Sedlo „Billyho Elliota“

Toto dostihové sedlo patřilo žokeji Billymu Elliotovi, který jel Phar Lapa cca sedmkrát mezi lety 1930 a 1932. Vyhráli každý závod včetně toho posledního v Agua Caliente v Mexiku v březnu 1932. Sedlo bylo vyrobeno na zakázku a upraveno speciálně pro Elliota a Phar Lapa. Zakázku zadával trenér a spolumajitel koně Harry Telford. Vzhledem k tomu, že Elliot byl opravdu lehký, nesl Phar Lap větší množství tzv. mrtvé váhy v sedle (handicap). Harry Telford proto vyžadoval, aby sedlo bylo těžké a vyhovovalo potřebám koně i žokeje.

 

2014-01-03_184145

This racing saddle belonged to jockey Billy Elliot, who rode Phar Lap on seven occasions between 1930 and 1932, winning every race, including his final race at Agua Caliente, Mexico in March 1932. The saddle was especially commissioned for Elliot to use on Phar Lap by the horse’s trainer and co-owner Harry Telford. Because Elliot was so light, even for a jockey, and Phar Lap was typically given a heavy starting weight by the handicappers, Elliot had to carry a large amount of weight in the saddle. Harry Telford had the very heavy saddle designed to suit the horse and jockey.

Zdroj: http://museumvictoria.com.au
Zdroj fotografií: http://museumvictoria.com.au
Koláž: Phar.Lap (Inéz Chehaibi)

Historické momentky z Mexika, 1932

Staré černobílé snímky zachycující skupinku mužů stojících před dobovým automobilem. Jistě, říkáte si, takových snímků ze 30. let 20. století existuje řada, jenže v tomto případě se pořádně pletete. Tyto fotografie navždy uchovaly tváře mužů, kteří byli součástí Phar Lapova realizačního týmu v Mexiku v roce 1932. Zachytily neopakovatelný okamžik v čase, tedy to, jak zaslouženě relaxují po stresu, který  dostih v Agua Caliente provázel. 
(zleva): žokej Bill Elliot,  pracovní žokej Jack Martin, trenér a ošetřovatel Tommy Woodcock, kovář James F. Smith a veterinář William Nielsen. 

(zleva):  pracovní žokej Jack Martin, žokej Bill Elliot, trenér a ošetřovatel Tommy Woodcock, kovář James F. Smith 

(zleva):  pracovní žokej Jack Martin, žokej Bill Elliot, kovář James F. Smith, trenér a ošetřovatel Tommy Woodcock



Snímky byly pravděpodobně pořízeny dne 20. 3. 1932. Tehdy ještě nikdo z nich netušil, jaká tragédie celý tým brzy postihne. Nevěděli, že čas vyměřený pro Phar Lapa se pomalu, ale jistě, nachýlil ke svému konci…a že ani jeden z nich tuto katastrofu nebude schopen odvrátit. Na snímcích jsou bezstarostní a šťastní, protože dokázali světu, jak moc je Phar Lap unikátní. A právě tento fakt vrhá zcela jiné světlo na tváře mužů, kteří s bezmeznou láskou a sebeobětováním poslední měsíce Phar Lapova života formovali jeho kariéru.

Text: Phar.Lap
Zdroj fotografie: Muzeum Victoria, Melbourne.

William „Billy“ Elliot

Žokej Billy Elliot je znám především díky fenomenálnímu Phar Lapovi. V Austrálii startovali společně v 6 závodech a 6x také slavili vítězství. Perfektní souhra, perfektní rekord…

Do historie turfu se však zlatým písmem zapsalo zejména jejich sedmé a poslední společné vítězství 20. 3. 1932 v Agua Caliente Handicapu  v USA.  Plány na „dobytí Ameriky“ však zhatila Phar Lapova předčasná, tragická smrt v Menlo Parku dne 5. 4. 1932. Elliota zasáhla smrt čtyřnohého partnera velice tvrdě.  Zůstal sice chvíli v USA, kde pracoval zejména pro Willise Sharpa Kilmera, ale  pak se vrátil zpět do Austrálie. Tam pokračoval ve  své kariéře  a v letech 1936-37 a 1937-38 vedl šampionát žokejů v Melbourne.

Mezi jeho největší úspěchy lze počítat vítězství v Adelaide a Australian Cupu (obě v sedle koně Some Quality). V roce 1936 zvítězil ve VATC Caultfield Guineas v Beechwoodu, 1937 Oakleigh Plate (na koni Aurie´s Star) a v roce 1938 Adelaide Cup na koni Dartford.

V roce 1939 si v Cauldfieldu  při pádu z koně Chatsbury zlomil nohu a  rekonvalescence mu trvala 6 měsíců. V roce 1940 se opět objevil na dráze, ale štěstí při něm nestálo: 9. 1. 1940 spadl totiž z koně Baropic tak nešťastně, že si opět zlomil nohu. O několik měsíců později u něj propukl těžký zápal plic a Elliot zemřel v nemocnici v Bairnsdale dne 20. 9. 1941. Díky Phar Lapovi však jeho jméno bude navždy zářit na obloze turfu a nikdy nevyhasne…

Phar Lap a Billy Elliot (USA – 1932)

Zdroj informací: Phar Lap – the untold story (2010)
Přeložil: Phar.Lap

Phar Lap první, denní světlo druhé…

Kde se bere ten nábožně posvátný obdiv turfmanů, když před nimi jen zmíníte jméno Phar Lap? Stačí letmý pohled na následující záběry a Phar Lap vás opravdu nenechá na pochybách o své třídě. V roce 1930 neexistovaly ani PC, ani zázračný Photoshop, díky čemuž víme, že níže publikované snímky jsou 100 % autentické – o to víc udivují!

V součastnosti si  jen těžko dokážeme představit plnokrevníka, který by vyhrával s takovou elegancí a lehkostí zatížen neúměrnými handicapy jako ve své době Phar Lap. Při pohledu na dobové snímky se nelze ubránit  otázce „A byl to vůbec kůň?“ Podle vyjádření žokeje Jima Pika byl totiž Phar Lap spíš dokonalým strojem na vyhrávání…

Zdroj obrázků: archiv autorky

 

Jak uvěřit neuvěřitelnému?


A teď už zbývá jen jeden podpis, zde, pane Davisi.“ Právě v tom okamžiku se na stole filmového producenta rozdrnčel telefon. Muž zvedl sluchátko a chvíli naslouchal. „To jsou strašné zprávy,“ prohlásil a zavěsil. Podíval se přímo na Dave J. Davise. „Váš kůň, Phar Lap, je mrtvý.“ Davis oponoval: „To není možné! Včera jsem mluvil s týmem a tvrdili mi, že kůň je ve výborné kondici!“ Dave J. Davis byl však znepokojen a ihned volal do Menlo Parku. Myslel si, že si z něho někdo tropí blázny. Ed Perry mu sdělil: „Bylo to velmi rychlé, Dave.“ Ale jak? Jak, nepřestával se ptát sám sebe. Zavěsil a zhroutil se do sedačky. Pak náhle vyskočil se slovy: „Musím okamžitě tam!“ Filmový producent s kamennou tváří přikývl. Další slova byla zbytečná. Věděl, že už nebude žádný film o zázračném koni jménem Phar Lap. „Ještě nic neruště,“ pokračoval Davis. „Osobně zjistím, co se stalo! Najmu si letadlo, pokud bude třeba,“ prohlásil a zmizel za dveřmi.


V Menlo Parku se zatím před areálem stájí scházeli repotéři pozvaní na odpolední show. Jenže dveře stájí byly zamčené a všude vládlo podivně svíravé ticho. Něco se dělo. Když se Phar Lap a jeho ošetřovatel stále neobjevovali, pojali novináři podezření. V tom se zpoza rohu vynořil jeden ze stájníků. Nedočkaví reportéři jej okamžitě zasypali všetečnými otázkami. „No tak, co se to tu děje? Je snad Phar Lap nemocný nebo co?“ Mladík byl bílý jako křída, zakroutil hlavou a tiše šeptl: „Je to daleko horší, panové.“ „Cože? Chcete snad naznačit, že je mrtvej?“ Ošetřovatel přikývl a vydechl: „Ano, uhynul dnes dopoledne tady ve stájích.“

Australský reportér Bert Wolfe přijel do Menlo Parku mezi prvními, chtěl udělat rozhovor s Tommy Woodcockem a předpokládal, že by mohl přesvědčit Davise, aby mu prozradil nějaké horké novinky, jak pokračují jednání s filmovou společností ohledně příprav natáčení filmu o „zázračném koni.“


Ošetřovatelé ve stájích brali Wolfa téměř jako člena Phar Lapova realizačního týmu. Woodcock se vyjádřil jasně – je to přítel a může přijít do stáje kdykoliv se mu zachce. Jakmile tedy Bert vstoupil do prostoru stájí, ošetřovatelé ho ihned informovali o situaci. „Woodcock je úplně na dně, obviňuje sám sebe. Všichni doufáme, že u sebe nemá nějakou zbraň – je na tom špatně, obáváme se, aby si nechtěl sáhnout na život.“ Wolfe na nic nečekal a běžel za Elliotem. „Jedna zbraň tu byla, ale schovali jsme ji před ním do sena,“ pošeptal mu Elliot.

Krátce poté dorazil do stájí i veterinář Bill Nielsen doprovázený doktorem Masoerem. Personál pomohl přemístit Phar Lapovo obrovské tělo na podložku a veterináři začali s ohledáváním těla. „I kdyby to byla kolika, k uhýnu by nedošlo tak rychle,“ prohlásil Masoero a kroutil nevěříčně hlavou. „I kdyby dostal silnou koliku, nemohl umřít za pár hodin – možná za pár dní, nebo za den, ale ne takhle rychle.“

Bert Wolfe už víc slyšet nepotřeboval. Věděl, že se musí urgetně spojit s Austrálii. Zavolal přímo do redakce a nařídil editorovi, aby na titulní stranu dal přesně to, co mu nadiktuje. Krátce na to se na stránkách největších austrálských deníků objevily zprávy začínající slovy „Menlo Park, Kalifornie, úterý, 3.48…“ následovalo osudné oznámení, které srazilo Austrálii na kolena: „Phar Lap, australský šampión, dnes zemřel.“


Ve středu ráno se Harry Telford vracel z ranního tréninku. Chystal se právě na snídani, když mu zavolal reportér deníku The Herald. „Ach,“ vzdychl Harry, „to asi máte špatného informátora. S Davisem jsem mluvil včera, ujistil mě, že Phar Lap se má výborně.“ Na druhém konci linky bylo chvíli hrobové ticho. Pak se ozval reportér: „Obávám se, že je to pravda, pane Telforde. Máme na ranči svého člověka a ten potvrdil, že Phar Lap v Menlo Parku opravdu uhynul. Veterináři si myslí, že příčinou mohla být silná kolika, ale nejsou si jistí.“ V ten okamžik Harry Telford cítil jako by mu srdcem projel ostrý nůž, musel se zachytit zdi, aby neupadl. Sluchátko mu vypadlo z rukou. Svalil se do křesla a zabořil hlavu do vrásčitých dlaní. „Ach můj bože, to je strašné! Jako bych ztratil další dítě! Ale proč? Proč?! Přeci nemohl jen tak umřít?!

Poslední týdny prožívali Harry a Vi peklo za zemi. Malá Louisa (Harryho dcera) byla vážně nemocná. Doktoři byli bezradní.“Může to trvat týden, ale může to taky trvat měsíce nebo roky,“ tvrdili svorně. Jednoho dne, když se Harry vracel ze stájí domů, mu v ústrety běžel jeden z jeho účedníků. „Špatné zprávy, šéfe,“ křičel už zdálky. V zápětí našel Harry svou ženu svírající nehybné tělíčko, které sotva poznalo, co je to žít. Smutek byl obrovský.

Zabili Phar Lapa, je mrtvý!“ řekl Harry své ženě. Cappy s sebou trhnul. Nechápal ještě zcela, co znamená být mrtvý, ale najednou byla jeho malá setřička pryč a kůň, kterého miloval ji téměř okamžitě následoval. Začal plakat. Vi se odmítla znovu poddat zoufalství. Snažila se být silná alespoň navenek, uvnitř však naříkala ve smrtelné agónii. Tolik špatných věcí za tak krátkou dobu.


Jim Pike se tu hroznou zprávu dozvěděl z rozhlasu u holiče. Seděl zrovna na křesle a nechával si zastřihovat vlasy. V salónu hrálo rádio. Jimmy ho neposlouchal, byla to jen zvuková kulisa na pozadí. Holič se k němu naklonil a řekl: „Tak co, Jime, myslíte si, že se Phar Lap stane nejbohatším stakes vítězem na světě? Myslím, že je nejlepší.“ Právě v ten okamžik se z rádia ozvalo: „Přerušujeme vysílání a přinášíme vám nejnovější zprávy,“ oznámil hlasatel a pokračoval: „Phar Lap uhynul. Dnes dorazila zpráva z Ameriky, že zázračný kůň dnes zemřel v Menlo Parku nedaleko San Franciska. Budeme Vás informovat, jakmile se dozvíme další podrobnosti.“ Pike vyskočil z křesla a kroutil hlavou. „Oh, ne, to ne! Byl tak dobrý…byl nejlepší!

Zdroj informací: Michael Wilkinson – The Phar Lap Story Překlad: Phar.Lap
Zdroj obrázků: Internet