Ostatky Tommyho Woodcocka, ošetřovatele a pozdějšího trenéra dostihové super star 30. let 20. století – Phar Lapa, byly určeny k rozptýlení ve větru na hřbitově Springvale Botanical Cemetery v Melbourne. Stalo by se tak, kdyby nebylo Louisy Claytonové a její dcery Tengan Ellisové.
Woodcock zemřel v Yarrawonze 27. drubna 1985 a byl zpopelněn o tři dny později. Držba nad jeho ostatky i s pamětní deskou skončila dne 31. prosince minulého roku. Ostatky jeho ženy Emmy bohužel takové štěstí neměly a byly již rozptýleny neznámo kde, neboť Woodcokovi byli bohužel bezdětní, takže v současnosti již nemají žádné žijící příbuzné.
Loise (53) a Tegan (21) společně s Margaret Bensonovou, která v roce 1978 publikovala knihu s názvem Tommy Wooodcock: Příběh neobyčejného australského trenéra, založily sbírku a vybrali 465 dolarů, aby Woodcockovy ostatky mohly zůstat tam, kde jsou.
„V podstatě jsem se dívala na Google, protože Woodcockovo pravé jméno bylo Aaron Treve Woodcock, takže jsem si dělala průzkum a zjistila jsem, že údržba jeho hrobu a ochranná lhůta pro jeho ostatky vypršela 31. prosince minulého roku,“ říká Ellis.
„Tak jsme běžely na hřbitov a zjistily, že vedení se již snaží půl roku najít někoho, kdo by převzal za ostatky odpovědnost. Oslovili několik organizací i lidí, ale nikdo tomuto faktu nevěnoval pozornost.“
„Zeptaly jsme se tedy, zdali bychom to mohly být my, když není, kdo by se o ostatky postaral. Vedení hřbitova souhlasilo, neboť jinak by Woodcockovy ostatky čekal stejný osud jako ostatky jeho ženy.“
„Nebyly jsme si jisté, zdali někdo již něco ohledně toho nepodnikl, neboť informace na webu mohly být neaktuální. Mohli se již ostatků zbavit a pouze neaktualizovali záznamy. Zjistila jsem to ve dvě hodiny ráno, takže jsem samozřejmě musela čekat do otevírací doby než jsem jim mohla zavolat.“
„Všichni tam měli dost času, ale já už pomalu přemýšlela, jak získat peníze, abychom mohly zaplatit. Z rozhovoru nakonec vyplynulo, že jsme přišly tzv. za pět minut dvanáct, protože přijít o měsíc později, byly by ostatky již nenávratně pryč.“
Interní předpisy hřbitova Springvale Botanical poukazují na fakt, že „jsou si vědomi svých povinností k zemřelým“. Jedním ze zdrojů hřbitova je země, která je k dispozici na památku zemřelých. Za tu se ale musí hřbitovu platit. Pokud není, kdo by platil, obvykle je hrob na náklady hřbitova zničen a na jeho místo přijde nový – aktivní, čili výdělečný.
Dále je v předpisech doložka, že toto může být učiněno až po uplynutí ochranné lhůty. Pokud byl někdo zpopelněn v roce 1976, má právo na ochrannou lhůtu (udržování a umístění svého hrobu) po 25 let. Zástupce hřbitova Rebecca Atkinsová potvrdila, že díky aktivitě Claytonové a její dcery zůstanou tak Woodcockovy ostatky i pamětní deska natrvalo na svém místě.
„Proces ukončení funkčního období hrobu probíhá tak, že nejprve oslovíme příbuzné (či držitele hrobu), pokud samozřejmě již také nezemřeli a oznámíme jim, že ochranná lhůta na hrob vypršela,“ dodává Atkinsová.
„Pokud neobdržíme odpověď přibližně po 4 týdnech, znovu oslovíme příbuzné, abychom jim poslali avízo o ukončení funkčního období hrobu. Pokud se stále neozývají, oslovíme úřady, aby nám pomohly při pátrání. Někdy se stává, že dotyčný již žádné žijící příbuzné nemá, neboť již všichni zemřeli.Pak se snažíme kontaktovat nejen rodinu, ale i osoby blízké a spřízněné (kolegy, přátele, organizace). Pokud se ani přes tuto snahu nepodaří nikoho zkontaktovat, je popel v urně roztroušen na neznámém místě v areálu hřbitova, urna se pak uchovává po 12 měsíců.“
A jak vlastně důchodkyně z Nového Zélandu a její dcera narazily na tyto informace a zachránily památník australské dostihové ikony?
„Posledních několik let jsme se snažily o instalaci pamětní desky ve stájích v Kalifornii, kde zemřel Phar Lap,“ vysvětluje Claytonová.
„Po dvou letech soudních jednání a nerealistických požadavků, které byly kladeny druhou stranou, jsme se zaměřily na sbírání materiálů o muži jménem A. P. Wade, muži, kterému vděčíme za to, že Phar Lap vůbec kdy přišel na svět. Kdyby totiž neprodal Phar Lapova otce Night Raida panu Robertsovi na Nový Zéland, nikdy by žádný Phar Lap nebyl. Tommyho příběhem jsme se detailně začaly zabývat až když jsme zajišťovaly materiál pro knihu o A. P. Wadem, ale pak nás uchvátil. Ponořily jsme se hlouběji a začaly zkupovat knihy o Woodcockovi, abychom porovnávaly fakta a dopracovaly se ke kostře skutečného příběhu. Nakonec jsme narazily na biografii Woodocka z pera Margaret Bensonové vydanou v roce 1978. Rozhodly jsme se stopovat Tommyho životní příběh i poté, co uhynul Phar Lap v roce 1932. Všechny knihy hovoří o tom, co bylo než Phar Lap uhynul, ale málo z nich poskytuje ucelený životní příběh Wooodocka jako takového.“
Matka s dcerou s vydatným přispěním autorky Margaret Bensonové jsou nyní ve fázi, kdy mají připraveny materiály pro novou knihu o životě Tommyho Wooodcocka. Mimo jiné se snaží získat sponzory ochotné investovat do sochy respektovaného trenéra v životní velikosti, která by měla být umístěna na závodní dráze. Oslovily rovněž umělce Wayne Stricklada, který již vytvořil sochu Phar Lapa pro závodiště ve Flemingtonu, ale projekt se vyšplhá až na 80.000 USD.
„Velice mě těší, že někdo bojuje za to, abychom získali permanentní památník této ikony. Pro mne je památníkem na úžasného člověka i má kniha o něm, ale víte jak to je, knihy se přestávají číst i vydávat. Sochy jsou trvalé!“ říká Margaret Bensonová. „Tommy se svým unikátním životním příběhem si zaslouží naše úsilí,“ dodává.
„Existuje mnoho dobrých trenérů, ale žádný se nemůže pochlubit tak unikáním vztahem se svými svěřenci, jako měl Tommy a Phar Lap. Tommy a Phar Lap byli jedním, jejich příběhy se prolínají a jeden bez druhého by nikdy nemohli dosáhnout toho, co se jim společně podařilo.“
Bensonové je dnes 80 let a proto ráda vidí, že její kniha posloužila jako motiv pro tento unikátní projekt. „Víte, má kniha je již 30 let za zenitem, ale Loise a její dcera shromáždily již pěknou sbírku fotografií i materiálů, které za časů, kdy jsem já knihu psala, nebyly k dispozici, uvažují o vydání přepracované verze mé knihy – a mají k tomu mé požehnání,“ dodává Bensonová.
Tommy Woodcock a Phar Lap (1932)
Claytonová rovněž kontaktovala tři z Woodocockových bývalých učňů: Geoffa Laneho, Pata Trottera a Grega Cornishe.
„Strávil jsem s Tommym Woodockem sedm let a tři měsíce. Začínal jsem u něj v roce 1953, to mi bylo 13,“ říká Lane. „Nikdy moc nemluvil o Phar Lapovi, když jsem byl s ním, nikdy se nechtěl pouštět do hlubší konverzace a mluvit o něm. Bylo na něm znát, že se přes jeho smrt nikdy zcela nepřenesl.“
„Jsem rád, že lidé jsou dnes stále ještě ochotni udělat něco, co pomůže udržet při životě legendu jakou byl Tommy Woodcock„, říká Wayne Strickland, který je široce známý pro své koňské umění a je rád, že dostane příležitost zvěčnit Tommyho Woodcocka.
„Mluvil jsem s Tommym, když mi bylo 22, teď je mi 62, navštívil jsem Tommyho a zůstal s ním v Mordialloc. Strávil jsem tam prodloužený víkend, povídal si s ním a pracoval na soše Phar Lapa,“ dodává. „Postavil jsem ho v podstatě z vosku, ale v podstatě mi Woodcock vedl ruku, nyní je tento model ve viktoriánské Národní galerii. Když jsem tam tehdy byl, udělal jsem také črtu Tommyho Woodcocka a později jsem ji dokončil a namaloval obraz. Nabídl jsem tento obraz Claytonovým. Doufejme, že budou schopny jej prodat a získat tak nějaké finanční prostředky. Tento projekt je pro mne něco velmi zvláštního. Já vím, Black Caviar je skvělá klisna současnosti, ale Phar Lap je prostě jen jeden jediný. V australské dostihové historii nenajdete jiný příběh, který by trumfl příběh Phar Lapa a Tommyho Woodcocka, který byl jeho nedílnou součástí.“
Překlad: Phar.Lap
Zdroj informací: http://www.dailytelegraph.com.au/
