Vážení a milí čtenáři,

Tak jako snil Harry Telford svůj sen o „neporazitelném šampiónovi závodní dráhy,“ snila jsem i já o někom, kdo se nebude mým přehnaným fantaziím pouze smát a nazývat mě bláznem. O někom, kdo se dokáže nechat unášet na vlnách svého vnitřního světa, nadchnout se pro mé myšlenky a podpořit je. Dlouho jsem bloudila světem bez této spřízněné duše a moje naděje postupně ustupovala chmurným myšlenkám, že snad takový člověk na světě ani není. Cesty osudu jsou však nevyzpytatelné a najednou kde se vzal tu se vzal – objevil se můj vysněný princ – neměl sice bílého koně – ale měl pro mě vlídná slova a spoustu skvělých nápadů. Bohužel, není všechno tak růžové jak se zpočátku zdá, i když zde bych si dovolila polemizovat. Cesta, kterou jsme oba „spolu“ prošli, nebyla z nejrůžovějších. Nebe pokryté jemným sametem letních nocí a závojem třpytivých hvězd vystřídaly těžké mraky, které zakryly všechnu krásu na dlouhý čas. Vstoupily mi do cesty překážky a problémy, které by se daly nazvat psychicky destruktivními a ty v mém (již tak složitém životě) napáchaly spoustu škod. Smršť náhle vzplanulých a záhy zase pohasnuvších citů poznamenala náš život. A já stále ještě tápu v té změti pocitů, které se za tu dobu ve mě nahromadily.

Naděje umírá poslední – i když se vše zdá ztracené a pohřbené v písku vzpomínek, Phar Lap pro mě nepřestal zářit. Kdykoliv jsem se cítila sama, opuštěna a zažívala pocity stísněné samoty doprovázené nejistotou – byl to on, kdo mi dával sílu jít dál. I díky mé vášni k tomuto koni mě náhoda svedla dohromady s mým nynějším partnerem. A věřím, že přes všechno zlé nás zase on může přenést přes propast, před kterou jsme se ocitli. Phar Lap není jen skvělým koněm a legendou – je pro mě daleko víc – je mým symbolem a součástí mého života jakkoli Vám to může znít bláznivě – dává mi odvahu a sílu. Stejně tak jako jeho fanynka Marie Davie, jsem se k němu upjala ve chvílích nejtěžších, kdy mě život zkouší a nakládá na mě stále nové a bolestné věci. Ty mě uvnitř sice spalují jako žhavé železo, ale vždy, když už se mi zdá, že to již nemohu déle vydržet, vzpomenu si na Phar Lapa, jak bojoval se soupeři, časem i s váhou, kterou mu handicapeři nakládali na hřbet a nikdy se nevzdal! Dal do boje celé své srdce i duši. Dělám to také tak. Stále mě tíží strašné břemeno – snažím se s tím bojovat, ale nedaří se mi najít ten správný prostředek – nevzdávám se však a doufám, že jej naleznu. Ztratila jsem blízkého člověka, kterému bych se mohla svěřit a tak jsem ráda, že jste věnovali svou pozornost těmto skromným řádkům. Děkuji. Tento článek věnuji svému kamarádovi, rádci, obdivovateli a partnerovi se slovy buď vždy svůj – nemiluj převářku a pokrytectví, ale jednej vždy tak, jak Ti káže srdce.