Gr.3), Riggs Hdc (Gr.3), Toronto Cup Hdc (Gr.3). Do chovu odcházel s celkovými vyhranými dotacemi v částce 1 105 926 USD. V Kanadě v roce 1992 získal i titul Šampión dvouletých hřebců a Šampión starších koní. Chovnou kariéru zahájil v roce 1994 v Irsku, ale od roku 2004 působí v České republice: v letech 2003, 2004, 2005 a 2010 se stal šampiónem otců dvouletých a celkovým šampiónem plemeníků byl v letech 1999, 2004,2005, 2006 a 2007.

Matkou Sixteen je klisna Semantica, která se narodila v roce 9. 4. 1995 ve Francii. Je polosestrou Top Of The World (Gr. 3 vítěze). Na dostihové dráze se objevila ve Francii, vyběhla čtyřikrát, ale nikdy se neumístila a tak byla prodána do ČR jako chovná klisna a působí v Mimoni. V chovu dala několik hříbat, ale jejím nejúspěšnějším potomkem je bezesporu Sixteen. 

2001 Semantic (hř., po Limnos), 18 st., 2 vít., 10 um., 113.420 Kč, 4. Českomoravská cena, NL

Otec Semanticy, hřebec Tel Quel, jehož vlastníkem je Šejk Mohammed Al Maktoum, se na dráze objevil 15x a 5x zvítězil (. v Champion Stakes (Gr.1), Aral Pokal (Gr.1), Prix Daphnis (Gr.1),Coupe de Maisons-Laffitte (Gr.3), Prix de Fontenoy), druhý v Grand Prix de Vichy (Gr.3), Prix de Guiche (Gr.3) a třetí v Prix Foy (Gr.3), Prix Pelleas (LR). Do chovu odcházel s celkovými vyhranými dotacemi v hodnotě 666 022 Euro a nyní působí na Kilbary Lodge Studu v Irsku.

Jako mnoho dalších překážkových hvězd, začínala i Sixteen svou dostihovou kariéru na rovinách. Pod taktovkou trenérky Pavly Váňové dne 14. 6. 2002 poprvé debutovala v Chuchli v Ceně Omnivista (rovina 1215 m) a v sedle s žokejem Daliborem Törökem doběhla šestá. Což sice nebyla žádná sláva, ale byl to debut a tak nebylo proč nevěřit. Jenže další starty ukázaly, že Sixteen a roviny nějak nejdou dohromady. Od sezony 2002 do konce sezony 2003 odběhla bělka dohromady 17 rovinových dostihů, přičemž jste ji mohli spatřit na závodišti v Chuchli, Mostě, Pardubicích, ale zkusila štěstí také na zahraničních drahách v Bratislavě, ale neuspěla. 

Nakonec bylo rozhodnuto o změně strategie a kroky Sixteen v sezoně 2004 již směřovaly na překážky.  Jejího tréninku se ujal Josef Váňa a 12. 4. 2004 debutovala bělka ve Štrasburku v steeplechase Prix General Le Bleu na 2400 metrů, ale v průběhu dostihu padla a nedokončila.  18.6.2004 odskočila v Pardubicích do Ceny Evropského vydavatelství (Steeplechase crosscountry IV – 4000 m) a doběhla devátá.  Vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že z bělky se v průběhu dalších let stane pardubická hvězda.  I výsledky dalších startů byly spíše rozpačité. Přesto Sixteen pokračovala, protože pokud má pan Bouček na něco opravdu talent, pak je to rozpoznat dobrého koně, který se zpočátku jeví jako průměrný. Dokázal to i v případě Ready for Life, kterou odchoval jen díky své prozřetelnosti a tomuto nadaní.  Dlouho očekávaný zlom nastal dne 28. 8. 2004 v Pardubicích v Ceně Právo (Steeplechase II – 3900 m), kde si Sixteen  v sedle s žokejem R. Havelkou po boji doběhla pro své historicky prvé vítězství. I když do konce sezony 2004 podobný triumf již nezopakovala, na proutkách v Premio Reckless William v Meranu dokončila na slibném čtvrtém místě. 

Josef Bartoš a Sixteen

Sezonu 2005 zahájila bělka netradičně návratem do rovin: 22. 5. 2005 odskočila  v Chuchli do Ceny pojišťovny Generali (rovina III – 1800 m) a doběhla osmá.  Poté se objevila v Květnové steeplechase Mopos Communications, a.s. (II – 4400 m), ale to už v jejím sedle seděl Josef Bartoš (přezdívaný Big Joe). Vedli si skvěle a po boji protnula Sixteen cílovou pásku na druhém místě.  Možná právě tehdy se v jejím srdci probudila ona touha –  touha dokázat, že „holky“ nemusí jen dobře vypadat, ale že umí být hrdé a tvrdé a rozhodla se bojovat o nejvyšší příčky. To by samozřejmě nebylo možné, kdyby „nepotkala“ svého osudového „partnera“.  Sixteen a Josef Bartoš vešli do dostihových dějin jako nerozlučná dvojka.  Právě Bartoš byl oním chybějícím kouskem pověstné skládačky, který zapadl na své místo a spolu se Sixteen vyrazili dobývat srdce fanoušků i příčky nejvyšší.  Ačkoliv jim chvilku trvalo, než nalezli společnou řeč, nakonec se ukázalo, že se ti dva se zkrátka hledali, až se našli.  Sixteen ještě zdaleka „nezářila“, ale ukazovala, že na sobě pracuje.  A pak přišel jejich první zahraniční úspěch, přesvědčivé vítězství v italské steeplechase Premio Carica di Isbunschenskij na 3500 metrů.  4. 9. 2005 se do Merána vrátili a zadrženě smetli své soupeře v Premio Assoc.Arma di Cavaleria (Steeplechase – 5000 m). Do konce sezony 2005 se radovali z druhého místa v Ceně Vltavy (Steeplechase crosscountry I – 4500 m) a se sezonou se rozloučili druhým místem ve Velké Ceně Umělců Bosstimer  (Steeplechase I – 5200 m).  

Sezonu 2006 zahájila Sixteen s Bartošem v sedle ziskem třetí příčky v římském Premio Gen.Mario Argenton (Steeplechase L – 4270 m). Vítězství na sebe tentokrát nechalo dlouho čekat, následovala řada startů a umístění „na tabuli“, přičemž se v sedle bělky Sixteen neobjevoval jen její stálý žokej a oblíbenec Bartoš, ale i Josef Váňa jr.  8. 10. 2006 v Pardubicích dvojka Sixteen- Bartoš opět předvedla, že „co osud spojil, nic už neoddělí“, když ve Velké ceně Elektroluxu (Steeplechase crosscountry L – 5200 m) po tuhém boji „vykouřila“ soupeřům rybník a se sezonou 2006 se rozloučila vítěznými vavříny.  

Začátek sezony 2007 byl ve znamení průměrnosti a nenapověděl nic o tom, co „lady v bílém“ chystá:  ale 4. 8. 2007 svedla bělka v Kolesech boj o první příčku, získala ji a zahájila tak jednu z nejfenomenálnějších kapitol českého dostihového sportu. 25. 8. 2007 v Pardubicích lehce získala prvenství ve Velké ceně SKANSKA DS, a.s. na 5 800 metrů, což byla její rozcvička před vrcholem sezony – Velkou pardubickou.  14. 10. 2007 tedy „bílá dáma“ vyrazila psát historii – pomáhal jí v tom zkušený Dušan Andrés. V cílové rovince způsobili „diváckou explozi“, když o pět délek předstihli Decent Fellowa s Tomášem Hurtem v sedle. Sixteen celou trať o délce 6900 m proběhla v čase 9:18,66 min). Tímto heroickým výkonem se „dáma v bílém“ se sezonou 2007 rozloučila. 

Následující rok zahájila až kvalifikací do Velké, kde ve Velké ceně města Pardubic skončila na pátem místě. Pak následovalo lehké prvenství v Meráně a 12. 10. 2008 odskočila do Velké. V sedle se „svým“ žokejem obhájila přízračná bělka nakonec vítězství v nejlepším čase historie Velké pardubické 8:58 min, protože ačkoliv formálně doběhla až jako druhá, vítězný Amant Gris s Markem Stromským byl po doběhu diskvalifikován za nedodržení kurzu a vítězství tak padlo do klína Sixteen, nelze však tvrdit, že nebylo zasloužené. Ovšem daleko větší pozornost vyvolala tragická nehoda Klipa, který musel být nakonec utracen pro zranění neslučitelná se životem.

V sezoně 2009 se stájový management charismatické bělky zaměřil na získání historického hattricku, čemuž byla také podřízena tréninková příprava. Kobylka se šetřila a na pardubické dráze se objevila až 13. 6. 2009 na startu Velké ceny PARAMO,a.s. – memoriál mjr. Miloše Svobody – II. kvalifikace na VPČP, kde společně s Bartošem dokončila na třetím místě. Sám Bartoš po doběhu zdůraznil, že “ neútočili na přední příčky, protože účelem nebylo vítězství, ale bezpečné překonání dostihu a získání kvalifikace do Velké.“ 22. 8. 2009 se však vše už odbývalo „naostro“ a bělka ukázala ve VELKÉ CENĚ SKANSKA, a.s. – III. kvalifikace pro VPČP svým soupeřům svou pověstnou „bělostnou “ záď a tým se opět mohl radovat ze zisku vítězných vavřínů.  Nebylo divu, že Sixteen nastupovala do Velké dne 11. 10. 2009 jako jistá favoritka. S nástrahami trati si opět hravě poradila a vše vypadalo velmi nadějně, nakonec ji o vysněný triumf připravil stájový kolega Tiumen (POL), který s Josefem Váňou v sedle nakonec triumfoval.

Sixteen má  bojovné srdce

V sezoně 2010 se management klisny příliš nezměnil, opět se na dráze objevila 12. 6. 2010 až v poli Velké ceny PARAMO- Memoriál maj.Miloše Svobody (2.kval. pro VP) Steeplechase crosscountry NL – 5800 m, kde skončila na třetí pozici.  28. 8. 2010 následoval odskok do Velké ceny SKANSKY , 3 kvalifikace na VPČP – letní cross country Steeplechase crosscountry NL – 5800 m, kde „bílá dáma“ s Bartošem doběhla na čtvrté příčce. 10. 10 2010 se oči všech fanoušků dostihového sportu opět upíraly do Pardubic na startovní pole Velké pardubické. Dokáže tentokrát bělka zvítězit? Ačkoliv kurz přeskákala a držela se na předních pozicích v cíli ji jako na potvoru opět předstihl Tiumen a Amant Gris, i přesto však „bílá dáma“ ukázala, že do starého železa rozhodně nepatří.

Sixteen v tréninku

Nastoupila tedy i do sezony 2011 a zahájila pečlivé přípravy, neboť svého cíle se nehodlala vzdát tak snadno.  Zahájila čtvrtým místem v Premio Amedeo Duca D`Aosta, poté následoval značný pokles formy – 21. 5. 2011 odskočila do Velké ceny města Pardubic – I.kvalifikace na VP – Memoriál Dicka Francise a skončila daleko v poli jako osmá.  20. 8. 2011 doběhla devátá ve Velké cena společnosti ELTODO – III.kvalifikace na VPČP Steeplechase crosscountry NL – 5800 m a bylo vidět, že „dáma“ není ve své kůži. 10. 9. 2011 tedy pro jistotu absolvovala ještě rozehřívací kolo v podobě Cena společnosti FRANCE CAR s.r.o. – IV.kvalifikace na VPČP Steeplechase crosscountry NL – 5800 m, kde třetím místem opět ukázala mírný návrat do formy, ale i přesto se o jejím vítězství ve Velké hodně polemizovalo.  Sixteen poběží Velkou po čtvrté. Kdyby zvítězila, zařadila by se tak po bok klisny Lady Anne, jediné trojnásobné vítězky VP. A kromě toho by byla vůbec prvním bílým koněm v historii dostihu, který by si připsal hattrick. Josef Bartoš před startem Velké prohlásil, že „bude hodně spokojen s umístěním do třetího místa. Sixteen v letošní sezoně ani jednou nepodala očekávaný výkon a ani v tréninku nepředváděla to nejlepší. Je o něco horší než vloni a my nevíme, proč.“

Sixteen s Bartošem v kurzu Velké

A pak přišel den D – 9. 10. 2011 a s ní i očekávaný start a historická šance. „Bílá dáma“ jakoby vytušila, že jde o hodně. Celý dostih dřela a odvodila, ale v cílové rovince byl nad její síly opět „neporazitelný“ Tiumen s Josefem Váňou. Sixteen bojovala jako lvice, ale nakonec přeci jen podlehla a skončila na fantastickém druhém místě. Atmosféra na pardubickém závodišti byla naprosto nenapodobitelná. Tiumen dosáhl historického hattricku, který si zasloužil, ale „dámou Velké“ byla Sixteen. Hrdá, charismatická a milovaná.  Dojatý majitel, pan Bouček třesoucím se hlasem sděloval své prožitky: „Přál jsem Sixteence, aby dneska vyhrála.  Až do posledního okamžiku jsem doufal, že jí to vyjde. Ale Tiumen je zkrátka lepší. Ale i přesto si myslím, že letošní Velká byla morálně její. Ona udělala nádherný dostih.“ 

Přejít do Fanklubu

Sice se po dostihu hodně mluvilo o zařazení bělky do chovu, ovšem podle nejnovějších informací pana Boučka není ještě o budoucnosti Sixteen definitivně rozhodnuto. „Pakliže bude zdravá, budeme uvažovat o další dostihové sezoně,“ prohlásil Bouček v neděli, 13. 11.2011. Tým kolem Sixteen včetně slavného trenéra, pana Váni, totiž Sixteence věří a i stálý veterinář vidí její působení optimisticky.

Kresba Sixteen