Odpoledne 5. dubna 1932 byl již Phar Lap mrtev. Pouze šestnáct dní po vítězství v Aqua Caliente. V těchto šestnácti dnech stačil však jeho majitel naplánoval velkolepý „útok“ na dostihové dráhy Ameriky, byl osloven filmovými tvůrci, vč. Paramount Pictures, kteří se předháněli ve finačních nabídkách, protože chtěli zakoupit práva na Phar Lapův životní příběh. Americký dostihový šampión Sun Beau byl rázem ze své pozice sražen novým hrdinou z Austrálie. Sun Beau byl do té doby nejlepším stakes vítězem v USA, alespoň do doby než Phar Lap vyhrál Agua Caliente Handicap v Tichuaně.
Phar Lap po svém vítězství a Aqua Caliente Handicapu 1932.
Dostihovým zákulisím se začala šířit zpráva, že majitel Sun Beaua se nechal slyšet, že koně raději z dostihové dráhy stáhne a umístí do chovu včas, než bude rozdrcen australským zázrakem. Trenér Tommy Woodcock měl radost, že se Phar Lap stal světovou jedničkou, ale za pár dnů mu zbyly jen oči pro pláč. Od toho dne se roztočil kolem Phar Lapa kolotoč otázek, který se zřejmě už nikdy nezastaví. Nejčastější z otázek zůstává: „Kdo nebo co ho zabilo?“ Mezi dostihovým publikem se objevilo mnoho konspiračních teorií, které se šířily rychlostí světla ze Sydney až po Santa Anitu. Hlásaly vesměs to sámé: „Byl otráven.“ Woodcock prohlásil, že tráva mohla být ošetřena pesticidy. V roce 2000 přilila olej do ohně další teorie, že prostě zemřel na infekci, která byla až do roku 1980 veterinárním lékařům neznámá.
V publikaci Isobel Carterové, vydané v roce 1964 pod názvem Phar Lap – příběh velkého koně (Phar Lap The Story of the Big Horse), píše autorka v kapitole 22 velmi procítěně o smrti tohoto australského zázraku a začíná slovy: „Nyní se dostáváme k pochybnému a nejvíce záhadnému období v celém Phar Lapově příběhu. V případu existuje tolik nesouvislostí, z nichž vyvstávají otázky,na které neznáme odpovědi. Během pátrání po příčině smrti se pak objevují další rozporuplné důkazy a svědectví. Mezi výše uvedené nesouvislosti lze počítat nebochybně otázky typu:“Kdo střílel na Phar Lapa ráno 1.11.1930? či „Kdo nebo co ho zabilo v Menlo Parku v Kalifornii?“
Pročítáte-li si Phar Lapův příběh znovu a znovu, musíte dojít k závěru, že již v průběhu let 1929 až 1932 tyto otázky vykrystalizovaly do podoby největších záhad celého případu. Ve skutečnosti jich ale existuje daleko více.
V tiché místnosti farmy Underbank, nacházející se v Bacchus Marsh, mi bylo sděleno, že Melboursnský pohár, který vyhrál Phar Lap v roce 1930, je „pohřben“ někde na pozemcích farmy. Harry Telford zde prý strávil poslední čtyři roky života. Byl sice už jen pouhým stínem nepodobným muži, kterého zachycuje slavná fotografie po vítězství Phar Lapa v Melbourne Cupu 1930, ale očití svědci tvrdí, že zlomený trenér trávil nejvíce času postávajíc u Phar Lapovy ohrady v Bacchus Marsch. Pohled upřený kamsi do dáli a s myšlenkami, o které se nikdy nepodělil.
Další záhada souvisí s ryzákovým tajným úkrytem před Melbourne Cupem 1930. Po střelbě byl šampión převezen na farmu St. Alban´s Stud, kterou vlastnil člen VRC Guy Raymond. Po vítězství v Melbourne Cupu 1930 poslal Telford z vděčnosti člověku, který poskytl jeho týmu útočiště, stříbrné pero s děkovným dopisem. Po obvodu pera byla prý vyryta fráze: „Raymond – In Memoriam of Phar Lap.“ Toto pero však záhadně zmizelo a nikdo neví, kam.
Týden po Phar Lapově smrti se odehrála další velmi podivná událost… Tommy Woodcock dostal dopis od neznámé Američanky, která se v něm přiznává, že pár dní před tragédií, se jí zdál sen, ve kterém viděla, že se koni něco hrozného přihodí. Přemýšlela prý o tom, že pošle Woodcockovi dopis, ve kterém by ho upozornila, aby věnovali koni zvýšenou pozornost, jelikož mu hrozí otrava, ale nakonec to prý zamítla s tím, že by jí stejně nikdo neuvěřil. Neznámá žena ve svém dopise nicméně na závěr napsala: „Jeho (Phar Lapova) smrt mě přiměla přemýšlet o tom, kdy si už konečně uvědomíte, že žádný cizinec, věc ani ušlechtilé zvíře nedostane nikdy šanci porazit nás podruhé. Kdy už konečně pochopíte, že jste prohráli ještě před samotným závodem…“
Phar Lapova smrt se stala mezinárodní záležitostí. Carterová ve své knize dodává, že pověst Amerického dostihového světa byla jednoznačně známá, ale reputace lidí, kteří se pohybovali v nejbližším okolí šampióna, je sporná. Velmi málo pozornosti je dnes například věnováno faktu, že veterinář, který cestoval spolu s Phar Lapem, nebyl kvalifikovaným veterinářem, ale mužem, jemuž se dostalo tohoto formálního uznání za mnohaletou praxi! Bill Nielsen nevystudoval obor veterinární lékařství a neměl tedy ani diplom. A v péči tohoto muže byl Phar Lap pár hodin před smrtí! V pozdějších rozhovorech uvádí Woodcock, že je pro něj nepředstavitelné pomyšlení, že došlo k předávkování koně při zákroku, který Nielsen prováděl. Nicméně tuto skutečnost ani nevyloučil. Na co mysleli? Anebo možná nemysleli. Navíc ještě než se Phar Lap nalodil na Monowai, aby putoval do Ameriky, Dave J. Davis a Harry Telford chtěli najmout koni opět ochranku, měli však na starosti tolik zařizování, že se k tomu bohužel už nikdy nedostali. A o tři měsíce později byl Phar Lap mrtev. Velmi podivné je, že bezesporu nejcennějšího koně v historii Austrálie, nechali jeho majitelé jen tak bez ochranky.
Žokej Billy Elliot neodešel s prázdnýma rukama. Ponechal si Phar Lapovo sedlo zhotovené z klokaní kůže, které později věnoval americkému žokejovi George Woolfovi. Woolf byl americkému publiku známý jako ‘Ice Man’ (Ledový muž) a později dosáhl s tímto sedlem triumfu v sedle Seabiscuita.
Phar Lapovo sedlo pro Aqua Caliente bylo zhotoveno z klokaní kůže.
Jakoby se s v této dekádě usídlil duch nesmrtelnosti – Seabiscuit se, podobně jako Phar Lap, z pozice outsidera také domohl nesmrtelné slávy. Phar Lap se tedy stal mezi dostihovými fanoušky doslova pojmem pro nesmrtelnost. Jeho život to naznačoval a vývoj situace následující po jeho smrti to pouze potvrdil. Smutným faktem nicméně zůstává, že jen pár hodin poté, kdy jeho srdce dotepalo, bylo jeho mohutné tělo nemilosrdně rozřezáno kvůli pitvě. Srdce bylo posláno do Canberry k dr. Stewartu McKayovi. (McKay později vydal knihu „The Staying Power of the racehorse,“ kterou věnoval Phar Lapovi). Kůže byla z těla opatrně stažena a v průběhu dvou měsíců poslána na konzervaci k firmě Jonas Brothers do Denveru.
Phar Lapova kostra v Novozálandském muzeu
Šampiónova kostra byla rozložena na kousky a zaslána do Dominion Muzea na Novém Zélandu, kde kosti zůstaly uloženy v krabicích po pět smutných let, z čehož je zjevné, že Novozélanďané byli šampiónem přeci jen méně fascinováni než Australané. Až poté, co se Australané začali dotazovat na osud kostry, byla v roce 1938 smontována dohromady a vystavena. Zbylé ostatky Phar Lapa po pitvě (mimo srdce, kostry a kůže) byly jen tak zakopány na kopci poblíž Menlo Parku v Kalifornii, což mi rozhodně vůbec nepřipadá správné.
Woodcock poté, co se vrátil z USA, nebyl po dlouhou dobu vůbec schopen navštívit exponát Phar Lapa vystavený v muzeu. Když tak učinil, byl prý udiven podobou, kterou si zvíře zachovalo. Jediný on znal každou linii Phar Lapova těla a každý chloupek na jeho ryzé srsti. Rázem se mu vynořily z mysli smutné vzpomínky, jak šampiónovu ryzou srst v Americe stříhal, a pomáhal tak koni shodit zimní srst. Poznal dokonce i řez na Phar Lapově předním kopytě, jehož rohovinu Nielsen uřízl týden před velkým závodem. Mě vycpaný exponát nepřipadá přiliš reálný. Budí dojem zchátralosti a je bez duše, zvláště hlava. Myslela jsem si, že bude nejen zářit barvami ale i tragédií svého životního příběhu. Nebylo tomu tak. Přijde mi, že osud každého kusu „vyrvaného“ při pitvě z Phar Lapa je až ostudný. A nakonec tu zůstává ono osudné slovíčko kdyby… Co kdyby byl kůň v majetku někoho méně chamtivého než byl Dave J. Davis? Kdyby nebyl nikdy poslán do Ameriky? Jaké by to bylo vidět Phar Lapa na konci jeho sportovní kariéry ve 14 letech na odpočinku, jaký se dostal klisně Makybe Diva? Možná si přečtete tento příběh a vytvoříte si svůj vlastní názor.Australané oslavují svého hrdinu téměř obřadně díky jeho vítězstvím a jeho nehynoucí slávě. A právem. Co by asi řekl Phar Lap, kdyby se ho zeptali?
Zpracováno podle článku JessOw.