Na hnědčinu přípravu pečlivě dohlížel trenér Claude R. (Shug) McGaughey III. Na dráze se „Ensign“ poprvé objevila už jako 2letá v Belmontu v roce 1986 a ihned vztyčila svou „vlastní vlajku“, když v sedle s žokejem R. Romerem lehce zvítězila. Suverénně ukořistila i prestižní Frizette Stakes (Gr.1). Žádný div, že byla horkým želízkem v ohni pro Breeder´s Cup Juvenille, jenže na cestě ke slávě ji zastavila fraktura zadní spěnkové kosti. Odborníci i fanoušci byli skeptičtí, slibně nastartovaná kariéra talentované hnědky podle nich vzala definitivně za své.
Sám McGaughey později konstatoval, že „si nikdy nemyslel, že by jeho svěřenkyně ještě někdy vyběhla.“ Osud však pro hnědku přichystal něco jiného a tak se nemožné stalo skutečností, čímž se opět pouze potvrdila ona pověstná „nejistota turfu“. 6. 9. 1987, rok po úspěšné rekonvalescenci, se „Ensign“ objevila v poli Allowance Stakes v Belmontu, což vyvolalo senzaci. „Ensign“ ukázala svou třídu a žezlo královny turfu získala zpět svým 3 a ¾ délkovým vítězstvím. V Allowance 3300 měla v sedle opět žokeje Romera a společně zvítězili. Následoval start v Rare Perfume (Gr.2) a 8 dní poté v Beldame Stakes (Gr.1). McGaughey si nebyl výkonem hnědky jistý, ale jeho svěřenkyně chmury zaplašila, když „zaperlila“ v obou závodech. Romero po doběhu Beldame pro magazín The Blood-Horse prohlásil: „Když se dostane do problémů, má schopnost neuvěřitelně akcelerovat, takže se z nich zase jednoduše i sama dostane.“ Jeho tvrzení podpořily i výkony klisny v průběhu sezóny 1988: zvítězila ve Shuvee Handicapu (Gr.1), v Hempstead Handicapu (Gr.1), kde si poradila s Hometown Queen a Clabber Girl, v Molly Pitcher (Gr.2). Ve Whitney Handicapu za sebou hravě nechala i jedničkové hřebce Gulch a Kings Swana. V Maskette Stakes (Gr.1) zase porazila Winning Colors a výtečnou Sham Say. Skórovala opět i v Beldame Stakes (Gr.1). Ve finálním startu – v Breeder´s Cup Distaff (Gr.1), se střetla s těmi nejlepšími klisnami, kterým však v cíli opět ukázala, s kým mají tu čest a ověnčila se vítěznými vavříny.
Získala i titul Šampionka starších klisen 1988. Do chovu odcházela s pohádkovou statistikou 13 startů/13 vítězství a celkovými vyhranými dotacemi 1 679 880 USD. (Po 80 letech byla v USA prvním koněm, kterému se něco podobného podařilo). V chovu opět excelovala, což jí vyneslo titul Nejlepší chovná klisna Ameriky 1996. Dala mj. koně typu Miner´s Mark, Our Emblem či My Flag. V roce 1993 byla zařazena do Síně slávy. Neobyčejná klisna uhynula 4. 4. 2010 na pastvině Claiborne Farm (KY), ale odkaz, který po sobě zanechala, bude na obloze turfu stále zářit.
Článek publikován v Jezdectví 9/2010
Autorka: Inéz Chehaibiová (Phar.Lap)
Foto: archiv autorky