Bert Wolfe (1897 – 1968)

Novinář a reportér, Bert Wolfe, v australském turfu známý spíše pod pseudonymem „Cardigan,“ který si rozhodně nezvolil náhodně. V roce 1903 v Melbourne Cupu totiž zvítězil kůň jménem Lord Cardigan, jehož chovatelem byl právě Wolfův dědeček. Bert Wolfe byl svého času velmi uznávaný a vlivný muž, obzvláště pak v prostředí australského turfu, kde se cítil jako ryba ve vodě.

Články, které psal a editoval pro australský deník Referee odrážely skutečnou tvář turfu v Austrálii. Nikdy si nebral servítky. Později zastával i post sportovního editora v deníku Argus a zároveň byl po 3 roky předsedou Queenslandského Turf klubu. V roce 1933 jej sir Keith Murdoch angažoval jako dostihového reportéra pro deník Melbourne Herald, kde setrval celých 22 let.

Pro nás je však důležitější, že Wolfe byl přítomen u klíčového momentu, který vešel do australské dostihové historie: v roce 1932 totiž doprovázel fenomenálního ryzáka Phar Lapa na cestě do Agua Caliente. Byl rovněž přítomen i vyšetřování jeho úhynu v Menlo Parku. V roce 2005 byl posmrtně uveden do Australské dostihové síně slávy.

Wolf totiž doslova uvádí, že při sedlání Phar Lapa před Aqua Caliente byl nejen přítomen, ale že šampióna držel za otěže, když jej Woodcock sedlal a následně na jeho hřbet vyhazoval žokeje Elliota, který byl – dle Wolfových slov – nervózní a bílý jako stěna. Když byl v sedle, naklonil se prý k Woodcockovi a zašeptal: „Bože, doufám, že v závodě udělám správnou věc.“ Woodcock mu prý zcela klidně odpověděl: „Nemůžeš udělat nic špatně, Phar Lap vyhraje velmi lehce.“ Pak Woodkock zdůraznil, aby se Elliot držel zpátky a vyhnul se konfliktům s ostrými podkovami amerických koní, protože zásah takovou podkovou by mohl Phar Lapovi způsobit velmi nepříjemné zranění.

Zde je tedy Cardiganova reportáž o tom, jak Phar Lap lehce splnil Austrálii sen o slávě a mezinárodním triumfu: „…koně se řítili do druhé poloviny závodu (asi míli od cílové rovinky), Phar Lap se stále držel na sedmé pozici – asi 10 délek za vedoucími koňmi. Před zatáčkou byl stále vzadu a běžel nikým neohrožován ve středu dráhy. Jakmile minul cílovou zatáčku (tak 6 furlongů od cíle) Elliot se v sedle mírně přikrčil a Phar Lap vyrazil kupředu – svým typickým neuvěřitelným výbuchem rychlosti – hravě oběhl své soupeře, což americké publikum nevěříčně sledovalo s otevřenou pusou a s údivem ve tváři.. jenže to už Phar Lap proběhl cílem a lidé jej vítali jako nového vítěze vydatným aplausem.

Ze všech „neuvěřitelných“ výkonů, které kdy Phar Lap na dráze předvedl, byla právě jeho stíhací jízda v Agua Caliente tou nejneuvěřitelnější ze všech. Když se dostal k 1/2 mílovému mezníku, měl své soupeře ještě před sebou – ale stačilo mu 22 sekund, aby na 3 furlonzích byl již o 2-3 délky před nimi. Za cílovou zatáčkou sice soupeři částečně stáhli jeho propastný náskok o 2 délky a Reveille Boy posbíral zbylé síly k útoku, ale… Jako očitý svědek celé události dodnes pořádně nevím, zdali Elliot Phar Lapa vzal zpátky, když byli ve vedení nebo ne, protože všechno se to odehrálo až příliš rychle. V cílové rovince to téměř vypadalo, že mu Reveille Boy dýchá na paty… pomyslel jsem si, že kvůli tomu zranění kopyta nebude mít možná už sílu jeho útok odrazit – jenže právě když Američané vedle mě vstali ze sedadel, aby podpořili útok svého šampióna, vystřelil Phar Lap vpřed jako šíp a pak už jsem jen viděl, jak jej Elliot bere zpět, protože proletěli cílem.

Žádná slova nemohou popsat to, co se dělo v cíli. Davy lidí jásaly v čisté eufórii, atmosféra v sobě odrážela údiv spolu s úctou. A když Phar Lap vyrazil ke kruhu pro vítěze, nastal doslova blázinec. Elliot do té vřavy tichým hlasem pronesl jen: „Kam že se mám jít zvážit?“ Kolem se tlačila spousta lidí, cvakaly fotoaparáty reportérů, kteří mohutného koně fotografovali ze všech možných i nemožných úhlů.. Nic z toho však Phar Lapovi nevadilo. Jakmile se ale k němu přiblížili s věncem růží pro vítěze – odskočil prudce dozadu a odmítal být jimi dekorován. Tento okamžik byl největším triumfem v životě mladého Tommyho Woodcocka. Se svým typicky plachým pohledem a kouzelným úsměvem stál pyšně po boku „svého“ Bobbyho. Když jej obklopili novináři, mluvil tiše a bez sebemenší pýchy, všechny zásluhy podle něj patřily jen a jen Phar Lapovi:

Tommy Woodcock (archivní záznamy): „Ve svém srdci jsem věděl, že to dokáže, protože doslova překypoval energií a bylo na něm vidět, že je v pořádku i navzdory hektickému tlaku, který se na něj nahrnul – zvláště pak poslední dny. V takové formě by zřejmě vyhrál cokoliv.“

Když se pak vracel zpět k Phar Lapovi, sklonil velký ryzák okamžitě svou ušlechtilou hlavu a drcnul mu nosem do dlaní – jakoby žadál svou odměnu – svoji kostku curku. Když byl Tommy poblíž, zdálo se, že ho nic nemůže vyrušit. Stál tam klidně jako socha – navzdory ohlušujícímu hluku, který se rozprostíral všude kolem něj – přihlížející tleskali, filmové kamary bzučely, fotoaparáty cvakaly a ve vzduchu se dokonce vznášel aeroplán.

Tommy Woodcock zůstal jen nezbytně nutnou dobu, aby neurazil, ale jakmile mu bylo dovoleno dráhu opustit, vedl Phar Lapa pryč od toho zmatku. Než ho zavedl do stáje ještě zkoumal stav šlachy na valachově přední noze, kterou si Phar Lap natáhl, když ucuknul před pokrývkou z růží. (Ta byla tedy nakonec nasazena manželce pana Dave J. Davise).

Bert Wolfe rovněž popsal reakce amerických turfmanů: „Museli jednoznačně konstatovat, že Phar Lap – a speciálně pak jeho realizační tým – udělal ze všech amerických trenérů i žokejů naprosté amatéry. Najednou vynášeli Woodcocka do nebes za jeho chytrost a důvtip. Elliota zase přirovnávali k „Teddu Sloanovi“ Austrálie a všem majitelům stájí radili, aby si zajeli do Austrálie pro kvalitní trenéry a žokeje.“

Speciální uznání však podle „Cardigana“ patřilo mladému Woodcockovi: „Říkejte si o Phar Lapovi co chcete. Klaňte se jeho inteligenci, temperamentu, charakteru či exteriéru – nic z toho nemůže upřít skutečný talent muži, který ho přivezl z Austrálie přes Pacifik a připravil jej za tak krátkou dobu natolik dobře, že dokázal zaběhnout závod s nejvyšším handicapem v sedle a v rekordním čase, navzdory zranění. V životě jsem neviděl podobný výkon jaký v roce 1932 předvedl Phar Lap. Kdyby se každý trenér z Agua Caliente opovrhující jeho tréninkovými metodami měl jít Woodcockovi osobně omluvit, vytvořila by se řada dlouhá tisíce mil… Ten mladík měl spoustu příležitostí udělat špatnou věc a nikdo by ho za to nemohl obviňovat, kdyby zklamal. Vždyť všechno tady pro něj bylo úplně cizí, stejně tak jako pro Phar Lapa. Neměli tu žádné zázemí, přesto dokázali nemožné.“

Zdroj informací: archiv autorky
Zdroj obrázků: Internet