Pisa (Italy) – Jelikož se dostihy neběhají každý den, tak jako správný sportovní reportér musí člověk vyrazit za senzací i jinam než na dostihovou dráhu. Ono se totiž občas děje mnoho zajímavého i na té tréninkové a když máte štěstí, tak se opradu můžete přichomýtnout k ledasčemu, jak ostatně dokazuje i snímek níže.

Martina nezaskočí ani nečekané Okavangovo salto

Ona ta práce žokeje není jen život v lesku fotoaparátů a prodírání se davem fanynek, ale především je to dřina a velmi nebezpečná dřina. Jen ti nejlepší a nejvytrvalejší to někam dopracují, ti  průměrní zapadnou v propadlišti dostihových dějin anebo se tam vůbec nedostanou. Existují tisíce žokejů, kterí zůstávají v pozadí jako neznámí svědci úspěchů svých dravějších kolegů. To ovšem není případ talentovaného českého žokeje Martina Srnce, který se v tomto světě dokázal prosadit  nejen na české, ale též na zahraniční dostihové scéně. Vděčí za to své přirozené dravosti, smyslu pro dobře odvedenou práci a především svému přirozenému talentu a citu pro koně.

Martina jsem zastihla na trénikové dráze právě v momentě, kdy zaučoval mladého steeplera jménem Okavango a tak jsem nemohla nevyužít situace. Sice se na mou hlavu sneslo pár narážek na to, že jsem novinářská hyena, ale bylo to myšleno ve vtipu, neboť i přes počáteční potíže se Martinovi nakonec podařilo Okavanga srovnat a odskákat celou trať v relativně rychlém a přesném tempu, ostatně, nic jiného jsem také nečekala…