Category Archives: Phar Lap vs. ostatní šampióni

Tulloch: Epický příběh neslýchané kuráže

by Admin
Tulloch

Téměř tři roky mi trvalo shromažďování materiálů o koni, který se v Austrálii stal legendou podobně jako ryzák Phar Lap. Hnědák Tulloch, „malý zázrak“, nad jehož životem se téměř neustále vznášel závoj dramatu a kontroverze. Jeho příběh baví i šokuje. Rozesmutní Vás, abyste se vzápětí mohli opět povznést fascinováni spletitými a nevypočitatelnými cestami, kterými kráčel, aby se dostal mezi nesmrtelné… Pád z výšin slávy bývá daleko složitější než cesta k vrcholu a existuje jen málo těch, kteří ustojí ten náhlý životní zvrat. Šance přicházejí jen párkrát za život. Vydejte se po stopách Tullocha a postupujte životními milníky jeho podivuhodné kariéry. 

Tulloch, kůň neotřesitelný normálními hranicemi váhy či distance, trvalý lamač rekordů- rarita, která nikdy neodběhla špatný dostih. Kůň, jenž zvítězil i v tom nejhrůznějším dostihu – dostihu se smrtí! Balancujíce na ostří, téměř pohřben, aby byl znovuvzkříšen… Svůj boj nevzdal poháněn touhou vrátit se tam, kde to tolik miloval – na dostihovou dráhu. Dodnes mu patří přívlastek jednoho z nejfenomenálnějších koní australské dostihové historie. Dokázal vyhrávat na distančních rozmezích od 1000 m do 3200 m. Díky neobyčejným výkonům se stal jedním z pěti koní nominovaných do Australské síně slávy, stanul po boku těch nejslavnějších: Carbina, Phar Lapa, Bernborougha a  Kingston Towna. Figuruje také v Novozélandské síni slávy…

Hnědák malého rámce spatřil světlo světa v roce 1954 na Trelawney Studu, v Cambridge na Novém Zélandu. Jeho otcem byl vynikající dostihový kůň a později i vlivný plemeník své doby, Khorassan (IRE) po Big Game (GB), jehož otcem byl skvělý Bahram (GB). Matkou Tullocha byla klisna Florida (NZ) po Salmagundi (GB). Khorassan dal v chovu 18 stakesvítězů, kteří zvítězili v 65 stakes dostizích, především na Novém Zélandu. Florida zase dala hřebce Tallahasse Lassie, který nikdy nezávodil a Tullochovu pravou sestru, která zvítězila v několika závodech a poté byla exportována do USA.

Trenér Tommy J. Smith zakoupil malého hnědáka jako ročka za 750 guinejí v roce 1956 na Trenthamské dražbě ročků (na stejné dražbě byl v roce 1928 zakoupen i Phar Lap) a nabídl svůj „úlovek“ panu E. A. Haleyovi, který byl natolik unešen hřebcovým rodokmenem, inteligencí i vzhledem, že jej od Smitha okamžitě odkoupil. Líbivého hnědáka pojmenoval Tulloch po skotském městě, v němž se narodila jeho matka. Haley před novináři také prohlásil: „Pravda, je dost malý, ale když nebude na dráze dobrý, tak ho můžeme používat pro shánění ovcí.„

Tommy J. Smith a Tulloch

 Na jaře roku 1956 se Tulloch jako dvouletek poprvé odbjevil na dostihové dráze. Debutoval v AJC Breeders Plate. Ačkoliv nastupoval jako favorit, v cílové rovince jej porazil Flying Kuran. Týden nato však Tullloch zvítězil v Cannonbury Stakes a byl poslán do Melbourne, kde běžel 3x, z toho 2x zvítězil, v posledním dostihu – Maribyrnong Plate – jej porazil Concern Star.

Na podzim Tulloch odskočil do Handicapu pro 2leté koně v Sydney, kde skončil druhý a do VATC Merson Cooper Stakes, kde si vedl obdobně. Poté se mu podařilo skórovat ve VRC Sires Produce Stakes, kde porazil hřebce Ace High. V následujícím závodě mu však Ace Hight porážku oplatil, když jej porazil v Acot Vale Stakes. Poté se Tulloch opět objevil v Sydney, kde zvítězil ve Fairfield Handicapu na závodišti Warwick Farm. Při svém dalším startu narazil na dva soupeře, kteří mohli podle turfmanů ohrozit jeho výsostné postavení, Todmana a Prince Dariuse. Všichni odskočili do AJC Sires Produce Stakes, ale jak se ukázalo, Tulloch měl zcela jinou třídu – smetl soupeře a do cíle se vřítil nikým neohrožován. V Champagne Stakes Todman Tullochovi porážku oplatil, když jej porazil o 6 délek. Ještě před tím než se Tulloch definitivně rozloučil se svou 2letou sezonou, se objevil v Brisbane, kde lehce zvítězil v QTC Sires Produce Stakes.

Tulloch vítězí v QTC Sires Produce Stakes

 Dle statistik byl Tulloch zcela jasně naprůměrným 2-letým koněm, který ze 13 odběhnutých závodů 7x zvítězil a 6x se umístil na dotovaných pozicích, přičemž zvítězil ve VRC, AJC a QTC Sires Produce Stakes, Cannonbury Stakes stejně tak jako v dostizích pro dvouleté koně v Caulfieldu, Flemingtonu a Warwick Farm. Doběhl rovněž druhý v Maribyrnong Plate, AJC Breeders Plate, Ascot Vale Stakes a Champagne Stakes.

V sezoně 1957 nastoupil Tulloch do Warwick Stakes, kde se setkal se staršími soupeři a opět ukázal svou třídu, když za sebou nechal i soupeře typu MacDougala (vítěze Metropolitan Handicapu a Melbourne Cupu), Monte Carla (AJC Derby a VRC Derby a LKS Mackinnon Stakes) i Caranna (AJC Derby, Caulfield Guineas and Rosehill Guineas). Poté se vrátil ke svým vrstevníkům na startu Rosehill Guineas, kde lehce porazil Prince Dariuse. Poté oba odskočili do AJC Derby, ale souboj se nekonal, Tulloch lehce zvítězil o 6 délek, přičemž zlomil rekord dráhy, který v roce 1929 zaběhl Phar Lap! Následně poté se opět vydal do Melbourne, kde si připsal lehké vítězství v Caulfield Guineas. Další jeho kroky směřovaly rovnou na start Caulfield Cupu, kde opět stanul v poli starších koní. Nabízen byl v kurzu 6:4  a v sedle nesl 48 kg. Kdo si vsadil na mohutného hnědáka, ten neprohloupil. Tulloch totiž nechal své soupeře za sebou a v čase 2:26.9 protnul cílovou čáru. Jeho čas byl třetím nejrychlejším světovým časem na 1 1/2 míle.

Tulloch před startem Cauldfield Cupu

Tulloch v Caulfield Cupu překonává rekord Phar Lapa z roku 1929

 Po tomto obdivuhodném výkonu byl okamžitě pasován na jednoznačného favorita pro nadcházející Melbourne Cup. Dostihovými kuloáry se nesly podivné zvěsti, že Smith si zajistil dvojitou sázku, která by mu vynesla cca 33 000 liber, pokud by Tulloch v Melbourne opravdu dokázal zvítězit jak v Melbournském poháru, tak v Caulfield Cupu. Sydney Morning Herald uveřejnil tento příběh v pondělí. Po Caulfield Cupu vyzpovídali novináři E.A. Haleyeho, který jim oznámil, že Tulloch v Melbourne Cupu nepoběží, protože on není fanouškem toho, aby se tříletý kůň honil na 2 míle, a určitě ne s handicapem 53 kg, které Tullochovi vyměřili handicapeři. Zbytek článku byl zcela kontroverzně vyplněn prohlášeními Tommyho Smitha, kde ubezpečoval novináře o tom, s jakou lehkostí by Tulloch mohl Melbourne Cup vyhrát a celá debata vykrystalizovala v polemiku o tom, jaké by to bylo či nebylo, kdyby Tulloch běžel/neběžel v Melbourne. Mezitím, co se novináři dohadovali mezi sebou, stačil Tulloch zvítězit ve VRC Derby, kde opět porazil svého dávného rivala, Prince Dariuse, tentokrát o 8 délek.

Tulloch na tréninkové dráze

 Nakonec byl Tulloch opravdu ze startovní listiny Melbourne Cupu škrtnut a sázející se tak mohli pouze domnívat o tom, jak by dostih býval byl dopadl, kdyby Tulloch opravdu běžel. Zvítězil Straight Draw, o krk za ním doběhl Prince Darius. Třetí kůň v cíli, Pandie Sun, ztrácel 2 1/2 délky. Tulloch dál pokračoval ve své spanilé jízdě a připsal si na konto další lehké vítězství v CB Fisher Plate před Sailors Guide. O týden později se objevil v Brisbane na startu QTC Derby, ve kterém s přehledem zvítězil o 7 délek.

Na podzim oplatil Prince Darius Tullochovi porážky z předchozích měsíců, když v St George Stakes doběhl první. Tulloch poté utrpěl i další porážku ve VRC Queen Elizabeth Stakes, kde jej porazil jeho starý známý, Sailors Guide. Následně nato se Tulloch opět ukázal ve slibné formě a zvítězil ve VRC St Leger. Poté se objevil v Sydney, kde si hravě poradil se soupeři v Rawson Stakes, Chipping Norton Stakes, AJC St Leger, All Aged Stakes i AJC Queen Elizabeth Stakes.

Tulloch – Chipping Norton Stakes

 Dle statistik odskočil Tulloch ve 3 letech do 16 dostihů a 14 z nich vyhrál, jednou byl druhý a jednou třetí. Jeho celkový rekord se nyní zastavil na 29 startech: 21-7-1. Jeho sláva dosáhla až do zámoří, ale Haley svého koně poslat přes oceán do Ameriky razantně odmítl (zřejmě měl v živé paměti, jak tam dopadl skvělý Phar Lap). Přestože majitel nabídky odmítal, trenér Smith měl své plány…Tulloch byl tedy žádán jak v USA, tak v Anglii, jenže v dubnu 1958 zasáhlo nemilosrdné ostří osudu: u hřebce se objevila dosud nevídaná nemoc žaludku, způsobená záhadným virem, který hřebce málem zabil. Celé další dva roky se statečný Tulloch potýkal s různýmu stupni žaludečních infekcí, následkem čehož velice zhubnul. 

Zní to téměř jako pohádka, ale nakonec vše dobře dopadlo. Tulloch se uzdravil a 12.3.1960 (téměř po 2 letech) se opět objevil na dostihové dráze. Nastoupil do VRC Queens Plate a všichni s napětím očekávali, zdali se mu podaří alespoň udržet se soupeři krok. Nikdo nečekal, že by se mu mohlo podařit zvítězit, jenže Tulloch vyrazil s takovou razancí a chutí, že se fascinované publikum nestačilo divit. V cíli sice na chvíli ztratil jiskru, ale nakonec o hlavu porazil Lorda (vítěze Caulfield Guineas (3x), Caulfield Stakes (3x), Memsie Stakes (4x), St George Stakes (2x), C F Orr Stakes (2x), Underwood Stakes (2x). Poté se Tulloch blýskl v Chipping Norton Stakes, Craven Plate a PJ O’Shea Stakes – kde si připsal další vítězné triumfy a úspěšně tak završil podzimní kampaň. Nikdo už nepochyboval o tom, že starý dobrý Tulloch je opět ve formě…

Tulloch je opět ve formě…

 V roce 1960 se zraky všech turfmanů ostře upíraly k Melbourne Cupu. Bude Tulloch tentokrát startovat? Jako zahřívací kolo si Tulloch připsal vítěství v Cox Plate, LKS Mackinnon Stakes i VRC Queens Plate. Do Melbourne Cupu nakonec opravdu nastoupil a s handicapem 64 kg byl nabízen v kurzu 3:1. Všichni s napětím očekávali, jak si zázračný kůň povede, ale tentokrát při Tullochovi štěstěna nestála. Doběhl až na sedmém místě, vítězem se stal Hi Jinx. Melbourne Cup 1960 byl tak jediným závodem jeho fenomenální kariéry, kdy neskončil na tabuli. Novináři po dostihu také poukázali na to, že jinak talentovaný žokej Neville Sellwood, který Tullocha v Melbourne Cupu jel, odvedl bezpochyby nejhorší výkon své kariéry. Po nešťastné prohře v Melbourne Cupu si Tulloch napravil reputaci snadným vítězstvím v CB Fisher Plate.

Tulloch a Tommy Smith, 1959

 Na podzim se hřebec objevil ve AJC Autumn Stakes a AJC Queen Elizabeth Stakes – oba dostihy s přehlem vyhrál a odebral se s týmem do Brisbane, kde opět sbíral vítězné vavříny, tentokrát v PJ O’Shea Stakes. V roce 1961 se Tulloch s dostihovou kariérou rozloučil stylově: Brisbane Cupem, kde samozřejmě o 1 ¾ délky zvítězil.

Do chovu odcházel se statiskou 53 statů, 36 vítezství, 17 umístění na dotovaných příčkách. Pouze jednou se neumístil! Zvítězil v 19 dostizích, které jsou dnes klasifikovány jako Gr.1. 

Tommy J. Smith a Tulloch při práci v terénu, 1960

V chovu však nikdy nedal koně jemu podobných kvalit. Působil na  Te Koona Studu. Dal pouze dva stakes vítěze: Dahma Star (1967 Christmas Cup) a Valide (1968 SA Oaks). Uhynul na Old Gowang Stud poblíž Coonabarabranu 30.6.1969.

Tulloch v kostce:
Narozen: 1954
Uhynul:    30.6.1969
Chovatel:  Trelawney Stud
Majitel:    E.A. Haley
Trenér:     Tommy J. Smith
Rekord: 53 startů – 36 vítězství , 12 druhých míst, 3 třetí
Výhry:   110 121 Liber

Nejdůležitější vyhrané závody:
VRC St Leger Stakes (1958)
Queen Elizabeth Stakes (1958,1960,1961)
Chipping Norton Stakes (1958,1960)
Brisbane Cup (1961)
Cox Plate (1960)
Mackinnon Stakes (1960)
All Aged Stakes (1958)
Rawson Stakes (1958)
Caulfield Cup (1957)
Caulfield Guineas (1957)
VRC Derby (1957)
AJC Derby (1957)
Queensland Derby (1957)
Rosehill Guineas (1957)
AJC Sires Produce Stakes (1957)
VRC Sires Produce Stakes (1957)
QTC Sires Produce Stakes (1957)

Další pocty a ocenění:
Uveden do Australské síně slávy
Uveden do Novozélandské síně slávy

Tulloch pedigree (prozvětšení klikni):

Text: Phar.Lap
Zdroj obrázků: Internet, archiv autorky

Phar.Lap

Zenyatta:Tančící královna amerického turfu

by Admin
Zenyatta (Street Cry – Vertigineux, Kris S.)
Tak oddaní fanoušci překřtili mohutnou klisnu Zenyattu, která svými výkony na dráze překonala legendární a nezapomenutelnou Ruffian. Objevila se na titulní straně W-magazínu a světoznámý deník The New York Times ji nazval koněm, „kterého lze jen stěží porazit, natož ignorovat“. 

Robustní hnědka spatřila světlo světa dne 1. 4. 2004. Na plnokrevné dražbě ročků si klisničku zakoupili manželé Mossovi za tučnou sumu 60.000 USD a pojmenovali ji podle hudebního alba britské skupiny The Police: Zenyatta Mondatta.

Zenyatta po vítězství v Breeder´s Cup Ladies
Zenyatta měla vítězství v krvi – jejím otcem byl hřebec Street Cry, který byl mj. i otcem vítěze Kentucky Derby 2007 jménem Street Sence. V rodokmenu její matky Vertigineux nalezneme skvělého hřebce jménem Kris S.  Schopnosti, které dostala do vínku, využila Zenyatta dokonale. Od okamžiku, kdy vstoupila na dostihovou dráhu připadla všem jako „tančící královna“. Cílem všech svých dostihů totiž vždy „protančila“ s lehkostí exotické tanečtice, přičemž porážela téměř všechny úřadující šampióny.
Zenyatta v sedle s Mikem Smithem po vítězsví v
dostihu Clementa L. Hirsche (Gr.2)

Poprvé se objevila dne 22.11.2007 v závodě pro nezvítězivší koně v Hollywood Parku a okamžitě se ujala vlády: cílem totož prolétla přesvědčivě a bez námahy o 3 délky před 11 soupeřkami. Své první tři závody vyhrála v sedle s žokejem Davidem Floresem, ale v sezoně 2008 (přesněji 5.4.2008 v Apple Blossom Handicapu) se v jejím sedle poprvé objevil sympatický Mike Smith. V tomto Gr.1 dostihu pak spolu přesvědčivě smetli všechny soupeře, cílem totiž prolétli jistě o 4 délky před nimi. Tehdy ještě málokdo tušil, že tohle partnerství se do dějin celosvětového dostihového sportu zapíše zlatými písmeny.

Po výše zmíněném triumfu ukořistila Zenyatta další vítězství v Milady Handicapu (Gr.2) a Vanity Handicapu (Gr.1) v Hollywodd Parku. V dostihu Clementa L. Hirsche (Gr.2) na dráze v Del Mar protnula vítězně cílovou pásku v rekordním čase 1:41,48. V září deklasovala soupeřky v Lady Secret Stakes (Gr.1), přičemž v průběhu dostihu dokázala zrychlit tak, že výsledný čas 1:40,30 ji okamžitě vystřelil do pozice favortiky pro následující Breeder´s Cup Ladies Classic (Gr.1). „Královna“ své fanoušky nezklamala. Na dráze v Santa Anita Parku totiž pole svých soupeřek ladně oběhla a v cíli byla o 1,5 délky před ostatními v čase 1:46,85, což byl druhý nejrychljší čas v historii dostihu. V lednu 2009 získala cenu Eclipse Awards pro starší klisny a vykročila do další sezony. Opět se ujala vlády a se šarmem sobě vlastním ovládla všechny dostihy, ve kterých se objevila. Její vítězná tažení zahrnovala Milady Handicap (Gr.2), Vanity Handicap (Gr.1), kde nesla vůbec nejvyšší váhu v poli a stala se tak druhým koněm, kterému se něco podobného podařilo od roku 1977.  V srpnu 2009 předvedla neuvěřitelnou stíhací jízdu, při které proběhla cílem Clement L. Hirsch Handicapu o hlavu před Anabaa´s Creation. V řijnu obhájila prvenství v Lady´s Secret Stakes, což jí vyneslo pozvánku na start Breeder´s Cup Classic (Gr.1) v Santa Anita Parku, kam „přišla, viděla a vyhrála“.

Zenyatta na tréninkové dráze

Je vůbec první klisnou, které se podařilo triumfovat ve dvou různých Breeder´s Cupech, což jen potvrdilo její fenomenální třídu. Spekulovalo se o ukončení její zářivé kariéry, ale nakonec se na dráze objevila i v roce 2010, přičemž ze své skvělé formy neztratila vůbec nic. Ovládla pole Santa Margarita Invitational Handicapu, když zvítězila s pověstnou lehkostí o 1,25 délky v čase 1,48,20. V dubnu 2010 odskočila do Apple Blossom Handicapu a oslavila své 16. vítězství v řadě. Vyrovnala se tak legendárnímu Cigarovi, Citationovi, Ormondovi či Ribotovi. Vítězné vavříny získala i ve Vanity Invitation Handicapu v Hollywood Parku. V sprnu vyrovnala rekord legendárního Eclipse: 18 startů – 18 vítězných triumfů! V řijnu 2010 se zařadila na list Neporažených plnokrevníků, když si na své konto připsala již 19. vítězství v řadě a stala se tak vůbec první klisnou v Severní Americe, která na dotacích vydělala téměř 7. miliónů dolarů. Start v Breeder´s Cup Classic v listopadu 2010 byl však pro Zenyattu poněkud smolný – dosud neporažená „královna“ zaspala na startu a navzdory své impozantní stíhací jízdě nakonec o hlavu podlehla hřebci Blamovi. I přes porážku na vyhraných dotacích překonala Tiznowa, Johna Henryho i Alyshebu a stala se Koněm roku 2010.

Zenyatta si úžívá svého mateřství
6.12.2010 se úžasná Zenyatta s turfem rozloučila a odebrala se do chovu na Lane´s Farm v Kentucky. Jejím prvním partnerem se stal Bernadini. Na to, zdali bude Zenyatta stejně fenomenální v chovu jako byla na dráze, si ovšem budeme muset chvilku počkat…
Zenyatta v kostce:
Narozena: 1.4. 2004
Chovatel: Maverick Productions, Ltd.
Majitel: Jerry a Anna Mossovi
Trenér: John Shirreffs
Žokej: Mike Smith
Rekord: 20 startů – 19 vítězství, 1 druhá
Vyhrané dotace: 7 304 580 USD
Důležité vyhrané závody:
El Encino Stakes (2008)
Apple Blossom Handicap (2008, 2010)
Milady Handicap (2008, 2009)
Vanity Handicap (2008, 2009, 2010)
Clement Hirsch Handicap (2008, 2009, 2010)
Lady‘s Secret Stakes (2008, 2009,2 010)
Santa Margarita Handicap (2010)
Breeders‘Cup Ladies‘ Classic (2008)
Breeders‘ Cup Classic (2009)

Další pocty a ocenění:
Šampionka amerických starších klisen (2008, 2009, 2010)
Americký Kůň roku (2010)
Cena Secretariat Vox Populi  (2010)
První kůň, kterému byla udělena Cena Williama H. Maye (2011)
Cena NTRA (=National Thoroughbred Horse Associati-
on) „Okamžik roku“ (2008, 2009)
Zenyatta Stakes (2010)
1. místo v žebříčku 10 top klisen všech dob
Zenyatta pedigree:

Autorka článku: Phar.Lap (Inéz Chehaibiová)
Vyšlo v Pony Magazínu – 8/201
Autorka  fotografií: Lucinda Jacobs

Phar.Lap

Galerie velikánů – Ribot (GB)

by Admin
Federico Tesio

Pozice top chovatele nejlepšího dostihového koně (a později nejvlivnějšího plemeníka) 20. století patří jednoznačně Federicu Tessiovi a jeho fenomenální dvojici Nearco – Ribot. Oba hřebci spatřili světlo světa v jeho hřebčíně Dormello – Olgiata. Samozřejmě, že už jejich samotné výkony na dráze stačily k tomu, že Tesio získal nesmrtelnost, ale z jeho hřebčína vyšla i spousta dalších skvělých koní např. Donatello, Boticelli, Niccolo Dell´Arca apod. Jak dokázal Tesio dosahovat tak brilantních chovatelských úspěchů s nesrovnatelně nižšími finančními prostředky, než jakými disponovali velcí chovatelé jeho doby?


Stejnou otázku si po léta kladou i chovatelští teoretici, kteří se marně snaží dopátrat ke kořenům Tesiových chovatelských úspěchů, aby je mohli aplikovat na svou další práci, jenže cesta k pravdě se ztrácí.. Byl tedy Tesio opravdovým čarodějem anebo snad uzavřel smlouvu se samotným ďáblem? Kdoví… Odborníci se nicméně shodli na verdiktu, že byl génius, který by jistě našel uplatnění i v jiném oboru a to, že se rozhodl svůj talent využít právě v chovu anglického plnokrevníka, bylo pro tento sport neuvěřitelným štěstím. Jednou z Tesiových brilantních schopností bylo, že na dálku „cítil“ kvalitní chovné klisny. Pravidelně tak nakupoval i velmi levné klisny, které se však později ukázaly být dobrými matkami.
První klisna, kterou zakoupil pro chov, byla Vélika. Tesio ji tehdy vydražil za směšnou částku. Právě ona se později stala bábou Van Dycka, který v roce 1915 vyhrál v barvách Tesiovy stáje italské Derby. Tehdy by se vše dalo ještě připsat pouhé náhodě, avšak Tesiovy nákupy levných, ale přesto velmi kvalitních klisen pokračovaly s neúprosnou pravidelností. Mnohé z nich se pak staly pilířem nejslavnějších dormellských plnokrevných rodin. Dalším neméně významným faktorem Tesiovy práce bylo, že se nikdy neomezoval na vlastní plemeníky a pro své klisny hledal vždy toho nejvhodnějšího hřebce kdekoliv na světě.

Ribot, nar. 1952 (Tenerani – Romanella po El Greco)

Sám Ribot, resp. způsob jeho odchovu, je toho důkazem. Ribotův otec Tenerani vyhrál Derby Italiano, St. Leger, Gran Premio di Milano a v roce 1948 – tedy jako čtyřletý, se stal prvním Tesiovým vítězem v Anglii, když proběhl cílem Queen Elizabeth II Stakes i super vytrvaleckého Goodood Cupu. Tesio byl přesvědčen, že Tenerani bude vynikajícím plemeníkem. Ostatní italští chovatelé však jeho názor nesdíleli a své chovné klisny k němu neposílali, proto nebyl Tenerani dostatečně využit.

Tenerani na dráze

Po krycí sezoně 1951 se proto Tesio rozhodl poslat ho do anglického National Studu, neboť byl i nadále přesvědčen o jeho mimořádných kvalitách. Některé klisny za ním tedy posílal až do Anglie. Byla mezi nimi i Ribotova matka Romanella, o níž se domníval, že je pro Teneraniho ideální partnerkou.

Romanella

 Z tohoto spojení se dne 27. 2. 1952 narodil hnědák, který dostal jméno po slavném francouzském malíři 19. století – Thoedule Augustine Ribot, neboť Tesiovým zvykem bylo dávat hříbatům jména po slavných umělcích.

Papyrus, nar. 1920 (Tracery – Miss Maty po Marcovil)

Tesio zakoupil Ribotovu bábu Barbara Burrini po Papyrus na newmarketské prosincové dražbě za 350 guinejí. Klisna vyhrála v šesti průměrných dostizích v Itálii, což Tesiovi ani nepokrylo výdaje, jenže Papyrus byl jedním z jeho nejoblíbenějších plemeníků. Byl přesvědčen, že tento hřebec je vynikajícím mateřským otcem. Na konci dostihové sezony byla tedy Barbara Burrini poslána k dalšímu Tesiovu vynikajícímu hřebci – El Grecovi po Pharos, který zvítězil v italském St. Legeru a byl druhý za Nearcem v Premio Chisura. V roce 1943 dala Barbara Burrini Romanellu a ta jako dvouletá vyhrála 5 ze sedmi dostihů vč. Criterium Nazionale. Ačkoliv byla Romanella mimořádně rychlá, nebyla robustní a Tesio ji moudře nenechal běhat ve třech letech.

Pharos, nar.  1920 (Phalaris – Scapa Flow po Chaucer)

Každé září přicházeli stájoví učedníci vybrat si ročky do své péče během jejich dostihové kariéry. Ribot nikoho z nich nezaujal a tak byl přidělen Mariovi Marchesimu, což mu nikdo nezáviděl.  Během zimy se Ribot choval normálně, ale brzy bylo evidentní, že má několik neřestí. V kentrech se Tesiovi sice jevil slibně, ale zase ne natolik, aby ho přihlásil do klasických zkoušek. Byl malý a nevzhledný, ale měl dobré proporce a prostornou akci. Tesio zemřel 1. 5. 1954 ve věku 85 let a nedočkal se tak úspěchů svého nejslavnějšího koně.

Ribot při práci, v sedle žokej Enrico Camici

Při svém debutu udělal Ribot velký dojem – o 1 délku porazil svou stájovou družku Donata Veneziana. O dva měsíce později vyhrál o 2 délky ceněné Criterium Nazionale a v říjnu 1500 metrů dlouhé Gran Criterium (CZF) před průměrným hřebcem Gail. Bylo to jediné těsné vítězství, které Ribot ve své kariéře zaznamenal. Můžeme spíš říci, že na vině byla taktika, kterou jeho žokeje Enrica Camiciho „vyzbrojil“ trenér Ugo Penco. V prvních dvou dostizích šel totiž Ribot dopředu poměrně brzo, Penco se tak domníval, že nemůže vyhrát pokud bude bojovat celý dostih a tak Camicimu přikázal, aby hřebce vzal prvních 200 metrů zpátky, což Ribota ale rozhodilo. To, že v posledních metrech dostihu dokázal předhonit Gaila lze připsat jeho brilatnímu speedu… Třetí kůň doběhl 6 délek za nimi!

V roce 1955 debutoval Ribot v Premio Pisa, kde s přehledem vyhrál o 6 délek. V dubnu pak Ribot odkentroval klasickou předzkoušku Premio Emanuele Filiberto a v cíli byl o 10 délek před ostatními. Pak měl do července pauzu a na dráhu se vrátil až počátkem září, samozřejmě vítězně! O měsíc později startoval jako neporažený mezi 24 soupeři v Prix de L´Arc de Triomphe. V dostihu nebyl nikdy daleko od předních koní a 400 metrů před cílem přebral vedení a vyhrál o 3 délky. O 14 dní později startoval ve 2400 metrů dlouhém Premio del Jockey Club v Miláně proti 5 zahraničním koním a vyhrál o 15 délek, přestože do čela šel až 600 metrů před cílem.
Následující jaro pak Ribot běhal 4x v Itálii, přičemž by se dalo konstatovat, že vzdálenost od soupeřů v cíli určoval jen jeho stálý jezdec Camici. Nebylo pochyb, že je jedním z nejlepších koní, kteří se po 2. světové válce na dostihových oválech objevili, ale zároveň bylo třeba vzít v úvahu, že dosud běhal mimo Itálii pouze jednou.
Další start měl v King Georg VI and Queen Elizabeth Stakes, který měl toho roku poněkud podstandardní úroveň. Na start nastupoval v kurzu 5:2, v padoku ho angličtí novináři ohodnotili jako „krásného plnokrevníka s inteligentní hlavou a silnými bedry.“ V průběhu dostihu měl Ribot problémy jako nikdy předtím, alespoň tedy publiku se zdálo, že má potíže udržet s ostatními v poli tempo… jenže jakmile se koně vřítili do cílové roviny, byl tu opět ten starý známý Ribot, který se elegantně posunul před své soupeře a cílem proběhl o 5 délek před nimi.
Před svým druhým startem v Arc šel Ribot 1800 metrů dlouhý Premio del Piazzale proti vítězi italské velké jarní Magabitovi, kterému ještě poskytoval hmotnostní výhodu. Na netradiční distanci dokázal svého soupeře porazit o 8 délek! Samotný Arc vyhrál Ribot s nevídanou lehkostí o 6 délek, když šel do čela už na počátku rovinky, přičemž zaběhl ještě lepší čas než před rokem.

Ribot při svém druhém vítězství v Arc de la Triomphe 

Čistou kariéru bez jediné porážky obhájil i při svých dvou následných vystoupeních v Miláně. Když z něho jeho stálý žokej Camici naposledy seskakoval, neubránil se slzám…

Ugo Penco,  Ribot a stálý žokej Enrico Camici 

Své dvě úvodní připouštěcí sezony působil Ribot v Anglii ve Woodland Studu lorda Derbyho. Bylo však nutno překonat mínění italského ministra zemědělství, který striktně trval na tom, aby Ribot první dvě připouštěcí sezony trávil v Itálii.

Setkání velikánů: Hyperion (vlevo) a Ribot (vpravo)

Poté se vrátil zpět do Itálie, ale tam dlouho nepobyl, neboť v roce 1960 byl pronajat do Kentucky panu J. W. Galbreathovi na 5 let za 300 000 USD/rok, přičemž hřebčín Dormello si vyhradil právo posílat k němu 5 klisen ročně. Do USA cestoval Ribot koncem června a jeho první zastávka byla na závodišti v New Yorku, kde byl předveden tribunám přeplněným k prasknutí.

Ribot v USA

V té době rostla i Ribotova tvrdohlavost. Ve svém boxu vykousal hlubokou rýhu… Aby mu bylo zabráněno kopat dozadu, dostal bandáž z beránčí kůže. Také ho velmi rozčílilo, když venku spatřil hovězí dobytek a jeho ošetřovateli pak trvalo několik hodin než svého svěřence dokázal uklidnit. V USA o něho pečoval jakýsi 183 cm vysoký černoch, který jediný s ním něco svedl.

Na konci roku 1965 ztratil Galbreah na Ribota právo, ale ke zklamání všech evropských chovatelů byl jeho kontrakt prodloužen. Oficiální příčinou prý byly obavy z Ribotova chování při opětovném transportu do Itálie, ovšem nepsanou pravdou je, že Italové tehdy marně hledali pojišťovací společnost, která by byla ochotná jej na zpáteční cestu pojistit. Ribot tedy až do své smrti v roce 1972 působil v USA. V Evropě dal sice Ribot také několik vynikajících koní jako Molveda (Arc), Romuluse (špičkový mílař), Ragustu (irské Derby a King Georg VI and Queen Elizabeth Stakes), Prince Royal (Arc), jenže problém byl, že ani jeden z nich nedokázal založit životaschopnou linii. V USA na tom byli chovatelé podstatně lépe. Prvním velkým Ribotovým synem se stal vítěz klasického Preakness Stakes jménem Tom Rolfe. Ve druhém ročníku se pak blýskl Graustark (z Flower Bowl po Alibhai), který je pokládán za vůbec nejlepšího Ribotova syna. Graustark však 10 dní před Kentucky Derby utrpěl frakturu kosti nad kopytem a byl okamžitě syndikalizován za tehdy rekordní sumu 2,4 miliónu USD. Do Evropy byli potom importováni dva velcí Ribotovi synové, Robocco a Ribero, kteří vyhráli irské derby. Také jeho dcera Long Look si na evropských drahách nevedla nejhůře, ukořistila totiž anglické Oaks.
Ribotovi export do USA vůbec neprospěl, neboť tamní dostihy zcela určitě nepřejí vytrvalcům jeho typu a rozhodně by mu nevyhovovaly ani metody tréninku, nicméně Tom Rolfe, His Majesty, Graustark a Arts and Lette založili v USA životaschopné linie, které i v současnosti dokáží konkurovat liniím, které pochází  od dalšího z Tesiových odchovanců – Nearca, ale o něm si povíme až příště:)

Ribot v kostce:
Narozen: 1952
Uhynul:   1972
Chovatel: Federico Tesio
Majitel:  Lydia Tesio & Mario della Rocchetta
Trenér:  Ugo Penco
Žokej:  Enrico Camici
Rekord: 16 startů –  16 vítězství
Výhry:   294 414 USD

Důležité vyhrané závody:
Gran Criterium (1954)
Gran Premio del Jockey Club (1955)
Prix de l’Arc de Triomphe (1955 & 1956)
Gran Premio di Milano (1956)
K. George VI & Q. Elizabeth Stakes (1956)

Další pocty a ocenění:
Italský šampión 2letých hřebců (1954)
Itaslký šampión 3letých hřebců (1955)
Italský šampión starších koní (1956)
Šampión starších koní ve Velké Británii (1956)
Šampión starších koní ve Francii (1956)
Vedoucí plemeník Velké Británie a Irska (1963, 1967, 1968)

Timeform rating: 142 – 3 nejvyšší v historii
V magazínu La Gazzetta dello Sport poll zvolen 4. italským atletem 20. století
Dostih Premio Ribot na závodišti v Capannelle
Itaslký kůň století

Ribot pedigree:

Podle článku P. Kaňky připravil Phar.Lap
Zdroj fotografií: archiv autorky, Internet
Phar.Lap

Galerie velikánů – Lammtarra (USA)

by Admin
Lammtarra (nar. 1992) po Nijinski ze Snow Bride (po Blushing Groom)
Lammtarra odcházel z dostihové dráhy neporažen. Překonal rekord anglického Derby, vyhrál tři největší dostihy v Evropě, což je víc než dosáhl kdokoliv před ním, přesto byli odborníci i dostihová veřejnost více méně skeptičtí k otázce jeho dalšího působení v plnokrevném chovu. Trápil je zejména fakt, zdali se Lammtarra dokáže zařadit mezi špičkové plemeníky dávné i nedávné  minulosti jakými byli např. Ribot, Sea Bird, Mill Reef nebo jeho otec Nijinsky. Přeci jen se nad ním rozprostíral stín pouhých čtyř startů v kariéře…

Tento líbivý ryzák se narodil na farmě šejka Maktouna v Kentucky (USA) v roce 1992. Jeho otcem byl famózní Nijinsky (po Northern  Dancer) z Oaks vítězky Snow Bride po Blushing Groom. Zajímavé jistě je, že Lammtarra je ve 2. a 4. generaci procháván právě na již zmíněného Northern Dancera (CAN), což se jistě nemálo promítlo v jeho výsledcích na dráze. Ovšem, jak se později ukázalo, ani tato skutečnost sama o sobě mu nezajistila stabilní výsledky v chovu.
Lammtarra se na dostihové dráze objevil poprvé 12. 8. 1994 ve Washigton Singers Stakes na 1 400 m a s časem 1:28,26 min přesvědčivě zvítězil. Jeho výkon v tomto téměř bezvýznamném dostihu však upoutal odborníky a nebylo divu, že se o jeho výsledku v mžiku dozvěděla téměř celá zeměkoule. Lammtarra v něm totiž po 3/4 délky deklasoval přední dvouletou klisnu Myself. Čtvrtý finišoval Daffaq, kterému se za 10 měsíců později stala osudná role vodiče v epsomském Derby. Poté následovaly dvě události, které výrazně ovlivnily hřebcovu kariéru. Po incidentu na lovu zahynul jeho trenér Alex Scott, což mělo za následek hřebcův přechod do dubajského tréninku pod taktovku S. bin Suroora znamenal pro Lammtarru odjezd z Anglie a ukončení dvouletého běhání. Nádech tragédie měl i nález abscesu na Lammtarrově plicním laloku, mnozí se domnívali, že hřebec nepřežije.  Ryzák se však dokázal uzdravit, čímž bezpochyby prokázal nejen vůli žít, ale také svou obrovskou vitalitu. Nicméně prošel sérií pauz ve své přípravě a na dráze se objevil až 10. 6. 1995 v poli anglického Derby. U bookmakerů stál Lammtarra jen něco málo přes 10:1, což ukazuje, že tréninkové práce měl celkem slušné i navzdory vynucené pauze.
Ostré tempo v podstatě neakceptoval. Možná hrál roli i jeho žokej W. Swinburn, který si myslel, že by Lammtarra nemusel toto tempo prostát. Když točil u Tattenhamského rohu blízko bariéry v málo nadějné pozici, nikdo už nepředpokládal, co přinesou následující okamžiky. Osmset metrů epsomské rovinky se stalo dějištěm čehosi úchvatného… Swinburn byl zavřený v koních a snažil se hledat prostor, vzdaloval se od bariéry, kde bylo více místa, přičemž zadek jeho koně se téměř třel o nosy porážených soupeřů. Z klubka se vymotal na distanci, ale před sebou měl ještě čtyři koně – jenže to už nikdo nepochyboval, kdo má v dostihu navrch. Dodejme, že rovinka v Epsomu se svažuje od vnějšího okraje a kůň vzdalující se od bariéry musí překonat další, mimořádné stoupání. Skutečná bomba vybuchla, když časoměřiči oznámili čas 2:32,31. Dosavadní rekord z roku 1936 držel Mahmound s časem 2:33,8. Lammtarra se tak stal teprve druhým koněm, který ve 20. století vyhrál Derby v rekordním čase a ke všemu ještě v sezónním debutu (před ním totéž dokázal jen Grand Parade v roce 1919).

Reakce na doběh byla dosti rozpačitá, k čemuž přispělo nepochybně i totální vyhoření všech předpokládaných favoritů. Pověstná nejistota turfu opět ostře udeřila. Handicaper si v inkriminované době nejvíce cenil anglického derby-vítěze Celtic Swinga (130 liber), Pentire, neporažený ve čtyřech dostizích, měl o pět liber méně, zatímco Lammtarra se dělil se 123 librami o třetí místo s Winged Love. Z dlouhodobého hlediska byl tedy Lammtarra nejhůře hodnoceným derby-vítězem od Blakeneye v roce 1969.

Lammtarra vítězí v King Georg VI. and Queen Elizabeth Stakes

Podruhé v sezoně se Lammtarra objevil uprostřed léta na startu nejslavnějšího anglického dostihu King Georg VI. and Queen Elizabeth Stakes. Po dlouhém a tvrdém boji porazil Pentireho, kterému však jeho žokej příliš nepomohl, spíše naopak. Ani zde nešlo o oslnivý výsledek,  když se nedalo přehlédnout, že irský derby-vítěz Winged of Love zde přišel až čtvrtý a vítěz Arc z roku 1994, Carnegie, až šestý. Dostih byl od startu pomalý a čas 2:31,01  patřil na poměrně rychlé dráze k jednomu z nejpomalejších v historii tohoto dostihu.

V anglickém handicapu se sice Lammtarra dostal na první příčku, libru nad Pentireho – ovšem mezinárodní srovnání už tak milosrdné nebylo – Lammtarra získal o 13 liber méně než poslední držitel double Derby –  King Georg VI. and Queen Elizabeth Stakes – Generous. Koncem léta byl Lammtarra pokládán za nejlepšího tříletka Evropy, nicméně jeho prestiž nebyla příliš vysoká. Což bylo více méně evidentní hlavně z kurzů před Prix de l´Arc de Triomphe. Favoritem s kurzem 4:1 byl Carnegie, Lammtarra byl nabízen v kurzu 9: 2 a velmi blízko byli ještě Balanchine, Swain a Carling.

Z předchozích dvou startů již bylo zcela jasné, co Lammtarra potřebuje a hlavně jak stanovit ordre. Arc 1995 byl Lammtarrovi „přímo ušit na míru.“ Ostré tempo dělal Luso, Lammtarra šel za ním ve dvojici se Strategic Choice. V rovince se snadno odpoutal a zdálo se, že si jde pro suverénní vítězství, jenže zezadu vystřelil Freedom Cry a tak se 100 metrů před cílem publikum přeci jen dočkalo souboje, ze kterého však nakonec přeci jen vyšel vítězně Lammtarra, který útok svého soka spolehlivě odrazil a proběhl cílem jako vítěz…  Po tomto výkonu muselo mnoho odborníků uznale pokývat hlavou a uznat, že Lammtarra prostojí prakticky každé tempo a přitom má stále ještě dostatek sil na zdrcující finiš.

Lammtarra po vítězství v Prix de l´Arc de Triomphe  1995

Před 24 lety získal Lammtarrův otec Nijinsky Trojkorunu a jeho vliv v anglickém Derby je ještě větší než vliv jeho otce – Northern Dancera. Lammtarra šel ve stopách Golden Fllece a Shahrastaniho, kteří Derby vyhráli, ale co více – Nijinského synové Ile de Bourbon a Caerleon dali derby-vítěze Kahyasiho a Generouse. Nijinského synové a dcery tedy dosáhli 96 graded nebo group vítězství, což představuje 11 % z celkového počtu vítězných koní. Nijinsky uhynul 25. 4. 1992 a Lammtarra tedy pochází z jeho předposledního ročníku. Říká se, že nejdůstojnější pokračovatel linie vychází z posledních ročníků plemeníka. Šejk Mohamed v roce 1995 věřil, že tato „pravda“ bude platit i v případě Lammatarry, protože je prvním derby-vítězem, který vychází ze spojení derby-vítěze s vítězkou Oaks (pozn. i když je potřeba uvést, že Snow Bride obdržela vítězství se zpožděním poté, co byly vyhodnoceny antidopingové testy třídélkové „vítězky“ Aliysy.) Navíc – Blushing Groom, otec Snow Bride byl třetí v Minstrelově Derby 1977 a dostih zcela neprostál.

První sezonu působil Lammtarra v Dalham Hall Studu šejka Mohameda poblíž Newmarketu (GB). Na konci chovné sezony 1996 byl však prodán do Japonska za 30 millionů USD, aby zaujal místo na jedné z největších farem zabývajících se chovem plnokrevníka poblíž Hidaky. Připouštěcí poplatek se pohyboval okolo 30.000 liber, jenže ani zde se neprosadil. Jeho potomci nedosáhli na dráze očekávaného úspěchu a tak se připouštěcí poplatek z původně astronomické částky snížil na 2.500 liber za živé hříbě. I když tedy jeho potomci nedosáhli na dráze podobných výsledků jako jejich otec, časem se ukázalo, že klisny po něm jsou skvělé matky, neboť sám Lammtarra měl opravdu ukázkový původ. V srpnu 2006 se světem turfu rozletěla zpráva, že šejk Mohammed bin Rashid Al Maktoum změnil názor a zakoupil Lammtarru zpět pro svůj Arrow Stud.

Lammtarrra v kostce:
Narozen:  1992 (USA)
Chovatel: Gainsborough Farms
Majitel:  Saeed bin Maktoum al Maktoum
Trenér:    Alex Scott/ Saeed bin Suroor (od 3 let)
Rekord: 4 startů –  4 vítězství
Výhry:  1 271 075 Liber

Důležité vyhrané závody:
Washington Singer Stakes (1994)
Epsom Derby (1995)
K. George VI & Q. Elizabeth Stakes (1995)
Prix de l’Arc de Triomphe (1995)

Další pocty a ocenění:
Evropský šampión 3letých hřebců (1995)

Lammtarra pedigree (pro zvětšení klikni):

Autorka: Phar .Lap
Zdroj fotografií: archiv autorky
http://www.pedigreequery.com/lammtarra
Phar.Lap

Galerie velikánů – Mill Reef (USA)

by Admin
Mill Reef s žokejem Lewisem

Ke každému dostihovému koni se občas štěstěna otočí zády. Výjimku tvoří pouze koně jako Man O´War nebo Secretariat, kterým prostě stačila dráha a všichni soupeři mizeli vdáli. Na anglického národního hrdinu počátku 70 let, Mill Reefa, se však štěstěna usmála hned třikrát…

Poprvé, když americký chovatel Paul Mellon rozhodl, že poměrně malý hřebec s lehkou akcí a dlouhými spěnkami bude lépe běhat na evropských drahách. Hřebčí linie založená v Evropě Mill Reefem a polobratrem po otci Rivermanem je jediná, která může výrazně ohrozit dominantní postavení linie Northern Dancera.

Nasrullah
Nasrullah (nar.  1940) po Nearco z Mumtaz Begum po Blenheim

Jeden z nejvlivnějších plemeníků Ameriky poválečné éry Nasrullah uhynul 26. 5. 1959, předtím však ještě stačil krýt vítězku Kentucky Oaks Lalun. Hřebeček, který se z uvedeného spojení narodil, byl pojmenován Never Bend a stal se šampiónem amerických dvouletých v roce 1962. Nadějné byly i trialy následující jaro, ale v úvodních dvou klasických dostizích Never Bend svou taktikou jít ze špice neuspěl. V Kentucky Derby byl o délku poražen Chateaugaylem, v Preakness Stakes mu došly síly ještě dříve a skončil třetí. Poté jej zraněný kotník vyřadil na 11 týdnů z tréninku. Na dráze se opět objevil v sprnu, ale příliš nezaujal. Koncem sezony jej handicaper postavil na druhé místo mezi tříletými, ale 11 liber pod Chateaugaye. Never Bend odešel z dráhy s reputací koně, který si vynucoval svoje tempo na špici při zřetelně limitované vytrvalosti. Pozoruhodné však je, že jako dvouletek byl v několika dostizích schopen krotit svoji touhu jít ze špice, ale jakmile přešel na delší distance s pomalejším tempem od startu, nebyl k udržení. Snad zdědil svou tvrdohlavost od vzpurného Nasrullaha. Je jistě zajímavé porovnat nejúspěšnějšího Nasrullahova syna – Bold Rulera. Oba byli ve dvou letech obdobnými koňmi s obrovským speedem a ve třech letech měl i Bold Ruler tendence chodit ze špice, ale dal se udržet, kdežto Never Bend vyrazil jako šíp, ale brzy odpadl.

Bold Ruler (nar.1954) po Nasrullah z Miss Disco po Discovery
Never Bend (nar. 1960) po Nasrullah z Lalun po Djeddah
Mill Reef (nar. 1968) po Never Bend z Milan Mill po Princequillo
Mill Reefova matka Milan Mill dokonale ilustruje hned dvě chovatelské teorie. Jednak je nepsanou pravdou, že sestry velkých dostihových klisen bývají lepšími matkami než ony samy. Milan Mill nedokázala vyhrát dostih, ale její polosestra Berkeley Springs byla druhá v 1000 Guineas i Oaks. Další teorie úzce souvisí s nejúspěšnějším americkým spojením všech dob: hřebců linie Nasrullah s klisnami po hřebcích po Princequillo.

Princequillo (Nar.1940) po Prince Rose z Cosquilla po Papyrus

Milan Mill byla dcerou samotného Princequilla a její syn Mill Reef se tak stal jedním z prvních velkých koní a zároveň i průkopníkem této krevní linie v Evropě. Jelikož Milan Mill pochází se stayerské rodiny, proto se také prosádil i na výrazně delších distancích než jeho otec Never Bend.

Mill Reef s ošetřovatelem a stálým žokejem Lewisem

Mill Reef spatřil světlo světa v USA v roce 1968, ale velmi záhy byl importován do Anglie, kde v tréninkovém centru Iana Baldinga  započala jeho příprava na dostihovou kariéru. Již na jaře 1970 ukazoval svůj lehký cval, při kterém téměř „létal“ s hlavou a krkem nataženým dopředu a kopyty vysoko nad zemí… Debutoval v květnu v Salisbury a již po jediném dostihu jeho žokej Lewis řekl Baldingovi: „Je to nejlepší hřebec, jakého jste kdy měl a jakému mít budete...“ Do konce sezony nebyl Mill Reef v Anglii poražen. Jeho vítězství zahrnovala i nejdůležitější dostih dvouletých – Dewhurst Stakes. Nešťastně však v létě prohrál s My Swallow v Prix Robert Papin.

Mill Reef s Georgem Lewisem v sedle…

Při tříletém debutu v Newbury se divákům představil nádherně osvalený a deklasoval své soupeře s nevídanou lehkostí. Ve 2000 Guineas byl však poražen jedním z největších mílařů historie – Brigadier Gerardem. S ohledem na limitovanou vytrvalost otce vyvolávál Mill Reef určité pochybnosti o svých schopnostech prostát derby distanci. Nepochyboval však žokej Georg Lewis, který na tiskovce před dostihem sebevědomě prohlásil: „V Epsomu je mineme tak rychle, že z toho dostanou zápal plic.“ A jeho proroctví se vyplnilo. Mill Reef vyhrál o 2 délky, ale vzhledem k pomalému nástupu byl výsledný čas opravdu slabý: 2:37,14 a tak mnozí turfmani i nadále pochybovali. Následovalo Mill Reefovo lehké vítězství v Eclipse Stakes před výborným Caro, ale definitivní rozprášení pochybností přišlo až s vítězsvím v King Georg VI and Queen Elizabeth Stakes, kde Mill Reef odkentroval pole o 6 délek, což byl největší rozdíl v historii. (Překonal jej až Doyen v roce 2004, když doběhl do cíle o 8 délek před soupeři.)

Šestset metrů před cílem Prix de l´Arc de Triomphe byl Mill Reef blokován třemi vedoucími koňmi a navíc zvenčí držen klisnou Pistol Packer. Vtom okamžiku se na něj životní štěstí usmálo podruhé, když se u bariéry začal propadat italský derby-vítěz Ortiz. Mill Reef se kolem něj protáhl a zvítězil v čase 2:38,3 což byl také rekord dostihu. Mill Reef se tak po 28 letech stal prvním vítězem tohoto dostihu trénovaným v Anglii. Byl ponechán v tréninku i následující sezonu, přičemž hlavním cílem bylo oplatit porážku Brigadier Gerardovi z 2000 Guineas a vítězství v Eclipse Stakes. Mill Reel začal sezonu brilantně – vyhrál totiž největší dostihy anglických i francouzských starších koní jako Prix Ganay a Coronation Cup. Potom však musel být stažen z dráhy pro zdravotní problémy a v srpnu si zlomil nohu v domácím galopu. S velkými pochybnostmi absolvoval sedmihodinovou operaci, při níž vyčerpal svoji třetí dávku štěstí. Byl zachráněn a syndikalizován pro anglický chov, neboť Paul Mellon byl sice Američan, ale anglofil. Pro chov na Britských ostrovech udělal mnohem více než většina těch, kteří se tam narodili. Rozhodl se ponechat Mill Reefa v anglickém National Studu za velmi přijatelných podmínek. Toto klíčové rozhodnutí jistě vynikne daleko více, uvážíme-li, že 6 derby-vítězů z let 1968 – 1978 putovalo přes Atlantik a mezi těmi, kteří zůstali, byl právě Mill Reef a jeho syn Shirley Heights.
Mill Reef (nar. 1968) po Never Bend z Milan Mill po Princequillo
Shierley Heights  (nar. 1975) po Mill Reef z Hardiemma po Hardicanute

Již svým druhým ročníkem v roce 1978 se Mill Reef stal prvním derby-vítězem od roku 1936, který sám dal derby-vítěze. Před ním byl pouze Never Say Die, jehož syn Larkspur vyhrál problematické Derby v roce 1962, kdy došlo k hromadnému pádu, jehož obětí byl i horký favorit Hetherssett. Nebylo to však vše, ještě téhož roku vyhrál Mill Reefův syn Acamas francouzské derby, čímž se postaral o zvýšení reputace svého otce v Evropě.

Další dva roky přinesly další skvělé koně, ale skutečnou hvězdou se stal až Glint Of Gold, jeden z nejlepších koní, který si připsal velká vítězství ze všech zemí, ale v Derby měl smůlu, neboť tam se potkal se Shergarem, který suverenně zvítězil a Glint Of Gold skončil druhý.
Po Shirley Heigtsovi se do historického seznamu vítězů nejprestižnějšího dostihu světa, anglického Derby, zapsal další Mill Reefův syn, Reference Point. Pozoruhodný byl především vyběhnutý čas 2:33,9 což byl nejrychlejší čas od zavedení elektrické časomíry.

Bronzová socha Mill Reefa v životní velikosti
v Národním hřebčíně v Newmarketu

Ve výčtu velkých synů i dcer Mill Reefa bychom mohli pokračovat ještě dlouho, ale uveďme alespoň vítěze Breeders´ Cup Turf Lashkariho nebo klasické Wasla s Doyounem a Idle Waters. Přízračný Mill Reef udělal pro svůj vlastní věhlas mnohem více než kterýkoliv z jeho vrstevníků. Po jeho odchodu se o jeho nesmrtelnost vydatně starali synové Shirley Heights, který kráčel ve stopách svého otce a dal anglického derby-vítěze Slip Anchora a francouzského Darshaana. Jediným hřebcem, jehož syn a vnuk vyhráli anglické derby byl v roce 1918 Gainsborough (syn Hyperiona a vnuk Owen Tudora).

Slip Anchor (nar. 1982) po Shierley Heights z Sayonara po Birkhahn
Darshaan (nar. 1981) po Shierley Heights z Delsy po Abdos
Dovolte mi ukončit tento článek slovy jednoho z největších chovatelů americké dostihové historie „Bulla“ Hancocka: „Dostihová i chovná kariéra Mill Reefa z něj přesně dělá hřebce, kterého bych si přál mít na své Claiborne Farm v Kentucky.“
Mill Reef v kostce:
Narozen:  1968
Uhynul:   1986
Chovatel: Paul Mellon
Majitel:  Paul Mellon
Trenér:   Ian Balding
Rekord: 14 startů – 12 vítězství , 2 druhá místa
Výhry:  309 225 LiberDůležité vyhrané závody:
Coventry Stakes (1970)
Gimcrack Stakes (1970)
Dewhurst Stakes (1970)
Greenham Stakes (1971)
Epsom Derby (1971)
Eclipse Stakes (1971)
K. George VI & Q. Elizabeth Stakes (1971)
Prix de l’Arc de Triomphe (1971)
Prix Ganay (1972)
Coronation Cup (1972)Další pocty a ocenění:
Šampión tříletých v Anglii (1971)
Evropský kůň roku (1971)
Šampión starších koní v Anglii (1972)
Timeform rating: 141
Vedoucí plemeník ve Velké Británii a Irsku (1978, 1987)
V anketě o 100 nejlepších evropských koní obsadil 4. místo
Bronzová socha v životní velikosti v Národním hřebčíně v Newmarketu
Mill Reef Stakes na závodišti v Newbury

Mill Reef pedigree (pro zvětšení 2x klikni):

Mill Reef pedigree

 

Připravila: Phar.Lap
Zdroj fotografií: archiv autorky
Phar.Lap