Putt tvrdí, že síly, které na Phar Lapovo zraněné kopyto během dostihu působily, byly příčinou ostré řezavé bolesti, která jej při závěrečných metrech Aqua Caliente Handicapu i zpomalila, což je z archivních záběrů zcela jasně viditelné. Velmi lehce získal vedení, které vzápětí téměř ztratil. To nastalo v okamžiku, kdy koně zatočili do finální zatáčky před cílovou rovinkou. Právě tam byl tlak na zraněné kopyto nejvyšší, rohovina povolila a z kopyta se začala řinout krev. Phar Lapovi v ten moment do nohy vystřelila bodavá bolest, která způsobila jeho rapidní zpomalení. To, že šampión v sobě našel sílu vyrazit kupředu a zvítězit o dvě délky, přičítá Phar Lapovu srdci, které zapřelo bolest, protože toužilo zvítězit. Málokterý kůň by reagoval podobně. „On to prostě nevzdal, bojoval nejen proti soupeřům, ale i sám se sebou a to je důvod, proč mi připadá jeho výkon ještě neuvěřitelnější,“ dodává Putt.
Rovněž tvrdí, že Phar Lap byl špatnými podkovami nakován už před cestou do Ameriky. Jedna z nich pak způsobila i osudný rozštěp kopyta na tvrdé dráze několik týdnů před závodem. Právě fakt, že Phar Lap dokázal v USA vyhrát závod i se zraněným kopytem a ještě k tomu na tvrdé dráze – dělá z Phar Lapa v očích mnoha odborníků koně naprosto výjimečného.
Od roku 1932, kdy za záhadných okolností uhynul v Menlo Parku v Kalifornii , se vyrojilo mnoho teorií, které se snažily příčinu jeho náhlého skonu osvětlit – včetně neúmylsného předávkování arzenem, konzumace trávy ošetřené přípravkem proti plevelu aj. Putt sám ale tvrdí, že nejpravděpodobnější příčinou šampiónovy smrti byla bakteriální infekce zvaná anterior enteritis. Jako důvod udává, že kůň žádné symptomy otravy arzenem nevykazoval.
„Můj názor je zcela jednoznačný,“ říká Putt. „V případě anterior enteritis postižení koně hynou velmi rychle. Smrt bývá velmi bolestivá, střeva se nafouknou a jejich obsah nakonec vyhřezne do dutiny břišní, což způsobí okamžitou otravu -což naprosto koresponduje s popisem příznaků, které se u Phar Lapa projevily předtím než uhynul.“ Tuto teorii světu poprvé prezentovali autoři George Armstrong a Peter Thompson ve své knize Phar Lap (2000).
Ve své knize se Putt rovněž zabývá australským rodákem Harry Telfordem, který se umění trénovat koně naučil právě na Novém Zélandu, kam se rodina přestěhovala , když byl Harrymu jeden rok. Ve 30 letech se pak Harry vrátil zpátky do rodné Austrálie. Právě tento fakt se v publikacích o Phar Lapovi vůbec neuvádí – většina autorů tvrdí, že Harry Telford původně pocházel s Nového Zélandu, kde žil i jeho bratr Hugh Telford. Putt tak přináší další poznatky o životě podivína, který objevil Phar Lapa.
„Právě tento fakt je mnohými zcela opojíjen. Příliš mnoho lidí nevědělo, že Harry nebyl původem z Nového Zélandu,“ dodává Putt.
„Celý tento příběh je příběhem dvou zemí, které spojil jeden kůň a jeho trenér.“
První polovina knihy se věnuje Phar Lapovu životu na Timaru na Novém Zélandu – tedy do doby než byl prodán na aukci v Trenthamu.
Zbytek knihy je pak rozdělen mezi jeho život v Austrálii – když se stal slavnou ikonou a jeho cesty do Ameriky v roce 1932.
„Američani ho milovali a proto ho zvolili mezi 10 nejmilovanějších koní, mezi nimiž figurují jména jako Trigger, Silver, the Lone Ranger’s, Secretariat a Man O‘ War. Všichni si budou navždy pamatovat jeho triumfální vítězství v Agua Caliente Handicapu. Zvítězil za tak nemožných podmínek, že se nutně musel obtisknout do vzpomínek obou národů. Dvě minuty na dráze… Já osobně to nazývám momentem, který se stal věčností,“ dodává Putt.
Podle materiálů Iana Stuarta přeložila Phar.Lap
Publikováno dne :17.11.2009
Zdroj fotografie: Archiv autorky