—-
Počátkem října roku 1929 oznámila média světu, že došlo ke krachu na proslulé New Yorské burze. Nad Austrálií se počaly pomalu stahovat temné mraky Velké ekonomické krize, která v té době zahalila svět. Byla to dramatická a nestabilní doba. S klesajícími cenami Australských komodit jako byla pšenice a vlna docházelo také k rapidnímu snižování příjmů farmářů a obchodníků. Obchod postupně kolaboval, stále více lidí přicházelo o práci a s ní i o pevný měsíční příjem. Chudoba rozpřahovala své pařáty a lidé se začali topit v řece zoufalství a beznaděje. Východisko z této situace nebylo v dohledu. Snad jen zázrak by dokázal vrátit lidem úsměv do ustaraných tváří. A tento zázrak se opravdu stal.
5. října 1929 ráno, krátce před AJC Derby, které se konalo na dráze v Randwicku, měli Mackinnon a jeho trenér James Scobie naprostou důvěru ve skvělý výkon jejich svěřence Carradala, jenže všechno bylo nakonec jinak.
A.B.Gray (archivní záznamy):
„Již při tréninku v 10.00 hodin ráno jsem slyšel, že ten kůň (Phar Lap) zaběhl 7 furlongů a 95 yardů v čase 1:34,5. Ti, kdo znali tu kopcovitou dráhu, by Vám mohli vyprávět o tom, jak fenomenální čas to byl. To znamenalo, že musel dvakrát vyběhnout do kopce a zase zpátky. Navíc prý běžel po vnější straně dráhy. To bylo to ráno před dostihem. Nejlepší sázku v životě jsem uskutečnil 5. října 1929, vsadil jsem totiž poprvé na Phar Lapa.“
Pan Gray byl z valachova ranního tréninku tak nadšený, že ihned běžel k nejbližšímu bookmakerovi a vsadil na něj nemalý obnos. Harry Telford tak optimistický nebyl. Podvědomě sice byl přesvědčen o výjimečnosti svého koně, bál se ale, že si s ním osud zase tvrdě pohraje. Ostatně jako vždy, když se jednalo o koně. Na dostih se přijel podívat i jeho bratr Hugh Telford. Když ho ale jeden blízký Harryho přítel oslovil a poznamenal, že Harry musí mít jistě 100 % důvěru ve skvělý výkon svého koně, zve-li rodinné příslušníky až z Nového Zélandu, Hugh Telford mu zamyšleně odpověděl: „Vůbec ne. Harry je nešťastný. Upřímně – nikdy jsem nebyl svědkem toho, aby kůň, kterého Harry kdy trénoval, někdy nějaký dobrý závod vyhrál. Harry se domnívá, že zvítězí Carradale. I já se trošku bojím Jima Scobieho,“ na okamžik se odmlčel a pak pokračoval dále „ale Phar Lap je dobrý kůň a věřím, že v Craven Plate určitě zvítězí.“ Harry Telford navíc angažoval do sedla svého svěřence Phar Lapa dlouholetého přítele a exceletního žokeje – Jima Pika.
Bylo odstartováno. Koně vyrazili po široké travnaté trati a nabírali postupně rychlost. Jim Pike se s Phar Lapem chvilku přetahoval. Nakonec situaci pomohla vyřešit klisna jménem Queen Nassau, kterou jel Rae „Togo“ Johnstone. Ta se držela tak osm délek za vedoucími koňmi. Johnstone byl suspendován za neuposlechnutí trenérových instrukcí a AJC Derby byl jeho prvním závodem po 2 měsíční nucené pauze. Tempo udávané klisnou zřejmě Phar Lapovi svědčilo daleko lépe než vražedná rychlost v čele statovního pole nasazená dvojicí Carradale a Honour. Prudký dusot koní i chladná časomíra rychle odtepávaly vteřiny i metry dostihu. Koně se vřítili do druhé půlky a jejich plece se leskly potem. Rytmicky pracující svalnatá těla ještě přidala v obrovském tempu. Žokejové hbitě obsazovali výhodné pozice a chroptící zvířata pod nimi vytušila brzký finiš. Napjatí diváci přiložili k očím dalekohledy. Když zbývaly koním asi tak 3 furlongy, barvy Telfordovy stáje – červenočernobílá kombinace – se najednou začaly posouvat kupředu. V průběhu 100 yardů se Phar Lap postupně propracoval až na samotné čelo startovního pole a běžel stále rychleji. Nastal tolik očekávaný průlom: obrovitý ryzák Phar Lap vyrazil kupředu a s každým razantním osmimetrovým skokem se vzdaloval od svých soupeřů. Rval se dopředu s takovou chutí a radostí, že fascinované publikum zcela zapomnělo sledovat ostatní účastníky dostihu. V tu chvíli existoval jen Phar Lap. Ten také prolétl cílem o tři délky před Carradalem a s naprostodrtivou převahou zvítězil. Třetí skončil Honour. Časem 2.31,25 vyběhl Phar Lap časový rekord dráhy. Jeho vítězství bylo druhým nejrychlejším vítězstvím v Derby v Australské historii (v roce 1925 vyhrál Derby kůň Manfred, který byl jen o pár sekund rychlejší než Phar Lap).
Po závodě se trenér James Scobie přiznal reportérům, že „Phar Lap svým naprosto neuvěřitelným vítězstvím deklasoval Carradala do pozice průměrného koně.“
Peter Lawson (pozdější trenér vítěze Melbournského poháru 1956) citován v Evening Peal: „Nezasvěcenému pozorovateli se možná může zdát, že Harry Telford trpěl jakýmsi pocitem méněcennosti, ale Phar Lapova hvězda tou dobou teprve vycházela – a AJC Derby byl jeho první velký závod. Víte, jak to v téhle branži chodí – myslíte si, že máte doma druhého Tullocha, jenže z ničeho nic se objeví lepší kůň a jednoduše toho Vašeho porazí. A pro každého trenéra je porážka vždycky velkým zklamáním. Harry si tehdy vymínil, že bude dění sledovat z pozadí. Tenkrát – pár minut před startem toho zlomového dostihu – mi řekl: „…všem aristokratickým majtelům by to zlomilo srdce, kdyby viděli jak chudák vyhrává Derby.“ Jeho počínání v sobě mělo jistou logiku, protože kdyby Phar Lap prohrál – byl by vydán na pospas škodolibým narážkám prominentích členů klubu. Jenže Phar Lap nakonec vyhrál velmi lehce.„
Harry Telford se však k nemalému údivu všech přítomných diváků neobjevil ani na prezentaci a dekoraci vítěze Modrou stuhou. Příčinou jeho nepřítomnosti byl prudký záchvat pláče ihned poté, co uslyšel, že jím trénovaný kůň OPRAVDU zvítězil v DERBY!!! Upřímně, koho z nás by po letech smůly, posměchu a chudoby nepřemohly slzy? Myslím, že na ně měl plné právo.
A tak předseda správní rady AJC – sir Collin Cambell Stephen (1872 – 1937) předal pohár i výhru jeho bratru Hughovi Telfordovi, který se uvolil, že svého bratra zastoupí. Když Stephen věšel Modrou stuhu na krk nového držitele časového rekordu Phar Lapa, nepozorovaně střelil zrakem do nedalekého hloučku diváků, kde stál trenér jeho koně – Bayly Payten a s obdivným pohledem si prohlížel mohutného ryzáka, kolem něhož křepčil šťastný Tommy Woodcock. Právě Payten totiž Collin C. Stephenovi před půl rokem po doběhu handicapu pro dvouleté koně na závodišti v Rosehillu tvrdil, že kůň v jeho majetku jménem Voleuse je daleko lepší než Phar Lap. Siru Collinu C. Stephenovi se tato poznámka nyní živě vybavila a neubránil se kyselému ušklebku. Později po skončení slavnostní prezentace si přeci jen neodpustil a zašeptal trenérovi do ucha kyselou ironickou poznámku: „A pak že máme ve stáji šampióna?!“
„Snowden“ (korespondent deníku The Australian) o Phar Lapovi:
„Phar Lap je skvělý valach, který se vymyká průměru nejen svou velikostí, ale hlavně svou třídou. V porovnání s ostatními koňmi má velmi výraznou a prostornou akci. Je to výborný mílař s perfektní stavbou těla. Je samý sval a nevidíte na něm ani špetku tuku. Když kluše okolo Vás při tréninku, jakoby si jen tak plul nad zemí.“
a předává mu Modrou Stuhu
a Phar Lap ověnčený Modrou Stuhou
Velkým vítězstvím v AJC Derby 5.10.1929 se v podstatě počal odvíjet neobyčejný příběh. Z outsidera se náhle stal sledovaný kůň… Kdo by uvěřil, že na počátku byl jeden zoufalý trenér, jehož jediným kapitálem byly jeho znalosti o koních a odvážné sny? Vítězství v Derby 1929 bylo prvním krokem k utvoření legendy. Legendy o „Big Redovi,“ která jak sami dále uvidíte, povstala rychlostí „Blesku,“ ověnčeného přátelstvím věrného ošetřovatele Tommyho Woodcocka.
Realizační tým kolem Phar Lapa počínaje tímto okamžikem bude muset čelit mnoha nástrahám, jež sebou svět slávy a velkých peněz přináší… vydejme se na cestu spolu s nimi…ačkoliv víme, že její konec neskončí pohádkově, nýbrž tragicky.
Zdroj informací: připravovaná kniha Phar Lap – legenda neumírá
Zdroj obrázků: Melbourne Muzeum