Po prvním společném dostihu v Sandownu Francis věděl, že Devon Loch jednou pojede Velkou národní, i když byl v té době sotva na první příčce žebříčku vedoucího k Aintree. „On nejen inteligentně vypadal, ale skutečně inteligentní byl.“  Devon Lochova forma stoupala s každým dalším dostihem a kůň sbíral nové a nové steeplerské zkušenosti. Mnozí znalci uznale kývali hlavami a přes občasné Devon Lochovy prohry tvrdili, že je to budoucí vítěz Velké národní.

První rána osudu přišla patnáct dní před Velkou národní. Dick Francis si podeváté v kariéře zlomil klíční kost, jenže ze strachu, že jej z Devon Locha sesadí, to všem zatajil. „U žokeje není možné vycházet z toho, jak zranění snáší průměrný člověk! Jezdec prostě ví, že už je fit, i když ostatní předpokládají, že fit ještě být nemůže…“ Měl svým způsobem pravdu, protože dokázal vyhrát nad svým rivalem Fredem Winsterem v ostrém finiši o dvě hlavy, což mu ostatně dokázalo, že je fit a nemusí si dělat výčitky svědomí. Od té chvíle jsem už jen přemýšlel o taktice do Velké. Jak Devon Locha pojedu? Čím blíž je člověk u špice, tím méně koní před ním může padnout. Jenže právě ta horečná snaha žokejů dostat se vpřed paradoxně způsobuje nejvíc havárií. „Nakonec jsem se rozhodl držet se zpátky.“

V samotném dostihu bylo ale všechno jinak. Devon Loch se zpátky držet nehodlal. Přes obrovské překážky kurzu se přenášel jako by skákal proutěnky při tréninku. Tak perfektně a moudře, že Francisovi stačilo „na něm hezky sedět a moc se mu do toho neplést“. „Nikdy v životě nebyla konstalace pro vítězství příznivější! Devon Loch šel jistě, s převahou, klidem a rozmyslem a já byl v sedmém nebi.“

Dvojice zdolala Beecher´s Brook, Canal Turn a řítila se na Valentine´s Brook… Odskočili, ale v té chvíli před nimi upadl Domata a převalil se přesně na místo, kam měl Devon Loch dopadnout. Skvělý hnědák ještě ve vzduchu změnil směr dopadu, bravurně se vyhnul kolizi a bez zaváhání, aniž by vypadl z rytmu, cválal dál. Od toho okamžiku to byla jízda snů.  Během dalších metrů postupně předbíhali jednoho koně za druhým. Dvojice cválala na třetí pozici za Armonial III, který na další překážce padl, a my se dostali před něj. „Nikdy jsem neměl ke svému koni takovou důvěru, nikdy jsem nebyl tak klidný jako tehdy.“ Na další překážce Devon Loch minul vedoucího Eagle Lodge. Do cíle zbývaly tři překážky… Poslední překážku skočil Devon Loch ukázkově jako by byla první a ne poslední ze všech třiceti. „Byl to velký okamžik… A pak jsem se stal jediným žokejem, který nezvítězil ve Velké národní.“

Nikdo z tisíců přihlížejících už nikdy nedokázal setřást tu vzpomínku na Devon Lochův nenadálý kolaps v cílové rovince před královskou tribunou.

Pouze několik sekund od pohádkového triumfu a nesmrtelnosti!

Dodnes se dostihoví odborníci přou, co že se vlastně v ten osudný moment odehrálo. V jednom okamžiku oslavovaní vítězové se všemi poctami. Vzduchem létaly klobouky, sázkové tikety a emoce. O moment později jistý vítěz ztrácí nohy, rozjařený dav vydechne překvapené „ach“ a pak už se vše propadne do ticha. Právě v tomto okamžiku se Francis dostává nálepku, která mu zůstala po celý život: je „žokejem, kterému se nepodařilo vyhrát Velkou„, i když měl vítězství téměř na dosah ruky.Detailní záznam Devon Lochova pádu.