Žokej Jack Baker byl Sydney Turf Clubem celkem 2x oficiálně pozván na závodiště v Rosehillu. Účastnil se totiž výročních oslav ku příležitosti Phar Lapova vítězství v Maiden Juvenile Handicapu (1929). Na tom by samozřejmě nebylo nic tak ohromujícího, kdyby Jack Baker nebyl oním žokejem, který Phar Lapa k jeho oficiálně prvnímu vítězství v kariéře přivedl!Jack Baker v Austrálii sice nikdy nedosáhl takové popularity jako např. Darby Munro, Neville Sellwood, či George Moore, přesto lze říci, že si právěm zaslouží své místo v historii australského turfu. Pojďme se podívat na jeho neuvěřitelný životní příběh…Poblíž Armidale v Novém Jižním Walesu se farmáři Frankovi Bakerovi a jeho ženě Elizabetě narodil 15.4.1911 chlapec. Dostal jméno Jack. Malý Jack Baker měl úplně normální dětství. Žil v časech, kdy jediným dopravním prostředkem byl kůň. Umět jezdit na koni tehdy patřilo k základním dovednostem a byla to takříkajíc nutnost. Jack začal jezdit na farmě svých rodičů. Již jako 9letý se stal vítězem školního dostihu pořádaného v rámci sportovního dne lokální školou Dangarsleigh. Školu opustil ve věku 15 let. Začal si vydělávat jako asistent prodavače v obuvnickém krámku. Brzy ale prozřel a zjistil, že tato práce jej vůbec nenaplňuje. Rozhodl se tedy vyučit se na žokeje, odjel do Randwicku, kde nastoupil jako učedník k místnímu trenérovi Richardu Woottonovi. (Pozn. autorky: Woottonův syn Stanley později velmi výrazně přispěl k rozšíření chovné základny díky velmi prozíravému rozhodnutí: importoval totiž hřebce Star Kingdom, který se zasloužil o pozvednutí chovu Anglického plnokrevníka v Austrálii. )

U Richarda Woottona pracoval Jack Baker převážně jako tréninkový jezdec, bylo mu 17 let a vážil 41 kg. Při jednom ranním tréninku se na dráze náhodně setkal s trenérem, který se jmenoval Harry Telford. Jeho stáje byly nedaleko Woottonových. Mladý žokej padl Harrymu Telfordovi do oka. Zastavil jej na kus řeči a při té příležitosti mu nabídl, zdali by pro něho nebyl ochoten 3x do týdne odjezdit jeho koně Phar Lapa. Jack Barker si živě pamatoval Telfordova slova: “Je velkej a hrozně línej, potřebuju, abys ho pořádně projel. Dostaneš 10 centů za týden.“

Harry Telford byl s výkony Jacka Barkera natolik spokojen, že jej za odměnu nechal jet svého obrovského ryzáka i v Easter Stakes v Randwicku. Jack Baker vzpomíná na první dostihový zážitek s Phar Lapem ne zrovna nadšeně: „Ten kůň běžel jako velbloud, přesto jsem se nějak nemohl zbavit dojmu, že se prostě jen šetří. Nešel ale vůbec rozhýbat.“ Telford, ač zklamán výsledkem dostihu, nedal znát své rozčarování a příště znovu angažoval mladého učedníka do sedla Phar Lapa. Popravdě řečeno, neměl příliš na vybranou, protože Jack Barker byl široko daleko jediný žokej, který byl ochoten Phar Lapa v dostihu jet.

A pak nastal zlomový den 27.4. 1929 na závodišti Rosehill. Tommy Woodcock Phar Lapa osedlal a přivedl do paddocku, kde Telford do sedla vysadil mladého Jacka Bakera. V duchu tajně spoléhal hlavně na Bakerovu váhu, soudil totiž, že jeho lehká váha by mohla Phar Lapovi pomoci dosáhnout lepšího výsledku. Přešně v té době se v Austrálii začala hlásit o slovo ekonomická krize, která vešla do dějin jako Velká Deprese. Bylo velmi těžké sehnat práci a hlavně peníze. 27.4.1929 se Harrymu Telfordovi poprvé podařilo vytěžit ze své „čtyřnohé investice.“ Všichni ostatní sázející jej měli samozřejmě za blázna! On však přesto zatvrzele vsadil poslední peníze na outsidera v kurzu 20:1! Nic jiného mu ani nezbývalo. Bylo to Hot nebo Trot. Vsadil svůj život na jednu kartu, na svého velkého Phar Lapa. Věřitelé mu klepali na dveře a on zoufale potřeboval peníze.

Bylo odstartováno. Později, když se závod přehoupl do své druhé poloviny a do cíle zbývalo něco přes 400 metrů, žokej Maurice McCarten začal takticky posouvat svého koně Pure Tea do vedení. Mladý Baker, který měl v tu dobu na svém kontě již 19 vítěství, nevěda nic o tom, že se svým činem právě zapisuje do dostihových dějin Austrálie, prohlédl soupeřův úmysl a svého koně pobídl. Phar Lap vyrazil kupředu právě včas, prosmýkl se kolem soupeře a o krátkou hlavu zvítězil. Ano, právě tehdy si na své konto připsal první vítězství ve své začínající kariéře!

Naštěstí nikdo v nadšeném jásání davu nezaslechl, jak těžký balvan „spadl“ Harrymu Telfordovi ze srdce! Od bookmakerů následně vyinkasoval zaslouženou výhru, poplatil dluhy u svých věřitelů a ještě mu zbylo! Phar Lap spolu s Tommym Woodcockem odjeli odpočívat na farmu Underbank Stud poblíž městečka Bacchus March.

Možná jen shoda náhod, nicméně je jasně prokazatelné, že Phar Lapova hvězda začala stoupat strmě vzhůru až po jeho vítězství v Maiden Juvenile Handicapu. Od toho okamžiku to byl zcela jiný kůň. Vyhrál celkem 37 z 51 odběhnutých dostihů. Svých dalších fenomenálních vítězství však již dosáhl v sedle s žokejem Jimem Pikem, který vážil 62.5kg. Phar Lapa samozřejmě jezdilo více žokejů než jen Jim Pike a Jack Barker, byli to především: H.D. Martin, F. Douglas, J. Simpson, J. Brown, J. (Jimmy) Munro, W. Duncan, R. (Bobby) Lewis a W. Elliott.

Cesty Phar Lapa a Jacka Bakera se po osudovém vítězství navždy rozešly. Phar Lap se již nikdy nevrátil do role outsidera, kterým byl před Maiden Juvenile Handicapem a Telfrod začal využívat služeb profesionálních žokejů. Nikdy však nezapomněl na Jacka Bakera. Za jeho vítězství v Maiden Juvenile Handicapu mu zaplatil 50 USD. Možná si říkáte, že to nejsou zase tak závratné peníze, ale v letech ekonomické krize byla tato suma rovna částce 2.500 USD. Jack Baker odjezdil s Phar Lapem ještě pár tréninkových prací. Zůstal však nadále v Sydney, kde v roce 1929 rovněž zvítězil v šampiónátu mladých žokejů. S přibývajícími léty sváděl trvdý boj s váhou a v roce 1933 se definitivně rozhodl vrátit se do rodného Armidale, kde začal jezdit jako pracovní jezdec pro svého otce Franka.

V roce 1937 se Jack Baker oženil s Mollie (Mary) Bayleyovou. V sedle strávil více než 19 let úspěšných let. V roce 1952 se rozhodl pověsit „sedlo“ definitivně na hřebík. Bylo mu 41 let, za svou kariéru žokeje nebyl nikdy suspendován a odcházel do zaslouženého důchodu ověnčen slávou. Jako čerstvý důchodce totiž ještě stihnul 2x zvítězit s koněm Veiled Art: v Hawthorn Handicapu na 1400m a v South Grafton Cupu (1600m). S Veiled Art zvítězil rovněž v roce 1949 ve Villiers. Poté byl Veiled Art bohužel kvůli zdravotním problémům vyřazen z dalšího tréninku. Jack Baker složil svému koňskému partnerovi v novinách poklonu, když prohlásil: „Veiled Art patřil bezesporu k těm nejlepším koním, jaké jsem měl ve svém životě tu čest odjezdit.“

Poté, co se sám navždy vzdal „slávy v sedle,“ přešel Jack Barker na druhou stranu barikády a stal se trenérem. Na tomto poli si rovněž nevedl špatně. Jeho největším úspěchem bylo vítězství jeho svěřence Bandora v Tamworth Cupu v roce 1959. Na stejném mítingu zvítězil i kůň v jeho majetku – Daurian, který porazil favorita Sires Produce. Daurian dále zvítězil ve všech dostizích určených pro 2leté koně na Severu a Severovýchodě Austrálie. Bandora zase zvítězil v Scone Guineas, bohužel po projetí cílem se zhroutil a musel být stažen z dráhy.

Jack a Mollie pojmenovali svou farmu o rozloze 26 akrů v Armidale velmi nostalgicky – “Rosehill” po závodišti, kde Jack v roce 1929 dosáhl svého historického vítězství v sedle Phar Lapa. Na “Rosehillu” pak spolu vychovali 6 dětí. Takto početná rodina byla velmi finančně náročná a tak Jack Barker vedle ježdění vypomáhal přes 24 let jako noční hlídač v dívčí škole New England.

Jack Baker, můž, který nikdy v životě nevlastnil ani neřídil automobil, šokoval novináře i dalším velmi svérazným prohlášením: “Jako žokej jsem se 20 let musel obejít bez štědrovečerní večeře!” I když byl v důchodu, byl velmi čilý a zapojoval se do různorodých aktivit. Často vzpomíná na 7.8. 1983, kdy on i jeho žena Mollie letěli z Armidale do Sydney, byli totiž mezi 600 čestnými hosty pozvanými na velkolepou premiéru filmu Phar Lap konanou v hotelu Hilton. V roce 1992 byl Jack Baker speciálním hostem Dostihové klubu v Moonee Valley. V roce 1993 byl poznán VRC na Melbourne Cup, kde se stal svědkem triumfu zámořského šampióna Vintage Cropa. V roce 1994 mu zase bylo uděleno doživotní členství v Armidale Jockey Clubu. Takovéto pocty se dostalo pouze 50 dalším lidem v celé dlouholeté historii klubu. Dvakrát se stal speciálním hostem Sydney Turf Clubu na závodišti v Rosehillu – poprvé v roce 1996 a poté v roce 2000, kdy se na jeho počest běžel i dostih nesoucí jeho jméno.

Jack Barker, který prožil téměř celý život ve světě turfu, prohlásil: „Phar Lap byl bezesporu jediným ze 14 hříbat Entreaty, co umělo opravdu běhat. Byl to ten nejlepší kůň, kterého jsem kdy v životě viděl. V mém srdci je samozřejmě místo i pro další velikány: Beauforda, Gloaminga, Heroica a Bernborougha.“

Jack Baker zemřel ve věku 89 let dne 26.7.2000. Přesně v noci, kdy se svou ženou oslavili 63. výročí svatby. Byl pohřben spolu se svetrem, ve kterém každé ráno jezdil na dráze velkého Phar Lapa a který pak dlouhá léta visel na stěně obývacího pokoje. Jack po sobě zanechal spoustu nezapomenutelných vzpomínek, 6 dětí, 20 vnoučat a 5 pravnoučat.

Mladíkpocházející z chudých poměrů se díky své píli a odhodlání vypracoval až na výsluní turfu. Jeho jméno znali nejen bohatí majitelé stájí, ale i slavní žokejové. Dostal se mezi dostihovou smetánku a byl oslavovanou celebritou. Ptáte se proč? Byl zkrátka ve správný čas na tom správném místě. Jeho láska ke koním a turfu bude v Bakerově rodině žít i po další generace. Robert Baker, jeho syn, napsal a vydal knihu, kterou nazval Phar Lapův diář (The Diary of Phar Lap).

Jack Baker i Phar Lap jsou sice navždy pryč, ale jejich společný triumf dosažený v Rosehillu dne 27.4.1929 se stal nesmazatelnou součástí Australské dostihové historie. Možná, že Vás tento zajímavý životní příběh navždy svázaný s Phar Lapem v něčem inspiruje.

Zpracováno podle článku Phila Pursera
Publikovaného: 12.7.2007